Život a revoluční činnost V. I. Lenina – IV. díl+23Stále více lidí na světě si klade otázky: Kde hledat příčiny nezvratných úspěchů v hospodářském rozvoji prvního socialistického státu světa — SSSR? Jak se mohlo Rusko, které v technice a ekonomice zaostávalo o 50—100 let za rozvinutými západními zeměmi, přeměnit za pět desetiletí sovětské vlády, z nichž přibližně 20 let připadalo na dobu válečnou a na obnovu zničeného hospodářství, ve vyspělou průmyslovou velmoc? V čem jsou zdroje síly, která dokázala přetvořit zaostalé Rusko, na které kdysi připadaly 4% světové průmyslové výroby, v ekonomický gigant, který se podílí na světové průmyslové výrobě téměř 1/5, zaujímá v objemu průmyslové výroby 1. místo v Evropě a 2. místo na světě? Odpověď na tyto otázky nutno hledat v celé bohaté historii vývoje Sovětského svazu. Na snímku: Mapa Svazu sovětských socialistických republik a stručná charakteristika jeho podstatyZáklady úspěchů socialistické výstavby spočívají ve vítězné Velké říjnové socialistické revoluci, která zahájila novou epochu nejen ve vývoji samotného Ruska, ale i ve vývoji celosvětovém. Velká říjnová socialistická revoluce uskutečnila odvěké tužby pracujících, všech utlačovaných. Odstranila vykořisťovatelské zřízení, svrhla moc statkářů a kapitalistů, dala pracujícím možnost, aby sami budovali současnou společnost. Tím byla uvolněna nebývalá pracovní aktivita, schopná činit skutečné zázraky. „Mezi kapitalistickou a komunistickou společností leží období revoluční přeměny jedné společnosti v druhou. Tomu odpovídá také politické přechodné období, v němž stát nemůže být ničím jiným než revoluční diktaturou proletariátu,“ napsal K. Marx v knize „Kritika gothajského programu“. Na snímku: Útok na Zimní palác v Petrohradu — předzvěst nové epochy v dějinách lidstva — epochy vítězství socialismu a komunismuBezprostředním úkolem bolševické strany po dobytí politické moci bylo vybudovat socialistické hospodářství — ekonomický základ nového společenského zřízení, bez něhož by nemohl socialismus definitivně zvítězit nad kapitalismem. Tento úkol byl jedním z nejsložitějších úkolů, před kterými bolševická strana a sovětský stát v období po vítězné socialistické revoluci stály. V březnu 1919 se schází VIII. sjezd KSR(b) a přijímá nový program strany — komplexní program výstavby socialismu. Tento program dal dělníkům a rolníkům jasnou perspektivu socialistické výstavby a povzbudil je k obětavému boji za vítězství socialistického společenského řádu. Lenin o mezinárodním významu druhého programu komunistické strany řekl: „... pouhý překlad našeho programu bude nejlepší odpovědí na otázku, co vykonala Komunistická strana Ruska, která je jedním z oddílů světového proletariátu. Náš program bude velmi účinným materiálem pro propagandu a agitaci, bude dokumentem, na jehož základě dělníci řeknou: »To jsou naši soudruzi, naši bratři, ti pracují na naší společné věci«.“ Světová reakce se v té době utěšovala, že sovětská moc nebude schopna zabezpečit obnovu a rozvoj válkou zničeného národního hospodářství. Spoléhala na to, že dělnická třída nemá zkušenosti a nebude mít dostatek sil a prostředků k vedení a dalšímu rozvoji společnosti. Všichni pochybovači však zapomínali, že dělnická třída má skvělého vůdce — bolševickou stranu, v čele s V. I. Leninem — největším revolucionářem, jakého kdy poznaly dějiny. Na snímku: V. I. Lenin mezi delegáty VIII. sjezdu KSR(b)Za složité situace v letech 1918—1920 se opět projevila geniálnost V. I. Lenina, když do popředí postavil úkol: přejít od první etapy revoluce, od boje o politickou moc, k etapě druhé, tj. k všestrannému rozvoji nové společnosti, v níž budou převažovat hospodářské a výchovné funkce revoluce. Jako nejdůležitější úkol vytyčil všestranné rozvíjení výrobních sil. Protože země prožívala neobyčejně těžký hospodářský rozvrat, bylo třeba všechno podřídit jedinému cíli: stůj co stůj zvýšit množství výrobků nejnutněji potřebných pro obyvatelstvo. Tomuto cíli bylo podřízeno všechno ostatní. Úspěšnost práce každé sovětské instituce, jež měla co činit s národním hospodářstvím, byla měřena praktickými výsledky v tomto směru. Význam a nezbytnost přechodu k druhé fázi revoluce Lenin zevrubně objasnil ve své práci „Nejbližší úkoly sovětské moci“. „My, strana bolševiků,“ píše Lenin v tomto díle, „jsme Rusko přesvědčili. Vybojovali jsme Rusko z rukou bohatých pro chudé, z rukou vykořisťovatelů pro pracující. Nyní musíme Rusko spravovat.“ Na snímku: Fotokopie obálky díla V. I. Lenina „Nejbližší úkoly sovětské moci“Úspěšnému nástupu k socialistické výstavbě nemohlo zabránit ani dvouleté úsilí vnitřní kontrarevoluce, která za všestranné podpory zahraničních interventů 14 imperialistických států vyvolala v zemi občanskou válku. Občanská válka a intervence způsobily strašlivou zkázu: byly zničeny továrny, vyhasly vysoké pece, byly zatopeny doly, ochromena doprava, řádily krutý hlad a epidemie. Na snímku: Bělogvardějci zničený most u Jamburgu a vojsky interventů zničené čtvrti v Minsku„V mírové výstavbě, kterou náležitě rozvineme po vítězství nad Děnikinem, uděláme mnohem více zázraků, než jsme udělali za ty dva roky na poli válečném.“ Z těchto Leninových slov vyzařoval optimismus podložený bezmeznou důvěrou v tvůrčí schopnosti svobodného sovětského lidu. Na snímku: Komunismus — náš cíl — Lenin — náš prapor! Pod tímto heslem přistoupil sovětský lid k budování své socialistické vlastiVýznamnou roli v rozvoji iniciativy pracujících při obnově národního hospodářství sehrály komunistické subotniky. Myšlenka dobrovolných sobotních pracovních brigád se zrodila při stavbě moskevsko-kazaňské železnice (na snímku), rychle se rozšířila po celém Rusku a stala se významným nástrojem rozmachu tvůrčích sil dělnické třídy a ostatních pracujících. V. I. Lenin, který se sám zúčastnil prvního moskevského komunistického subotniku, hodnotil tuto iniciativu pracujících jako uvědomělý, dobrovolný a nezištně hrdinský čin, jako faktický počátek komunismu. Toto hnutí poprvé v dějinách umožnilo rozvinout uvědomělé soutěžení v masovém měřítku.Sovětský lid plnil s nezměrnou iniciativou a aktivitou jednotný hospodářský plán obnovy a přestavby národního hospodářství země, který vešel do slavné historie pod názvem plán GOELRO. Jeho základní myšlenkou bylo na základě elektrifikace přivést Rusko na vyšší technickou úroveň. Plán počítal s výstavbou 30 velkých elektráren, které měly dávat 8,8 miliardy kWh elektrické energie ročně. Vezmeme-li v úvahu, že celé carské Rusko vyrábělo v r. 1913 pouze 1,9 miliardy kWh, byl to gigantický úkol. Na snímku: Výstavba jedné z nejvýznamnějších elektráren — Kašinské elektrárny v roce 1920Nebylo málo těch, kteří pokládali plán elektrifikace za utopii. Známý anglický spisovatel Herbert Wells označil V. I. Lenina za „kremelského snílka“. Takto mohli ovšem mluvit pouze lidé, kteří neznali sovětského člověka. Plánované úkoly byly nejen splněny, ale podstatně překročeny. V roce 1935 bylo např. místo plánovaných 8,8 miliardy kWh elektrické energie vyrobeno 26,3 miliardy, místo plánovaných 62,3 miliónu tun uhlí bylo vytěženo 109,6 miliónu a místo plánovaných 6,5 miliónu tun oceli bylo vyrobeno 12,6 miliónu. Na snímku je V. I. Lenin v rozhovoru s anglickým spisovatelem Herbertem Wellsem (říjen 1920)Za nejdůležitější součást plánu vybudování socialismu považoval V. I. Lenin industrializaci země a socialistickou přestavbu vesnice. Socialistickou industrializaci, která probíhala za velmi složitých a těžkých podmínek v kapitalistickém obklíčení, uskutečnil sovětský lid v historicky krátké době. Můžeme proto o tomto období hovořit nejen jako o jednom z nejtěžších, ale i jako o období plném hrdinství a odvahy. Obrovské přednosti prvořadé orientace na výrobu výrobních prostředků se projevily v krátké době. Graf na obrázku zaznamenává obrovské úspěchy, kterých bylo zásluhou plnění plánu industrializace dosaženo.Úspěšný průběh industrializace vytvořil též předpoklady pro řešení jednoho z nejobtížnějších úkolů socialismu vůbec, a to přestavby zemědělství na socialistických základech. Realizací Leninova družstevního plánu byl definitivně vyřešen i tento složitý problém. Bolševická strana a socialistický stát vytvářely veškeré podmínky pro masový přechod individuálních hospodářství na družstevní hospodaření. V letech 1927—28 bylo na podporu kolchozů uvolněno 76 miliónů rublů, v roce 1930 to byla už celá miliarda rublů. Kolchozníkům byly poskytovány daňové úlevy, zlepšily se dodávky strojů a osiva. Z továren bylo na pomoc kolchozům vysláno 35 000 dělníků, z nichž většina byla postavena do čela mladých kolchozních hospodářství. 70 % z nich byli komunisté. Nejvyššího tempa kolektivizace bylo dosaženo v letech 1929—30. Typický snímek z tehdejší doby ukazuje vstup rolníků do kolchozu v Borisoglebském okrese (1930)V únoru 1931 prohlásil na konferenci pracovníků socialistického průmyslu J. V. Stalin jménem strany: „Opozdili jsme se za vyspělými zeměmi o 50—100 let. Tuto vzdálenost musíme urazit během 10 let. Buď to učiníme, nebo nás rozdrtí.“ Výsledky první pětiletky ukázaly obrovské zdroje tvůrčích sil sovětského lidu. V jejím průběhu byla vybudována nová průmyslová odvětví, jako automobilový, strojírenský, chemický a letecký průmysl, úspěšně probíhala i výstavba nové hutní základny ve Střední Asii a na západní Sibiři. Snímek zachycuje jednání XV. sjezdu VKS(b) v roce 1927, na kterém byly schváleny směrnice k vypracování 1. pětiletého plánu rozvoje národního hospodářství.Úspěchy první pětiletky se jevily zvláště vzhledem k těžké hospodářské krizi otřásající v letech 1929—33 světovou kapitalistickou soustavou jako skutečný zázrak v dějinách. Nešlo však o zázrak, ale o další důkaz předností a obrovské životaschopnosti ekonomiky budované na socialistických základech. Na snímku je nově vybudovaný automobilový závod v Nižním Novgorodu, který 1. dubna 1932 zahájil sériovou výrobu automobilů.Pod dojmem úspěchů první pětiletky přibývalo v táboře nepřátel těch, kteří, ač neradi, museli přiznat, že ze zaostalého Ruska se stalo Rusko ekonomicky silné, se kterým je nutno počítat. Výstižně to vyjádřil britský velkobankéř J. Gibbson: „Připomínám, že nejsem komunista ani bolševik, jsem vyložený kapitalista a individualista ... Nepokoušejte se podceňovat ruské plány a nechybujte v naději, že se sovětská vláda může zhroutit ... Dnešní Rusko je země s duší a ideálem. Rusko je země podivuhodné aktivity.“ Snímek představuje zahájení provozu na Turkestansko-sibiřské železnici (1930)Další významný krok v budování materiálně technické základny socialismu zaznamenala druhá pětiletka (1933—37). Denně byly dávány do provozu průměrně 2—3 nové závody a továrny. Celkem bylo v této pětiletce postaveno a od základů rekonstruováno 4500 velkých podniků. Na konci druhé pětiletky bylo přes 80 % veškeré průmyslové produkce vyrobeno v nových podnicích, postavených nebo rekonstruovaných v 1. a 2. pětiletce. V období druhé pětiletky vzniklo masové hnutí novátorů ve výrobě, nazvané podle jeho iniciátora, doneckého horníka Alexeje Stachanova — stachanovským. Toto hnutí bylo přirozeným výsledkem politickoorganizátorské činnosti strany, hospodářského a politického rozvoje země, výsledkem zavádění a osvojování si nové výrobní techniky. Politickou podstatou stachanovského hnutí byl růst iniciativy mas budujících socialismus, jeho ekonomickým smyslem bylo zvyšování produktivity práce na základě vylepšování její organizace a jejího přizpůsobování nové technice. Na snímku Alexej Stachanov seznamuje dělníky se svými metodami práceJednou z obecných zákonitostí výstavby socialismu je provedení kulturní revoluce. Její podstata spočívá ve výchově socialisticky myslícího a jednajícího člověka. Uskutečňování kulturní revoluce vyžadovalo provádět výchovu pracujících důsledně v duchu marxisticko-leninského světového názoru, přiblížit kulturu a umožnit vzdělání všemu pracujícímu lidu, svést rozhodný boj s negramotností, s buržoazními přežitky v myšlení lidí a postupně vychovat socialistickou inteligenci, bez níž není možný další rozvoj socialistické společnosti. Na snímku je jedna z tisíců dělnických přípravek, které byly organizovány ve všech republikách Sovětského svazuNáročnou zkouškou pevnosti socialistického zřízení, morálně politického a ekonomického potenciálu Sovětského svazu byla Velká vlastenecká válka. Základním úkolem komunistické strany, sovětského státu a všeho sovětského lidu bylo překonat dočasnou převahu Německa ve výrobě zbraní, střeliva, tanků, letadel a urychleně převést národní hospodářství na válečnou výrobu. Tento úkol byl plněn za neobyčejně složitých podmínek. V roce 1941 bylo více než 1500 podniků evakuováno do východních oblastí, mezi nimiž bylo přes 1360 velkých závodů. Bylo nemálo případů, kdy za týden či dva začínal evakuovaný závod opět vyrábět. Na východ bylo evakuováno i přes 10 miliónů lidí. Tak složitý úkol ještě žádný stát neřešil. Výzva strany „Vše pro frontu, vše pro vítězství“ vyvolala nezměrnou obětavost a hrdinství pracujících, takže počátkem roku 1942 vyráběly továrny na východě i ve vnitrozemí již 2,5krát více válečné produkce než průmysl na celém území SSSR v roce 1940. Tabulka na obrázku znázorňuje předstih Sovětského svazu ve výrobě děl, tanků a letadel před fašistickým Německem.Ve Velké vlastenecké válce dobyl sovětský lid světodějného vojenského, politického i ekonomického vítězství. Nejenže uhájil socialistické vymoženosti, nejpokrokovější společenské a státní zřízení, svobodu a nezávislost národů Sovětského svazu, ale osvobodil od fašistických uchvatitelů i území deseti zemí Evropy a dvou zemí Asie, na němž žilo přes 160 miliónů lidí. Dějiny neznají armádu, jejíž zásluhy o lidstvo by byly přijímány s tak hlubokou vděčností a uznáním. Na snímku: Vztyčení sovětské státní vlajky na budově Reichstagu symbolizuje definitivní porážku fašistického NěmeckaVálka skončila, sovětská země se probouzela k novému životu. Životadárným zdrojem pro ni byla obětavost a hrdinství sovětských lidí, v krátké historii sovětského státu tolikrát prokázané. Z tisíců všedních činů v období obnovy válkou zničeného hospodářství se rodilo nové masové hrdinství. Tabulka znázorňuje fakta o ztrátách národního hospodářství. Avšak válka s fašismem si vyžádala daleko větší oběti. V boji za svobodu a nezávislost své vlasti a při plnění internacionálních povinností položilo více než 20 miliónů sovětských občanů své životy.Hlavním nástrojem obnovy národního hospodářství SSSR byla 4. pětiletka (1946—50). Jejím cílem bylo nejen dosáhnout předválečné úrovně průmyslové a zemědělské výroby, ale i vytvořit předpoklady pro další rozvoj národního hospodářství. Hrdinským úsilím dělnické třídy bylo dosaženo předválečné úrovně průmyslové výroby již za dva a půl roku. V roce 1950 převýšila dokonce hrubá průmyslová výroba předválečnou úroveň o 73% (proti plánovaným 48 %). Na obrázku je ocelárna v Záporoží, vybudovaná ve 4. pětiletce. Podobných průmyslových podniků bylo ve 4. pětiletce postaveno přes 6000. Začaly se budovat nové průmyslové oblasti, nové plynovody, mohutné vodní elektrárny na Volze. V roce 1950 již zaujal Sovětský svaz ve výrobě elektrické energie první místo v Evropě a druhé na světě. Čtvrtá pětiletka byla počátkem nesmírného ekonomického rozmachu Sovětského svazu. Úspěšné splnění dalších pětiletek, zejména pak 8. a 9., s jejími grandiózními úkoly, vytvořilo ze Sovětského svazu ekonomický gigant s neomezenými možnostmi dalšího růstu. Graf na obrázku zaznamenává růst průmyslové výroby v Sovětském svazu v jednotlivých pětiletkách v porovnání s úrovní 1. pětiletky.Významný mezník ve vývoji Sovětského svazu představoval počátek 60. let. V tomto období bylo dokončeno vybudování rozvinuté socialistické společnosti a byl zahájen přechod k budování materiálně technické základny komunismu. Tento vývojový stupeň je charakterizován vysokou úrovní ekonomiky, socialistických společenských vztahů, kultury a uvědomění mas. Dosažení těchto významných úspěchů dává pevné předpoklady pro další mocný nástup v rozvoji všech oblastí sovětské společnosti. Snímky přibližují obrovské pracovní nadšení budovatelů komunismu. Na snímku: Výstavba mohutné hydroelektrárny na Sibiři.Významný mezník ve vývoji Sovětského svazu představoval počátek 60. let. V tomto období bylo dokončeno vybudování rozvinuté socialistické společnosti a byl zahájen přechod k budování materiálně technické základny komunismu. Tento vývojový stupeň je charakterizován vysokou úrovní ekonomiky, socialistických společenských vztahů, kultury a uvědomění mas. Dosažení těchto významných úspěchů dává pevné předpoklady pro další mocný nástup v rozvoji všech oblastí sovětské společnosti. Snímky přibližují obrovské pracovní nadšení budovatelů komunismu. Na snímku: Výstavba moderního města Pravyje Čomy na Sibiři.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleŽivot a revoluční činnost V.I.Lenina 4. dílVýrobceDPrahaRok1974Délka27 okénekPředlohaOSOBOznačení6685Další diafilmy výrobceNaše hutěDrda JanDějepis 6/D28 – Řím – materiální kultura ŘímanůOrientace v terénu T2