A. S. PuškinAutoportrét A. S. Puškina (1824, Michajlovské): Veliký ruský básník Alexandr Sergejevič Puškin se narodil v r. 1799 a zemřel r. 1837. Jeho tvorba se rozvíjela v období vlasteneckého nadšení, jež v Rusku vyvolala válka r. 1812, v období boje první generace ruských revolucionářů, kteří se v prosinci r. 1825 vzbouřili proti samovládě, a v období těžkých let nikolajevské reakce. Puškinovo umění mělo veliký vliv na rozvoj ruského spisovného jazyka a nové ruské literatury. V ruské literatuře je s jeho tvorbou spojena přeměna klasicismu v romantismus a zrození nového uměleckého směru – realismu, který zvítězil.+31A. S. Puškin (portrét V. A. Tropinina, 1827):A neúplatný hlas můjbyl ozvěnou ruského lidu.N. J. Pljuskovové – Na lyře prosté ušlechtilé. 1818.Uvedené verše jsou z básně 19letého Puškina, který se v tu dobu sblížil s děkabristy. Báseň vyjadřuje Puškinovo opoziční smýšlení a jeho pevnou vůli sloužit svou tvorbou blahu národa.Moskva, Kreml (obraz J. Raucha, 1838): Moskva, rodiště A. S. Puškina.Moskvo! Co všecko v tomto slověje pro nás navždy spojeno,ruského srdce ozvěno!(Překlad J. Hory)Evžen Oněgin, 7. kapitola, 36. verš.Naděžda Osipovna Puškinová, básníkova matka (miniatura Xaviera de Maistre, 1810). Sergej Lvovič Puškin, básníkův otec (kresba L. de Saint-Aubina, 1807): Puškin náležel ke starému šlechtickému rodu, o němž bychom našli nejednu zmínku na stránkách ruské historie. Puškinovým pradědem ze strany matčiny byl Afričan Hannibal, jenž se stal hlavním hrdinou Puškinovy nedokončené povídky Mouřenín Petra Velikého.Arina Rodionovna, básníkova chůva, nejlepší přítel v dětství (ozdobná soška V. Serjakova): Chůviny pohádky a písně zapadly hluboko do duše budoucího básníka a projevily se v lidovém rázu jeho tvorby. Své chůvě, věrné družce smutné své mladosti a přítelkyni v krušných dnech (v době svého vyhnanství), věnoval Puškin básně Zimní večer (1825) a Chůvě (1826).A. S. Puškin 12–14letý (rytina E. Hejtmana; 1822): Saša byl... kučeravý hošík... se snědou tvářičkou, ... s velmi živýma očima... Z babiččina vypracování.E. T. Jaňkovová: Babiččino vypravování, zapsané D. Blahým.Ve 12 letech vstoupil Puškin do lycea v Carském Sele, které bylo právě tehdy založeno pro děti šlechticů.Lyceum v Carském Sele, v němž studoval Puškin v letech 1811–1817 (rytina J. Mayera, 1822): V letech, kdy studoval v lyceu, napsal Puškin řadu básní a začíná pracovat na poémě Ruslan a Ludmila:V těch jarních dnech, tak plných krásy,kdy labutin křik z vod se hlásía nad jezery měsíc snil,já s Múzou jsem se seznámil.(Překlad J. Hory)Evžen Oněgin, 1. kapitola, 1. verš.P. J. Čaadajev, pokrokový důstojník, s kterým se Puškin spřátelil v Carském Sele (obraz neznámého umělce, desátá léta 19. stol.):...můj druhu, rádi vlasti dámevše, čeho duše schopna jest.(Překlad P. Křičky)K Čaadajevovi. 1818.Báseň K Čaadajevovi vyjadřuje výmluvně básníkovo vlastenectví a jeho víru v pád samovlády.Petrohrad – Palácové náměstí s pohledem na Petropavlovskou pevnost (kamenotisk, 1825): V Petrohradě se Puškin sblížil s děkabristy....už, země tyrani, se chvějte!A vy se vzmužte, naslouchejtea vstaňte, láje otrocká!(Překlad P. Křičky)Volnost, 1817.V Petrohradě sloužil Puškin v letech 1817–1820. Tehdy napsal své nejlepší básně o svobodě, jimiž se stal pěvcem děkabristů.Kupčení s rolníky. Tržiště. Výjev ze života nevolníků (obraz N. V. Nevreva, 1866): V básni Vesnice (1819) vystoupil Puškin ostře proti nevolnickému právu. Zrušení nevolnického práva bylo jedním z hlavních požadavků děkabristů.Ludmila v zajetí u Černého moře. Ruslan osvobodil Ludmilu (obraz I. A. Kostyleva, 1947): Ruslan a Ludmila, báseň s pohádkovým námětem, je prvním velkým dílem mladého básníka.Kavkaz. Pjatigorsk. Pohled na horu Beštau (kresba neznámého umělce, dvacátá léta 19. stol.): V r. 1820 byl Puškin za své básně opěvující svobodu vypovězen na jih Ruska. S rodinou generála Rajevského navštěvuje Kavkaz a Krym. Rajevského dceři Marii věnuje několik svých překrásných básní. Jih inspiruje Puškina k vytvoření romantických básní Kavkazský zajatec a Bachčisarajská fontána.Oděsa. Palác Voroncova, Puškinova velitele (rytina, dvacátá léta 19. stol.): Na jihu slouží Puškin v Kišiněvu a v Oděse. Básník se sbližuje s děkabristy tajné Jižní společnosti a pokračuje v psaní básní o svobodě.Buď sbohem, živle nespoutaný! (obraz I. Repina a J. Ajvazovského, 1887): V r. 1824 se Puškin loučí s jižním mořem a ujíždí na nové místo svého vyhnanství, do vsi Michajlovské v Pskovské gubernii. S hlubokým smutkem se loučí s překrásným, nepokořeným a volným mořem:Buď sbohem, živle nespoutaný!Již naposledy přede mnouproud valíš azurný a slanýa záříš hrdou nádherou.(Překlad P. Křičky)K moři. 1824.Michajlovské (kamenotisk G. Alexandrova, 1837): V Michajlovském napsal Puškin báseň Cikáni, historické drama Boris Godunov a několik kapitol veršovaného románu Evžen Oněgin. Sbližuje se zde ještě více s lidem a mnoho přemýšlí o osudech Ruska. V Michajlovském dozrává Puškinův tvůrčí génius.Boris Godunov (kresba V. A. Svješnikova 1951–1952). Samozvanec a Kurbskij na litevské hranici (kresba R. Steina, 1883): Car Boris uměl očarovat svůj lid i strachem, i láskou i slávou. Avšak lid, který doufá, že nový car zlepší jeho postavení, přechází na stranu Samozvancovu a Samozvanec vítězí. Lid je mocná síla. Kníže Puškin říká v dramatu veliteli Basmanovovi:Však víš-li pak, v čem naše síla tkví?Ne ve vojsku, ne v polské pomoci,však ve smýšlení, ve smýšlení lidu!(Překlad Ot. Fischera)Moskva se klaní Samozvanci. Jeho vstup na trůn začíná vraždou Borisových dětí. Lid odsuzuje tento zločin. Už radostně nepozdravuje nového cara, mlčí, a jeho mlčení předpovídá blízký Samozvancův pád.Povstání děkabristů 14. prosince 1825 na Senátním náměstí v Petrohradě (akvarel K. Kolmana): Kruh těchto revolucionářů je úzký. Jsou příliš vzdáleni lidu. Ale jejich práce nebyla zbytečná.V. I. Lenin, Paměti Gercena. 1912.Mezi děkabristy bylo mnoho Puškinových přátel.A. S. Puškin (portrét O. A. Kiprenského, 1827): V r. 1826 dovolil car Nikolaj I. básníkovi, ve snaze získat ho na svou stranu, aby se vrátil z vyhnanství. V r. 1827 poslal Puškin svým přátelům děkabristům do vyhnanství báseň Do Sibiře.V hloub dolů, temných do šachetvás proveď trpělivost hrdá;nezajde vaše práce tvrdá,ni vašich myslí orlí vzlet.(Překlad P. Křičky)Puškin zůstal věrný myšlenkám děkabristů i po potlačení jejich spiknutí.Alexandr Ivanovič Odojevskij, básník-děkabrista (1802–1839), (rytina podle obrázku N. Bestuževa): Odpověď Puškinovi. 1827.Vždyť naše dílo bude žít.I z malé jiskry oheň vzplane,pod svatou vlajkou vpřed se bít –zástupy půjdou odhodlané.(Přeložila Jana Moravcová)Z jiskry založené odbojem děkabristů se rozhořelo mocné osvobozenecké hnutí, které zvítězilo ve Velké říjnové socialistické revoluci.Poltavská bitva (kresba I. Repina, 1884):A projel rychle před pluky,mocný a radostný jako boj.Poltava. 1828.V básni Poltava zobrazil Puškin Petra I., vítěze nad Švédy ve slavné bitvě u Poltavy r. 1709.Evžen Oněgin (Puškinova kresba na rukopise):Rád měl jsem jeho vlastnosti:i nevědomou lásku k snění,i svéráznost, jíž v jiných není,chlad v břitkém ducha záblesku,já v hněvu žil, on ve stesku.(Překlad J. Hory)Evžen Oněgin, 1. kapitola, 45. verš.Nad veršovaným románem Evžen Oněgin pracoval Puškin od r. 1823 a dokončil ho na podzim v r. 1830 ve vesnici Bodlino v Nižněnovgorodské gubernii. V tomto svém oblíbeném díle zobrazil Puškin básnickým způsobem život Ruska ve své době. Román Evžen Oněgin zaujímá jedno z prvních míst ve světové literatuře.Taťána (kresba M. Mikešina, 1861):A zádumčivost, družka její,od prvních let, od prvních zim,ji krášlila i v beznadějitok venkova svým zasněním.(Překlad J. Hory)Evžen Oněgin, 1. kapitola, 26. verš.Taťána je prostá ruská dívka, rozumí si s lidem, je milující a čistá. Její postava je jednou z nejkrásnějších ženských postav ruské literatury.Souboj Oněgina s Lenským (kresba I. Repina, 1899):„A nyní jděte!“ S chladnou krvís pistolí k zemi k soku sokzamířil pevně, tiše: prvý,druhý a třetí, čtvrtý krok,což byly čtyři kroky k smrti.Tu Eugen, který v prstech drtilsvou pistoli, jda stále vpředpomalu, první ruku zved.Vladimír Lenskij, mhouře zrak,zacílil také... Eugen všakuž vystřelil... Chvíle osudováodbila – drama vrcholí:upustil básník pistoli.(Překlad J. Hory)Evžen Oněgin, 6. kapitola, 30. verš.Poslední setkání Oněgina s Taťánou (kresba M. Dobužinského):Já miluji Vás (k čemu lháti?),však jiný je už mužem mým,a já ho nikdy nezradím.(Překlad J. Hory)Evžen Oněgin, 8. kapitola, 47. verš.Ať plyne čas a přináší nové potřeby, nové myšlenky, ať se ruská společnost rozvíjí a předstihuje Oněgina: i kdyby došla jakkoli daleko, navždy bude milovat tuto báseň, navždy bude na ní lpět pohled plný lásky a vděčnosti...V. G. Bělinskij. Dílo A. S. Puškina, stať devátá.Natalja Nikolajevna Puškinová, rozená Gončarovová, básníkova žena (akvarel A. Brjullova, 1831): N. N. Gončarovová byla největší moskevskou krasavicí. Puškin se s ní poprvé setkal v Moskvě na plese r. 1829. V r. 1831 se s ní oženil.Pomník Petra Velikého v Petrohradě (fotografie):To město, jehož základ kladu,stůj tady věčnou vyhrůžkousousedům švédským ze západu!Zde příroda nám velí stát,v Evropu okno prorubat.(Překlad B. Mathesia)Měděný jezdec. 1833.V básni Měděný jezdec proslavil Puškin historické dílo Petra I. a krásu severního hlavního města.Piková dáma. Hraběnka (obraz V. A. Svješnikova, 1951–1952).Kapitánova dcerka. Griněv a Máša Mironovová. Griněv a Pugačev v berdském předměstí (kresby S. Gerasimova, 1951): V příběhu Kapitánova dcerka zobrazil Puškin život Ruska ve druhé polovině 18. století, v době Pugačevského povstání. Ve svém příběhu vypráví Puškin o věrné lásce mladého důstojníka Petra Andrejeviče Griněva a Máši, dcery velitele Bělohorské pevnosti, kapitána Mironova. Griněv se několikrát setká s Pugačevem. Pugačeva vylíčil Puškin jako lidského, spravedlivého a velkomyslného člověka.Pugačev (obraz Bunina): Pugačev je chytrý, nadaný a smělý vůdce lidového povstání. Boji za svobodu lidu věnuje všechny své síly. Pugačevské povstání vylíčil Puškin jako mohutné a spravedlivé lidové hnutí, jako protest lidu proti nesnesitelnému sociálnímu a národnímu útlaku.Souboj Puškina s D’Anthesem, tragické rozuzlení básníkova skrytého boje s reakčními dvorskými kruhy (litografie podle akvarelu K. Čičagova, 1880): Intriky a klevety reakčních dvorských kruhů dohnaly Puškina k souboji s francouzským emigrantem D’Anthesem. V souboji D’Anthes Puškina smrtelně ranil a 29. ledna 1837 básník zemřel.Pomník A. S. Puškina v Carském Sele (socha R. Bacha, 1899):Svůj pomník vztyčil jsem a nezaroste travouta k němu pěšina, jíž jde a půjde lid.(Překlad P. Křičky)Pomník. 1836.V básni Pomník, napsané krátce před smrtí, mluví Puškin s hrdostí o tom, že jeho tvorba bude žít věčně, protože ji zasvětil ne dvorskému panstvu, ale lidu, a zrcadlí jeho nejlepší city, myšlenky a touhy.Knihy A.S. Puškina, vydané v SSR a ČSSR - A dlouho milovat mne bude lid, pln vděku, jejž dobrým citům jen jsem učil zpěvem svým. Vždyť volnost volat jsem v tom našem krutém věku...(Překlad P. Křičky) A.S. Puškin je světlem ruské poezie. Jeho díla jsou přeložena téměř do všech světových jazyků. První překlady jeho knih do češtiny vznikly již ve dvacátých letech minulého století. Pro lásku k svobodě, víru v člověka a opravdový optimismus miluje Puškina naše mladá generace.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživatelePuškin Alexandr SergejevičVýrobceDPrahaRok1960Délka35 okénekAutor textuTřesohlavý JosefPředlohaOSOBOznačení6136Další diafilmy výrobceStavební konstrukce I - KomínyOrganizace pracovních procesů v chovu prasnic a selatČeská vokální hudbaŠkůdci lesa a boj proti nim