Pravěk Československa – II. díl: Od Keltů k českým Slovanům+45Bronzová konvice dovezená ze severní Itálie do jižních Čech: Ze severní Itálie, ovládané v 5. století před naším letopočtem etruskými družinami, byly přes Alpy na sever dováženy etruské výrobky dělané podle řeckých vzorů. Za Alpami ovlivňovaly tyto řecko-etruské importy tvořící se kulturu keltskou. Tak se dostala i tato konvice do naší země a byla nalezena v mohylovém náhrobku v Hradišti u Písku. Jižní Čechy byly již tehdy osídleny Kelty, kteří jsou nejstarším historickým národem ve střední Evropě.Hlava keltského boha ze Mšeckých Žehrovic u Kladna: Mezi vzácné doklady keltského sochařství, vzniklého pod vlivem řeckým a římským, náleží kamenná hlava boha: je to jediný známý kus na východ od Rýna. Keltský bůh je tu znázorněn v rámci národního keltského slohu a k výzdobě je hojně použito oblíbené spirály. Na krku má socha nákrčník, který v mnoha kusech známe z keltských hrobů: byl to jeden z nejpoužívanějších šperků u tohoto národa.První platidla v našich zemích – keltské mince: Keltové razili první mince ve střední Evropě. Jejich výroba a obchod dosáhly úrovně, na níž se již neobešli bez směnných prostředků. Keltské peníze napodobují mince řecko-makedonské, při čemž původní obrazy a nápisy byly zjednodušeny v obrazce odpovídající keltskému slohu a vkusu. Mince jsou zlaté, stříbrné i bronzové. Vysoká úroveň tehdejšího života v našich zemích se zcela vyrovná poměrům ve vlastní Galii (dnešní Francii).Sklad železného nářadí: Středisky výroby spotřebního nářadí se stala keltská města, obdobná těm, která ve starověké Galii (dnešní Francii) dobýval v posledním století před naším letopočtem Gaius Julius Caesar, diktátor římské říše. Výrobky dílen v těchto keltských městech pak rozváželi obchodníci po venkově, který zase výrobcům dodával směnou potraviny, které oni sami nemohli vyrábět. Byla to vyšší forma hospodářského života v rámci výše organizované keltské společnosti, ve které vládli náčelníci s vojenskými družinami (tzv. vojenské demokracie).Keltské výrobky: Keltové zavedli ve střední Evropě nářadí umožňující větší produktivitu zemědělství. Tak shledáváme v jejich sídlištích kosy, rýče, rotační mlýnské kameny atd. V keltských městech se také používalo pořízů, nůžek a jiného nářadí potřebného k městskému životu. Keltové dali ve střední a severní Evropě základ k industriálnímu pokroku, který vede přímo až k nářadí podnes používanému. Keltové byli vynikající kováři.Keltské hliněné nádobí: Keltové zavedli ve střední Evropě rychlý hrnčířský kruh, který umožnil masovou výrobu hliněného nádobí. Keltské nádobí je pravidelných tvarů, má ladný vzhled a působí spíše svou vznosnou elegancí nežli výzdobou, která je vzácná. Hliněné nádobí bylo vypalováno ve velkých keramických pecích.Keltské náramky: Keltové nosili šperky honosných i ladně jednoduchých tvarů. Ozdoby se vyráběly z bronzu, zlata, skla i povrchového uhlí. Na vysoké úrovni byla v keltských městech sklářská výroba. Z povrchového uhlí a z lignitu hotovili keltští řemeslníci hladké černé náramky: při jejich broušení asi používali nějakého zařízení podobného soustruhu. Ve šperkařské dílně na takové náramky ve Mšeci u Slaného bylo nalezeno několik tisíc kusů odpadu při této výrobě. Černé náramky se pak od nás rozvážely po střední Evropě: i tento obchod pomáhal hospodářskému vzestupu našich Keltů.Kamenná hradba keltského města: Keltská města, zvaná u Caesara opida, byla opevňována kamennými hradbami, příkopy a věžemi, jimiž procházely brány. Nejznámějším městem je u nás Hradiště u Stradonic u Berouna, Zbraslav-Závist u Prahy, Staré Hradisko u Prostějova na Moravě. V posledních letech se rozbíhá výzkum takového rozsáhlého města v Třísově u Českého Krumlova. Města byla zakládána v krajích bohatých na kovy (železo, zlato) nebo na tuhu, kterou keltští hrnčíři mísili do hlíny, aby nádoby byly nepropustné.Nejstarší mapa střední Evropy: Ze 2. století našeho letopočtu se zachoval obraz Evropy: sestavil jej učenec Ptolemaios v egyptské Alexandrii. Jsou na něm tehdejší názvy hor a řek, dále jména zde žijících národů a názvy hlavních osad. Bohužel mapa je poněkud zkreslena právě ve střední Evropě, a proto nelze nesporně srovnat její data se skutečností. Z keltské doby zůstalo v našich zemích i některé místní názvosloví. Tak i země Česká dostala tehdy jméno Boiojaemum, tj. vlast keltského kmene Bojů. Tento název přešel přes latinské jméno Bohemia i do některých evropských jazyků: německy Böhmen atd.Deska ze sarkofágu římského vojenského vysloužilce: Římská říše na počátku letopočtu se rozkládala od jihu až k Dunaji: ale ještě na jižním Slovensku a na jižní Moravě vydržovali Římané tvrze, v nichž žily vojenské posádky. Nápis na jedné kamenné rakvi svědčí, že pohřbený vysloužilec byl původem až ze Sýrie. Posádky na našem území udržovaly klid na severních hranicích, které ohrožovali germánští Markomani a Kvádové, sídlící v našich zemích a ovládající zbytky domácího obyvatelstva keltského i staršího.Bronzové nádoby dovezené z římské říše: V dobách klidu obchodovali Římané s obyvateli našich zemí a dováželi k nám vzácné zboží, které domorodci neuměli hotovit. Byly to především bronzové nádoby, vyráběné v podunajských provinciích a zvláště v jižní Itálii. U nás nakupovali toto drahé římské zboží velmoži a dostávali je do hrobů – zobrazená bohatá souprava bronzového nádobí z hrobu v Praze-Bubenči.Stříbrné a skleněné vázy z našich nálezů: Za vojenskými posádkami v Podunají šel i obchod z domoviny vojínů ze Sýrie. Také na našem území se prodávalo vzácné syrské sklo; bylo nalezeno v hrobě domorodého velmože ve Strážích u Piešťan. Dovezené stříbrné nádobí patří k nejlepším kusům římské výroby a nese vyobrazení starověkých náboženských výjevů. Jeho nález na našem území ukazuje, že domorodí velmoži byli bohatí, když směnným obchodem mohli získat tak vzácné zboží.Římský nápis na rukojeti bronzové pánve: Původ dovážených římských výrobků poznáváme někdy podle výrobních kolků: hlavní vývozní dílny na prvotřídní bronzové nádobí byly v jihoitalské Kapui. Pánev nalezená v hrobě v Lysci u Duchcova má dva kolky – kolky dvou firem, které se spojily kolem roku 17 našeho letopočtu. Toto datum určuje i přibližné stáří celého nálezu z Lysce, protože zboží bylo rozváženo v době svého největšího módního rozšíření. Kvetl tedy v těch dobách dálkový obchod rozvážející římské luxusní zboží do pravěkého prostředí Evropy. Obchodníci římští byli i zpravodaji dodávajícími zprávy o síle a pohybech germánských kmenů, které ohrožovaly klid na severních hranicích římské říše. Jejich zpráv využívali i tehdejší dějepisci a zeměpisci k líčení života mimo římskou říši.Zlaté brože na spínání šatu: Germánský velmož pohřbený ve Strážích u Piešťan spínal své roucho brožemi vzácné zlatnické práce. Domácí germánské šperkařství pracovalo technikami převzatými od řeckých dílen na severním pobřeží Černého moře. Mezi těmito technikami vynikalo jemné zrnění povrchu ozdob. Celý sloh té doby si libuje v členěné a barevné okázalosti.Hliněné nádobí domorodců: Domácí hrnčířské dílny vyráběly spotřební nádobí ve starých tradicích a jen málo se daly ovlivnit římskými vzory, vzácně dováženými z podunajských provincií na sever. Původní kořeny germánského hrnčířství tkvěly ve vyspělém hrnčířství keltském. Používání hrnčířského kruhu však u Germánů brzy upadlo v zapomenutí.Pece na tavení železa: Řada redukčních pecí na tavení železa svědčí o rozrostlé domácí výrobě železa a železných předmětů, nástrojů i zbraní. Germánské železářství pokračovalo dále ve výrobních tradicích, které zdědilo po vyspělém železářství keltském. Železo té doby je výborně zpracované a nepodlehlo rzi ani po staletém uložení v zemi.Výbava pohřbu germánského velmože: V 5. a 6. století našeho letopočtu se ještě udržovaly germánské vojenské družiny na území osídleném již českými Slovany. Nebožtíci odpočívající na menších hřbitovech jsou vybaveni bohatými milodary. Zlacené zbraně a šperky a skleněné vázy, honosná osobní souprava germánského velmože, byly nalezeny v hrobě na Cézavách u Židlochovic na Moravě. Je to jedna z nejkrásnějších výbav vynikající osobnosti té doby v Evropě, svědčící o bohatství vládnoucích vojenských družin v našich zemí.Zlacená šatová spona (brož): Lupiči hrobů, marně pronásledovaní rodovými i kmenovými zákony, toužili po vzácných brožích, které byly zdobeny technikami převzatými z římského dědictví i z černomořských řeckých dílen, odkud se nový, honosný umělecký sloh šířil po Evropě. Výzdoba se prováděla niellem (vkládání jiného kovu za horka), tausíí (vkládání kovů za studena), zrněním povrchu – filigránem a granulací. Tyto starověké techniky se v té době rozšířily všeobecně i v našich zemích, odkud pochází řada významných uměleckých prací v kovu.Kostěný hřeben: Zálibu v ozdobných užitkových předmětech ukazují i kostěné hřebeny, bohatě zdobené a někdy vkládané do ozdobných pouzder. Velké rozšíření kostěných hřebenů svědčí i o vzrůstajících potřebách hygienických u našeho obyvatelstva.Uměle deformovaná lebka germánské ženy: Germáni měli ve zvyku umělými obvazy měnit tvar lebek dětí od narození, hlavně u žen. Prodloužené nebo zvýšené lebky jsou dokladem tohoto divného pojetí krásy, které známe i od některých primitivních národů. Společenské pozadí tohoto zvyku zatím neznáme: prováděn byl jen výjimečně a proto nepochybně měl zvláštní význam.Nejstarší slovanské popelnice: První projevy kultury českých Slovanů v 5. a 6. století byly chudobné, ale jejich vzdělanost stále přibírala na šíři i hloubce. Zpočátku naši předkové pohřbívali jen žehem a zbytky žehu ukládali do jednoduchých nádob – popelnic.Slovanská mohyla kryjící pohřeb: Popelnice se zbytky pohřbu ukládali čeští Slované – tak jako ostatně všichni Slované – pod mohylové náhrobky navršené ze země. Více mohyl tvořilo mohylové háje, mohylníky. Ještě dnes jsou zachovány v těch končinách, kde je před rozoráním nebo před rozebráním zachránily lesy.Avarsko-slovanské hroby: V 6. a 7. století se dostala část českých Slovanů pod nadvládu Avarů nebo s nimi byla sdružena ve společných politických celcích. Avaři, národ turkotaterského původu, usídlil se v Karpatské kotlině, odkud podnikal nájezdy do širšího sousedství. Byl to národ bojující koňmo, a proto se nebožtíci dávali pochovávat i se svými jezdeckými koňmi. Zdali jde o skutečného Avara, či o Slovana, který přijal avarské zvyky, může pomoci rozhodnout rozbor tělesných pozůstatků.Avarsko-slovanské šperky: Avaři přišli do střední Evropy z východoevropských stepí, odkud si přinesli svéráznou kulturu. Východoevropský umělecký sloh se projevuje zvláště na bohatě zdobených součástech koňských postrojů, které jsou z bronzu nebo stříbra a někdy zlaceny. Náušnic používali východního rázu. Původně avarské šperky dosáhly obliby i u Slovanů, k nimž se dostaly soužitím obou národů nebo obchodem.Stříbrná miska z pokladu v Zemianském Vrbovku: Do střední Evropy se dostávaly obchodem i vzácné předměty z jihovýchodu, z okruhu vzdělanosti byzantské (cařihradské), jak ukazuje poklad ze 7. století, nalezený v Zemianském Vrbovku na Slovensku. Tyto jihovýchodní vztahy připravovaly pole pro hospodářský, společenský a kulturní růst Velké Moravy v následujících stoletích. V těchto obchodních stycích lze vidět předehru následujících styků politických a kulturních, které Velkomoravská říše navázala s říší cařihradskou.Půdorys jednoho z nejstarších velkomoravských kostelů v Modré u Uh. Hradiště: Velká Morava byla státem již se silnou základnou hospodářskou, společenskou a kulturní. Znala již také kamennou chrámovou architekturu. Z 8. a 9. století se datují nálezy ze Starého města, Mikulčic a Modré na jihovýchodní Moravě, kde bylo asi hlavní těžiště státu. První kostely jsou stavěny podle vzorů, které přinesli misionáři irsko-skotští, pak převládají stavby velkomoravské podle vzorů byzantských (cařihradských). Velká Morava se kulturně dostávala do sféry byzantské, odkud pak přišli i Cyril i Metoděj, kteří přinesli Slovanům písmo a založili slovaskou literaturu.Skleněný náhrdelník ze slovanského pohřbu: U Slovanů byly oblíbeny skleněné náhrdelníky, pestře barevné, prokládané schránkami se svěcenými věcmi, křížky nebo i mincemi. Jsou domácí výroby a prozrazují postupující technické znalosti při práci v kovu i skle.Vzácné nálezy z doby říše velkomoravské: Šperky bohatých vrstev buď přímo dováželi z byzantského okruhu nebo z východu arabsko-židovští obchodníci, nebo se již vyráběly u nás. Záhy vznikl domácí velkomoravský šperk. Kování pasu a knoflíky na spínání šatu byly zdobeny zvláště oblíbenými rostlinnými motivy. Vedle vzácných věcí z nálezů Mikulčicích a ve Starém Městě na Moravě vynikají i některé šperky z Čech. Kalich z nálezu v Kolíně svědčí o proniknutí křesťanství i do Čech. Pochází z hrobky některého velmože, jenž okázale dal najevo svou příslušnost k novému náboženství, které postupně vytlačovalo staré slovanské pohanství.Obraz kněze z Mikulčic: Hroby příslušníků vládnoucí vrstvy v Mikulčicích byly vybaveny zvláštními šperky, mezi něž patří i nákončí řemene z Mikulčic. Je na něm vyobrazen žehnající kněz. Křesťanství bylo rozšířeno po velkomoravské říši tak, že odtud vycházela první křesťanská slovanská literatura, pro niž položili základy Cyril a Metoděj a jejich žáci, kteří se pak rozešli po celém slovanském světě. Velkomoravské prostředí mělo tedy základní význam pro kulturní rozmach všech slovanských národů.Pohled na slovanské hradiště Levý Hradec u Roztok pod Prahou: Vývoj Slovanů byl poněkud zpomalený, protože Čechy ležely stranou hlavního dění. Slované se tu rozpadali na řadu kmenů, k jejichž sjednocení došlo později nežli na Moravě. Ústředím přemyslovského knížectví se stalo Hradiště Levý Hradec nad Vltavou. Na něm byl později postaven kostel sv. Klimenta.Půdorys slovanského dvorce: Stavby na českých hradištích byly dřevěné: po nosných kůlech zůstaly v zemi patrné otvory, z nichž lze rozpoznat přesný půdorys stavby. Dvorec na Levém Hradci měl několik místností a tvořil velkou jednotku obytnou a hospodářskou.Kamenná zeď ve valu hradiště v Kouřimi: Knížecím sídlem kmene Zličanů bylo hradiště Kouřim, opatřené mohutným opevněním. Obvodové zdi byly stavěny z kamenů kladených na sucho na sebe (aniž se použilo malty). Po ztroskotání hradiště se zeď rozklesla do stran a byla převrstvena zemí, která se přes trosky splachovala s vyšších poloh hradiště. Tak vznikly „valy“ nebo vysoké meze, v nichž jsou skryty spodní části někdejších zdí. Hradiště kouřimské, právě zkoumané archeology, patří k vynikajícím pevnostním stavbám českých Slovanů.Původní vzhled věže na kouřimském hradišti: Hradební zeď hradiště v Kouřimi byla přerušena mohutnou branou, z níž ovládali i prostor před hradbami. Zličká Kouřim posléze podlehla přemyslovské Praze a podstatně klesla ve významu, až zanikla úplně.Rekonstrukce původního vzhledu Pražského hradu: Centralizačním hradištěm v Čechách se stal již na počátku 10. století Pražský hrad, kam Přemyslovci přestěhovali své sídlo. Byl vybudován na vhodné ostrožně nad Vltavou a vedle knížecího paláce, kostela, obydlí knížecí družiny a hospodářských stavení se v jeho okrsku rozkládalo i mohylové pohřebiště, patrně ještě z doby na přechodu od pohanství ke křesťanství. Mohylový hřbitov se rozkládal tam, kde je dnes umístěn monolit na třetím nádvoří hradčanském.Model původního vzhledu kostela na hradišti Libici: V druhé polovině 10. století se ve východních a jižních Čechách rozkládalo mocné knížectví rodu Slavníkovců byl i druhý pražský biskup Vojtěch. Roku 995 dobyli Přemyslovci hradiště Libici u Poděbrad a sjednotili celou českou zemi v jeden stát pod svou vládou. Hradiště libické bylo ztroskotáno a teprve archeologický výzkum odhalil jeho minulost a jeho úlohu ve starých českých dějinách. Kromě zděného kostela tu byly objeveny i základy knížecího paláce a jiné stavby.Brána na přemyslovském hradišti Libušíně: V první polovině 10. století začali Přemyslovci budovat hradiště na ochranu pomezí svého knížectví. Tak začala i stavba Libušína u Kladna, s důmyslně pojatou branou, jejíž křídla se překrývají a umožňují tak lepší obranu vstupu. Stavba hradiště zůstala nedokončena, hradiště ztratilo na významu, jakmile byla zničena moc slavníkovská, která se vztahovala i na jižní Čechy a zasahovala až do blízkosti pražského území.Rytina jezdce na hradebním kameni: Na hradišti libušínském se zachoval i doklad lidové umělecké tvorby z doby kolem roku 1000. Lidový umělec vyryl do hradební zdi různé obrázky, z nichž vyniká neumělou rukou načrtnutý jezdec na koni. Je to nejstarší doklad lidového umění v našich dějinách.Vzhled slovanské chaty: Slovanské chaty byly stavěny z dřeva, stavby byly srubové, z okrouhlých trámů. Sedlová střecha byla kryta slámou. Celá chata byla zčásti zapuštěna do země. Nelišily se tedy ani od starších chat pravěkých, ani od pozdějších.Roubení slovanské studny: Rostoucí spotřeba vody pro houstnoucí osídlení už nemohla být kryta z povrchových vodních pramenů, a proto bylo nutno přikročit k hloubení studen: měly dřevěné pažení a byly vystužovány jako později.Železné srpy: Ke sklizni obilí se používalo železných srpů, které se podstatněji nelišily od srpů pravěkých ani od pozdějších a dnešních. Je to jeden z vynálezů, jehož účelový tvar se po tisíciletí neměnil.Pekáče na sušení obilí: Důmyslné zařízení pro zemědělce představují pekáče, na nichž se obilí sušilo nebo pražilo, aby neklíčilo. Tyto obrovské pekáče jsou z vypálené hlíny a mají podobu obdélníku se zaoblenými hranami. Slovanské zemědělství bylo vyspělejší nežli pravěké a mohlo vyživit více obyvatel. Dovedlo využít i méně úrodných půd, a proto se slovanské osídlení rozprostřelo po mnohem větších rozlohách, nežli byly osídleny předtím v pravěku. S výjimkou hraničních hor a hvozdů byly již tehdy naše země osazeny celé. Zbytky nějakého staršího obyvatelstva v době slovanské již nezastihujeme.Slovanská nádoba zdobená vlnitým ornamentem: Slovanští hrnčíři začali později používat hrnčířského kruhu a dodávali na trh pravidelně provedené zboží. Zvláštním tvarem byly lahvovité nádoby s úzkým hrdlem. Národním ornamentem takřka u všech slovanských národů byly vlnité linie obíhající tělo nádoby. V pohanském období se dávaly nádoby s potravou i do hrobů.U nás napodobené východní šperky: Ve Starém Městě u Uhreského Hradiště se rozkládalo velké sídliště z doby říše velkomoravské. Byla tam řada výrobních dílen a také se tam hotovily stříbrné náušnice podle východních a byzantských vzorů. V domácí výrobě vyrůstala hospodářská síla velkomoravské říše, která se pak projevila i v politickém dění té doby.Staromaďarské památky: Maďaři pronikli na sklonku 9. století z východní Evropy do Karpatské kotliny, kde se usadili mezi Slovany. Velkomoravskou říši ztroskotali kolem roku 905 a založili stát uherský. Jako jezdecký národ používali třmenů, bojovali šavlemi a luky s železnými hroty šípů. Tradice velkomoravské říše však zcela nezmizely a nový uherský stát přejal mnoho ze starého zřízení. Také obyvatelstvo slovanské zůstalo: staré kulturní svazky však byly ochromeny.Staromaďarské ozdoby postrojů: Východoevropský umělecký sloh, jejž Maďaři s sebou přinesli, projevuje se hlavně na kováních koňských postrojů: navazují na starší tradice kování avarských. Staří Maďaři posléze splynuli se středoevropským prostředím a přijali jeho kulturu: východní tradice z výroby zmizely. Vpád starých Maďarů odřízl Slovany na našem území od jejich přímého spojení s cařihradským okruhem a s politickým pádem říše velkomoravské dohasínala i někdejší samostatná kulturní síla jejího obyvatelstva, které posléze vplynulo do rámce ostatního středoevropského prostředí reprezentovaného pevně se vytvářejícím českým státem.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživatelePravěk Československa II.díl od keltů k českým slovanůmVýrobceDPrahaRok1958Délka49 okénekAutor textuNeústupný Jiří Dr.PředlohaPRIROznačení5205Další diafilmy výrobceBezpečně s elektřinouImperialismus největší nepřítel lidstvaDrda JanDíváme se na výtvarná díla