Národní umělec Ludvík KubaVlastní podobizna, olej, detail 1941: Ludvík Kuba se narodil 16. dubna 1863 v Poděbradech. Protože byl stejně nadaným kreslířem jako hudebníkem, studoval z počátku varhanickou školu, potom učitelský ústav, nakonec v roce 1891 vstoupil na pražskou Akademii výtvarných umění.+29V Ažbeově škole, olej 1900: Po kratším studiu ve Francii odejel do Mnichova do školy slovinského malíře Antona Ažbe, kde v kruhu slovanských přátel, zvláště Rusů, brzy zdomácněl. Na obrázku vidíte jeden z mnichovských školních atelierů.Pivonky, olej 1902: V Mnichově Kuba malířsky vyzraje, získá si kresebnou jistotu a technickou dokonalost, zvládá otázky barvy, světla a prostoru a je tak vlastně připraven k řešení jakéhokoliv výtvarného úkolu. Podobizna sedící ženy, obklopené barevným bohatstvím květin, je první opravdu již mistrovský obraz, kde Kuba přes svoji barevnou bohatost neslevuje nic z úsilí přesvědčivě a věrně vyjádřit lidskou tvář.Svačina, olej 1904: Roku 1904 opouští Kuba Mnichov a stěhuje se do Vídně, kde vytváří řadu rodinných podobizen. Šťastný život, jeho žena a dítě, nejbližší přátelé stávají se středem a obsahem veliké řady obrazů. Sem patří obraz „Svačina“, který je vlastně náčrtem k většímu obrazu.Studie k podobizně děcka, olej 1905: Tento obraz nám ukazuje postup Kubovy malířské práce. Již tady v rychlém náčrtu je vidět celý barevný rozvrh i snaha o vyjádření modelace.Detail z „Hry s děckem na podlaze“, olej, 1908: Jeden z vrcholných obrazů vídeňského období je veliký obraz „Hra s děckem na podlaze“. Z tohoto obrazu vidíte část dětské hlavy, typickou ukázku Kubovy malby. Ze širokých tahů čistých a živých barev je zde realisticky zachycena hlava dítěte v živém pohybu.Podobizna umělcovy matky, olej, 1908: K těmto obrazům patří ještě podobizna umělcovy matky, stejně malovaná jako obraz předcházející. Vidíte, jak namaloval svou matku, vážnou, klidnou, takřka bez pohybu, jako by chtěl, aby si navždy zachoval podobu milované tváře. Z Vídně se umělec roku 1911 vrací natrvalo do Prahy.Portrét Augusta Sedláčka, olej 1916: Poněkud jinak je malován portrét Augusta Sedláčka. I tady sleduje Kuba živou barevnost, klade však barvu splývavěji vedle sebe a zároveň jí modeluje mužskou tvář, která je částečně osvětlena, částečně potopena do stínu. Jednoduchým osvětlením a klidným držením těla docílil tady Kuba charakteristické podoby jednoho z našich vynikajících historiků, autora známého díla „Hrady, zámky a tvrze české“.Klid, olej 1916: Na tomto obraze je ještě více utlumena Kubova barevnost, postava matky a syna je malována tak, že téměř nevidíme drobné barevné skvrny, z kterých se Kubova malba skládá. Celým způsobem a pojetím malby chtěl malíř zdůraznit význam obrazu, který nazval „Klid“.Studie k podobizně čtoucí ženy, olej, 1923: Jako by si znovu chtěl ověřit své mimořádné schopnosti barevného vidění, rychle načrtává hustou barvou takřka bez kresby mistrovsky odpozorovaný náčrt.Na pouti v Solinu, olej, 1930: Zvláštní kapitolou v Kubově malbě jsou jeho národopisné studie. Již od roku 1885 podnikal Kuba řadu cest po slovanských zemích, aby tam sbíral slovanské písně, studoval národopis a lidové umění. Na těchto cestách po Ukrajině, po Balkáně a v Lužici vzniká mnoho kresebných poznámek, kterými si Kuba hudebník doplňuje své melografické záznamy. Na jeho častých drobných skizzách, jako je na př. náš obrázek „Na pouti v Solinu“ v Dalmacii, jsou zachyceny typické scény balkánských trhů, barevná pestrost pracujících mužů i žen.Stařec z Galičníku, olej 1927: K těmto drobným studiím patří potom větší řada krojových studií. V jednoduchých barevných celcích s důrazem na výraz mužské tváře vytvořil tady Kuba krojovou studii makedonského muže, kde vedle snah malířských musil usilovat také o dokumentárnost a věrné zachycení všech částí krojových.Huculka v Serdaku, olej, 1929: Stejné úkoly si klade v obraze „Huculka v Serdaku“. Na tmavém pozadí se odráží barevná i tvarová bohatost a pestrost ženského kroje Zakarpatské Ukrajiny.Žena ve velkém smutku, olej 1923: Hluboký citový vztah, postihující bolest člověka, vystupuje v obraze „Žena ve velkém smutku“. Nejenom zvládnutí námětu, ale především lidská pravdivost a prostota jsou hlavními rysy tohoto obrazu. Zde je třeba připomenout, že barvou smutku je v Lužici barva bílá.Nevěsta Mina Bobkowa, olej 1923: Je to obraz bohatě členěný a modelovaný do velikých hmot. Jeho přesvědčivý účin, obohacený lidskou něhou a čistotou, dokazuje, že toto dílo patří mezi Kubova vrcholná díla. Zároveň je tento obraz jakýmsi přechodem k větší barevnosti dalších lužických obrazů.Děvče Henriette Šoratovic, olej 1922: Stylovou čistotu a svěžest dokazuje také podobizna dolnolužické dívky, obraz jemné barevnosti, který vystihuje lyrický půvab a dívčí něhu.Vdaná kmotra neb svatební svědkyně, olej, 1923: Zde si klade Kuba další úkol, který záleží především v řešení prostorových vztahů. Sedící ženská postava ve světnici, barevnost kroje, bílý ubrus a barevné zátiší na stole, to vše je velmi citlivě začleněno do tmavé místnosti. Ani tady neustoupil zájem malířův před zájmem národopisce, obraz je důsledně malířsky dořešen, aniž při tom něco ztrácí s hlediska národopisného dokumentu.Talich cvičí filharmonii, olej 1920: Není ani divu, že Kuba hudebník v roce 1920, kdy je mu svěřena objednávka obrazu Jana Kubelíka, kreslí a maluje v koncertním sále. Z tohoto prostředí vyrůstá řada kreseb, barevných náčrtů a obrazů. Kuba byl nucen pro krátkost doby rychlým náčrtem vyjádřit pohled na hrající hudebníky a dirigenta.Koncert Jana Kubelíka ve Smetanově síni, olej, 1921: Tento obraz předcházela řada skizz. Kuba byl plně zaujat geniálním houslovým virtuosem. Konečné dílo chce vyjádřit napětí obecenstva, které čeká na první tón zázračných houslí Jana Kubelíka.Kubelík cvičí, kresba uhlem, 1920: Zde vidíte jednu z četných kresebných studií postavy Jana Kubelíka. Je to rychlá kresba uhlem, v které Kuba sleduje pohyby, gesto i charakteristické držení těla hudebního umělce.Babička a vnouče, olej, 1936: V třicátých letech se znovu vrací Ludvík Kuba k rodinným podobiznám. V tomto obraze spojuje malíř podobiznu se zátiším. Nejde mu jen o prostý portrét, ale o vyjádření člověka v jeho nejbližším prostředí.U snídaně, olej, 1942: Obdobným příkladem spojení zátiší s podobiznou je i tento obraz. Bílý hrneček, bábovka, kytice, to všechno přesvědčivě mluví o době a místu, o klidném okamžiku našeho každodenního života.Zátiší s hmoždířem, olej, 1944: Přecházíme nyní ke Kubovým zátiším, v nichž nechal snad nejvíce vyznít svou bohatou barevnost a smysl pro tvar. Naše zátiší, které je jako by uhněteno z drobných barevných zářících skvrn, je jedním z nejtypičtějších obrazů z tohoto úseku Kubovy malířské tvorby.Hyacint na světlém pozadí, olej 1942: Předcházející zátiší a také i tento obraz patří bezpochyby k jedněm z nejlepších zátiší v našem malířství. Tady Kuba ztlumil celkovou barevnost, aby tím lépe mohla zazářit mísa s jablky a bílá barva hyacintu.Zahradníkův domek, olej, 1939: Stejně jako v zátiší hledá Kuba i v krajině především barvu, slunce a jas. Náš obrázek je malován krátkými tahy hustou zářící barvou. Slunce se opírá do květin, které svítí na zelených keřích, jako by se podobaly barevným motýlům.U mlátičky ráno: Je to jistě právě Kubova typická barevnost, která dovede vyjádřit tento barevný výjev u mlátičky, ozářený ranním sluncem. Takřka devadesátiletý umělec oslavil tady životodárnou lidskou práci. Tato nová thematika se objevuje v díle Ludvíka Kuby až po poslední válce a je charakteristická pro jeho snahu vyrovnat se se současnými otázkami našeho umění.U mlátičky v podvečer, olej, 1948: Jinou obměnou na stejné thema je i tento obraz. Kuba tu přímo na místě maluje s živým zaujetím zemědělskou práci. Sám neúnavný pracovník chápe i miluje práci druhých.Senomet, olej, 1949: Nové obrazy ze zemědělského prostředí sledují pracovní ruch ve dvoře i na poli, ukazují přítomnou tvář naší nové vesnice. Také obraz, který vidíte, zachycuje scénu, kde člověku pomáhá stroj, tentokrát senomet.Vlastní podobizna s čínským velbloudem, olej, 1941: Uzavíráme svůj pohled na malířské dílo Ludvíka Kuby jeho vlastní podobiznou s čínským velbloudem. Není náhodou, že za hlavou umělce vidíme čínskou keramiku, jednu z mnoha vzácných vykopávek, které Mistr má ve své sbírce. Vždyť byl právě Ludvík Kuba jedním z prvních, kteří se učili milovat a znát čínské umění a kulturu. A tak se dnes ve stáří dožil Ludvík Kuba obou svých velikých snů. Slovanstvo se sjednotilo, v boji za udržení světového míru jsme se postavili bok po boku bratrského Sovětského svazu a veliké Lidové Číny. Milujeme lid slovanských zemí, jeho umění a kulturu, milujeme lid a umění Lidové Číny. K obojímu upíral své zraky již dávno Ludvík Kuba. Můžeme uzavřít slovy básníka, národního umělce Vítězslava Nezvala: „Přijde čas, kdy bude záviděno českému národu, že z jeho krve a ducha vyrostl takový muž.“׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleKuba Ludvík národní umělecVýrobceDPrahaRok1955Délka33 okénekAutor textuFiala VlastimilPředlohaOSOBOznačení6009Další diafilmy výrobceRozpoznávání letadel 5 Prověřovací 2.částPíseň o mládežiLáska, manželství, rodičovstvíPlánovaná údržba motocyklu Jawa CZ 250 ccm