Lidová architektura českých krajů — I. díl: Lidově-kulturně historický význam lidové architekturyPopelnice v podobě domku: Nejstarší lidové stavby byly hliněné, proutěné nebo dřevěné. Podléhaly poměrně rychle zkáze, a proto z archeologických výkopů můžeme většinou usuzovat jen na jejich půdorys. Těžko je však můžeme rekonstruovat. Názorněji nás o vzhledu prehistorických staveb poučují vzácněji dochované hliněné modely, jako např. model nalezený na Moravě u Střelic, který pochází asi z druhého tisíciletí př. n. letopočtem, nebo popelnice v podobě domků pocházející z mladší doby bronzové a ze starší doby železné, tedy z prvního tisíciletí př. n. letopočtem.Vinné bůdy v Prušánkách u Hodonína: Tradičnost lidové kultury však způsobila, že se v lidové architektuře zachovaly mnohé konstruktivní prvky, jejichž původ sahá až ke kořenům lidské kultury vůbec a které v mnohém upomínají na stavební způsoby prehistorické. Prehistorickým stavbám znázorněným popelnicovými domky se ještě dnes nápadně podobají např. vinné bůdy v Prušánkách na Moravském Slovácku.+11Dvojobraz dvojdílného domu: V obytných lidových stavbách se dodnes zachovaly vzácné příklady velmi starobylých forem obydlí jednoprostorového, nebo dvojprostorového, skládajícího se z místnosti obytné a z předsíně. Tato základní domová forma je archeologickými nálezy doložena již z mladší doby kamenné, tedy asi před pěti tisíci lety.Dvojobraz trojdílného domu komorového: Během dalšího vývoje vznikl obytný dům trojdílný připojením další prostory k síni, a to buď komory, čímž vznikl trojdílný dům typu komorového, rozšířený především v oblastech pícnařských, s chlévem umístěným za komorou a přístupným pouze ze dvora,Dvojobraz domu trojdílného chlévního: nebo připojením chléva na místo komory, přímo k síni, vznikl trojdílný dům typu chlévního. Setkáváme se s ním zvláště v oblastech pastvinářských. Trojprostorový dům typu komorového i chlévního se stal u nás nejrozšířenějším typem lidového obydlí.Dům bez komína: V lidových stavbách se setkáváme i se starobylými způsoby ohnišť. Dodnes se dochoval např. na Těšínsku primitivní dům zvaný kurlok, v němž kouř z otevřeného ohniště není odváděn nad střechu komínem, nýbrž zůstává v jizbě a uniká dveřmi do síně a odtud do půdního prostoru. Takovýto způsob primitivních ohnišť a pecí byl poprvé popsán Tacitem, a tím historicky doložen asi k roku 100 n. letopočtu.Roubené stěny: Nejpoužívanějším materiálem v lidovém stavebnictví východní Evropy a na sever od Alp je od pradávna dřevo. Nejstarší zbytky dřevěných staveb byly nalezeny v rašeliništích u Múlterupu v Dánsku. Pocházejí pravidelně ze střední doby kamenné, tedy asi ze 7. až 3. tisíciletí před n. letopočtem. Nejrozšířenějším způsobem konstrukce dřevěných stěn je roubení: kmeny jsou kladeny vodorovně na sebe a na nároží svázány začepováním. O znalosti této techniky svědčí archeologické nálezy z mladší doby kamenné.Hliněná stěna: Hlubokou tradici má také použití hlíny jako stavebního materiálu. Archeologie dnes nalézá nejstarší typy takovýchto vesnických staveb v Mezopotámii. Stěny těchto staveb nabíjely se buď dusanou hlínou, nebo se zdily z hliněných cihel sušených na slunci či z válků klasovitě prokládaných ve vrstvách, jak vidíme u ohradní zdi v Němčicích na Hané.Vyplétaný štít: Rovněž technika vyplétání stěn proutím je velmi starobylého původu — nejdéle se u nás udržela zejména u hospodářských budov a při konstrukci domovních štítů.Hrázděná stavba: Stavby hrázděné, které rovnocenně využívají jako stavebního materiálu dřeva a hlíny, jsou konstrukčně nejpokročilejší. Umožňují rozvinutí do podstatně větších rozměrů, než je tomu u staveb roubených nebo hliněných. Historicky jsou prokázány v prostoru střední Evropy teprve v první polovině 7. století n. l. Hrázděný způsob stavby byl pozoruhodně rozvinut ve středověkých městech, zejména německých. Kromě toho se s touto konstrukcí setkáváme také v jihovýchodní části Balkánského poloostrova.Zděný dům: V lidové architektuře se setkáváme i s domem zděným z kamene nebo cihel. Obojí způsob zdiva je velmi starý. V lidovém stavitelství se však jeho používání rozšířilo teprve koncem 18. století — jako prvek v zásadě cizorodý, jehož nositeli se stali vesničtí stavební řemeslníci, kteří k výzdobě průčelí přejímali motivy slohových staveb. Výrazným příkladem uplatnění slohových prvků na vesnické stavbě je např. statek v Bohnicích u Prahy. Živelná síla lidové kultury však vtiskla jejich stavbám osobitý ráz, který je zařazuje do oblasti architektury lidové.Pohled na vesnici s kostelem: Nebylo to však teprve 18. a 19. století, které svými kulturními vlivy zaútočilo na naši lidovou architekturu. Počínaje již stavbami románských kostelů v 11. a 12. století n. l. vetkla církevní vrchnost svou architekturu přímo do srdce našich vesnic, jejichž urbanistickou dominantou se od té doby pravidelně stává kostel s farou.Hrad a podhradí: Po celé období feudalismu, který se u nás velmi výrazně uplatnil a v jehož společenských poměrech žil český lid od samého úsvitu dějin, vyvíjela se naše lidová architektura jednak v přímém navázání na architekturu nejstarších společenských formací, jednak pod vlivem architektury, kterou pro feudální vrchnost nejen církevní, nýbrž později i světskou prováděly během středověku světoběžné stavitelské hutě. Od té doby dokreslují výmluvný obraz středověkých společenských poměrů mohutné hradní fortifikace s poddanskou vesnicí na úpatí. Vesnice v podhradí někdy přerostla v malé zemědělské městečko jako Rábí v jižních Čechách.Zámek a podzámčí: Baroko, empír a gotizující romantika umístily pak na okraji mnohých vesnic zámecká šlechtická sídla. V téže době vznikaly výrazné kontrasty mezi slohovými a lidovými stavbami i tím, že na periférii měst nebo v podzámčí vyrůstala předměstí s převahou lidových domů jako v Rychnově nad Kněžnou.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleLidová architektura českých krajů I. dílVýrobceDPrahaRok1962Délka14 okénekAutor textuNováková Milada Dr.PředlohaSTAVOznačení6642Další diafilmy výrobcePoužívání osobní výzbrojeKultura v českých zemích v době feudalismu I.dílNýty a klínyOlbracht Ivan