Ochrana proti koroziKorodovaná zařízení: Kovy i jiné materiály se chemickými reakcemi s okolním prostředím rychleji nebo pomaleji rozrušují — korodují. Koroze způsobuje národnímu hospodářství velké škody. Také ochrana proti korozi vyžaduje vysoké náklady. Přestože se dnes využívá řady moderních ochranných metod, jsou celkové škody způsobené korozí značné. Jen v ČSSR činí ročně asi tři miliardy korun.Bodová koroze: Koroze není pouze rovnoměrné rezavění. Někdy jsou kovy napadány mnohem intenzívněji jenom na malých plochách povrchu, např. ve formě důlků, takže stěna se v těchto místech rychle proděraví.+23Detail korodovaného zařízení: Korozi někdy nepodléhá kov v celku, nýbrž pouze některá jeho část, jako při selektivní korozi /obraz vlevo/, kdy koroduje pouze jedna ze složek slitiny; nebo při mezikrystalové korozi /obraz vpravo/, kdy korodují hranice zrn tvořících kov.Chemická koroze: Probíhá-li korozívní pochod v elektricky nevodivém prostředí, jde o tzv. korozi chemickou. Takovým prostředím jsou suché plyny, jako kyslík, kysličník siřičitý, sirovodík, chlór, chlorovodík, kysličníky dusíku aj. Při chemické korozi se mění kov nebo jiný materiál na kysličník, sirník, sůl nebo i jinou sloučeninu korodující látky.Působí-li na kov elektrolyt /roztok soli, kyseliny nebo zásady/, probíhá koroze elektrochemická. Na povrchu kovu dochází k reakci kovu s ionty prostředí. Kov se oxiduje na kationty a některý ion roztoku, např. vodíkový nebo jiná látka rozpuštěná v roztoku, nejčastěji kyslík, redukují se elektrony uvolněnými v kovu jeho oxidací. Těmito reakcemi vzniká elektrický proud, který probíhá mezi místy, kde se reakce odehrávají. Je-li chemické složení kovu v jednotlivých místech rozdílné, probíhají uvedené reakce na různých místech povrchu a vznikají mikročlánky. Mnohdy jsou v aparatuře součásti z různých kovů, takže vznikají makročlánky. Ty mohou vzniknout i tím, že se aparatura stýká s elektrolytem, který má v různých místech různé složení.Detail zrezivělé součásti: Technicky nejvýznamnější a také nejznámější korozí je rezivění železa. Probíhá v roztocích, které nejsou ani silně kyselé, ani silně alkalické, tj. jsou téměř neutrální. Železo se oxiduje na železnaté ionty a kyslík z roztoku se redukuje na hydroxylové ionty. Oba vzniklé druhy iontů spolu reagují a tvoří hydroxid železnatý, který je ve vodě slabě rozpustný. Proto neposkytuje železu žádnou ochranu. Hydroxid železnatý je však oxidován kyslíkem rozpuštěným v roztoku na červenohnědý hydroxid železitý, který je velmi málo rozpustný. Ten se postupně mění na složité hydratované kysličníky železité — rez. Rez částečně zpomaluje korozi, protože je však pórovitá a nelpí pevně na povrchu, nemůže korozi zabránit a koroze pokračuje do úplného zrezivění železa. Protože v atmosféře se povléká ocel téměř neutrálním roztokem elektrolytu, probíhá v ní stejné rezavění jako v uvedených roztocích.Intenzita koroze oceli v různých obdobích a místech: Protože k rezivění oceli je nutná přítomnost vody, působí na intenzitu koroze roční období a množství srážek. Korozi však neovlivňuje pouze vznik vrstvičky vody na povrchu výrobku, ale i to, jaké množství různých nečistot se v ní rozpustí. Proto čím více je v atmosféře kysličníku siřičitého, tím více se ho ve vodě rozpustí, a tím rychleji koroze probíhá. Proto je rezivění železa v průmyslové atmosféře znečištěné kouřovými plyny, které obsahují kysličník siřičitý, větší než v atmosféře čisté.Koroze ve vodě: Koroze ve vodě probíhá stejně jako v neutrálních elektrolytech. Velmi rychle probíhá zejména v místech na rozhraní vody a vzduchu. Zde vzniká makročlánek v důsledku intenzívnějšího přístupu kyslíku k povrchu oceli než hlouběji v roztoku.Koroze bludnými proudy: Zvláštním typem elektrochemické koroze je koroze bludnými proudy, která postihuje např. ocelová a litinová potrubí uložená v zemi. Bludný proud uniká do země z kolejí elektrifikovaných železnic a drah. Je-li v blízkosti potrubí, přechází na něj proud, neboť je lepším vodičem elektřiny než půda. V některém místě proud z potrubí uniká zpět do země. V místě, kde vystupuje proud z potrubí do země, podporuje korozi /anodové pásmo/, v místě, kde proud vstupuje do potrubí, korozi většinou potlačuje /katodové pásmo/. Makročlánek /anodické a katodické pásmo/ vzniká na potrubí i bez působení bludného proudu, např. tehdy, jestliže potrubí prochází ze suché půdy do vlhké.Ochrana proti korozi: Aby se co nejvíce omezily ztráty způsobené korozí, je nutné materiál proti korozi chránit. Někdy lze korozi /zejména chemických zařízení/ zabránit vhodnou volbou konstrukčního materiálu, popř. konstrukčními úpravami zařízení. Např. hromadění kapaliny v drážkách, výpustích apod. může způsobovat korozi. Proto je jednodušším opatřením odřezat konce vystupujících trubek, odvádět kapalinu z nejspodnějších míst. Spojování pláště se dnem /a, b, c/ v ostrých úhlech je rovněž nevýhodné, protože, jak ukazují příklady b, c, dá se usazenina z těchto míst jen obtížně odstranit a způsobuje korozi.Ochrana proti korozi použitím inhibitoru: Protože různé složky prostředí mají různé korozívní účinky, lze chránit zařízení také zbavením prostředí nejškodlivější složky, nebo přidáním látky, která korozi zabrání. Tak např. drahá zařízení se přepravují v obalech, do nichž se současně vkládá vysoušedlo, nebo se výrobky balí do speciálního papíru, na němž je vrstva inhibitoru, tj. látky, která se z papíru postupně vypařuje a chrání kov. Inhibitory chrání výrobky i proti působení kyselin a jiných chemikálií.Katodická ochrana: Zvláštním případem ochrany proti korozi je katodická ochrana. Její použití vychází z poznatku, že při elektrochemické korozi se kov rozpouští. Použije-li se vhodně volené pomocné elektrody, která svým potenciálem převezme funkci anody, změní se průběh koroze v celé nově vzniklé soustavě. Koroze postihne potom ochrannou anodu, která se rozpouští, kdežto rychlost koroze původních anodických míst zařízení /nyní katoda/ se buď zpomalí, nebo úplně zastaví.Ochrana povrchu proti korozi — fosfátování: Těžiště boje proti korozi je ve vytváření vhodných ochranných povlaků na povrchu materiálu, které mají zabránit jeho styku s korodujícím prostředím. Ochranná vrstva bývá vytvořena buď přeměnou povrchu vlastního materiálu, nebo je původu cizího. Nejznámějším procesem, při němž se tvoří na povrchu kovového výrobku odolná vrstva reakcí vlastního materiálu s vhodnou látkou, je fosfatizace. Např. ocel se fosfátuje směsí primárního fosforečnanu zinečnatého, kyseliny fosforečné a dusičné. Vzniká tak souvislá vrstva nerozpustných fosforečnanů, která se zpravidla ještě impregnuje vosky, olejem nebo laky.Ochrana povrchu nátěrem: Nejrozšířenějším způsobem ochrany povrchu materiálu jsou nátěry. Nátěrové hmoty jsou v podstatě roztoky organických látek ve vhodných rozpustidlech. Po uschnutí vytvoří pevný, souvislý film, který zabraňuje přístupu korozních látek k povrchu materiálu. K vytvoření pevného filmu dochází buď uschnutím /odpařením rozpustidla/, oxidací na vzduchu, polymerací, vychladnutím atd. Volba nátěru musí odpovídat charakteru materiálu i předpokládanému typu koroze. Nanáší se na očištěný a náležitě upravený povrch, aby nezačal puchýřovat a odlupovat se, jak ukazuje obraz.Nanášení nátěrů v elektrostatickém poli: Způsobů nanášení je mnoho. Od natírání štětcem přes máčení, stříkání, polévání až po nejmodernější nanášení nátěrových hmot v elektrostatickém poli /na obrázku/, při němž se využívá základního fyzikálního jevu — vzájemné přitažlivosti dvou částic s nesouhlasným elektrickým nábojem.Zařízení pro stříkání: Průmyslově nejrozšířenější je stříkání. Stříkací zařízení, které vidíme na obrázku, je poměrně složité. Skládá se ze stříkací pistole, tlakového zásobníku, kompresoru, stříkací kabiny s odsáváním a z regulátoru tlaku. Běžná pistole na obrázku pracuje tak, že nátěrová hmota stéká samospádem do hlavice pistole s tryskou. Na schématu je uveden řez stříkací pistolí, z něhož je zřejmá její konstrukce a funkce. Na 17. obraze vidíme stříkací kabinu s odsávacím zařízením.Zařízení pro stříkání: Průmyslově nejrozšířenější je stříkání. Stříkací zařízení, které vidíme na obrázku, je poměrně složité. Skládá se ze stříkací pistole, tlakového zásobníku, kompresoru, stříkací kabiny s odsáváním a z regulátoru tlaku. Běžná pistole na obrázku pracuje tak, že nátěrová hmota stéká samospádem do hlavice pistole s tryskou. Na schématu je uveden řez stříkací pistolí, z něhož je zřejmá její konstrukce a funkce. Na 17. obraze vidíme stříkací kabinu s odsávacím zařízením.Povlaky z plastických hmot: Vysoké korozní odolnosti plastických hmot se využívá i k ochraně kovových výrobků. Předehřáté kovové výrobky se ponoří do zčeřeného prášku plastické hmoty. Teplem předmětů se prášek roztaví a slije v souvislý povlak.Pokovování v tavenině: Poměrně rozšířenou ochranou povrchu ocelových předmětů je zinkování /ponoření ocelového předmětu do roztaveného zinku/. Zinek je proti železu prvek méně ušlechtilý. Při porušení zinkového povlaku vznikne sice elektrochemická reakce, avšak jako anoda v ní funguje zinek a rozpouští se, kdežto železo zůstává určitou dobu neporušeno.Galvanické pokovování: Velmi rozšířeným způsobem ochrany povrchu materiálu je galvanické pokovování. Je to v podstatě elektrolytické nanášení kovů, které chrání předmět nejen před korozí, ale zlepšuje i jeho vzhled. Povrch předmětu musí být úplně čistý, předem zbavený mastnoty. Z mnoha metod galvanického pokovování je nejčastější chromování, mědění, niklování, kadmiování. Typ zařízení na obrázku vlevo se hodí pro malovýrobu, dolní obraz ukazuje komplexní automatizovanou galvanizační linku, v níž se pokovují ocelové pásy.Chemické pokovování: Pokovovat je možno i bez elektrického proudu. Jeho podstatou je katalytická redukce, při níž je redukční činidlo obsaženo v lázni a jako katalyzátor působí pokovovaný výrobek. Tímto způsobem se např. mědí, nikluje, zlatí a stříbří.Pokovování nástřikem kovů: Stříkáním speciálními pistolemi lze nanášet na povrch výrobků i vrstvy kovů. Povlakový kov, obvykle ve formě drátu, prochází pistolí, taví se kyslíko-acetylénovým plamenem nebo elektricky a proudem stlačeného vzduchu se vrhá na pokovovaný předmět. Tímto způsobem se nejen vytvářejí povlaky proti korozi, ale též se opravují opotřebované součásti.Plazmový hořák: K nástřiku těžkotavitelných materiálů, jako wolframu, karbidu, korundu apod., pro ochranu výrobků proti vysokým teplotám se používá tzv. plazmových hořáků.Vakuové pokovování: Moderním způsobem pokovování je pokovování ve vakuu. Kov, který má vytvořit povlak, zahřívá se elektricky na teplotu odpařování ve vakuové komoře. Páry kovu se ve vakuu šíří přímočaře, na výrobku kondenzují a vytvářejí povlak. Tohoto způsobu pokovování se využívá nejen ve výrobě ozdobného zboží, ale i pro vytváření vysoce reflexních zrcadel optických přístrojů a v poslední době i pro pokovování ocelových pásů.Difúzní zušlechťování povrchu kovů: Při zvýšené teplotě si mohou atomy vhodného reakčního prostředí vyměnit místo s atomy kovu na jeho povrchu, nebo vniknout na neobsazená /volná/ místa v mřížce. Tento pochod se nazývá difúzní a je na něm založena řada procesů povrchových úprav, např. difúzní chromování, hliníkování a zinkování. Vzniká při nich na povrchu tenká vrstva slitiny, která je odolnější než základní kov. Výhodou těchto způsobů je značná úspora cenných kovů. Při legování ocelí je legovací prvek, např. chrom, rozložen stejnoměrně v celém kovu, avšak z hlediska ochrany proti korozi jsou rozhodující pouze vlastnosti povrchu. Při difúzních pochodech vzniká antikorozní složka pouze v tenké povrchové vrstvě. Difúzním způsobem se ocel zušlechťuje také křemíkem, dusíkem apod. Při zušlechťování oceli dusíkem, tzv. nitridací, vznikají na povrchu kovu tvrdé nitridy.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleOchrana proti koroziVýrobceDPrahaRok1966Délka27 okénekAutor textuKureš Václav Inž.PředlohaSTRJOznačení6649Další diafilmy výrobceBojové letouny 4 – L-29, UH-1 D Iroquois, OH-13 Sioux, Alouette II, CH-47 A ChinookVíce uhlí republiceStavba hmotyMladý zdravotník I. Díl