Raketový pohon I. díl – Teorie pohybuRaketa ...: ... kolikrát se v dnešní době toto slovo vysloví? Někdy s obavami, jde-li o rakety válečné, jindy s nadšením nad dalšími úspěchy člověka v pronikání do vesmíru, nad dalšími úspěchy sovětské raketové techniky a kosmonautiky dobývajícími pro celé lidstvo nové zázemí budoucího rozvoje. Raketa je dopravním prostředkem typickým pro dnešní dobu a schopným pohybu v jakémkoliv prostředí – ve vzduchu, ve vakuu i pod hladinou moře.Proč je to právě raketa?: Snad někoho z nás napadne myšlenka, proč je to právě raketa, která má takové postavení, jež se liší od všech dopravních prostředků, proč právě raketa se může pohybovat v meziplanetárním prostoru. Vezmeme-li na pomoc srovnání s letadlem nebo balonem, uvidíme, že ani tyto prostředky nejsou schopny se „odpoutat“ od prostředí zemské atmosféry – od vzduchu. Mohou létat jen tam, kde je dostatečně vysoká hustota atmosféry, a proto maximální dostup speciálně upravených letadel je jen něco přes 30 km a u balonů bez posádky nepřesáhne příliš 50 km. Naproti tomu raketa je zcela nezávislá na prostředí a dokonce naopak, lépe se pohybuje ve vzduchoprázdnu nežli v nejhustších vrstvách atmosféry. V dalším si proto uvedeme, jaké má raketový pohon zvláštnosti, jimiž se liší od ostatních více známých dopravních prostředků.+17Princip akce a reakce: Nebojme se – nebudeme zabíhat příliš do teoretické fyziky! Podíváme se spíše na praktické důsledky akce a reakce, neboli t. zv. III. pohybového zákona Newtonova, podle něhož každá akce /na obr. znázorněna plnou úsečkou/ má za následek reakci /čárkovaná úsečka/ co do velikosti stejnou, ale působící v přesně opačném směru.Princip akce a reakce a sprcha: Co to je „reakce“, to snad nejlépe pochopíme ze srovnání, které si každý může ověřit doma v koupelně. Řekli jsme si, že každá síla – akce – vyvolá opačně působící sílu – reakci. Podle tohoto základního přírodního zákona se tedy musí volně zavěšená lehká sprcha /nejlépe s hubicí z plastických hmot/ okamžitě vychýlit, začne-li z ní prudce vytékat voda, a to ve směru opačném, nežli tato voda teče.Pro ověření III. pohybového zákona skočme z loďky: Dalším příkladem principu akce a reakce „v praxi“ může být jiná naše zkušenost, někdy dokonce nemilá, s vyskočením z loďky na břeh, kdy nám člun ujel a břehu jsme nedosáhli. Zamyslíme-li se nad tímto „problémem“ a zopakujeme-li si jej v létě, uvidíme, že jde vlastně opět o III. pohybový zákon – akcí je v tomto případě náš pohyb z loďky, reakcí její odplutí vzad!Akce a reakce nám kropí zahradu: Snad jsme si dosud ani neuvědomovali, že i kropení zahrad „samočinným přístrojem“, vyobrazeným na obrázku, se děje na základě nám již známého principu akce a reakce. Hubice se otáčejí proti směru výtoku vody a tento pohyb je reakcí k akci – proudu vody.A co zpětný náraz při střelbě z pistole?: Při střelbě z pistole nebo z pušky nás někdy překvapí zpětný úder zbraně do ruky nebo do ramene. A opět nejde o nic jiného než o další „citelný“ důkaz platnosti III. pohybového zákona – o reakci k vypuzení střely z hlavně.Příroda a III. pohybový zákon: Nelze opominout ani příklad z živé přírody – „reaktivní pohon“ můžeme totiž pozorovat i u hlavonožců, kteří se jím pohybují ve vodě. Vystříknutí vody není totiž nic jiného než akcí, k níž musí nezbytně nastat reakce – pohyb např. sépie v opačném směru.A konečně tedy raketa!: Na předcházejících příkladech jsme se jistě již dostatečně seznámili se základem reaktivního pohonu, takže nám zbývá jen malý krůček k pochopení základů pohonu rakety. Výtok plynů z trysky raketového motoru musí být opět nám již známou „akcí“, s níž je nerozlučně spjata „reakce“ – pohyb rakety ve směru opačném, nežli se pohybují plyny.Srovnání leteckého a raketového motoru: Na základě akce a reakce nastává pohyb vůbec – zatím jsme si tedy neodpověděli na otázku, v čem záleží výjimečnost raketového motoru. Oba letecké motory, pístový i turboreaktivní, potřebují pro svou funkci vedle paliva neseného na palubě letadla i vzduch, přesněji řečeno vzdušný kyslík, nutný pro spalování tohoto paliva. Naproti tomu raketový motor má „svůj“ kyslík – okysličovadlo též na palubě rakety – tedy obrazně řečeno „vše své nese s sebou“. Raketový motor se liší od ostatních motorů tím, že vše „potřebné“ nese s sebou, nepotřebuje další látky z okolního prostředí, a proto je schopen funkce i tam, kde není „nic“ – ve vzduchoprázdnu!Reaktivní motory: Raketový motor patří mezi tzv. reaktivní motory, to je motory, u nichž není potřeba mechanismů k převodu energie pohonných hmot v energii pohybovou /pod pojmem „mechanismus“ rozumíme např. vrtuli a celý převodový mechanismus pístového motoru/. Tyto reaktivní motory se dělí ve dvě skupiny: u první je potřeba vzduchu z okolí pro hoření paliva /sem patří např. proudové motory, jako jsou motory turboreaktivní, náporové a pod./, v druhé skupině jsou motory raketové. Obě skupiny mají zcela rozdílné pracovní podmínky, a tím i problematiku.„Výkon“ reaktivních motorů: „Výkon“, nebo přesněji řečeno tah reaktivních motorů není stálý, nýbrž mění se podle okolních podmínek, podle hustoty atmosféry. U proudových motorů přibližně řečeno klesá s poklesem tlaku ovzduší až k hodnotě, kdy motor pro nedostatek kyslíku již nemůže pracovat, kdežto u raketového motoru naopak s poklesem tlaku vzrůstá, až dosáhne maxima ve vzduchoprázdnu. Z tohoto srovnání je jistě zřejmá výhoda raketového motoru pro let ve větších výškách a nemožnost funkce proudových motorů při velmi nízkých tlacích ovzduší.Ciolkovského rovnice: Jméno K. E. Ciolkovského je jistě známé v celém světě. Vždyť tento skromný ruský matematik položil základy moderní kosmonautiky. Jedním z jeho přínosů je objev rovnice, po něm později nazvané, udávající základní závislost rychlosti rakety na její konstrukci, na jejím motoru, přesněji řečeno na výtokové rychlosti zplodin hoření pohonných hmot z trysky motoru a na tzv. hmotovém poměru.Co je to hmotový poměr?: Z Ciolkovského rovnice vyplývá, že rychlost rakety bude tím vyšší, čím vyšší bude výtoková rychlost zplodin hoření pohonných hmot a čím vyšší bude hmotový poměr. Zvýšení výtokové rychlosti dosáhne konstruktér rakety vhodnějšími pohonnými hmotami a zlepšením trysky motoru, vyššího hmotového poměru pak zdokonalením rakety. Co je to tedy hmotový poměr? Krátce řečeno je to poměr váhy rakety při startu k váze rakety po spotřebování pohonných hmot – čím vyšší je toto číslo, tím dokonalejší je konstrukce rakety. Bude-li váha raketových pohonných hmot ve všech případech 100 kg, bude hmotový poměr u první rakety 2 /protože váha konstrukce je též 100 kg, a tedy váha při startu bude celkem 200 kg a po spotřebování pohonných hmot 100 kg, neboli 200 : 100 = 2/, u druhé rakety 3 a u poslední 6. Z předešlého je patrné, že nejdokonalejší konstrukci bude mít raketa poslední.Dosažený pokrok v konstrukci rakety: Jedním z měřítek pokroku raketové techniky jsou stále vzrůstající čísla hmotového poměru. Byl-li hmotový poměr u raket z II. světové války okolo 2 až 3, není dnes výjimkou hmotový poměr nad 10, u některých raket dokonce i nad 15!Jaké jsou nyní rychlosti raket: Podívejme se ještě jednou na Ciolkovského rovnici, přesněji řečeno na její číselné vyhodnocení pro dnes běžné hodnoty. U jednostupňových raket, pro něž tato rovnice v uvedené formě platí, musíme počítat s výtokovou rychlostí asi okolo 2,5 až 3 km/vt. při hmotovém poměru přibližně pod 10 – to znamená, že se rychlost /a k tomu ještě teoretická!/ bude pohybovat okolo 5 km/vt. Jak je tedy možné, že byly vypuštěny družice vyžadující rychlost kruhovou, t. j. přepočítanou na zemský povrch 7,9 km/vt., a kosmické sondy s rychlostmi nad 11 km/vt.? Na to nám odpoví další obrázky.Vícestupňové rakety: Rychlostí letu, které by nemohly vyvinout dnešní jednostupňové rakety, dosáhneme použitím vícestupňových raket, t. j. raket s několika motory pracujícími postupně a po skončení funkce odpadávajícími. Motor vyššího stupně /motory se počítají od největšího, používaného ke startu/ vlastně tak „přidává“ raketě rychlost k rychlosti nabyté motorem předcházejícím. Nejlépe je toto narůstání patrné z obrázku.Příklad použití vícestupňové rakety: Vezměme tužku do ruky a staňme se alespoň na chvíli konstruktéry rakety! Chceme, aby naše raketa měla rychlost únikovou, t. j. rychlost vyšší než 11,2 km/vt., při čemž této rychlosti má dosáhnout pouzdro 50 kg s užitečným zatížením. Při výtokové rychlosti 3 km/vt. a hmotovém poměru 3,5 budou jednotlivé stupně vážit: I. stupeň – 45 tun, II. stupeň – 4,5 tuny a III. stupeň 0,45 tuny. /Ovšem konstrukce raket není tak jednoduchá, jak si zde pro názornost ukazujeme! O tom konečně hovoří mnoho neúspěchů amerických raket.Dráhy jednotlivých stupňů: Velmi často se objevuje otázka, co se stane s odpadávajícími stupni rakety. Na to je jednoznačná odpověď – sledují tu dráhu, která je příslušná jejich rychlosti v okamžiku odpoutání. První stupeň dopadne nejblíže startu, druhý dále atd., poslední stupeň pak obvykle má téměř stejnou dráhu jako družice nebo pouzdro s přístroji.Definice rakety: Ze všeho, co nyní známe o raketovém pohonu, můžeme říci, že je to pohon zcela nezávislý na prostředí, v němž pracuje – z okolí neodebírá žádnou další látku nutnou pro funkci motoru, a tím se liší od všech ostatních motorů dodnes známých.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleRaketový pohon I. Díl Teorie pohybuVýrobceDPrahaRok1962Délka20 okénekAutor textuLedvina Milan Inž.PředlohaDOPROznačení4218Další diafilmy výrobceVýcvik operátorů RL č.I-10MOchrana proti koroziAerodynamika - vodorovný let, stoupání, klouzový letArabské země II. Díl