Pravěk Československa – I. díl: Od doby kamenné do doby železné+53Vstupní sál do výstavy Pravěk Československa v Národním muzeu v Praze: V Národním muzeu v Praze byla v šesti sálech otevřena výstava PRAVĚK ČESKOSLOVENSKA. Předvádí nejstarší dějiny celého území našeho státu, od prvního vystoupení lidstva až do vytvoření českého a uherského státu. Vystavené nálezy prokreslují pravěký život ze stránky hospodářské, společenské a kulturní. Nálezy pocházejí z 58 našich a z 23 zahraničních sbírek. Výstavou představuje naše věda své nejnovější badatelské výsledky. Výstava je vybavena nejmodernějšími technickými prostředky. Prohlídkou výstavy, která zůstane otevřena po celý rok 1960, se přesvědčíte, že jí byla věnována co největší péče, aby bylo dosaženo jejího poslání: poučit všechny o úloze našich zemí v nejstarších dějinách Evropy. Výstavu uspořádalo ministerstvo školství a kultury a provedlo ji prehistorické oddělení Národního muzea. Na její tvorbě se zúčastnilo přes 60 badatelů z celého státu: je to největší kolektivní práce, jakou kdy naše věda o pravěku uspořádala, aby dala všemu lidu poučení o výsledcích, kterých dosáhla v posledních deseti letech za podpory státu a všech pracujících. Podívejme si nyní blíže na vystavené pravěké nálezy a sledujme k nim slovní výklad, abychom si obé mohli spojit v jediný tok nejstarších dějin naší vlasti.Hrubé kamenné nástroje prvních lidí: Dovedným přitloukáním kamenů uměli první lidé zhotovit nástroje potřebné pro práci. Tyto nejstarší doklady lidské práce jsou nalézány hluboko v hlinitých vrstvách země. Tehdy, mezi 600 až 150 tisíci lety, žili všude na světě ještě hodně primitivní lidé, nazývaní pitekantropy (opičími lidmi). Živili se sběrem divokých plodin a také již lovem zvěře. Byli to lidé nám hodně nepodobní, ale svým rozumem a prací kladli základy dalšího rozvoje vzdělanosti.Jeskyně Šipka u Nového Jičína na Moravě a její první obyvatelé: V době mezi 150 až 80 tisíci lety žili u nás již pokročilejší lidé, nazývaní neandertálci podle nálezu v Neandertalu v Porýní. Obývali hlavně jeskyně, protože podnebí na počátku poslední doby ledové bylo drsné. Jejich nástroje jsou už dokonalejší a jsou přizpůsobeny k různým pracovním účelům: hroty k lovu, drasadla k opracování koží ulovených zvířat. Osídlení našich zemí bylo již hustější, nálezy výrobků prvních lidí se podstatně rozmnožily a svědčí o velkém pokroku, kterého již tehdy lidstvo dosáhlo ve zvýšení životní úrovně.Podzemní prohlubně v prvních obydlích pod širým nebem: Z doby asi před 80 až 60 tisíci lety pochází první známé obydlí pod širým nebem: bylo objeveno v Bárci u Košic. Pod nadzemním přístřeškem stavěným ze dřeva a koží byly vyhloubeny podzemní prohlubně k ukládání zásob a k jiným účelům domácnosti. V nich také pravěcí lovci hotovili své nástroje a zbraně, jak ukazují hromady výrobních odpadů. Chatrč v Bárci je zatím nejstarším dokladem stavební činnosti prvních lidí. V naší vlasti je tedy dnes známé nejstarší obydlí, svědčící o tom, jak lidé dovedli překonávat svou prací a důmyslem nepřízeň přírody: proti nečasu se chránili stavbou příbytků.Honosná kamenná zbraň – listovité hroty: Výrobcem dokonalejších nástrojů a zbraní z pazourku byl teprve Člověk rozumný (Homo sapiens v latinském učeném názvosloví). Potomstvem tohoto druhu lidí je i veškeré dnešní lidstvo. Člověk rozumný vyráběl již nástroje lehké a dovedl jim dát nejen účelový, ale i vyvážený tvar. Listovité hroty byly jemně opracovány a sloužily jako hroty oštěpů. Používalo se jich k lovu, ale také k boji, který jednotlivé tlupy sváděly o nejlepší loviště.Výkop tábořiště pod Pavlovskými vrchy na jižní Moravě: Na svazích Pavlovských vrchů leží Dolní Věstonice, kde se před 40 až 20 tisíci lety rozkládalo tábořiště lovců mamutů. Lovci tu byli chráněni před zátopami Dyje, měli však výhled do jejího údolí, kam chodila zvěř pít. Bylo to výhodně zvolené loviště, jak ukazují velké hromady kostí z ulovených zvířat. Nejraději tehdy lovili mamuty, protože takový úlovek zajišťoval masitou potravu na delší dobu. Tábořiště lovců v Dolních Věstonicích je světoznámé a nálezy z něho jsou vyobrazovány ve všech pracích o nejstarších dějinách lidstva. Tamní výkopy navštěvují zástupy našich lidí i mnoho cizinců.Tak asi vypadalo obydlí lovců mamutů: Obydlí bylo vystavěno z dřev, pokryto zvířecími kožemi a zatíženo proti větru kostmi z velkých ulovených zvířat. Kolem této stanové chatrče byla vybudována nízká ohrádka z kamení a hlíny. Vzhledem a účelovým zařízením se takové obydlí nelišilo od stanů moderních Eskymáků. Uvnitř bylo ohniště, prohlubně a kamenné podložky na opracování nástrojů. Po zaražených kůlech nosné konstrukce zbyly podnes v zemi jamky zbarvené od vyhnilého dřeva. Mnoho takových obydlí bylo objeveno v SSSR: podle nich pak pracovali i naši archeologové.Otisky dlaní a prstů lovců mamutů: Na tábořišti v Dolních Věstonicích bylo nalezeno i několik pohřbených příslušníků lovecké tlupy. Stopy po těch, kteří tu žili a pracovali, máme však i v otiscích jejich dlaní a prstů v hlíně, ze které byly hněteny sošky zvířat. Jsou to nejstarší daktyloskopické památky. Poznáváme tedy tehdejšího člověka nejen podle kosterních zbytků, ale i podle otisků jeho pracovitých dlaní.Nástroje a zbraně lovců: Nářadí lovců mamutů je vyrobeno pro nejrůznější pracovní úkony: shledáváme mezi ním hroty oštěpů a šípů, vrtáčky, drasadla, škrabadla, rydla atd., tedy nástroje k lovu, ke zpracování dřeva a kostí. Všechny nástroje jsou na povrchu i na hranách jemně opracovány, aby byly ostré a lehké k práci. Vyráběny jsou stále z pazourku a podobných kamenů, které byly lehce štípatelné, a proto se daly snadno upravit na nástroje. Rozrůznění nástrojů podle druhu práce je velkým pokrokem lidstva a usnadněním práce.Kostěné nářadí lovců mamutů: Také z kostí, parohů a mamutí sloně byly vyráběny nástroje, především kopáče a lopatky na dobývání rostlinné potraviny ze země. Kopáče ze sobích parohů mají již základní tvar všech dalších kopáčů. Některé kostěné nástroje bývají zdobeny jednoduchými črtami. Lovci mamutů dovedli využít všech svých úlovků: maso snědli, kůže a kožešiny použili na oděv a přikrývky, z kostí pak hotovili nástroje pro lehčí domácí práce.Hlavičky zvířat, modelované z hlíny: Mezi nejstarším uměním, jehož tvůrcem byl Člověk rozumný, vynikají jihomoravské sošky modelované z hlíny a vypalované. Je to nejstarší známé keramické umění na světě. Sošky představují zvířata, která tehdy žila v okolí člověka: některá z nich již vyhynula, jiná se odstěhovala k severu nebo k jihu – podle toho, na jaké podnebí byla uvyklá. Na obrázku je znázorněna plastika kočkovité šelmy a nosorožce. Při poznávání vzhledu vyhynulých zvířat, která tehdy člověk lovil, nejsme odkázáni jen na kosterní zbytky. Umění tehdejších lovců nám předvádí, jak tato zvířata skutečně vypadala.Dolnověstonická Venuše: Mezi nejznámější umělecké výtvory lovců mamutů náleží dolnověstonická „Venuše“. Je to sošky ženy, modelovaná z popelovité hlíny. Takové sošky jsou zvláště příznačné pro východoevropské umění oné doby. Sošek se používalo ke kouzelným obřadům. Zajímavé je, že z důvodů kouzelných se umělci vyhýbali zobrazení lidského obličeje. Věstonická Venuše patří k nejkrásnějším výtvorům umění pradávných lovců: ostatní Venuše z východní a střední Evropy jsou vyřezávané, avšak věstonická Venuše je vyhnětená z popelovité masy a svědčí o vysoké pracovní technice prvních umělců.Soška mamuta: Zruční řezbáři vyřezali z mamutího klu drobnou sošku mamuta. Těchto zvířecích sošek používali lovci při kouzelných obřadech, kterými se snažili ovlivnit příznivý výsledek lovu na zobrazené zvíře. Sošky tehdejší, dnes již vyhynulé zvěře nám umožňují poznat lépe její skutečný vzhled: pravěký lovec znal dobře celou přírodu a dovedl vystihnout hlavní znaky zobrazovaných zvířat. Mamut byl jedním z nejčastěji lovených zvířat oné doby: dobrý úlovek znamenal zásobu masa na dlouhou dobu a zajištění výživy lovecké tlupy.Zjednodušená kamenná soška ženy: Vedle modelování v hlíně a řezbě v kosti dovedli už první umělci vyřezat lidskou sošku i z měkkého kamene. Soška vyřezaná v krevelu je vzácným dílem: ukazuje, jak umělec musel zjednodušit lidskou postavu, aby mohl ztvárnit kámen. Soška byla nalezena na tábořišti lovců mamutů v Petřkovicích u Ostravy. Sošek z kamene je známo z celého světa jenom asi deset: a naše je jedna z nejlépe provedených.Drobné nástroje lovců, sběračů a rybářů: Mezi 10. a 4. tisíciletím před naším letopočtem se již ustálil vzhled přírody v dnešní podobě. Rozvoj vzdělanosti se zrychlil. Člověk přišel na to, že stačí vyrábět z kamene drobné nástroje, které pak lze sasazovat vedle sebe do dřevěných nebo kostěných násad, rukojetí. Tak vznikaly první kombinované nože, pilky a podobné nástroje. Vynález skládaných nástrojů je jedním z největších technologických pokroků v dějinách lidstva. Lidé tehdy s oblibou sídlili blíže vod bohatých na ryby. Mezi přední tábořiště oné doby patří výšiny nad rybníkem Řežabincem u Protivína: bohaté vodní toky a zátočiny byly tu trvalým lovištěm.Model chaloupky prvních zemědělců: Před 5000 lety sídlili již u nás první rolníci a chovatelé domácích zvířat. Nový způsob hospodaření vyžadoval i trvalejší obydlí. Zachovaný model chaloupky, stavěné ze dřeva a omítnuté hlínou, ukazuje v podstatě základní konstrukci, jakou mají i všechna mladší dřevěná stavení. Zde jsou počátky pozdější „domovní architektury“. V našich krajích se jako výhodné používalo sedlové střechy. Po tehdejších obydlích ještě dnes nalézají archeologové při výzkumu v zemi jamky po nosných kůlech: z nich pak poznávají půdorysy a složení staveb.Půdorys rodové chalupy: Chalupa dlouhá skoro 40 metrů a dělená na tři jizby hostila pod jednou střechou rod o třech rodinách. Konstrukce byla dřevěná, základy byly zapuštěny do vykopaných žlabů. V čelní stěně byl vchod a za ním předsíňka, kterou se teprve vcházelo do dalších jizeb. Ve výklenku za předsíňkou byla zakopána stavební oběť – hlava velkého vepře: snad tam stálo rodové obětiště. Chalupa jako sídlo rodiny nebo rodu byla střediskem veškerého života: tam u ohnišť lidé pracovali, vyprávěli si zkazky a pěli své písně. Tuto stránku života bohužel z nálezů nepoznáváme.Srp skládaný z pazourkových nožíků: První zemědělci pěstovali již pšenici, ječmen, proso a další plodiny. Obilní klasy odřezávali srpy: první srpy byly sestaveny z pazourkových nožíků upevněných smolou v zahnuté dřevěné nebo kostěné rukojeti. Později a podnes používané srpy podržují v podstatě tvar těchto prvních srpů. Zemědělství bylo základem potravy, která jen vzácně byla doplňována zabíjením chovaných zvířat nebo lovem.Příkop chránící zemědělskou osadu: Některé rolnické osady byly obehnány příkopem nebo i hradbou. Měly zřejmě zvláštní postavení mezi ostatními osadami, které nebyly opevněny. Příkop v Hlubokých Mašůvkách u Znojma byl vyhlouben v celkové délce asi 1000 metrů, což představuje velké kolektivní dílo, které bylo nepochybně jednotně řešeno, aby mělo jednotný průběh. Příkop byl hluboký i široký, aby nemohl být snadno přeskočen, a byl přerušen několika vchody, v nichž stály dřevěné brány nebo zábrany.Nářadí prvních rolníků: První rolníci potřebovali hliněné nádobí pro uchování zásob, pro zpracování mléka a přípravu pokrmů. Nádobí bylo vypalováno a zdobeno rytými, méně již plastickými nebo malovanými vzorci. Kamenné sekery a motyky sloužily k opracování dřeva a k okopávání políček. Sekery se vyráběly z tvrdých hornin a jejich povrch byl sbrušován. K domácím účelům se dále používalo nástrojů z pazourku. Oradel tenkrát ještě neznali. Po vyčerpání půdy založili svoje políčka opodál a mnohdy i svou osadu přenesli na místa úrodnější.Zjednodušené vyobrazení člověka: Umění prvních rolníků se vyznačuje snahou po čárovém zjednodušování zobrazovaných postav a věcí. Tak postava člověka byla podána jen několika, i když hlavními čarami. V této podobě připomíná lidská postava dětské kresby. Jinak rolníci zdobili své nádobí jen geometrickými ornamenty: nádoba s lidskou postavou sloužila asi k obřadům.Soška bohyně plodnosti: První zemědělci uctívali plodivou sílu, kterou někdy představili jako bohyni v podobě ženy. Obřady, které vykonávali s lidskými a zvířecími soškami, chtěli ovlivnit úrodu na polích a růst svých stád. Sošky jsou dělány z hlíny a pak vypalovány. Některé se sošek mají ruce v poloze uctívací, jiné v žehnající. U nás jsou doklady tohoto kultu vzácnější: bohatší jsou v zemích, které měly bližší spojení s východním Středomořím, kde kult plodivé síly vešel v podobě božstev i do plných dějin.Náramky z kamene: Oblíbeným, ale těžkým šperkem byly náramky vykroužené z bělostného vápence. Jsou různých velikostí a bývají nalézány v párech, což svědčí, že se nosily na obou rukou. Vápenec se doloval na Sázavě: pálilo se z něho již i vápno, jímž zemědělci natírali stěny svých obydlí. Měli tedy první rolníci smysl pro zdobení svých těl i pro předběžnou hygienu svých obydlí, která někdy i malovali tak, jako později byly malovány vesnické domky.Vzhled opevnění na výšině: Osada rolníků a pastevců na Homolce u Kladna byla obehnána dřevěnou hradbou se dvěma branami. Kolem roku dva tisíce před naším letopočtem se domorodci všeobecně uchylovali na výšiny, kde se opevňovali na ochranu před novými kmeny přicházejícími ze sousedství našich zemí. Protože rolníci chovali v této době více stád, posunovali svá sídla i do končin, které neplynuly úrodností; nalézali tam dobré pastviny. Tak došlo k osídlení krajů hornatých, kterým se primitivně hospodařící rolníci vyhýbali: osídlení naší vlasti zhoustlo a jejího přírodního bohatství bylo dále využito.Hliněné bubny: Vedle píšťaly je nejstarším známým hudebním nástrojem buben. Bubny byly dřevěné, ale také hliněné: nahoře byly potahovány koží. Vyskytují se i zdrobnělé bubínky, které snad představují dětské hračky. Primitivní hudbu oněch dob si dovedeme představit jen podle zachovaných nástrojů; není pochyby, že už tenkrát existovaly hudební nástroje, především ze dřeva.Nejstarší souprava na pití: V Dřevčicích u Brandýsa nad Labem byl nalezen nejstarší známý servis na pití: snad sloužil při náboženských obřadech a pila se z něho medovina nebo nějaký druh piva. Servis se skládá z velkého džbánu a 14 koflíčků s vysokými uchy. Koflíky se zvýšenými uchy jsou dokladem toho, že nádobí bylo už rozrůzněno k rozličným účelům, což také ukazuje na zvýšení životní úrovně.Lidská soška s rohatou hlavou: Zvláštním náboženským obřadům rolníků a pastevců sloužily ženské sošky s rohatou hlavou. Je to vlastně znázornění téže představy bájného tvora s lidským tělem a zvířecí hlavou, se kterou se setkáváme ve starém umění Předního východu. Sošky rolníků a pastevců jsou jednak hliněné, také však kamenné a kostěné. Vyznačují se velmi značným zjednodušením lidského těla, které podávají jen zcela náznakově. Zjednodušování obřadních sošek a jejich malý počet svědčí o tom, že starý kult plodnosti dostával jinou podobu nebo upadal. Do popředí ve společnosti se dostávali nyní muži pastevci; postavení ženy upadalo: to se odráželo i v rázu obřadů, v nichž žena už nehraje hlavní úlohu.Proužky divokého česneku: Tehdejší lidé dovedli již dodávat svým pokrmům chuť použitím česneku, který sbírali divoce rostoucí. Česnek byl již před 4000 lety léčivou a snad i kouzelnou rostlinou, jak ukazují proužky nařezané z česnekových listů a uložené v nádobě, kterou pozůstalí dali nebožtíkovi do hrobu. Pro výživu nemohly postačit plodiny pěstované a lidé dále sbírali divoké rostliny, jimiž zpestřovali svůj jídelní lístek.Hliněné nádobí vyráběné cizími kmeny: Na počátku 2. tisíciletí před naším letopočtem přišli do našich zemí rody cizinců od východu: své hliněné nádobí zdobili otisky šňůr. Od jihozápadu se k nám přistěhovaly skupiny lidstva, které používalo nádob v podobě obráceného zvonu a vyzdobovalo je bílou pastou na červenavém podkladě. Cizinci si podmanili domácí rolníky a pastevce a sami se stali jejich dědici. Těmito událostmi se uzavírá v dějinách lidstva doba, v níž hlavním výrobním materiálem byl kámen. V této době byly položeny základy k dalšímu rozmachu vzdělanosti v následující době bronzové.Bronzové náramky, jehlice, kopí, sekerky: Asi v polovině 2. tisíciletí před naším letopočtem vcházejí dějiny našich zemí do období, kdy nový výrobní materiál, bronz, vytlačil z dosavadní pozice kámen. Nástroje i zbraně i ozdoby dostávají nové, lehčí a účelnější tvary a jsou zlatožlutě lesklé. Rozvoj vzdělanosti se podstatně zrychlil možnostmi, jaké poskytoval kov. Naše země měly svůj cín v Krušnohoří, kdežto měď se dovážela z východního Poalpí. Přírodní bohatství našich zemí, jejich výhodná poloha při evropských obchodních cestách a pracovitost praobyvatel daly podklad k významu naší vlasti na počátku doby kovové.Hliněné nádobí v době bronzové: Vyšší životní úroveň v době kovové se projevuje i masovou spotřebou a výrobou hliněného nádobí, které je už účelově široce rozrůzněno. Shledáváme tu džbánky, hrnky, mísy, koflíky, amfory a také cedníky. Povrch hliněného nádobí je vyhlazen, ale většinou nezdoben: výzdoba se soustřeďuje nyní na zlatožlutý bronz. Hliněné nádobí přestalo být hlavním zájmem pro tehdejší umělce, kteří věnovali větší pozornost novému vynálezu – kovu.Vzhled chalupy v době bronzové: Obydlí v době kovové se nijak nelišila od svých vzorů v předchozí době kamenné. Sloužila nyní jako místa ke zpracovávání výrobků zemědělců i kovolitců. Sedlová střecha byla kryta slaměnými došky. Chalupy byly sdružovány do osad, do nichž chodili cizí obchodníci a kovolitci a nabízeli výměnou za domácí výrobky své zboží. Naši praobyvatelé mohli výměnou nabídnout hlavně přebytky své zemědělské výroby a chovatelství, nebo i lovu.Pohřeb skrčence: Na počátku doby bronzové se takřka všeobecně pohřbívalo v poloze skrčené: mrtví byli svazováni tak, že někdy měli kolena vytažena až k bradě. Pozůstalí asi chtěli nebožtíkům zabránit, aby vstávali a vraceli se mezi živé. Báli se jejich bledých tváří a nehybnosti. Nebožtíci dostávali s sebou do hrobu své šperky, zbraně a nádoby s potravou. Nástroje se dávaly do hrobů jen velmi vzácně – pozůstalí si je ponechávali pro další práci. Někteří skrčenci byli ukládáni i do rakví z vydlabaných kmenů nebo do skříněk sestavených z kamenných desek.Operované lebky: Mezi dávno známé operativní zákroky v pravěku patřila i trepanace – otevření lebeční dutiny, aby z hlavy nemocného odešly bolesti nebo „zlí duchové“, jimiž byl posedlý. Mnozí operovaní žili dále, jak ukazuje zajizvení okrajů trepanačních otvorů. Operace byly prováděny pazourkovými noži. Při operacích tohoto druhu se pravděpodobně používalo některých opojných prostředků, snad již konopí.Hliněné ohřívadlo: Mezi pozoruhodné vynálezy patří hliněné ohřívadlo, předchůdce samovaru. Pod nádobou se topilo dřevěnými uhlíky. O oblibě ohřívadel svědčí i to, že byla také vyráběna jako dětská hračka ve zmenšené podobě. Dosavadní nálezy pocházejí z jihovýchodního Slovenska. Tento vynález je dokladem vzrůstající životní úrovně, úrovně lidí toužících po pohodlí domácího života.Poklad zlatých šperků: Poklad zlatých ozdob, nalezený v troskách chalupy v Bárci u Košic, byl zřejmě rodinným pokladem: byl zanechán v obydlí, které muselo být narychlo opuštěno. Zlato bylo oblíbeným materiálem k výrobě šperků pro svůj trvanlivý žlutý lesk. Většinou se k nám dováželo ze Sedmihrad, ač není zcela vyloučeno i rýžování v jihočeských řekách. Platidlem tehdy ještě nebylo, obchod byl jen výměnný. Jeho hlavní cena byla v trvalém lesku a vzácnosti.Náčelnická sekera: Lehké a bohatě zdobené sekery z bronzu se nehodily ke skutečné práci a byly pravděpodobně odznaky hodnosti náčelníků nebo jiných velmožů. Jako zvláštnost byly k nám dováženy od jihovýchodu, z Karpatské kotliny. Nalézáme je hlavně v hrobkách krytých mohylovými náhrobky v jižních Čechách. Zvláštní postavení některých nebožtíků a úcta pozůstalých k nim jsou patrné ve stavbě pohřebních mohyl, které vyžadovaly práci celého rodu nebo družiny.Poklad bronzových výrobků: Po osadách chodili potulní kovolitci, kteří sbírali rozbité nástroje, hotovili nové a rozváželi nové výrobky. Směnný obchod šel ze Slovenska přes Karpaty do Haliče. Na hoře Dreveníku ve Spiši odložil nějaký obchodník svůj sklad při stěně rokle a již se pro něj nevrátil: objevili jej až archeologové v našem století. V pokladu byly nástroje, ozdoby a nedohotovené výrobky. Potulní obchodníci a kovolitci byli šiřiteli nové módy a pokroku, protože výměnou se jejich výrobky dostávaly i do krajů, v nichž nebyla samostatná výroba kovolitecká. Přehrady mezi mnohými kraji Evropy tehdy mizely a oblíbené šperky a nové pracovní nářadí si razilo cesty do dalekých krajů. U nás bylo tehdy významné ústředí výroby a obchodu se sousedními, hlavně severnějšími kraji.Pohled do vitríny předvádějící lužickou kulturu doby bronzové: Lid s lužickou kulturou je nazýván podle prvních pohřebišť objevených v Lužici. Vystoupil na sklonku 2. tisíciletí před naším letopočtem jako významný činitel v celé střední Evropě. Své nebožtíky pohřbíval žehem a zbytky pohřbu ukládal do popelnic, které byly ukládány na velkých hřbitovech zvaných „pole popelnicová“. Celá kultura tohoto lidu má již základy středoevropské a není závislá na módních importech od jihu, jak tomu bývalo ve starším období. Lid lužické kultury se účastnil podstatným způsobem na konečném ztvárnění národů slovanských ve střední a východní Evropě, národů keltských v Evropě západní a národů germánských na evropském severu.Zlaté ozdoby šatu a zlatá sekerka: Zlatá sekerka, vážící tři čtvrti kila, nesloužila k práci, nýbrž byla obřadním nástrojem nebo odznakem nějakého velmože. Osmičkové ozdoby ze zlatého drátu bývaly našívány na šat a svědčí o touze po honosnosti. Lesklé zlato bylo tehdy velmi oblíbeným materiálem k výrobě ozdob: jeho množství je dokladem hospodářské síly domácího obyvatelstva, které je mohlo získat směnou ze sousedství. Mnoho krásných ozdob vzalo bohužel za své na pohřebních hranicích a zbyly z nich pouhé slitky: tvary ozdob poznáváme proto hlavně jen z věcí uložených v kovoliteckých a obchodnických pokladech.Ozdobná omítka: Stěny obydlí byly malovány bíle a červeně. Uvnitř stály někdy oltáříky zdobené plastickými znaky a malbou. Také tato úprava vnitřků chalup svědčí o vysoké životní úrovni tohoto lidu. Obydlí skládají osady a některé z nich, položené na výšinách, byly opevněny: jsou to první hradiště na našem území, střediska organizovaného politického života.Vzhled hrazené osady: V hrazených osadách se soustřeďoval život rolníků, kovolitců a obchodníků na přechodu z doby bronzové do doby železné, asi v 9. až 8. století před naším letopočtem. Taková osada se tehdy rozkládala i v Praze-Hloubětíně: část s výrobnami byla oddělena hradbou od ostatní osady. Výrobnost a směna v tomto období neobyčejně vzrostly a založily vzestup životní úrovně. Také osídlení podstatně zhoustlo a středočeští usedlíci byli nuceni hledat nová sídla v málo obydlených jižních Čechách. Hospodářská síla umožnila velké zhoustnutí obyvatelstva, osídlená plocha země se neobyčejně zvětšila. Další skupiny obyvatelstva hledaly nové sídliště i na jih od našich zemí, v Podunají.Hliněná závaží tkalcovského stavu: Rozrostla se i textilní výroba, což dokládají četné nálezy souprav hliněných závaží ke tkalcovskému stavu. Jsou jehlancovitá a opatřená otvory k zavěšení. Hlavním materiálem na výrobu textilu byl pěstovaný len a pravděpodobně i konopí: zpracovávána byla také vlna, používaná již od mladší doby kamenné.Vzhled pravěkého tkalcovského stavu: Pravěký tkalcovský stav se po mnoha tisíciletí neměnil a v podstatě odpovídá i domácímu stavu z počátku našeho století. Byl zatížen soupravou hliněných jehlancových závaží. Je to jeden ze základních vynálezů, na kterém mohla podstatněji něco změnit teprve moderní mechanizace.Bronzová šatová spona (brož): Roucha tenkrát spínali bronzovými sponami, z nichž některé vynikají velikostí a nesou jemně rytou výzdobu. Vzdalují se od pouze účelového tvaru a stávají se honosnými ozdobami, které přikrývaly velkou část prsou a upozorňovaly na sebe. Vývoj k okázalým šperkům lze pozorovat všude na sklonku doby bronzové, na počátku 1. tisíciletí před naším letopočtem. Honosné šperky doby bronzové připomínají v mnohém podobné ozdoby afrických domorodců.Bronzová šipka zaražená v lidské lebce: Na sklonku doby bronzové byly neklidné poměry, docházelo k bojům mezi jednotlivými skupinami lidí a osadami. Ukazuje to jasně i bronzová šipka zaražená v lebce nebožtíka, který zřejmě ránu nepřežil. Tuto tragedii odhalil archeologům roentgenový snímek rány na lebce.Změť koster v pevnostním příkopu: Po dobytí opevněné osady na Cézavách u Židlochovic na Moravě byli ochránci zohaveni a naházeni do příkopu, který byl hned zasypán. Nebožtíkům se ani nedostalo obřadního pohřbu. Nález ukazuje na krutost doby a neklidné poměry, jaké byly na Moravě na sklonku bronzové doby. Pohřbívání, vlastně pohazování těl některých nebožtíků je zjevem známým i z Čech a zdá se ukazovat na složité společenské poměry, z nichž vycházely i takové zvláštní způsoby zacházení s nebožtíky.Osídlení Čech a Moravy na počátku doby železné: Na počátku doby železné, asi v 7. století před naším letopočtem, hostily naše země několik různých skupin obyvatelstva: v jižních Čechách lid často pochovávající své velmože na čtyřkolových vozech, v severovýchodních Čechách a na severní Moravě lid pochovávající své mrtvé žehem a v popelnicích, na jižní Moravě různé skupiny podunajské. Ve všeobecné používání vstoupil tehdy čtyřkolový vůz tažený koňmi, ale vůz tažený dobytčaty byl již znám z počátku 2. tisíciletí před naším letopočtem, z konce doby kamenné. Nyní byli zapřaháni koně, a to ze jho.Soška koníka z bronzu: Rozšíření koně jako hospodářského zvířete dokládají i četné sošky koní. Koník nalezený na hradišti Obřanech v Brně připomíná svými proporcemi moderní umění. I když se ho nyní prokazatelně používalo i k tahu, zůstával kůň nadále i zvířetem jezdeckým. V našich krajích nebyl však kůň tak častý jako na Ukrajině u kočovných národů skytských.Soška býčka z bronzu: V jeskyni Býčí skále u Brna byl nalezen pohřeb velmože na voze: byl vybaven bohatými milodary a lidskými obětmi. Nalezena tu byla i soška býčka: je z bronzu, na čele má vložený železný trojúhelníček. Zřejmě to byla soška obřadní, obdobná staroegypskému posvátnému býku Apisovi. I když se nástroje a zbraně již zhotovily ze železa, bronz stále zůstával oblíbeným kovem pro hotovení ozdobných předmětů a šperků: jeho žlutavý lesk ještě stále soutěžil se zlatem, které nebylo dostupné širším vrstvám.Výrobky východoevropských Skytů na naší půdě: Kolem poloviny 1. tisíciletí před naším letopočtem posunuly se části kočovných Skytů z Ukrajiny do Karpatské kotliny a zanechaly také na východním a jižním Slovensku doklady své východoevropské kultury. Jejich kultura je silně ovlivněna z řeckých kolonií na severním břehu Černého moře. Ve skytských hrobech nalézáme trojboké hroty šípů, kopí, řecká kovová zrcadla a podobné předměty.Skytská kostěná ozdoba: Skytský umělecký sloh se projevil i na kostěných ozdobách z jižního Slovenska. Je to doklad styků našich zemí s východem. Čtvrtým stoletím před naším letopočtem se uzavírá starší období našeho pravěku, o němž se nezachovala vůbec žádná psaná zpráva. Události, o nichž jsme vyprávěli, jsme mohli líčit jen podle zachovaných výrobků a srovnáváním se zvyklostmi u primitivních národů, kteří byli na podobné úrovni hospodářského a společenského vývoje. Z těchto pradávných dob neznáme jména národů: Keltové, Germáni a Slované neplňovali naše dějiny až v mladším období pravěku.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživatelePravěk Československa I.díl od doby kamenné do doby železnéVýrobceDPrahaRok1958Délka57 okénekAutor textuNeústupný Jiří Dr.PředlohaPRIROznačení6027Další diafilmy výrobceElektrické měřicí přístroje IPuškin Alexandr SergejevičSamopal vz.58Drogová závislost