Varšavská smlouvaEmblémy členských států Varšavské smlouvy: Strašlivé zkušenosti z let 1939–1945 nezabránily imperialistickým státům v tom, aby příprava na agresivní válku a válka sama byla i nadále nástrojem k dosahování jejich politických cílů. I když se socialistickým státům daří téměř po tři desetiletí zamezit rozpoutání třetí světové války, je otázka bezpečnosti naší země stále ještě aktuální. Tato otázka není bez dobré a nadějné odpovědi. Vojenskopolitický svazek států Varšavské smlouvy je skutečnou záštitou socialismu, míru a bezpečnosti národů.Mapa Evropy – uprostřed Československo: Zeměpisná poloha Československa v samém středu Evropy nás více jak jiné národy vedla a vede k zájmu o zabezpečení národní a státní nezávislosti, samostatnosti a svobody. Buržoasně demokratické Československo mezi první a druhou světovou válkou mělo rozsáhlý systém bezpečnostních smluv a spojeneckých závazků s Francií, se státy Malé Dohody a také se Sovětským svazem. Rozhodujícím článkem této bezpečnostní soustavy však byly západní velmoci.+33Signatáři Mnichovské dohody (Hitler, Musolini, Daladier, Chamberlein): Chamberleinova Anglie a Daladierova Francie mohly čelit dravému německému imperialismu a jeho touze po světovládě jedině dohodou se Sovětským svazem. Místo toho – zaslepeni přáním sprovodit komunismus ze světa – imperialisté podporovali a štvali Hitlera proti prvnímu socialistickému státu. Podepsáním hanebné Mnichovské dohody v září 1938 zradili nejen Československo, o němž rozhodli bez nás, ale současně rozvrátili tehdejší bezpečnostní systém. Nic už nemohlo zabránit rozpoutání druhé světové války.Protektorát Čechy a Morava (Böhmen und Mähren) – Slovenský štát – situace v dubnu 1939: Zániku předmnichovského Československa napomohla reakční a kapitulantská buržoasie, která se bála jak lidového hnutí na obranu republiky, tak i jediného a přitom mocného spojence, do poslední chvíle odhodlaného a připraveného věrně plnit své smluvní závazky – Sovětského svazu. Česká i slovenská reakce volila raději zradu národních zájmů a kapitulaci před Hitlerem, než národně osvobozenecký zápas.Milicionář – vítězství pracujícího lidu v únoru 1948: Poznali jsme, že v protichůdných záměrech evropské a světové politiky rozhoduje o našem osudu, jaké vztahy s blízkými i vzdálenými státy umožňuje vytvářet vnitřní uspořádání naší země. Již nikdy Mnichov! – to prakticky znamenalo: Nikdy zpět ke kapitalismu! Únorové vítězství dělnické třídy a pracujícího lidu v roce 1948 rozhodlo o postupné přeměně lidově demokratického poválečného zřízení v socialistické Československo. Únorem 1948 byl dokončen proces boje o moc ve všech lidově demokratických státech, které vzešly z národních a demokratických revolucí. Vývoj směřoval k vzniku světové socialistické soustavy.Záběr z války v Koreji: Protihitlerovská koalice se po ukončení druhé světové války rozpadla. Spojené státy severoamerické se staly imperialistickou velmocí prvního řádu. Pod jejich vedením přechází světový imperialismus k soustředěnému náporu proti zemím socialismu. Budování vojenských základen, agresivních vojenskopolitických bloků, závody ve zbrojení a rozpoutání korejské války jsou toho dokladem.Vladimír Iljič Lenin: Znovu nabývají platnost slova Vladimíra Iljiče Lenina: „... stojíme proti obrovské frontě imperialistických mocností, tvoříme svazek, který vyžaduje těsné vojenské semknutí, a každý pokus narušit toto semknutí považujeme za naprosto nepřípustný, za zradu na zájmech boje proti mezinárodnímu imperialismu“. Zabezpečení obrany socialismu se stalo naléhavou záležitostí.Podpis smlouvy Československa a Sovětského svazu v roce 1943: V roce 1949 byl dokončen proces uzavírání dvoustranných smluv mezi zeměmi socialistického tábora. Přirozeným jádrem tohoto smluvního systému byl Sovětský svaz. Československo bylo jediným státem budoucí světové socialistické soustavy, který měl se SSSR smlouvu o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci již od roku 1943. Všechny tyto smlouvy byly dvoustranné, nevytvářely společné politické nebo vojenské orgány a nezakládaly žádný vojenskopolitický blok.Severoatlantický pakt – NATO (schema): Vzrůstající mezinárodní napětí se neobyčejně vyhrotilo v době, kdy Spojené státy dospěly k názoru, že nemohou svých politických cílů dosáhnout bez pomoci ostatních imperialistických států. Podepsání smlouvy o vytvoření Severoatlantického paktu (NATO) v dubnu 1949 znamenalo vznik velké vojenské koalice s vyčleněnými ozbrojenými silami a velením. Obkličování socialistického tábora pak pokračovalo vytvářením dalších agresivních paktů na Středním východě a v jihovýchodní Asii.Konrád Adenauer – bývalý kancléř NSR: 9. května 1955 byla do Severoatlantického paktu přijata Německá spolková republika. Místo demilitarizace, k níž se zavázaly i západní mocnosti v Postupimi, došlo k její otevřené remilitarizaci na zemi, ve vzduchu i na moři. Proti socialistickým zemím se hrozivě rozevřely směry předpokládaného útoku.Todor Živkov, první tajemník ÚV Bulharské komunistické strany a předseda státní rady Bulharské lidové republiky: Na X. sjezdu Bulharské komunistické strany prohlásil první tajemník jejího Ústředního výboru Todor Živkov: „Hlavní obsah agresivní politiky imperialismu je zaměřen proti socialistickému společenství a především proti Sovětskému svazu.“Pohled na obnovenou Varšavu: Varšava, květen 1955. Do hlavního města Polské lidové republiky, které díky obrovskému nadšení a mezinárodní pomoci, na níž se podílela i československá mládež, doslova vyrostlo na troskách z konce II. světové války, se sjeli představitelé Albánie, Bulharska, Československa, Maďarska, Německé demokratické republiky, Polska, Rumunska a Sovětského svazu, aby projednali nezbytná opatření k zajištění své bezpečnosti a v zájmu zachování míru v Evropě.Mapa Evropy s vyznačením států – účastníků Varšavské smlouvy: Dne 14. května vyústilo jejich jednání v uzavření Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, která vešla do obecného povědomí jako Varšavská smlouva. Je sepsána v jazyce českém, ruském, polském, německém. Ratifikační listiny byly odevzdány do úschovy vládě Polské lidové republiky. Albánie z Varšavské smlouvy v září 1968 vystoupila.Rudé právo s částí textu Varšavské smlouvy: Varšavská smlouva je smlouvou obrannou. Směřuje v duchu zásad Charty Organizace spojených národů k vytvoření spolehlivého a účinného systému kolektivní bezpečnosti v Evropě, založeného na účasti všech evropských států bez ohledu na jejich společenské a státní zřízení. O mírumilovném a obranném charakteru Varšavské smlouvy svědčí řada jejích článků a ustanovení.Varšavská smlouva – článek 1: V 1. článku Smlouvy se zúčastněné státy zavazují „zdržovat se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo jejího použití a urovnávat své mezinárodní spory mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožován mezinárodní mír a bezpečnost.“Varšavská smlouva – článek 2: V 2. článku Smlouvy prohlašují smluvní strany svou ochotu zúčastnit se všech mezinárodních jednání k zabezpečení míru a odhodlání usilovat v dohodě s jinými státy o to, aby „byla učiněna účinná opatření k všeobecnému snížení zbrojení a zákazu atomových a vodíkových zbraní, jakož i jiných druhů zbraní hromadného ničení“.Leonid Iljič Brežněv – generální tajemník ÚV Komunistické strany Sovětského svazu: Varšavská smlouva byla uzavřena na dobu dvaceti let s možností automatického prodloužení o dalších 10 let. Avšak v článku 11. se vyhlašuje: „Bude-li v Evropě vytvořen systém kolektivní bezpečnosti a za tím účelem uzavřena Celoevropská smlouva o kolektivní bezpečnosti, o což budou Smluvní strany vytrvale usilovat, pozbude tato Smlouva platnosti dnem, kdy vstoupí v platnost Celoevropská smlouva“.Eduard Gierek, první tajemník ÚV Polské sjednocené dělnické strany: Na VI. sjezdu Polské sjednocené dělnické strany označil první tajemník jejího Ústředního výboru Edvard Gierek odvrácení třetí světové války za nejdůležitější historické poslání socialistických zemí a celého komunistického hnutí. K tomu, aby se účastníci Varšavské smlouvy mohli spolu radit o všech důležitých mezinárodních otázkách společného zájmu, dohodli se o vytvoření Politického poradního výboru. Současně se dohodli vytvořit Spojené velení svých ozbrojených sil, vyčleněných pod řízení tohoto velení. Vyčleněným národním ozbrojeným silám však velí ministři národní obrany států Varšavské smlouvy, kteří jsou zástupci hlavního velitele Spojených ozbrojených sil. Všechny orgány Varšavské smlouvy jsou složeny z příslušníků všech členských států.Maršálové Sovětského svazu I. S. Koněv a A. A. Grečko: Prvním hlavním velitelem Spojených ozbrojených sil byl dvojnásobný hrdina Sovětského svazu, maršál Sovětského svazu Ivan Stěpanovič Koněv. Od roku 1960 byl hlavním velitelem hrdina Sovětského svazu a hrdina Československé socialistické republiky, maršál Sovětského svazu Andrej Antonovič Grečko.Maršál Sovětského svazu I. I. Jakubovskij: Když byl v roce 1967 maršál Grečko pověřen funkcí ministra obrany Sovětského svazu, stal se hlavním velitelem Spojených ozbrojených sil států Varšavské smlouvy dvojnásobný hrdina Sovětského svazu a hrdina Československé socialistické republiky, maršál Sovětského svazu Ivan Ignatěvič Jakubovskij.Armádní generál S. M. Štemenko: Náčelníkem štábu Spojených ozbrojených sil je armádní generál Sergej Matvejevič Štemenko, jeden z nejzkušenějších sovětských štábních důstojníků.Moskva: Členské země Varšavské smlouvy navrhly program upevnění míru v Evropě, jehož základním kamenem je nedotknutelnost existujících státních hranic. Vypracování a konkretizaci tohoto programu bylo věnováno několik zasedání Politického poradního výboru Varšavské smlouvy. Na jeho zasedání v Moskvě v roce 1958 byl vypracován a všem vládám zemí Severoatlantického paktu zaslán návrh smlouvy o neútočení mezi státy Varšavské smlouvy a NATO.N. Ceaušescu – generální tajemník ÚV Rumunské Komunistické strany: V roce 1966 byla v Bukurešti přijata „Deklarace o upevnění míru a bezpečnosti v Evropě“. Mimo jiné se navrhovalo rozpuštění všech vojenských bloků, likvidace vojenských základen, stažení vojsk z území cizích států, vytvoření bezatomového pásma a uzavření smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Taková dohoda mezi SSSR a USA byla v roce 1969 skutečně podepsána.J. Kadár – první tajemník ÚV Maďarské socialistické dělnické strany: Budapešť 1969. Politický poradní výbor se obrací na všechny evropské státy s výzvou uspořádat poradu o evropské bezpečnosti. V roce 1973 pak skutečně v Helsinkách došlo k setkání představitelů evropských zemí, jež se stalo významným začátkem jednání o zabezpečování míru v Evropě.Zasedání Politického poradního výboru Varšavské smlouvy, Praha 1972: Praha, leden 1972. Neporušitelnost existujících hranic, nepoužití síly, dobré sousedské vztahy v zájmu míru a vzájemně výhodné styky zejména v oblasti hospodářské, vědecko-kulturní, odzbrojení a podpora Organizace spojených národů v duchu její Charty – to jsou zásady pražské Deklarace o míru, bezpečnosti a spolupráci v Evropě, kterou přijalo jedno z nejvýznamnějších zasedání Politického poradního výboru Varšavské smlouvy na Pražském hradě.Záběr ze cvičení jednotky raketového vojska Sovětské armády: V situaci, kdy hlavním cílem zahraniční politiky Spojených států a ostatních členů agresivních vojenských bloků je likvidace socialistických zemí, nemohou socialistické státy, sdružené v obranném společenství Varšavské smlouvy spoléhat jen na svou mírovou iniciativu. Jejich povinností je vojensky zabezpečit spolehlivou obranu, opírající se jednak o připravenost všeho obyvatelstva bránit svou vlast a socialismus, jednak o vysokou politickou a bojovou připravenost svých armád, vybavených nejmodernější vojenskou technikou. Jádrem společné obrany socialistických států – účastníků Varšavské smlouvy je Sovětský svaz a jeho ozbrojené síly. Sovětský svaz po dobu více než půlstoleté existence shromáždil obrovské bojové zkušenosti, jeho armáda zvítězila nad intervencí a ve Velké vlastenecké válce. Sovětský svaz jako socialistická velmoc s ohromnými hospodářskými, kádrovými a vědeckotechnickými zdroji disponuje všemi prostředky pro vedení soudobé války. Významným prostředkem dosahování upevňování a rozvíjení bojového mistrovství a prohlubování bojového přátelství armád i lidu států Varšavské smlouvy jsou spojenecká cvičení a manévry.Spojenecké cvičení Vltava (rok 1966): První velké spojenecké cvičení na území Československé socialistické republiky se konalo pod názvem „Vltava“ v září roku 1966. Řídil je ministr národní obrany ČSSR a bylo zakončeno slavnostní vojenskou přehlídkou v Českých Budějovicích.Spojenecké cvičení Odra – Nisa (rok 1969): Na území Polské lidové republiky se v roce 1969 konalo spojenecké cvičení „Odra – Nisa“. Zúčastnily se ho všechny druhy ozbrojených sil Polské lidové armády, pozemní, námořní a letecké síly Sovětského svazu a Německé demokratické republiky a pozemní a letecké síly Československé lidové armády.Spojenecké cvičení Štít (rok 1972): Doposud největším spojeneckým cvičením na území Německé demokratické republiky bylo cvičení „Bratrství ve zbrani“ v říjnu 1970. Poprvé se tu spojeneckého cvičení zúčastnily armády všech sedmi členských států Varšavské smlouvy. Jedním z největších vojenských cvičení štábů a vojsk bratrských armád států Varšavské smlouvy bylo spojenecké cvičení „Štít 72“. Jeho název výstižně vyjadřoval základní poslání ozbrojených sil zemí Varšavské smlouvy: být štítem, který spolehlivě chrání budovatelskou práci našich národů. Uskutečnilo se na území Československé socialistické republiky. Společná vojenská cvičení a manévry přispívají k dosahování jednoty názorů na otázky vojenského umění, organizace soudobých operací a bojové činnosti všech druhů ozbrojených sil. Při plnění společných úkolů na různých válčištích se vojáci navzájem poznávají, společně překonávají obtíže vojenského života a učí se vzájemné důvěře a úctě.Návštěva příslušníků Sovětské armády v továrně na automobily: Na přípravě a průběhu společných cvičení vojsk ozbrojených sil se podílejí nejen orgány vojenské správy, ale i stranické a státní ústřední i místní orgány. Upevňuje se při nich přátelství pracujícího lidu a mládeže k armádám socialistických států.Zahájení III. letní spartakiády spřátelených armád v Praze: Rok od roku se prohlubují sportovní styky vojáků spřátelených armád. Jejich vyvrcholením jsou dnes již tradiční spartakiády. Rozvoj tělesné výchovy a sportu přispívá k upevňování semknutosti a bojové družby armád socialistických států a je důležitou podmínkou k zvládnutí složité vojenské techniky i bojového mistrovství vojáků.E. Honecker, první tajemník ÚV Jednotné socialistické strany Německa: Spojenectví se Sovětskou armádou a ozbrojenými silami ostatních států Varšavské smlouvy tvoří pevný základ naší bezpečnosti – prohlásil první tajemník ÚV Jednotné socialistické strany Německa Erich Honecker.Dr. Gustáv Husák – generální tajemník ÚV Komunistické strany Československa: (Autentický záznam projevu soudruha Husáka na XIV. sjezdu KSČ): „Žijeme na hranici imperialistického světa a nemůžeme ani na chvíli ztrácet ze zřetele, že musíme být připraveni spolu s našimi spojenci k obraně národní a státní nezávislosti i socialistického zřízení. Zabezpečujeme tento úkol v rámci společného úsilí států Varšavské smlouvy, opřeni o pevné nerozborné přátelství se Sovětským svazem“.Podepsání Smlouvy ČSSR – SSSR na Pražském hradě 6. května 1970: Existencí Varšavské smlouvy nezanikly dvoustranné mezistátní smlouvy socialistických států a nepozbyly na významu. Dne 6. května 1970 byla na Pražském hradě podepsána nová Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik.Skupina vojáků armád států Varšavské smlouvy: Společná obrana socialistických zemí, společná obrana socialismu, společná obrana míru je vlasteneckým a internacionálním posláním všech zemí, sjednocených ve Varšavské smlouvě.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleVaršavská smlouvaVýrobceDPrahaRok1973Délka37 okénekAutor textuKubín Z. Pplk. Dr.Označení7115Další diafilmy výrobceZápalné prostředky jejich účinky a ochrana proti nimRozpoznávání letadel 8Strojní obrábění 7-3.část jiné způsoby obráběníPuškin Alexandr Sergejevič