Imperialismus – největší nepřítel lidstva+49Otevřeme náš další výklad otázkou. Co jsou to vůbec monopoly? Je to dohoda, svaz nebo seskupení kapitalistů, kteří ve svých rukou soustřeďují výrobu nebo odbyt převážné části produkce, a to buď jednoho nebo několika výrobních odvětví. Cílem monopolní buržoazie je dosáhnout stanovení vysokých cen zboží a maximálních zisků.Monopol má několik forem. Jeho nejnižší formou je KARTEL, kde si jeho členové rozdělují odbytiště výrobků, určují množství vyráběného zboží a stanoví jeho ceny. V SYNDIKÁTU je odbyt zboží zajišťován společnou obchodní kanceláří; v TRUSTU se bývalým majitelům podniků — nyní podílníkům — vyplácí zisk buď podle velikosti jejich bývalých podniků nebo výše akcií. Výrobu, odbyt a finance řídí správní rada. KONCERN představuje spojení podniků a různých průmyslových odvětví, bank, pojišťoven a dopravních společností. Je řízen skupinou finančně nejsilnější buržoazie.Monopoly mají rozhodující postavení v hospodářství kapitalistických států. Zahraniční monopoly ovládají i ekonomiku mnohých rozvojových zemí. Pro nadvládu monopolů je charakteristické používání přímého násilí, vojenských převratů, podplácení, vydírání a podobných metod. Na obrazu: Monopoly USA se aktivně podílely na vojenském fašistickém puči v Chile v roce 1973. Nyní se aktivně podílejí (obraz vpravo) na drancování měďného bohatství země.Finanční oligarchie, která vznikla spojením bankovního kapitálu s průmyslovým a naopak, ovládá ekonomiku té či oné kapitalistické země. Několik desítek lidí ovládá ekonomiku jednotlivé země (například v USA skupina Morganova, Rockefellerova, Dupontova, Mellonova aj.), přisvojuje si značnou část národního důchodu a má rozhodující vliv na vnitřní a zahraniční politiku státu. Na obrazu: Symbol moci finanční oligarchie — banky v Paříži a New Yorku.Vývoz kapitálu se stal charakteristickým rysem imperialismu. Má řadu forem, z nichž mimo jiné převažuje poskytování půjček vládám a bankám jiných zemí, investice do výstavby průmyslových podniků, do stavby silnic, železnic apod. Součástí této politiky monopolů je i poskytování tzv. „rozvojové pomoci“, která však místo odstranění zaostalosti rozvojových zemí ve skutečnosti vede k jejich ještě větší ekonomické a politické závislosti na imperialistických státech. Na obrazu vpravo je mexickým výtvarníkem symbolicky znázorněn útlak latinskoamerických pracujících imperialismem.Boj monopolů o rozdělení sfér vlivu se výrazně projevil i v soupeření imperialistických států o získání kolonií. Na počátku XX. století si hlavní imperialistické mocnosti mezi sebou ekonomicky, politicky a teritoriálně rozdělily svět. Na obraze je schematicky znázorněna koloniální soustava imperialismu v Africe a v Asii. Největší koloniální říše vytvořily Velká Británie, Francie, Belgie, Portugalsko a Španělsko.Rozdělení světa mezi mezinárodní monopolistické svazy bylo skončeno. Vytvořila se tak situace, kdy získání dalších kolonií předpokládalo uloupit je dosavadnímu vlastníku. Boj o znovurozdělení světa proto mohl být řešen pouze válkou. Klasickým příkladem této skutečnosti: bylo rozpoutání první světové války (1914—1918). Monopolům přinesla sice vysoké zisky, pracujícím však strádání, milióny mrtvých, raněných a zmrzačených.Celá historie dává za pravdu učení V. I. Lenina, že imperialismus je kapitalismem zahnívajícím a parazitním. To dokazuje i rozporná tendence ve vývoji kapitalistických států. Zájmy buržoazie na monopolních ziscích sice vytvářejí tlak na rozvoj výroby, současně však v zájmu udržení zisků nebo jejich zvýšení dochází k omezování nebo k ničení vyrobených hodnot. Na obrazu: Ničení ovoce ve Francii v roce 1975.Monopoly brzdí i rozvoj technického pokroku. Skupují vynálezy a patenty, aby jich nemohla využít konkurence. Značnou část jich „tresorují“, aby nemohly být použity. Jen americká společnost General Electric měla před druhou světovou válkou ve svém vlastnictví více než 8000 nevyužitých patentů.Pro imperialismus je charakteristické zaostávání nejen celých výrobních odvětví, celých zemí, ale i různých oblastí států. A to jen proto, že nejsou dostatečnou základnou pro monopolistické zisky. Italský jih je beznadějně zaostalou oblastí, obdobně je tomu v severní a západní oblasti Velké Británie a zejména v Irsku, což se odráží i v životní úrovni obyvatelstva.Charakteristickým rysem imperialismu je mimořádně silná tendence k násilí, expanzi a k válkám. Tato tendence vyplývá z neustále existujících obav buržoazie ze ztráty svých pozic, monopolních zisků, z nenávisti k socialismu a ke všemu pokrokovému. Na zjednodušeném schématu jsou znázorněny některé agresívní akce imperialistických vlád a jejich spojenců od roku 1945 proti socialistickým státům v Asii a řadě zemí Afriky a Latinské Ameriky.Násilí zaměřené proti cizím národům je doprovázeno terorem a násilím i vůči vlastním pracujícím. Neoficiální součástí potlačovatelského aparátu jsou i různé fašistické politické strany, organizace a skupinky, kterých buržoazie využívá proti pokrokovým silám. Na obrazu: V řadě zemí, například fašisté v USA, neofašisté a revanšisté v NSR, se těší všestranné podpoře svých vlád.Nebezpečí fašismu nelze podceňovat. V mnoha kapitalistických zemích dnes působí více než 60 různých neofašistických politických stran, organizací a skupin. Tyto organizace jsou nebezpečnou zálohou buržoazie, která jich může použít v okamžiku, kdy se začne obávat, že metody parlamentní demokracie již nedávají bezpečnou záruku udržení jejího třídního panství. Výstrahou je v tomto směru Chile, kde fašistický vojenský puč řídily a financovaly USA. Na obrazu: Vůdce chilské fašistické organizace „Patria y Libertad“ vyzývá ke svržení pokrokové vlády Lidové jednoty. Fašisté v akci.I když se kapitalismus snaží přizpůsobit nové situaci ve světě, neznamená toto přizpůsobování jeho stabilizaci jako systému. Všeobecná krize kapitalismu se dále prohlubuje. Jednou z příčin všeobecné krize je rozdělení světa na dva společenské systémy, na sílící socialistický a odumírající kapitalistický systém. Mezi oběma systémy však probíhá ostrý třídní boj, který je zároveň bojem pokrokových sil proti silám reakce. Na obrazu jsou schematicky znázorněny státy světové socialistické soustavy, které zaujímají 26 procent území Země.Světová socialistická soustava se podílí na počtu obyvatel světa téměř jednou třetinou a na světové průmyslové výrobě 38 procenty. Z toho státy socialistického společenství SSSR, BLR, ČSSR, MLR, NDR, PLR a Rumunská socialistická republika 33 procenty.Novou epochu ve vývoji národně osvobozeneckého hnutí představuje Velká říjnová socialistická revoluce. S vítězstvím VŘSR se pojí vznik všeobecné krize kapitalismu, jejímž důležitým rysem se stala krize, rozpad a konečné zhroucení koloniální soustavy imperialismu. Na rozvalinách koloniální soustavy vzniklo téměř 80 nezávislých států. Jen v průběhu let 1945—1973 se z koloniálního otroctví osvobodilo 1,5 miliardy lidí. Na obrazu je znázorněn rozpad a konečné zhroucení koloniální soustavy imperialismu v Africe a v Asii.Všeobecná krize kapitalismu prohloubila všechny rozpory imperialismu, zachvátila všechna hlavní centra světového kapitalistického hospodářství. Jejím průvodním jevem byl prudký pokles výroby, nevyužívání výrobních kapacit, růst nezaměstnanosti, měnová, energetická a surovinová krize. Jestliže v letech 1972—1973 bylo k povzbuzení ekonomiky použito různých metod řízení hospodářství, v roce 1974—1975 se již ukázaly jako málo účinné.S poklesem výroby se dále prohloubila nezaměstnanost. Zatímco ve vyspělých kapitalistických státech bylo v roce 1973 8 400 000 nezaměstnaných, dosáhla nezaměstnanost v roce 1976 již 16 000 000 lidí. Počátkem roku dosáhl počet nezaměstnaných více než 17 miliónů. Na obrazu vlevo: zprostředkovatelna práce v Paříži.Nejinak je tomu i s růstem stávkových bojů. Reálná skutečnost dnes a denně vyvrací iluzorní buržoazní teorie o tzv. „třídním míru“ mezi buržoazií a proletariátem. Jestliže v letech 1966–1970 stávkovaly v kapitalistických zemích 273 milióny osob, v období let 1971—1975 dosáhl počet stávkujících už 315 miliónů lidí. Na obrazu: Newyorští učitelé hlasují pro stávku na protest proti propouštění. Demonstrace pracujících proti nezaměstnanosti. Duisburg v NSR.Průvodním jevem hluboce protilidového charakteru politiky vládnoucí monopolistické velkoburžoazie je růst a zostřování třídních rozporů a narůstání třídních bojů ve všech průmyslově vyspělých kapitalistických státech. Na obrazu: Jedna z mnoha stávek pracujících závodu společnosti Ford v Detroitu v USA.Statisíce italských pracujících stávkovalo za zvýšení mezd, zlepšení pracovních podmínek a plnění občanských práv. Deset tisíc zaměstnanců pařížského polygrafického průmyslu (obraz vpravo) demonstruje proti propouštění z práce.Všeobecná krize kapitalismu vede i k prohlubování ideově politické a morální krize buržoazní společnosti. Nezaměstnanost, beznaděj a ztráta víry v budoucnost se promítá v explozi zločinnosti, V narkománii a v psychických onemocněních. Na obrazu: Graf (sloupce) znázorňuje v procentech růst kriminality mládeže v NSR v letech 1952—1976 a podíl mladistvých na kriminalitě (kruhy). Vlevo: poslední chvíle narkomana.V kontrastu s prohlubující se všeobecnou krizí kapitalistické soustavy dosahují státy socialistického společenství neustálého vzestupu národního důchodu, který je významným ukazatelem rozvoje národního hospodářství. Průměrné roční tempo růstu národního důchodu v zemích RVHP bylo za předcházejících 20 let dvakrát vyšší než v hospodářsky nejvyspělejších kapitalistických státech.Zvyšování životní úrovně a zabezpečování sociálních jistot pracujících je v zemích socialistického společenství jedním z předních úkolů. Jen v členských zemích RVHP bylo v roce 1976 postaveno například více než 3 milióny nových moderních bytů, z toho v ČSSR 131 500 bytů.Ve srovnání se snižováním výdajů na sociální opatření obyvatel v kapitalistických zemích vzrostly výdaje na sociální zabezpečení pracujících v členských státech RVHP: v ČSSR o 9,1 procento; v MLR se platby ze sociálního zabezpečení zvýšily o více než 15 procent, v NDR byly více než 3,4 miliónům lidí zvýšeny starobní důchody. Na obrazu: Péče o zdraví pracujících se neustále rozvíjí. Vyšetřování mozku na oddělení nukleární medicíny University Karlovy v Praze.Proti agresívní politice imperialistických států staví KSSS a vláda Sovětského svazu Program dalšího boje za mír a mezinárodní spolupráci, za svobodu a nezávislost národů přijatým XXV. sjezdem KSSS v únoru 1976.XV. sjezd KSČ v dubnu 1976 vyjádřil plnou podporu dalšímu rozpracování programu míru na XXV. sjezdu sovětských komunistů. Zdůraznil, že nový mírový program otevírá i pro nás nové možnosti pro rozvíjení cílevědomé zahraničně politické činnosti, které jsou v souladu s potřebami, zájmy a cíli našeho státu.Z agresívní podstaty imperialismu však vyplývá odpor militaristických sil proti politice uvolňování napětí rozvíjené Sovětským svazem a ostatními státy socialistického společenství. Imperialismus byl a i nadále zůstává největším nepřítelem lidstva. Imperialismus rozpoutal i druhou světovou válku, ve které zahynulo téměř 60 miliónů lidí, desítky miliónů lidí bylo zraněno nebo zmrzačeno. Způsobil nesmírné materiální ztráty.Imperialismus zplodil fašismus — režim politického teroru a táborů smrti. Fašističtí vrazi, z nichž mnozí dnes klidně žijí v západním Německu, uvrhli do koncentračních táborů více než 26 miliónů lidí, 11 miliónů zavraždili v plynových komorách, oběsili nebo zabili jinými brutálními metodami.Imperialismus je přímým viníkem koloniálních a neokoloniálních zločinů. Imperialistické monopoly a jejich vlády se aktivně spolupodílejí na vytváření bohatství jedněch a bídy druhých, na odsuzování lidí k NEGRAMOTNOSTI — ve světě neumí 783 miliónů lidí číst a psát; k HLADU — 375 miliónů lidí žije na pokraji smrti hladem; k SMRTI — protože neexistuje zločin, před nímž by se imperialismus zastavil.V bídných chatrčích nedůstojných člověka XX. století jakékoli pleti žijí milióny lidí a to nejen v rozvojových zemích. Na obrazu: Polorozpadlé domky v Itálii, Venezuele a Brazílii.Armády imperialistických států jsou nástrojem reakční politiky monopolistické buržoazie. Po druhé světové válce vedla francouzská armáda lupičské koloniální války například proti lidu Indočíny, Tuniska, Alžírska; britské ozbrojené síly proti lidu Malajska a Indonésie; armáda USA proti Libanonu, Dominikánské republice, Korejské lidově demokratické republice, podpořila kubánské kontrarevolucionáře apod. Na obrazu: Vpravo vidíte záběr z intervence armády USA v Dominikánské republice. Vlevo: Krach vojenské intervence proti Kubánské republice.Není zločinu, kterého by se imperialisté nedopustili ve snaze zachovat nebo obnovit své panství nad národy bývalých kolonií nebo jiných zemí, jež se vymaňují ze jha kapitalistického vykořisťování a neokoloniálního útlaku.Nejhorší a nejobludnější podobu měla válka vedená armádou USA proti vietnamskému lidu. Agrese Spojených států amerických jen znovu potvrdila brutalitu a nelidskost imperialismu jako společenského systému. Žádný čestný člověk se proto nemůže smířit se zločiny imperialistických interventů a jejich přisluhovačů z řad bývalého saigonského režimu, které předčily barbarství německého fašismu. Na obrazu: My-lai — vietnamské Lidice.Zločiny imperialismu jsou již dnes nesmírné. Světová veřejnost je proto oprávněně znepokojena nad jevy, k nimž dochází v kapitalistickém světě a zejména v USA. Jde o zneužívání výsledků vědy pro zdokonalování již existujících zbraní hromadného ničení, ale i o vývoj nových — tzv. genetických a meteorologických zbraní, laserů, neutronové bomby apod. Na obrazu: Nosič jaderných zbraní okřídlená raketa Cruise. Vpravo: Ve Vietnamu již váleční zločinci z Pentagonu použili chemických zbraní.Stále častěji používá imperialismus metod násilí i proti vlastnímu lidu. Zásahy státního aparátu se vyznačují nezměrnou brutalitou. V posledních letech jen v USA zasáhli vojáci Národní gardy a policie proti pracujícím více než 300krát.Bída, nezaměstnanost, zoufalství, porušování lidských práv apod. vedou často pracující až k zoufalým vystoupením. Sem patřilo i vystoupení Indiánů v USA, kteří se zbraní v ruce bojovali za vytvoření spravedlivých lidských podmínek, za dosažení občanských a sociálních práv.Imperialističtí politici velmi často hovoří o lidských právech. V roce 1977 se toto téma stalo velmi oblíbeným obsahem projevů i prezidenta USA Jamese Cartera. Jak je tomu ve skutečnosti s lidskými právy, o tom již imperialističtí politici nemluví. Řekněme to tedy sami. Vždyť místo práva na práci v kapitalistických zemích tam existuje armáda nezaměstnaných. Místo práva na mír každého člověka — horečné zbrojení a vojenské agrese a místo práva na vzdělání — třídní přehrady omezující možnost vzdělání. Na obrazu: Uplatňování lidských práv pendreky policie ve Francii...… ve Velké Británii a v Německé spolkové republice.To je další stránka imperialismu. Imperialismus je však charakterizován i přípravami na válku, horečným zbrojením a rozvratnými akcemi proti socialistickým státům. Nebezpečí pro světový mír, které hrozí ze strany militaristických sil ve státech NATO, nelze v žádném případě podceňovat. Už proto ne, že na cvičeních armád států NATO jsou neustále procvičovány varianty vojenského napadení ČSSR, NDR i ostatních států Varšavské smlouvy.Severoatlantický pakt (NATO) je především útočným paktem. Členské státy NATO udržují ve zbrani téměř 6 miliónů vojáků. Jen v Evropě má k dispozici více než 1 milión vojáků, přibližně 4000 bojových letadel a 500 válečných lodí. Převážná většina vojsk a zbraní je rozmístěna v NSR. Na obrazu: Rozmístění velitelství a štábů svazků vojsk NATO v Německé spolkové republice.Území NSR je nejúplněji vybudovaným vojenským nástupištěm s největší koncentrací vojsk NATO. Významnou úlohu v NATO má téměř půlmiliónový bundeswehr. Jeho podíl na potencionálu NATO v západní Evropě činí 50 procent tanků, 50 procent divizí a 40 procent nosičů jaderných zbraní. V počtu nosičů jaderných zbraní je na druhém místě za armádou USA. Na obrazu jsou schématicky znázorněny prostory rozmístění zbraní, cvičišť, základen a skladů vojsk NATO v NSR.V zájmu vojenskoprůmyslového komplexu a militaristických sil v členských státech NATO se předpokládá neustálý vzestup vojenských výdajů. Podle oficiálních údajů vydalo 15 členských zemí NATO v roce 1976 155 miliard dolarů na vojenské účely. Na obrazu: Grafické znázornění vojenských výdajů států NATO ukazuje na jejich neustálý vzestup. Údaje jsou uvedeny v miliardách dolarů.Nedílnou součástí válečných příprav států NATO je ideologické zpracovávání příslušníků ozbrojených sil. Vojáci armád NATO jsou ohlupováni výmysly a pomluvami o socialistických zemích, národně osvobozeneckém hnutí a boji národů za společenský pokrok. Promyšlená koncepce výchovy vede k vytváření profesionálních zabijáků ochotných bojovat v žoldu monopolů proti všemu pokrokovému. Na obrazu: Pomluvy socialismu, které jsou součástí i náboženské výchovy, jsou kombinovány s drilem a týráním vojáků.Obavy imperialismu z růstu idejí socialismu v kapitalistickém a rozvojovém světě narůstají. Proto také, byť je to v rozporu s přijatým Závěrečným aktem na helsinské konferenci (1975), sází imperialističtí politici na budoucnost psychologické války a její hlavní prostředek — ideologickou diverzi. Na obrazu: Na vlnách éteru a z různých oblastí světa šíří štvavé vysílačky záplavy lží, polopravd a záměrně zkreslených informací o socialismu.Socialismus a mír je nedělitelným. Socialismus nepotřebuje válku. Sovětský svaz, ČSSR a ani ostatní státy socialistického společenství nemají vůči žádnému státu územních nároků, nesnaží se o dosažení politické nadvlády. Musí však být natolik vojensky připraveny, aby si zajistily vlastní bezpečnost.Myšlenka V. I. Lenina, že revoluce má cenu pouze tehdy, jestliže se dovede bránit, nic neztratila na své aktuálnosti. Je tomu tak proto, že vojenská síla socialismu plní funkci obrany socialistické revoluce, pokrokového hnutí a je jednou z hlavních záruk všeobecného míru.Vojenská cvičení armád Varšavské smlouvy soustavně prokazují všestranné bojové mistrovství, vysokou bojovou připravenost a plnou způsobilost vojáků ubránit revoluční vymoženosti pracujících, jejich pokojnou mírovou práci.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleImperialismus největší nepřítel lidstvaVýrobceDPrahaRok1978Délka53 okénekPředlohaCJLITOznačení7058Další diafilmy výrobceElektronky II.dílJak se měnila zvířena v průběhu věkůNákladní terénní automobil V3SUmění jako forma společenského vědomí