Život a revoluční činnost V. I. Lenina – I. díl+33Vykořisťování pracujících, okrádání kolonií a dobyvačné války přinášely vládcům kapitalistického světa v 19. století nepředstavitelné zisky. Podle buržoazních ideologů nastal „zlatý věk“ kapitalismu. Tyto předpovědi se však záhy ukázaly mylnými. Na snímku: Pracovní prostředí ve francouzské továrně druhé poloviny 19. stoletíKarel Marx a Bedřich Engels odhalili zákonitosti společenského vývoje a vědecky zdůvodnili nevyhnutelnost zániku kapitalismu a přechodu lidstva k socialismu a komunismu. Ukázali i společenskou sílu, která je schopna uskutečnit přechod od kapitalismu k socialismu. Touto silou je dělnická třída. Marx a Engels učili, že proletariát může jednat jako třída, jedině zorganizuje-li se ve zvláštní politickou stranu, která bude protikladem všech stran, jež vytvořily majetné třídy. Sami také vykonali velmi mnoho pro to, aby taková strana vznikla. Vybudovali a řídili první mezinárodní stranickou organizaci, „Svaz komunistů“ (1847), založenou na zásadách vědeckého socialismu. Pro tuto organizaci napsali „Manifest komunistické strany“ — první program komunistického hnutí. Význam Manifestu vyjádřil V. I. Lenin slovy: „Tento nevelký spisek vyváží celé svazky: jeho duch žije a pobízí vpřed všechen organizovaný a bojující proletariát celého světa.“ Na snímku: K. Marx a B. Engels v době, kdy založili Svaz komunistů a napsali Manifest komunistické stranyVladimír Iljič Lenin vložil do jednoho ze svých vyznání věrnosti revolučnímu odkazu zakladatelů vědeckého socialismu: „Stojíme cele na půdě Marxovy teorie: to ona první změnila socialismus z utopie ve vědu, položila pevné základy této vědy a jejího propracování ve všech jednotlivostech. To ona odhalila podstatu současného kapitalistického hospodářství, neboť objasnila, jak najímáním dělníka a koupí pracovní síly je zakrýváno zotročení miliónů nemajetných lidí hrstkou kapitalistů, vlastníků půdy, továren, dolů aj. ... To ona naučila vidět pod rouškou zakořeněných zvyklostí, politických intrik, spletitých zákonů, chytráckých učení — třídní boj, boj mezi nejrůznějšími skupinami majetných tříd a masou nemajetných s proletariátem v čele. To ona objasnila skutečný úkol revoluční socialistické strany, jímž je organizace třídního boje proletariátu a řízení tohoto boje s konečným cílem: vydobytí politické moci a vybudování socialistické společnosti.“ Na snímku: Fotoreprodukce obrazu V. I. LeninaPod povrchem „zlatého věku“ kapitalismu druhé poloviny 19. století zrály mohutné společenské síly, jež měly svrhnout vykořisťovatelské zřízení. Již v roce 1871 ozářil obzory naší zeměkoule první záblesk proletářské revoluce. Revoluční povstání zrodilo Pařížskou komunu, první pokus o nastolení státu nového typu — státu diktatury proletariátu. V. I. Lenin vyzvedl význam Komuny slovy: „Věc Komuny, to je věc sociální revoluce, věc úplného politického a hospodářského osvobození pracujících, to je věc proletariátu celého světa, a v tomto smyslu je nesmrtelná.“ Na snímku: Komunardi na barikádě v ulicích Paříže„V obětavém hrdinství,“ napsal tehdy K. Marx, „s jakým pařížský lid — muži, ženy i děti — ještě celý týden po vpádu Versaillských pokračoval v boji, se zračí velikost jejich věci, právě tak, jako se ve zvěrstvech soldatesky zračí duch oné civilizace, jejímiž najatými žoldnéři a mstiteli jsou.“ Při těchto slovech není možné nemyslet na řádění imperialistické soldatesky v Chile. Kolem 30000 Pařížanů bylo zdivočelou soldateskou vyvražděno, kolem 45 000 uvrženo do žalářů a mnozí z nich byli později popraveni. Na snímku: Fotoreprodukce obrazu „Vraždění komunardů na hřbitově Pěre Lachaise“ u zdi, které se později začalo říkat „Zeď komunardů“. Tato zeď stojí podnes jako němý svědek toho, jakého teroru a zuřivosti je schopna vládnoucí třída vykořisťovatelů, odváží-li se proletariát zastat se svého práva.Na přelomu 19. a 20. století vstupovala kapitalistická společnost do svého posledního — imperialistického stádia. Blížila se epocha revolučních bouří a otřesů. Rusko sice vstoupilo na dráhu kapitalistického vývoje později než jiné země, avšak v důsledku toho, že využívalo zkušeností starých kapitalistických zemí, procházelo procesem kapitalistického rozvoje rychleji a bouřlivěji než ve své době Anglie, Francie, Německo a jiné země. Na snímku: Pracovní prostředí v rževském metalurgickém závodě v roce 1890. Rozvoj průmyslu v Rusku vtáhl do řad proletariátu 10 miliónů námezdních dělníků. Spolu s poloproletářskými vrstvami měst a venkova měla proletářská základna revolučního hnutí na 64 milióny osob.Ze všech evropských zemí uzrávaly právě v Rusku nejrychleji podmínky pro revoluci. Útlak ze strany statkářů a ruské i zahraniční buržoazie, bezpráví utlačovaných národností, byrokratická zvůle a policejní násilí vyvolávalo rostoucí rozhořčení lidových mas, měnilo Rusko v uzlový bod sociálně politických rozporů a konfliktů. „Kapitál stále mohutněl,“ napsal Lenin, „a stále silněji rdousil dělníky a dělal z nich žebráky, nutil je dávat všechen čas továrně, honil do práce dělnické ženy a děti.“ (Pracovní den trval 13—14 hodin a v textilních továrnách až 16 hodin. Pokuty dosahovaly 30—40 % výdělků.) Na snímku: Názorná ukázka špatných sociálních poměrů dělníků v carském RuskuKrátce před svou smrtí (1895) charakterizoval Bedřich Engels přesun těžiště revolučního hnutí ze západní Evropy do Ruska slovy: „Rusko, to je Francie současné doby. Jemu zákonitě a právem přináleží revoluční iniciativa nové socialistické přestavby lidské společnosti.“ Do boje proti buržoaznímu a velkostatkářskému zřízení se v Rusku zapojovali krutě vykořisťovaní dělníci, chudí rolníci a utlačované národy okrajových oblastí carského Ruska. Na snímku: Znázornění třídního složení obyvatelstva carského Ruska a růstu stávkového hnutí v druhé polovině 19. stoletíV rukách nepatrné hrstky velkostatkářů byla soustředěna velká část nejlepší půdy. „V průměru připadá na jednoho velkostatkáře 330 chudých rolnických rodin,“ napsal V. I. Lenin v jedné ze svých prací, „přičemž každá rolnická rodina má půdy asi 7 děsjatin, kdežto každý velkostatkář jí má 2300 děsjatin.“ Na snímku: Znázornění růstu počtu rolnických povstání v evropském Rusku„Bylo třeba člověka, který by dokázal pokračovat v hrdinném díle Marxe a Engelse, hluboce pochopit podstatu uzrávajícího revolučního zvratu a postavit se do čela společenských sil, které tento zvrat měly uskutečnit. Tímto člověkem se stal Vladimir Iljič Uljanov — Lenin.“ Tato slova pronesl generální tajemník ÚV KSSS L. I. Brežněv na slavnostním shromáždění ke 100. výročí narození V. I. Lenina. V osobě Lenina získal mezinárodní a ruský proletariát geniálního teoretika, důsledného pokračovatele v díle Marxe a Engelse, skvělého organizátora, člověka proniknutého hlubokým přesvědčením o vítězství dělnické třídy, o vítězství socialismu a komunismu. Na snímku: Fotoportrét V. I. Lenina v době jeho studií na právnické fakultě kazaňské univerzity (1890)Charakter a názory mladého Lenina se utvářely pod vlivem pokrokové ruské literatury, složitých společenských poměrů tehdejšího Ruska a především na základě hlubokého studia děl K. Marxe a B. Engelse. Již v roce 1892 založil Lenin v Samaře první marxistický kroužek, jehož členové studovali Marxova a Engelsova díla a propagovali marxismus. Lenin udivoval členy kroužku hlubokými znalostmi, přesvědčivostí a uměním získávat stoupence. Na snímku: Fotoreprodukce obrazu „V. I. Lenin v samarském marxistickém kroužku“Charakter a názory mladého Lenina se utvářely pod vlivem pokrokové ruské literatury, složitých společenských poměrů tehdejšího Ruska a především na základě hlubokého studia děl K. Marxe a B. Engelse. Již v roce 1892 založil Lenin v Samaře první marxistický kroužek, jehož členové studovali Marxova a Engelsova díla a propagovali marxismus. Lenin udivoval členy kroužku hlubokými znalostmi, přesvědčivostí a uměním získávat stoupence. Na snímku: Mapka marxistických kroužků v RuskuRuská dělnická třída tím, že přijala teorii marxismu, se „rázem opírala o zkušenosti dělníků celého světa, o jejich teoretické poznatky, o výsledky jejich uvědomělosti, o vědu, zkušenosti shrnuté marxismem — i o praxi proletářů sousedních zemí“. (V. I. Lenin) „Ruský dělník povstane v čele všech demokratických živlů,“ předpověděl Lenin, „svrhne absolutismus a povede ruský proletariát (po boku proletariátu všech zemí) přímou cestou otevřeného politického boje k vítězné komunistické revoluci.“ Na snímku: Fotoreprodukce obrazu „První leták“Ve svém prvním velkém díle „Kdo jsou „přátelé lidu“ a jak bojují proti sociálním demokratům“ (1894) Lenin teoreticky zdůvodnil historickou úlohu ruské dělnické třídy jako pokrokové revoluční síly společnosti. Napsal, že ruský dělník, který se pozvedl v čelo všech pracujících, svrhne absolutismus v Rusku a půjde k vítězné komunistické revoluci. V této knize razil jako zásadní a neodkladný úkol ruského revolučního hnutí vytvoření marxistické dělnické strany. Na snímku: Fotokopie obálek Leninovy knihy „Kdo jsou „přátelé lidu“ a jak bojují proti sociálním demokratům“V. I. Lenin nejen pochopil velký revoluční význam marxismu, ale zdůvodnil i nutnost bezprostředního spojení marxismu s dělnickým hnutím. Jako první z ruských marxistů dospěl již v polovině 90. let minulého století k přesvědčení, že v Rusku, a to i za carského „samoděržaví“, které krutě pronásledovalo i sebemenší pokusy o vytvoření organizací dělnické třídy, existují předpoklady k vytvoření samostatné marxistické strany dělnické třídy. Toto přesvědčení vedlo Lenina k tomu, že organizoval přechod ruských marxistů od propagandy marxismu k praktickému spojení marxismu s dělnickým hnutím. Prvním velkým krokem k řešení tohoto úkolu bylo sjednocení marxistických kroužků a skupin v Petrohradě v jednotnou organizaci „Svaz boje za osvobození dělnické třídy“ (1895). Od této doby se boj dělnické třídy začal bezprostředně spojovat s teorií marxismu. Na snímku: V. I. Lenin se svými spolubojovníky ze Svazu boje za osvobození dělnické třídyV. I. Lenin nejen pochopil velký revoluční význam marxismu, ale zdůvodnil i nutnost bezprostředního spojení marxismu s dělnickým hnutím. Jako první z ruských marxistů dospěl již v polovině 90. let minulého století k přesvědčení, že v Rusku, a to i za carského „samoděržaví“, které krutě pronásledovalo i sebemenší pokusy o vytvoření organizací dělnické třídy, existují předpoklady k vytvoření samostatné marxistické strany dělnické třídy. Toto přesvědčení vedlo Lenina k tomu, že organizoval přechod ruských marxistů od propagandy marxismu k praktickému spojení marxismu s dělnickým hnutím. Prvním velkým krokem k řešení tohoto úkolu bylo sjednocení marxistických kroužků a skupin v Petrohradě v jednotnou organizaci „Svaz boje za osvobození dělnické třídy“ (1895). Od této doby se boj dělnické třídy začal bezprostředně spojovat s teorií marxismu. Na snímku: Schéma struktury petrohradského Svazu boje za osvobození dělnické třídyV roce 1898 se konal první sjezd sociálních demokratů a byly položeny základy Sociálně demokratické dělnické strany Ruska (SDDSR). Ústřední organizace strany však policie brzy rozbila, a tyto již nemohly být obnoveny. Jednota strany fakticky neexistovala, zůstala pouze ideou, směrnicí. Na snímku: Mapka sociálně demokratických organizací v Rusku před prvním sjezdem SDDSRVytvoření revoluční strany dělnické třídy v Rusku předcházela Leninova obrovská ideově teoretická činnost, jeho kritika maloburžoazního narodnického socialismu, nekompromisní boj proti reformistickým a jiným oportunistickým směrům. „Bez takové očistné práce by nebylo možné zajistit spojení marxismu s osvobozeneckým hnutím, nastolit samostatnou třídní linii proletariátu,“ říká se v Tezích ÚV KSSS ke 100. výročí narození V. I. Lenina. Na snímku: Dobový fotoportrét V. I. Lenina z roku 1897Leninovi byly vlastní smělý rozlet revolučního myšlení a schopnost organizovat třídní boj proletariátu. Chápal jako nikdo jiný, že k vítězství revoluce, k vybudování nové společnosti je třeba bojové strany dělnické třídy, vyzbrojené marxistickou teorií. Ve vězení a vyhnanství, kam byl za svoji revoluční činnost v roce 1897 vypovězen, pracoval Lenin na díle „Vývoj kapitalismu v Rusku“. Současně v něm uzrál plán, jak vytvořit revoluční marxistickou stranu. Důležitou úlohu v něm přikládal založení celoruských politických novin, kolem nichž by se sjednotily revoluční síly celého Ruska. „Před námi se zvedá v celé své síle nepřátelská pevnost, z které se na nás sype déšť kulí a granátů, beroucích nám nejlepší bojovníky; musíme dobýt tuto pevnost a také ji dobudeme, spojíme-li všechny síly probouzejícího se proletariátu se všemi silami ruských revolucionářů v jedinou stranu, za kterou půjdou všichni, kdo mají v Rusku duši a čest v těle,“ napsal Lenin. Na snímku: obálka ruského vydání a titulní list českého vydání Leninova díla „Vývoj kapitalismu v Rusku“První celoruský politický list revolučního dělnického hnutí „JISKRA“ byl vydáván od prosince 1900 do listopadu 1903 a jeho první číslo vyšlo v Lipsku. Uskutečnila se tak Leninova myšlenka o tom, jak pomocí „Jiskry“ rozdmýchat oheň revolučního boje a stmelit roztříštěné hnutí v mohutnou marxistickou stranu nového typu. „Jiskra bojovala za vytvoření organizace profesionálních revolucionářů,“ napsal Lenin, „obzvlášť energicky vyvíjela činnost v letech 1901—1902, zvítězila nad tehdy převládajícím ekonomismem.“ Na snímku: Fotokopie titulní strany 1. čísla „Jiskry“V. I. Lenin při své činnosti spojené s tištěním i rozšiřováním listu „Jiskra“ byl podporován mnoha revolučními demokraty v Německu i Rakousku. V souvislosti s jeho vydáváním byl dokonce i dvakrát v Praze, kde navázal řadu důležitých spojení s pracovníky tiskárny a redakce sociálně demokratického deníku Právo lidu a to v zájmu zajištění tajné přepravy „Jiskry“ do Ruska. Na snímku: Redakční kruh „Jiskry“, v čele s V. I. LeninemV. I. Lenin při své činnosti spojené s tištěním i rozšiřováním listu „Jiskra“ byl podporován mnoha revolučními demokraty v Německu i Rakousku. V souvislosti s jeho vydáváním byl dokonce i dvakrát v Praze, kde navázal řadu důležitých spojení s pracovníky tiskárny a redakce sociálně demokratického deníku Právo lidu a to v zájmu zajištění tajné přepravy „Jiskry“ do Ruska. Na snímku: Znázornění cest, jimiž byla „Jiskra“ dopravována do RuskaVšude ve světě vedlo zostřování kapitalistických protikladů k narůstání revolučního dělnického hnutí: — v roce 1901 to byla mohutná masová stávka francouzských horníků; — v roce 1902 stávkovalo 220 000 španělských dělníků, 300 000 belgických dělníků apod. K rozhodnému politickému boji začala přecházet i dělnická třída Ruska. V roce 1901 — s heslem „Pryč s carským samoděržavím“ se poprvé v dějinách Ruska dělníci jednoho z největších petrohradských závodů „Obuchovského“ střetli v pouličním boji s carskými vojáky a dokázali, že i proti moderně vyzbrojené armádě je možný boj proletariátu a že, jak řekl Lenin, „...beznadějná není situace bojovníků, nýbrž vlády, jestliže ta bude mít co činit s osazenstvem nikoli pouze jednoho závodu“. V létě roku 1903 je téměř celý jih Ruska zachvácen stávkou dělníků, která byla velkou událostí nejen v ruském, ale i v evropském dělnickém hnutí. Na snímku: Znázornění stávkového hnutí v carském Rusku na počátku tohoto stoletíZa této situace ještě více vystoupila do popředí potřeba vytvoření revoluční strany ruského proletariátu. Její ideové základy položil Lenin ve svém díle „Co dělat?“. Tato kniha je důležitou etapou v Leninově rozvíjení Marxova a Engelsova učení o ideologických a organizačních základech revoluční strany dělnické třídy. Hlavní poučky tohoto geniálního díla si zachovaly svou životnost a aktuálnost i v současných podmínkách. Lenin odhalil v této knize ideové zdroje oportunismu a ukázal, jak škodí mezinárodnímu dělnickému hnutí. Prokázal, jak veliký význam má pro úspěšnou činnost strany dělnické třídy revoluční teorie a socialistické uvědomění. Rozvinul zde myšlenku o tom, že „bez revoluční teorie nemůže být ani revolučního hnutí“. Historické zkušenosti potvrdily, že komunistické a dělnické strany mohou dosáhnout svých cílů pouze revolučním třídním bojem na základě revolučního učení marxismu-leninismu. Na snímku: Fotokopie obálky ruského vydání a titulního listu českého vydání Leninova díla „Co dělat?“V roce 1903 uzrála nutnost svolat II. sjezd SDDSR. Lenin věnoval přípravě sjezdu mimořádnou pozornost. O jeho poslání řekl: „V čem spočíval hlavní úkol sjezdu? Ve vytvoření akceschopné strany na těch principech a organizačních zásadách, které vytyčila a rozpracovala »Jiskra«.“ Na snímku: Mapka znázorňující rozmístění organizací SDDSR zastoupených na II. sjezdu SDDSRProgram přijatý na II. sjezdu SDDSR, který se sešel v červenci 1903, byl i v historii mezinárodního revolučního hnutí po Marxových a Engelsových programových dokumentech prvním revolučním programem, v němž byla otázka diktatury proletariátu postavena naprosto jednoznačně. Leninovci zvítězili na II. sjezdu SDDSR ve všech nejdůležitějších otázkách. Toto vítězství bylo upevněno při volbě ústředních orgánů strany. Leninovci získali většinu hlasů — rusky bolšinstvo. Odtud název: bolševici. Název bolševik se stal čestným označením revolucionáře bezmezně oddaného dělnické třídě a pracujícím. Na snímku: Znázornění výsledků hlasování o nejdůležitějších dokumentech a otázkách sjezdu.Na II. sjezdu SDDSR v roce 1903 ubránil Lenin v úporném boji s oportunisty myšlenku diktatury proletariátu, svazku dělnické třídy a rolnictva, práva národů na sebeurčení a proletářský internacionalismus. „Bolševismus jako směr politického myšlení a jako politická strana existuje od roku 1903,“ napsal Lenin. Strana ruské dělnické třídy, která tak vstoupila na arénu politického boje, se nazývala stejně jako mnoho před ní existujících dělnických stran ve světě: sociálně demokratická, avšak od II. sjezdu byla ve skutečnosti již stranou komunistickou. Sám V. I. Lenin nazýval již v polovině 90. let minulého století své stoupence komunisty. Na snímku: Fotoreprodukce obrazu „Vystoupení V. I. Lenina na II. sjezdu SDDSR“Sama ideová jednota však nestačí k tomu, aby strana mohla úspěšně splnit svou úlohu předvoje dělnické třídy, vůdce, inspirátora a organizátora všech pracujících v jejich revoluční, přetvářející budovatelské činnosti. Na základě Marxových a Engelsových idejí Lenin proto vypracoval i organizační základy strany. V tomto směru sehrála mimořádně významné místo Leninova kniha „Krok vpřed, dva kroky vzad“, v níž jsou mimo jiné zformulovány i základní zásady výstavby strany, tj., že: — marxistická strana je součástí dělnické třídy, jejím uvědomělým předvojem, — strana je nejen přední, uvědomělý, ale také organizovaný oddíl dělnické třídy, — je nejvyšší formou třídní organizace, ztělesňuje spojení předvoje dělnické třídy s miliónovými masami dělníků a všech pracujících, — její výstavba se řídí principy proletářského internacionalismu, — její základní organizační zásadou je demokratický centralismus. Na snímku: Fotokopie obálek ruského a českého vydání Leninovy knihy „Krok vpřed, dva kroky vzad“Mezinárodní význam II. sjezdu SDDSR spočíval především v tom, že na něm byl dovršen proces sjednocení revolučních marxistických organizací a na ideových a organizačních zásadách, které vypracoval Lenin, vytvořena dělnická strana Ruska, strana, která se stala předobrazem a vzorem pro výstavbu komunistických stran v ostatních zemích všech kontinentů světa. Revoluční síly světa začaly obracet své zraky k Rusku a učit se ze zkušeností mladého ruského proletariátu metodám revolučního boje. Na snímku: Fotodokumentární snímek předsednictva slavnostního shromáždění k 70. výročí II. sjezdu SDDSR v MoskvěPod vedením Leninovy strany byla v Sovětském svazu uskutečněna Velká říjnová socialistická revoluce a vybudována socialistická společnost. Pod vedením Leninovy strany sovětský lid porazil bělogvardějce a imperialistické interventy a později i největšího nepřítele lidstva — hitlerovský fašismus —, čímž zachránil národy od fašistické poroby. Pod vedením Leninovy strany sovětský lid vybudoval vyspělou socialistickou společnost a na základě vymožeností socialismu uskutečňuje plánovitý přechod ke komunismu. KSSS má plnou důvěru všeho sovětského lidu. O tom svědčí i neustálý růst jejích řad. Na snímku: Znázornění růstu počtu členů KSSS od VŘSR až po XXIV. sjezd KSSSStrana nového typu, která je nejvyšším výrazem jednoty revoluční teorie a praxe, je nejvýznamnějším odkazem, který zanechal Lenin světovému revolučnímu hnutí, všem budovatelům socialismu a komunismu. Na snímku: Znázornění růstu členské základny světového komunistického hnutíVýznam osobnosti V. I. Lenina a jeho díla pro naši komunistickou stranu výstižně charakterizoval u příležitosti 100. výročí Leninova narození generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák slovy: „V celých dějinách KSČ výrazně proniká vliv Vladimíra Iljiče Lenina. Naše strana se formovala jako předvoj dělnické třídy tím, že se postupně vyvíjela v komunistickou stranu leninského typu, že ve své organizační výstavbě, v ideologické práci, v politické praxi překonávala vlivy oportunismu a posilovala svůj třídní, marxistický, bolševický charakter.“ Na snímku: Fotodokumentární snímek z odhalení pomníku V. I. Lenina v Praze u příležitosti 55. výročí VŘSR (1972)׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleŽivot a revoluční činnost V.I.Lenina 1. dílVýrobceDPrahaRok1974Délka37 okénekPředlohaOSOBOznačení6682Další diafilmy výrobceSovětská planeta míruBudování zahrádkářských osad I.Barokní sochařství v ČeskoslovenskuAutomobilní samosběr SAM:5/1