Karel ČapekPortrét Karla Čapka: Tvář Karla Čapka, jednoho z nejvýznamnějších českých spisovatelů období mezi první a druhou světovou válkou. Jeho romány, povídky, divadelní hry i drobnější prozaické práce získaly mu nesmírnou oblibu u našich čtenářů, v překladech je poznaly i tisíce zahraničních zájemců. Čapkova dramata se stále hrají na našich i cizích jevištích, několik děl bylo zfilmováno, uplatňují se nyní i v televizních pořadech. K Čapkovi se vracejí mnozí současní spisovatelé, literární vědci vždy znovu hodnotí myšlenkový obsah i uměleckou formu jeho prací.+15Malé Svatoňovice – Čapkovo rodné město: Karel Čapek, Krakonošova zahrada: „Kraj, ono do tvrdé země zaryté údolí Úpy, kolem něhož se rýsují veliké, svaté, pohádkové obrysy: Sněžka, Kozí hřbety, Brendy, Žaltman, Hejšovina…“ Tak mluví Čapek o svém rodném kraji, o okolí Malých Svatoňovic, hornického městečka v severovýchodních Čechách. Zde se roku 1890 narodil v rodině lékaře. Hluboké zážitky z dětství, zvláště z otcovy ordinace, ale i dojmy z podkrkonošské přírody a ze styku se zdejšími lidmi zanechaly v něm trvalé stopy na celý život.Rodina lékaře Antonína Čapka: Z knihy Čapkovy sestry Heleny Moji milí bratři se dovídáme mnoho zajímavého z Čapkova dětství. Na fotografii vidíme babičku Novotnou, Čapkova otce doktora Antonína Čapka, vlevo nahoře Karla, dále oba sourozence Josefa a Helenu. Už v dětství projevoval Čapek velkou zvídavost, touhu po vzdělání, naučil se milovat přírodu a vážit si práce.Karel Čapek s bratrem Josefem při práci na zahrádce: Po vysokoškolských studiích stal se Karel Čapek novinářem a spisovatelem. Nejdůvěrnějším přítelem byl mu jeho bratr Josef. Oba bratři měli i společné lásky – přírodu a umění. Práce na zahradě jim byla nejmilejší zábavou. Zde je Kodl a Péča, jak si oba bratři říkali. Svůj zájem o zahradnictví spojoval K. Čapek s důkladným studiem botaniky. Obdivoval stejně výtvory přírody jako práci lidských rukou.Ukázka z díla Karla Čapka – obálky knih vydaných česky i v překladech: Karel Čapek dovedl neobyčejně bystře odhalovat nedostatky tehdejší kapitalistické společnosti. Znepokojovalo ho zvláště zneužívání prudkého rozvoje techniky. Znal dokonale lidi nejrůznějších povolání, jejich práci, zábavy, zájmy. Měl velký vypravěčský dar, nenáviděl fráze a neupřímnost. Jeho knihy pro svou uměleckou hodnotu i naléhavost myšlenek upoutávají ještě dnes u nás i v cizině. Co však může postřehnout jen český čtenář, je Čapkova řeč i jeho umění vyprávět, popisovat. Dal opravdu „plnou hodnotu české mluvě“.Čapkova vlastní kresba z Cesty na sever – vesnice Ljusdal v severním Švédsku: Byl mistrovským pozorovatelem, postihl i maličkosti života, díval se kolem sebe s porozuměním a neúnavným zájmem. Cestopisné fejetony doprovázel vlastními kresbami (vesnice Ljustol v severním Švédsku z knihy Cesta na sever). Charakterizoval příslušníky různých národů, s humorem a prostotou líčil jejich život.Čapkovy fotografie z Dášenky: „Někdy si budeš hrát na ulici s pejsky a bude ti s nimi dobře a veselo, protože je to tvá krev a tvůj rod; ale doma, Dášo, doma se budeš cítit jen mezi lidmi. S lidmi tě pojí něco divnějšího a jemnějšího nežli krev. To něco je důvěra a láska“, říká Čapek v Dášence. Skvělou schopnost poutavě vyprávět a využívat i prostředků živého lidového vyprávění osvědčil i v tvorbě pro děti. Projevem lásky ke zvířatům je kniha Dášenka, roztomilý popis života štěněte, doprovázený autorovými fotografiemi a kresbami.Scéna z filmu Krakatit: Čapek byl přesvědčen, že technické vynálezy mohou přinést lidstvu zkázu, jsou-li v rukou bezcharakterních sobců, boháčů a ctižádostivců. Aby co nejúčinněji vyjádřil své obavy a varoval lidstvo, volil formu utopických románů a dramat (Továrna na Absolutno, Krakatit, RUR). Inženýr Prokop, hrdina Krakatitu, románu o vynálezu nejničivější třaskaviny, je téměř u konce svých sil, když si uvědomí tíhu svého činu a přijímá radu, aby se raději pokoušel menšími vynálezy pomáhat lidem, než stát se příčinou zničení lidstva.Scéna z Kohoutovy dramatizace Válka s mloky: V dvacátých letech tvoří Čapek divadelní hry RUR a Ze života hmyzu, v třicátých letech románovou trilogii Hordubal, Povětroň, Obyčejný život a mnoho drobnějších prací, z nich nejpopulárnější jsou Povídky z jedné a z druhé kapsy. Doba, která následovala po nástupu německého a italského fašismu, krutě otřásla Čapkovými ideály. Velký umělec poznává, že je třeba varovat před hrozícím nebezpečím, sjednotit všechny demokratické síly k boji proti nelidskosti, násilí. Zařazuje se do světové demokratické fronty proti fašismu. Roku 1936 vydává Válku s mloky. Sám o ní říká: „To není utopie, nýbrž dnešek.“ Satirickou formou tu útočí proti světu, kde se vše proměňuje na peníze, proti kapitalistické nenasytnosti, zaslepenosti. Básník Pavel Kohout upravil Čapkův román Válka s mloky do jevištní podoby a odkryl jeho naléhavost i pro současnost. Hrozba atomové a vodíkové bomby visí dnes nad lidstvem stejně jako mločí pohroma. I tato hra je vášnivým upozorněním na ty, kteří strašnou válku připravují, je povzbuzením pro všechny, kdo v mírovém úsilí vidí největší potřebu dnešního lidstva.Scéna z filmu Bílá nemoc: Drama Bílá nemoc se hraje poprvé roku 1937. Je naléhavým varováním, burcuje svědomí lidstva stojícího na pokraji války. Čapkův hrdina, lékař chudých dr. Galén, se staví vědomě, ale sám proti násilí, žádá mír pro všechno lidstvo.Ukázka Čapkových aforismů a úryvek z novinářského článku Pumy nad světem: „Doba vědy, techniky a práce, pokroku a hlavně vraždění.“ I Čapkovo novinářské pero se stává zbraní v boji proti bezpráví. Protiválečné aforismy, drobné povídky a bajky i ostré, vášnivě psané novinářské články – to vše jsou Čapkovy plamenné protesty proti válce.Text k XX. století:Až my budem v tmavém hrobě spátia až zkvakne naše století,přijď se na nás, světe, podívati,abys moh se za nás styděti.Na hrob dej nám nápis, který krátcenaši XX. éru ocení:Doba vědy, techniky a práce,pokroku a hlavně vraždění.Byl to věk, jenž držel na rekordy,dbaje vždy o větší rozměry.Velký věk chce mít též velké mordy,hrdiny a velké gangstery.Až my v tmavém hrobě dojdem klidu,dějinám odkážem ledacos.Mnohý rekord, vynález a bídu.Diktátory. Války. Badajoz.Scéna z filmu První parta: V témž roce jako Bílá nemoc vychází román První parta. Julius Fučík o ní tehdy v roku 1937 v Rudém právu napsal: „Je to krásný zpěv o dělnické solidaritě, o dělnickém hrdinství, které si vůbec neuvědomuje, že je hrdinstvím, zpěv o tvrdé, ohroublé mužnosti dělníků…“ Karel Čapek jako by vycházel ze svého osamocení, poznává, že fašismu může úspěšně vzdorovat jen síla, která pramení z nejprostších, všech obětí schopných lidí, z lidské soudržnosti a hrdinství dělníků.Obraz Josefa Čapka z cyklu Oheň: Bratr Karla Čapka Josef se věnoval výtvarnému umění i literatuře. Vynikl jako malíř, grafik, karikaturista, jevištní výtvarník i kritik. Patřil mezi naše nejpokrokovější výtvarníky, snažil se dospět k proletářskému umění. Jistě znáte jeho dětské obrázky, vždyť Josef Čapek miloval svět dětí. V obrazovém cyklu Oheň, z něhož je náš obrázek, vytvořil symboly národního utrpení r. 1938 a 1939. Mezi oběma umělci byl krásný bratrský vztah, některá literární díla napsali společně. Josef Čapek ilustroval bratrovy knihy a navrhoval výpravu k provedení jeho divadelních her. V době nacistické okupace byl také bojovníkem proti fašismu. Pět let byl vězněn v koncentračním táboře, roku 1945 zemřel.Scéna z uvedení Matky v divadle E. F. Buriana: Čapkovo dílo vrcholí v době největšího ohrožení naší vlasti divadelní hrou Matka. Hrdinka hry stejně jako její autor je proti válce, hájí život posledního ze svých synů, svádí o něho zápas s mrtvými syny a s mužem. Teprve poznání, že nepřítel vraždí děti, malé nevinné děti, které se samy nemohou bránit, donutí ji k tomu, aby sama poslala svého nejmladšího syna do boje. „Jdi!“ přikazuje Tonimu a s výrazným gestem mu sama podává pušku. Na snímku vidíme národní umělkyni Otylii Beníškovou v roli matky.Čapkův pomník na vyšehradském hřbitově: Přichází rok 1938. Západní spojenci nás zradili, naše pohraničí je bez boje vydáno nepříteli, nad Evropou se stahují mračna nové války. Čapek neztrácí víru. „Zvítězíme, budeme-li se držet toho nejpevnějšího, víry ve šťastnou budoucnost národa a naděje ve spravedlivější řád světa.“ Našli se i takoví, pro něž byl nyní Čapek zrádcem, špinili ho a štvali. Čapek – novinář a spisovatel ještě bojuje, Čapek – člověk pozbývá sil, jako by byl vyrván z kořenů. 25. prosince 1938 umírá. Prostý pomník na vyšehradském hřbitově ukazuje místo jeho posledního odpočinku.Za bratrem Karlem.O květiny a ptáci a ty, čarovné mámenímotýlích křídel, on vás miloval,i tebe on měl rád, ty tvrdý kameni,a vás, zelení hájové, vás hory, řeko tebe…on všechny věci světa vezdejšího miloval,všemu, co jímalo ho, z nejlepších svých silon celé srdce své i světla mysl věnovala všem účastným a věrným bratrem byl.Josef Čapek, ze sbírky Básně z koncentračního tábora.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleČapek KarelVýrobceDPrahaRok1965Délka19 okénekAutor textuSvěráková HelenaPředlohaOSOBOznačení6080Další diafilmy výrobceMajerová MarieVýcvik operátorů RL č.II-3MKomunismus - světlá budoucnost lidstvaJak v astronomii měříme vzdálenosti nebeských těles