Komunismus – světlá budoucnost lidstvaPředsednictvo XXII. sjezdu KSSS a nový Program strany: Celé mezinárodní komunistické hnutí a všichni lidé, kteří si přejí konečné vítězství míru na celém světě, obrátili svou pozornost ve dnech 17.–24. října k Moskvě, kde se konal XXII. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu. Tento sjezd, který byl právem nazván Sjezd budovatelů komunismu, se stal významným mezníkem nejen pro sovětský lid, ale pro celé mezinárodní revoluční dělnické hnutí. Byly zde vysloveny mnohé závažné myšlenky a schválena usnesení, kterými se budou sovětští lidé řídit při budování komunistické společnosti. Ve schváleném programu bylo jasně řečeno, že ještě dnešní generace sovětských lidí bude žít v komunismu, byly ukázány cesty, po kterých je třeba jít k beztřídní společnosti. Skutečnost, že Sovětský svaz, který první provedl socialistickou revoluci a vybudoval socialismus, je také první, kdo nastupuje cestu k vybudování komunistické společnosti, nadchla všechny pracující celého světa v jejich dalším boji za vítězství socialismu na celém světě. Sovětský svaz nastupuje cestu, o které snily generace proletářů, vyplňuje veliký odkaz zakladatelů vědeckého komunismu Karla Marxe, Bedřicha Engelse a Vladimíra Iljiče Lenina.+36Titulní obálka prvního vydání komunistického manifestu a rukopis V. I. Lenina k I. programu strany z roku 1903: III. program Komunistické strany Sovětského svazu navazuje na myšlenky slavného komunistického manifestu, který napsali Karel Marx a Bedřich Engels v roce 1848. Jaká obrovská cesta byla zdolána od této doby do dnešních dnů, kdy se uskutečňují cíle tohoto prvního programu mezinárodního komunistického hnutí! V roce 1848 bylo na celém světě kolem čtyř set stoupenců myšlenek komunismu, v době XXII. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu pracuje na celém světě 87 komunistických a dělnických stran s více než 36 miliony členů. O tento bouřlivý rozvoj komunistického hnutí se značnou měrou zasloužili sovětští komunisté, kteří první dali příklad vybudování socialistické společnosti. Celé mezinárodní komunistické hnutí uznává tyto zásluhy sovětských komunistů a čerpá poučení z historické cesty KSSS, která se nejdůsledněji – již od dob svého založení – řídila učením Marxe a Engelse. Již v prvním programu strany, který byl schválen na II. sjezdu v roce 1903, formuloval V. I. Lenin jasně cíle ruských komunistů. Tyto cíle splnila Velká říjnová socialistická revoluce. Vznik prvního socialistického státu na světě, Sovětského svazu, zasadil drtivý úder kapitalismu na celém světě. Potvrdilo se, že zánik kapitalismu je nevyhnutelný, že socialistická revoluce zvítězí na celém světě. Komunistická strana Sovětského svazu dokázala, že cesta k vybudování socialismu vede přes socialistickou revoluci a diktaturu proletariátu.Titulní obálka II. programu strany z roku 1919 a Dněprostroj: Po vítězství socialistické revoluce v Rusku se mezinárodní buržoazie pokoušela zardousit stát dělníků a rolníků; když její útok byl odražen, začala vést proti Sovětskému svazu pomlouvačnou kampaň, ve které tvrdila, že Rusko stojí na pokraji hospodářské katastrofy a že bolševici nejsou schopni zorganizovat výrobu a zajistit zvyšování životní úrovně obyvatelstva. Dr. Kramář, jeden z představitelů československé buržoazie této doby, prohlásil: „Bolševici jsou způsobilí jen k politické propagandě. Propaganda, která má za svůj cíl výrobu, není v jejich silách, protože výrobnost má vlastnosti, které jsou bolševikům zcela cizí.“ Zatím však Komunistická strana Sovětského svazu, vedená leninským Ústředním výborem, přikročila k rozpracování úkolů výstavby socialismu. První program strany byl splněn, a proto VIII. sjezd strany v roce 1919 schválil II. program strany, který určoval cíl – vybudovat v Sovětském svazu socialismus. První stát diktatury proletariátu na světě začal budovat socialismus cestou industrializace průmyslu a kolektivizace zemědělství. Během několika let vyrostly ve stepích závody na výrobu traktorů a zemědělských strojů, začala výstavba hydroelektráren, zemi protkly nitky železnic a také zemědělství po provedené kolektivizaci začalo zvyšovat produktivitu práce. Předpovědi buržoasních politiků a ekonomů nevyšly. Sovětský svaz se stal ještě před druhou světovou válkou velkou průmyslovou velmocí. Zkušenosti KSSS z provádění socialistické industrializace a kolektivizace obohatily teorii marxismu-leninismu a staly se majetkem celého mezinárodního komunistického hnutí. Země, které nastoupily cestu k vybudování socialismu později než Sovětský svaz, měly příklad a návod k jednání. Existence státu diktatury proletariátu, nutnost industrializace a kolektivizace se staly objektivním předpokladem pro vybudování socialismu v kterékoliv zemi na světě.Sovětský voják vztyčuje rudou vlajku nad Reichstagem v roce 1945; sovětské tanky na Václavském náměstí v Praze: Fakt, že socialismus se stával skutečností na jedné šestině světa, přiváděl mezinárodní imperialismus k zuřivosti. Aby zničil SSSR, vzor pro všechny pracující, aby udusil první socialistický stát, vyzbrojil německý fašismus, poštval jej na Sovětský svaz a počítal s tím, že komunismus bude zničen. Válečné střetnutí však skončilo naprostým vítězstvím Sovětského svazu v II. světové válce; tím byla dalším národům umožněna cesta svobodného socialistického rozvoje.Automatizovaná výrobní linka a kombajn, jako symbol mechanizace zemědělství: Po vítězném skončení války provedl Sovětský svaz v krátké době obnovu svého národního hospodářství a stanul mezi prvními státy světa – mezi průmyslovými velmocemi. Ve velmi krátké době předehnal v celkové hrubé produkci výroby všechny kapitalistické státy a stanul na druhém místě za Spojenými státy. Již XXI. sjezd KSSS stanovil před sovětským lidem úkol – dohnat a předehnat nejvyspělejší kapitalistické státy ve výrobě na hlavu obyvatele, včetně Spojených států, a to do roku 1970. V zemědělské výrobě obdobím předstihu Spojených států budou léta 1965–1968. XXII. sjezd zhodnotil plnění usnesení XXI. sjezdu a stanovil další smělé úkoly, které urychlují cestu k předstižení kapitalistických zemí ve výrobě na hlavu obyvatele. Již v současné době v některých výrobních odvětvích sovětský lid tento úkol splnil. Sovětský svaz vidí další cestu ke komunismu ve zvyšování výroby a produktivity práce, ve výchově lidí, v dalším rozvoji vědy a kultury – v dalším zvyšování životní úrovně sovětského lidu. Nové moderní závody jsou uváděny do provozu, kompletně mechanizovány a velká pozornost se věnuje automatizaci výrobních procesů. O mohutnost sovětského průmyslu a zemědělství se opírá nejen celá socialistická soustava, které je Sovětský svaz hlavní oporou, ale i mladé nezávislé státy, které získaly svou nezávislost v těžkých bojích s imperialismem; sovětská výroba jim zajišťuje zdroje výhodného obchodu i východisko pro skutečně samostatnou politiku.N. S. Chruščov a A. Novotný: XXII. sjezd a schválený III. program strany konstatoval, že vznik světové socialistické soustavy po II. světové válce je jedním z hlavních rysů poválečného vývoje. Světová socialistická soustava je spjata se vznikem nového typu hospodářských a politických vztahů mezi zeměmi, které tuto soustavu tvoří. Jsou to vztahy přátelství, těsné všestranné spolupráce, vzájemné soudružské pomoci, jejímž základem je proletářský internacionalismus a učení marxismu-leninismu. Společenství socialistických států, které se touto teorií řídí, dosáhlo na základě tvůrčí aplikace této teorie na své poměry velikých úspěchů. Z bývalých zemědělských zaostalých zemí se staly průmyslové státy s vyspělou dělnickou třídou a se stále se rozvíjejícím zemědělstvím, se stále vzrůstající životní úrovní. Vedle Sovětského svazu se stalo Československo druhou zemí, která vybudovala základy socialismu a přikročila k výstavbě vyspělé socialistické společnosti jako předpokladu k zahájení přechodu ke komunismu.Zasedání Rady vzájemné hospodářské pomoci a dodávka zemědělských strojů z SSSR do Maďarska: Zatímco kapitalistický svět se stále více zmítá v nesmiřitelných problémech, jejichž příčinou je soukromé vlastnictví výrobních prostředků proti společenskému charakteru výroby, zatímco se rozpory mezi imperialistickými státy přiostřují v neustálém konkurenčním boji o zahraniční a vnitřní trhy, socialistické státy nastoupily cestu socialistické dělby práce. Tento systém umožňuje zemím, které budují socialismus, racionální využití přírodního bohatství a pracovních sil k prospěchu celého socialistického tábora i účelnou pomoc málo vyvinutým zemím. V Radě hospodářské a vzájemné pomoci, která se stala koordinačním orgánem pro plánování jednotlivých zemí socialistického tábora, se scházejí představitelé socialistických zemí a společně řeší problémy růstu výroby i vzájemné hospodářské spolupráce. Společné cíle, plánování a nezištná pomoc jednoho druhému, to je základ možnosti, že do komunistické společnosti vstoupí více socialistických zemí najednou.Podíl Sovětského svazu a socialistické soustavy na průmyslové výrobě od roku 1917 do roku 1965: Stěžejní otázky mezinárodní politiky, které řešil XXII. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu, jsou spjaty s otázkami války a míru. Světová socialistická soustava pro splnění svých cílů nepotřebuje válku a dělá všechno pro to, aby odvrátila nebezpečí této pohromy lidstva. Vychází z toho, že pro vítězství socialismu na celém světě není třeba světové války, ale že rozpory mezi táborem socialistickým a kapitalistickým je třeba řešit cestou plodného jednání, cestou mírového soužití a soutěžení obou společenských systémů. Socialistické státy prohlásily nejednou, že společenský systém té či oné země je věcí lidu, který sám rozhoduje o společenském zřízení své země. Přitom všichni občané socialistického tábora jsou přesvědčeni, že socialistický systém je nejlepší a že si jej nakonec zvolí jako cestu rozvoje všechny státy světa. V mírové soutěži mezi kapitalismem a socialismem hraje rozhodující úlohu výroba. Tak jako Sovětský svaz si klade v III. programu za cíl předhonit USA ve výrobě na hlavu obyvatele, tak celá světová socialistická soustava si klade za cíl dohonit a předhonit kapitalistické státy ve výrobě. Rozvoj výroby zemí socialismu roste takovým tempem, že již v roce 1965 bude socialistický tábor vyrábět polovinu světové průmyslové produkce; po tomto roce předežene kapitalistické státy a zajistí svému lidu takovou životní úroveň, o jaké se pracujícím v kapitalistických zemích ani nesní. V roce 1980 bude světová socialistická soustava vyrábět 2/3 celkové světové průmyslové produkce. Vzor socialistických států, které se budou opírat o vyspělý průmysl a zemědělství a ve kterých bude taková životní úroveň, se stane příkladem pro pracující kapitalistických zemí.Přehlídka sovětské raketové techniky na Rudém náměstí v Moskvě: Imperialistické státy se brání vítěznému pochodu socialismu a jejich válečné bloky jsou hrozbou světovému míru. Snaží se bránit málo vyvinutým zemím v jejich samostatné politice a udržují svět na pokraji války. Imperialisté si uvědomují sílu světové socialistické soustavy a soustavně vyzbrojují Západní Německo, které se znovu má stát ohniskem třetí světové nukleární války. V čele kontrarevolučních sil světového imperialismu stanuly Spojené státy, které se staly světovým četníkem, brzdícím boj národů za svobodu a socialismus. Proti hrozbě agrese se socialistické státy semkly a podepsaly Varšavskou dohodu, která se stala přehradou proti dobyvačné politice imperialistů. Světová socialistická soustava, opřená o sílu sovětských vojsk a armád socialistických zemí, je vyzbrojena nejdokonalejší bojovou technikou, která dovede zchladit horké hlavy imperialistů. To si uvědomují i imperialisté v souvislosti s podepsáním mírové smlouvy s Německem. Socialistický tábor nechce válku. Věří, že celý svět se stane socialistickým bez obrovských obětí, ale neleká se hrozeb imperialistů, kteří řinčí zbraněmi, protože, když sáhnou imperialisté k válce proti socialistickým zemím, bude to jejich konec. Po třetí světové válce by kapitalismus neexistoval.Z koloniálního teroru v Keniji: Vznik světové socialistické soustavy a stále se prohlubující rozpory v kapitalistickém táboře umožnily další zostření osvobozeneckého boje koloniálních národů. Rozpad koloniální soustavy je vedle vzniku světové socialistické soustavy druhým nejvýznačnějším rysem nové etapy všeobecné krize kapitalismu. Pouta kolonialismu byla zpřetrhána v mnoha zemích Asie, kde nastal zlom v osvobozeneckém boji po vítězné čínské revoluci v roce 1949. Osvobodila a osvobozuje se řada zemí Afriky. (Tak jako ukazuje obrázek z Kenije, neštítí se kolonisátoři ani zde žádných represálií vůči domorodému obyvatelstvu.) Také Latinská Amerika pozvedla na mnoha místech svůj hlas proti zotročovatelské politice imperialistů. Imperialistické státy se snaží bránit rozpadu svého koloniálního panství otevřeným terorem v koloniích, využívají rozporů mezi jednotlivými kmeny v afrických státech, podněcují nacionalismus a rasismus a provádějí politiku neokolonialismu, která má vést k novému porobení nově vzniklých samostatných států. Pod rouškou pomoci málo vyvinutým zemím vykořisťují národní bohatství jednotlivých zemí a zotročují lid. V této politice se imperialisté neštítí ani vražd vůdců národní hnutí za svobodu – jako byl Patrice Lubumba.Černošská studentka na universitě v Moskvě a F. Castro při projevu v Havaně: XXII. sjezd Komunistické strany zhodnotil dosavadní průběh národně osvobozeneckého hnutí a upozornil národy celého světa na to, že boj ještě neskončil. I když mnohé národy se osvobozují z pout kolonialismu, jejich samostatnost je někdy formální, protože jsou hospodářsky i politicky stále závislé na kapitalistických státech. Mnoho národů vede dál úporný boj zaměřený ke svržení okovů koloniálního otroctví. Dokud osvobozené země neskoncují s hospodářskou závislostí na imperialismu, budou hrát úlohu „světové vesnice“ a zůstanou objektem polokoloniálního vykořisťování. Základní podmínkou řešení celonárodních úkolů těchto zemí je důsledný boj proti imperialismu. Příkladem takové země je revoluční Kuba, v jejímž čele stojí revoluční vláda F. Castra. XXII. sjezd KSSS znovu podtrhl, že hlavní záštitou soudobého kolonialismu je imperialismus Spojených států. Jeden z nejzásadnějších problémů, jež musí řešit země, které se osvobodily z koloniálního jha, je problém, jakou vývojovou cestou půjdou, zda cestou kapitalismu – to znamená cestou útrap lidu, nebo cestou socialismu – cestou národů ke svobodě a štěstí. Z nynějšího poměru sil ve světě, v době, kdy světová socialistická soustava získává převahu při řešení všech mezinárodních problémů, mohou národy bývalých kolonií počítat s mocnou oporou světové socialistické soustavy. Volba cesty jejich dalšího vývoje bude záviset na poměru třídních sil. Nekapitalistickou cestu vývoje zajišťuje boj dělnické třídy, lidových mas a především demokratického hnutí; tato cesta odpovídá zájmům absolutní většiny národa. Perspektivy národům málo vyvinutým zemím otevírají vytvářené státy národní demokracie, jejichž politickým základem je blok všech pokrokových sil, které bojují za úplnou národní nezávislost, za demokracii, za dovedení protiimperialistické demokratické revoluce do konce. Významným faktorem světového míru je jednota úsilí národů osvobozených zemí a národů socialistických států v boji proti válečnému nebezpečí. Tato fronta může donutit imperialisty k ústupu, protože vyjadřuje vůli dvou třetin všeho lidstva. XXII. sjezd při hodnocení současného národně osvobozeneckého boje prohlásil, že svazek s národy, které svrhly koloniální jařmo, považuje Sovětský svaz za jeden z úhelných kamenů své mezinárodní politiky. KSSS považuje za svoji povinnost pomáhat národům v upevnění jejich nezávislosti, v jejich boji za osvobození. Jednou z forem pomoci bylo založení university P. Lubumby v Moskvě. Studentka, kterou vidíte na obrázku tam studuje, aby po svém návratu do vlasti pomohla při zvyšování životní úrovně svého lidu a dala svůj podíl boji koloniálních národů za osvobození.Dekret o míru z roku 1917 a „Výzva“ komunistických a dělnických stran z roku 1960: Komunistická strana Sovětského svazu na XXII. sjezdu znovu prohlásila, že za hlavní cíl své zahraniční politiky považuje zajištění světového míru. To proto, že v mírových podmínkách je možno vybudovat komunistickou společnost a docílit dalšího rozmachu světové socialistické soustavy podle úkolů obsažených v III. programu strany, proto, že komunistické učení je humanistické učení, které si za svůj cíl klade blaho lidu a ne jeho zkázu. Sovětský svaz od svého vzniku spojoval svou politiku s věcí míru. Dokladem toho je i to, že první dekret, který byl sověty vydán po Velké říjnové socialistické revoluci, byl Dekret o míru. Celá existence SSSR je ve znamení velikého boje za mír a socialismus. Proti tomu imperialistické státy neznají jiné vztahy mezi státy než vztahy nadvlády a utiskování slabého silným. Pro ně je diplomacie nástrojem vnucování své vůle jiným národům, nástrojem válečných příprav. Proto je imperialismus zdrojem nebezpečí pro světový mír. Otázka války a míru je hlavní otázkou současnosti. Termonukleární válka, jak ji připravují imperialisté, by vyhladila celé národy, znamenala by smrt pro stamiliony lidí. Tím však, že socialismus předstihl kapitalismus v řadě důležitých vědeckých a technických odvětví, dal do rukou mírumilovných národů mohutné prostředky ke zmaření imperialistické agrese.N. S. Chruščov přednáší na valném shromáždění OSN návrh na všeobecné a úplné odzbrojení: Ve světě existují tedy síly, které jsou s to udržet světový mír. Je to především existence světové socialistické soustavy, síly mezinárodní revoluční dělnické třídy, hnutí obránců míru, politiky mírumilovných států, které i když nejsou socialistické, uvědomují si nebezpečí nukleární války pro lidstvo. Nejlepší cestou k zajištění trvalého míru je všeobecné a úplné odzbrojení za mezinárodní kontroly. Tak také předložil SSSR ústy s. N. S. Chruščova své návrhy valnému shromáždění OSN. Uskutečnění tohoto sovětského návrhu by znamenalo odstranění válek a uvolnění nesmírných zdrojů materiálních sil pro zvyšování životní úrovně obyvatelstva ve všech státech světa. Odstranit války, utvrdit věčný mír ve světě, to je historické poslání komunismu – prohlásil XXII. sjezd KSSS. Socialismus navrhl lidstvu jedinou rozumnou zásadu vztahů mezi státy v podmínkách, kdy je svět rozdělen na dvě soustavy – zásadu mírového soužití států s rozdílným společenským zřízením, tu zásadu, kterou razil již V. I. Lenin.Vyzbrojení Bundeswehru raketovými zbraněmi a revanšistické hnutí v Západním Německu: Se zachováním míru úzce souvisí vyřešení německé otázky, která zvláště v poslední době se stala neobyčejně aktuální. Po porážce německého fašismu ve II. světové válce se sešli šéfové vlád vítězných mocností v Postupimi a shodli se tam, že poválečné Německo musí být demokratické, že nesmí zbrojit, že musí být vymýcena zhoubná nacistická ideologie a její přívrženci odstraněni z veřejného života, že v německém hospodářství nesmí existovat kartely. Tyto zásady byly západními velmocemi velmi brzy porušeny. V Německé spolkové republice se dostali k moci lidé, kteří zakázali Komunistickou stranu a začali pronásledovat všechny pokrokové organizace, možnost sjednocení Německa byla porušena i tím, že Německá spolková republika vůbec zanikla. V NSR byla vytvořena nová armáda, v jejímž čele stojí bývalí hitlerovští generálové. Ve státním aparátě NSR mají významná místa nacisté typu Globkeho. Oficiálně jsou podporovány organizace přesídlenců, kteří volají po revizi hranic na Odře a Nise a po odtržení českého pohraničí. Plánovitě je rozněcována protisovětská hysterie. Tak se postupně Německá spolková republika stala nebezpečným ohniskem nového válečného konfliktu.Fotografie kombinátu „Černá pumpa“ v NDR a berlínští občané se seznamují s uzavřením hranic mezi západním a východním sektorem Berlína: Zásady Postupimské dohody byly důsledně uplatňovány pouze v sovětské okupační zoně. Když vznikla Německá demokratická republika jako odpověď na porušování Postupimských dohod ze strany západních mocností, dostaly mírumilovné státy další posilu. NDR se stala mírumilovným demokratickým státem. Výstavba socialismu v NDR byla soustavně narušována neudržitelným stavem v západním Berlíně, který okupovaly podle Postupimské dohody západní mocnosti. V hlavním městě NDR se na jedné straně začal budovat socialismus, v západní kapitalistické části však imperialisté vybudovali své špionážní základny proti celému socialistickému táboru. Nenormální situace v Berlíně byla již dlouhou dobu překážkou v mírové práci NDR. Sovětský svaz několikrát navrhoval západním mocnostem, aby německá otázka byla konečně vyřešena, aby s oběma německými státy byla podepsána mírová smlouva. Aby SSSR umožnil řešení otázky Berlína, byl ochoten ke kompromisu – vyhlásit západní Berlín za svobodné město. Když tyto návrhy SSSR byly ze strany Západu soustavně odmítány, rozhodly se státy socialistického tábora a jiné zainteresované země, že uzavřou mírovou smlouvu s NDR a tak odvrátí hrozbu nové války. Součástí mírové smlouvy je i návrh na poskytnutí statutu svobodného města západního Berlína.Prohlášení 81 komunistických a dělnických stran z roku 1960 a demonstrace francouzských dělníků: Zasedání XXII. sjezdu se zúčastnilo mnoho delegací z bratrských komunistických a dělnických stran z kapitalistických a ostatních zemích, které pozdravily sjezd komunistů jmény svých členů. XXII. sjezd KSSS se podrobně zabýval i současnou situací a bojem mezinárodní revoluční dělnické třídy. Již roku 1960 z listopadových porad v Moskvě vzešel dokument zásadního významu, podle kterého se řídí činnost mezinárodního revolučního dělnického hnutí, a to „Prohlášení porady zástupců 81 komunistických a dělnických stran“. Letošní sjezd KSSS zhodnotil dosavadní zkušenosti z uplatňování „Prohlášení“. Kapitalistické země jsou otřásány třídními boji. Rozvíjejí se bojové akce dělnické třídy vyspělých kapitalistických zemí Západu na ochranu jejich politických a hospodářských zájmů (vzpomeňme jen na nedávné boje dělnické třídy v Belgii). Nastupuje nový oddíl mezinárodního proletariátu, mladá dělnická třída osvobozených zemí Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Mezinárodní dělnické hnutí získalo velké zkušenosti z boje proti imperialismu a jeho pomahačům v řadách dělnické třídy. Dělnická třída současně vede hlavní úder proti kapitalistickým monopolům, protože na likvidaci jejich neomezené moci mají zájem všechny základní vrstvy národa. To umožňuje sjednotit všechna demokratická hnutí v jediný mohutný protiimperialistický proud.Jednotky Bundeswehru vyzbrojeny americkými raketami na území Francie a Anglie; demonstrace anglických obránců míru proti německým základnám v Anglii (na transparentech napsáno: Nechceme německé tlupy na britské půdě): Reakční síly v kapitalistických státech stále obtížněji čelí rostoucím silám demokracie a socialismu. Imperialisté proto vytvářejí reakční pakty, které jsou namířeny nejen proti socialistickým zemím, ale i proti vlastnímu revolučnímu dělnictvu. V mnoha imperialistických zemích probíhá rostoucí fašizace a řada evropských států otevřela dokořán dveře cizím armádám, anglická a francouzská vláda dokonce západoněmeckému bundeswehru. XXII. sjezd KSSS upozornil mezinárodní revoluční dělnické hnutí na to, že je třeba vyzývat národy k jednotě, mobilizovat všechny síly a aktivně jednat proti imperialismu. Vyzval pracující zemí, ve kterých jsou vojenské základny, aby usilovali o jejich likvidaci a žádali, aby jejich země vystoupily z agresivních vojenských paktů. Touto cestou také lze v současné době zabránit vývozu kontrarevoluce. Příklad vítězného socialismu má revoluční vliv na myšlení pracujících kapitalistického světa, inspiruje je k boji proti imperialismu a nesmírně usnadňuje podmínky tohoto boje, o jehož konečných výsledcích nelze pochybovat.Graf dostižení a předstižení USA ve výrobě na hlavu obyvatele: Výsledky jednání XXII. sjezdu ukazují na plnění dávného snu lidstva o beztřídní společnosti, o úplné společenské rovnosti, o nové morálce, o neomezených možnostech vědy a techniky v komunistické společnosti, o tom, že každému členu společnosti budou poskytovány hmotné a kulturní statky podle jeho potřeb a vkusu, a to v SSSR a dalších státech světové socialistické soustavy. XXII. sjezd prohlásil, že vybudování komunistické společnosti se stalo bezprostředním praktickým úkolem sovětského lidu. Úkoly komunistické výstavby jsou jádrem nového programu KSSS. Plnění těchto úkolů je termínováno tak, aby odpovídaly dosaženým hmotným i duchovním předpokladům. Program KSSS narýsoval dvě nejbližší etapy komunistické výstavby v Sovětském svazu. Nejbližším úkolem, zahrnujícím příští desetiletí, je dohnat a předehnat ve výrobě na hlavu jednoho obyvatele nejvyspělejší kapitalistickou zemi – Spojené státy. V této etapě bude zajištěn neustálý růst životní úrovně lidu pro všechny občany SSSR, a to při nejkratším pracovním dnu na světě. Ve druhé etapě, v letech 1970–1980, bude vybudována materiálně technická základna komunismu. Každý bude mít zajištěnu hojnost hmotných i kulturních statků a sovětská společnost se těsně přiblíží k uskutečňování zásady rozdělování podle potřeb. Tak v SSSR bude v podstatě vybudován komunismus.V. I. Lenin a H. G. Wells diskutují o plánu elektrifikace Ruska (r. 1920); první elektrické sloupy v sovětském Rusku: Předpokladem pro vybudování materiálně technické základny komunismu je elektrifikace země. V. I. Lenin již po Velké říjnové socialistické revoluci, v době, kdy připravoval plán GOERLO, hovořil o tom, že „komunismus, to je sovětská moc plus elektrifikace celé země“. Původní plán GOERLO – plán elektrifikace Ruska – byl na svoji dobu grandiózním dílem a na jeho základě se sovětský průmysl stal jedním z nejmohutnějších na světě ještě před druhou světovou válkou. V době zpracovávání plánu elektrifikace navštívil Lenina anglický spisovatel H. G. Wells, který poté, když byl seznámen s plánem GOERLO, prohlásil, že Lenin je snílek. Zdálo se mu nemožné, aby tento plán byl splněn. Plán však byl nejen splněn v termínu, ale daleko překročen. Protože materiálně technická základna komunismu je těsně spjata s rozvojem energetické sítě, XXII. sjezd KSSS rozhodl, aby bylo intenzivně přikročeno k všestranné elektrifikaci země, a to tak, aby v roce 1980 byla v podstatě dokončena.Stalingradská hydroelektrárna a první atomová elektrárna v SSSR: Na elektrifikaci je závislý rozvoj průmyslu, dopravy i zemědělství. K tomu účelu budou postaveny nové vysoce moderní elektrárny s vysokou kapacitou. Základem výroby elektrické energie v příštích desetiletích bude výstavba nových hydroelektráren, a to takového významu, jako je nová Stalingradská hydroelektrárna, rozmnoží se počet atomových elektráren a jiných zdrojů elektrické energie. Srovnáme-li růst výroby elektrické energie v miliardách kilowathodin od roku 1913 do současné doby a uvědomíme-li si při tom, že v roce 1980 bude SSSR vyrábět 3 000 miliard kilowathodin, uvědomíme si, jak obrovskou cestu již SSSR urazil od doby zaostalého agrárního Ruska do dnešních dnů, a na tempu přírůstku si můžeme doložit, že úkol do roku 1980 bude skutečně splněn.Plně automatizovaná dílna v továrně na motory a nové zemědělské mechanizační prostředky: XXII. sjezd Komunistické strany Sovětského svazu vytýčil před stranu hlavní ekonomický úkol, který zní: vytvořit za dvě desetiletí materiálně technickou základnu komunismu. Vedle elektrifikace země to znamená zdokonalení techniky, technologie a organizace výroby v průmyslu i v zemědělství, komplexní mechanizaci výrobních postupů a stále úplnější jejich automatizaci. XXII. sjezd KSSS vytýčil úkol, vybudovat nejdokonalejší a nejmohutnější průmysl světa na základě rozvoje těžkého průmyslu. Tak bude umožněno vybavení všech technických odvětví průmyslu i zemědělství novými stroji, které odstraní poslední zbytky lidské dřiny ze všech pracovních úseků. Přednostní růst těžkého průmyslu umožní lépe a plněji uspokojovat potřeby lidí a zajistí také potřeby, spojené s obranou země a celého socialistického tábora.Vysoké pece a naftové věže v Azerbajdžanu: V hospodářské soutěži socialismu s kapitalismem je kladen největší důraz na rozvoj těžkého průmyslu, a to proto, že jde o průmyslové odvětví, které pro národní hospodářství zajišťuje nejnovější techniku. Vedle energetiky je to hutnický průmysl, strojírenství a chemický průmysl.Graf – Tempo růstu výroby v SSSR a USA do roku 1965: III. program KSSS, schválený XXII. sjezdem, předpokládá, že za dvacet let se bude v SSSR tavit asi 250 milionů tun oceli ročně (USA asi 160 mil. tun oceli ročně). Těžba nafty bude ve stejné době krýt všechny potřeby národního hospodářství. Nebývalého rozvoje dosáhne chemický průmysl, který bude vyrábět nové lacinější výrobní prostředky, umělé hmoty i spotřební předměty, pomůže zajistit další rozvoj zemědělské výroby. Veliký význam bude mít rozvoj zemědělství. Na základě rozvoje strojírenské výroby bude v prvním desetiletí zavedena komplexní mechanizace jak v průmyslu tak i v zemědělství, stavebnictví, v dopravě i v komunálním hospodářství. Za dalších deset let se v masovém měřítku provede komplexní mechanizace výroby. Takovým způsobem se objem průmyslové výroby v SSSR zvýší proti nynějšímu stavu asi dvaapůlkrát a bude předstižen objem výroby USA. V příštích dvaceti letech se objem průmyslové výroby zvýší nejméně šestkrát a SSSR nechá daleko pozadu Spojené státy. Tak bude splněna téze V. I. Lenina o vítězství socialismu a vybudování komunismu, a to na základě nebývalého zvýšení produktivity práce.První a druhý kosmonaut světa – majoři Titov a Gagarin (vlevo G. S. Titov, vpravo J. Gagarin): V dnešní době se na celém světě všeobecně uznává, že sovětská věda a technika předstihuje v rozhodujících oblastech daleko úroveň, dosaženou nejvyspělejšími kapitalistickými státy. Výsledky v mírovém využití atomové energie, v pronikání do kosmického prostoru, v řešení otázek komplexní mechanizace a automatizace i v regulaci výrobních procesů ohromily celé lidstvo. V SSSR je rozvoj vědy a techniky zabezpečen novou, s lidem spjatou inteligencí. Za socialismu zmizely přehrady, které bránily širokým lidovým masám ve vzdělání, a poprvé v dějinách lidstva se vytvořily sociálně-ekonomické předpoklady pro široký rozvoj vědy a techniky v souladu s potřebami národního hospodářství a celé společnosti. Při výstavbě komunistické společnosti nakonec zmizí i rozdíl mezi fyzickou a duševní prací.Graf růstu výroby oceli v SSSR do roku 1980: Počet a úroveň technických kádrů je vedle rozsahu a technické úrovně výrobních prostředků nejdůležitějším činitelem pro růst produktivity práce. Proto klade III. program KSSS i XXII. sjezd takový důraz na rozvoj vědy a techniky, proto je a bude podporována výzkumná činnost, zavádění nové techniky a technických poznatků do praxe. XXII. sjezd KSSS vyjádřil plnou podporu organizování vědeckých a technických informací, šíření vlastních i zahraničních pokrokových metod výroby, proto také byl vytýčen úkol neustálého zvyšování kvalifikace pracovníků v průmyslu a v ostatních národohospodářských odvětvích, a to v přímé souvislosti s technickým pokrokem. XXII. sjezd dal hlavní úkol sovětské vědě, sovětskému lidu. Nejdůležitějším úkolem všeho lidu, úkolem, který vyžaduje každodenní boj za zkracování projekční doby nových technických prostředků a jejich urychlené zavádění do výroby. Je to úkol maximálního urychlení vědecko-technického pokroku. Rozvoj vědy a techniky v SSSR je a bude soustavně obohacován tvůrčí iniciativou statisíců pracujících, novátorů a vynálezců, kteří při zkoumání techniky a technologie dávají tvůrčí náměty vědě. V novém programu strany se počítá i s dalším hmotným a morálním podněcováním tohoto masového hnutí vynálezců a zlepšovatelů.Sklizeň cukrové řepy a bavlny v SSSR: XXII. sjezd KSSS znovu vyzdvihl při svém jednání i v usneseních význam zemědělské výroby pro celkový rozvoj sovětského národního hospodářství i pro neustálý růst životní úrovně lidu. Tento význam je dán především rozhodujícím úkolem sovětského zemědělství při zabezpečování výživy obyvatelstva a při vytváření průmyslových surovin pro spotřební průmysl. Je třeba si připomenout, že zemědělská výroba v SSSR zatím rostla pomaleji než výroba průmyslová. Teprve hospodářskými a organizačními opatřeními v posledních letech se podařilo rozdíl mezi vývojem obou odvětví snížit. Hlavní cestu k dosažení úměrného rozvoje zemědělství, v přiblížení jeho úrovně průmyslové výrobě vidí usnesení XXII. sjezdu KSSS v zintenzivňování zemědělské výroby, v organizaci výroby a v přiblížení zemědělské výroby průmyslu technickým vybavením. Jen rychlý růst produktivity práce v zemědělství umožní odstranit zaostávání zemědělství za průmyslem, aby byl splněn předpoklad, že v komunismu postupně zmizí rozdíl mezi městem a venkovem. XXII. sjezd na základě rozboru možností růstu zemědělské výroby určil, že produktivita práce musí vzrůst v příštím desetiletí dvaapůlkrát a za dalších deset let do roku 1980 pětkrát až šestkrát.Moderní metody v živočišné výrobě sovětského zemědělství: Zemědělská výroba v příštích deseti letech poroste tak, aby předstihla rostoucí poptávku. V prvním desetiletí budou dostiženy a předstiženy USA ve výrobě hlavních zemědělských produktů na jednoho obyvatele. Celkový objem zemědělské výroby se zvýší během deseti let 2,5krát a během 20 let 3,5krát. Výroba obilí se během dvaceti let více než zdvojnásobí, výroba mléka ztrojnásobí a výroba masa vzroste téměř čtyřnásobně. Mohutný rozvoj výrobních sil v zemědělství, sovětské kolchozy a sovchozy umožní zajistit postupný přechod sovětské vesnice ke komunistickým vztahům a v podstatě bude odstraněn rozdíl mezi městem a vesnicí.Výroba spotřebních předmětů v SSSR: Vybudování komunistické společnosti se stalo bezprostředním praktickým úkolem sovětského lidu. Práce ve prospěch společnosti se stane uvědomělou nutností a první životní potřebou všech členů společnosti. Veškerý rozvoj výroby je zaměřen k vytvoření komunismu – k beztřídnímu společenskému zřízení s jednotným všelidovým vlastnictvím výrobních prostředků, ke společnosti, kde bude úplná společenská rovnost všech členů, kde zároveň s všestranným rozvojem lidí vyrostou i výrobní síly na základě neustále se rozvíjející vědy a techniky. Společenské bohatství bude ze všech krajů plynout plným proudem a uskuteční se velká zásada „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“. Vše je tedy děláno pro člověka, pro jeho blahobyt. Otázky životní úrovně sovětského lidu jsou významným faktorem v hospodářské soutěži mezi socialismem a kapitalismem, protože lidé ve všech zemích si zvolí koneckonců společenské zřízení, které lépe uspokojí jejich rostoucí požadavky a umožní plnější rozvíjení jejich osobnosti.Výstavba bytových jednotek v SSSR: XXII. sjezd KSSS a III. program strany nás nenechává na pochybách, že lid celého světa si zvolí za cestu svého rozvoje socialismus. Vždyť v SSSR bude v dohledné době vyšší životní úroveň, než je v kterékoli kapitalistické zemi. Tento skvělý úkol bude uskutečňován dvojí cestou: Jednak zvyšováním reálných příjmů dělníků a kolchozníků (za dvacet let vzrostou reálné příjmy dělníků 3–3,5krát, kolchozníků 4krát), zvyšováním jejich individuálního odměňování a současně snižováním maloobchodních cen a rušením daní. Na druhé straně to bude rozšiřování společenských fondů, které si členové společnosti rozdělují bez ohledu na množství a kvalitu vykonané práce. V Sovětském svazu bude vyřešena bytová otázka výstavbou nových sídlišť; v druhém desetiletí bude mít v SSSR každá rodina byt s veškerým příslušenstvím. Rolnické domy starého typu budou nahrazeny moderními domy nebo rekonstruovány. V druhém desetiletí budou služby komunální dopravy bezplatné a koncem téhož desetiletí bude zdarma také voda, plyn a vytápění.Sovětské zdravotnictví: V příštích deseti letech bude v SSSR podle usnesení XXII. sjezdu uskutečněn přechod na šestihodinovou pracovní dobu s jedním dnem volna. Sovětský svaz se tak stane zemí, ve které bude nejkratší pracovní doba na světě. Přitom se předpokládá, že v druhém desetiletí výstavby komunismu bude uskutečněn přechod k ještě kratší pracovní době. V SSSR se také prodlouží placená dovolená zaměstnanců, bude uděláno vše pro ozdravení pracovních podmínek, bude ve zvýšené míře dbáno bezpečnosti práce a odstraňovány příčiny nemocí z povolání. Postupně budou rušeny noční směny v závodech s výjimkou těch, kde toho bude nutně třeba pro služby obyvatelstvu nebo pro technologické postupy. Sovětský svaz také v této době uskuteční rozsáhlý program, který odstraní a pronikavě sníží choroby, budou zlikvidovány epidemie a dále se prodlouží lidský věk. Vzroste počet lékařů na potřebný počet, bude poskytována lékařská péče zdarma včetně léků a také léčení v sanatoriích bude zdarma. Sovětští pracující budou mít pro svou rekreaci a dovolenou krásné prostředí.Fotografie, ukazující život sovětských dětí: Při budování komunismu budou odstraněny zbytky nerovného postavení ženy ve společnosti. Ženám bude poskytována snadnější práce, dostatečně honorovaná, prodlouží se doba mateřských dovolených. Rozšíří se síť veřejného stravování a bude umožněno, aby v druhém desetiletí začal přechod k bezplatnému podávání obědů. Jeden z nejdůležitějších úkolů výstavby komunistické společnosti je zajistit šťastný vývoj dětí. Bude rozšířena síť institucí, které pečují o děti, vzniknou předpoklady, aby ve druhém desetiletí každá rodina mohla podle svého přání dávat děti do dětských zařízení, která budou bezplatná. Ve městech i na vesnici se zajistí potřeba jeslí, školek, družin i táborů mládeže, hromadně se budou stavět internátní školy, v nichž bude výchova bezplatná. Všechny školy zavedou bezplatné snídaně a celodenní péči o žáky, jimž bude poskytován zdarma i oděv a učební pomůcky. Společnost se také postará o přestárlé občany, o důchodce.Rekreační středisko u Černého moře: Společenské fondy spotřeby podle XXII. sjezdu budou po dvaceti letech činit asi polovinu celkové výše reálných příjmů obyvatelstva. To umožní za společenské prostředky zajistit: Bezplatnou výchovu dětí v internátních školách a dětských zařízeních, hmotně zabezpečit osoby neschopné práce, bezplatné vzdělání na všech školách, bezplatnou lékařskou pomoc všem občanům, bezplatné používání bytů a komunálních služeb, bezplatné používání komunální dopravy, bezplatné používání některých služeb pro domácnost, soustavné snižování poplatků v rekreačních domech, penzionech, turistických základnách atd., stálé rozšiřování podpor, slev a stipendií poskytovaných obyvatelstvu, postupný přechod k bezplatnému veřejnému stravování. Splněním těchto cílů Sovětský svaz ukáže před tváří celého světa příklad, jak uspokojovat potřeby člověka. Je jasné, že tento grandiózní program může být splněn jen v mírových podmínkách. Zkomplikovaná mezinárodní situace a s tím spojené výdaje na obranu mohou pozdržet plánované zvyšování životní úrovně. Normalizace mezinárodních vztahů však tento program může urychlit. XXII. sjezd KSS vyzval všechen sovětský lid k vytrvalé a nadšené práci k boji za splnění programu komunistické společnosti.Průkopníci komunistické práce v sovětském průmyslu: XXII. sjezd KSS zdůraznil při svém jednání, že výstavba komunismu neznamená pouze rozvoj výrobních sil a zvýšení hojnosti hmotných statků, avšak zároveň zahrnuje i formování nového člověka. Tento úkol vyplývá ze zásad soužití svobodné komunistické společnosti, která bude své vzájemné vztahy budovat na vysoké uvědomělosti a sebekázni, na základě samozřejmého plnění povinností každého jednotlivce vůči celku a na základě vzájemné pomoci, úcty a spolupráce mezi lidmi. XXII. sjezd KSSS a III. program strany postavil před členy strany a před sovětský lid úkol všestranné výchovy lidí, která zahrnuje boj proti přežitkům kapitalismu a současně utváří člověka, který by se vyznačoval vysokým komunistickým uvědoměním, komunistickým poměrem k práci a dalšími morálními vlastnostmi, které jsou v komunismu nezbytné. Proto také nový program KSSS obsahuje morální zásady budovatelů komunismu.Studentka moskevské university – jedna z budovatelek komunistického zítřka: Charakteristická pro člověka komunistické společnosti bude zároveň i jeho vysoká vzdělanost. Růst správně usměrňované vzdělanosti má nesporně vliv na upevňování morálních kvalit lidí, na jejich přínos k práci pro společnosti i na rozvoj socialistické demokracie. Z těchto důvodů program komunistické výstavby je současně programem nebývalého rozmachu péče o vzdělání sovětského člověka.Záběr ze zasedání Nejvyššího sovětu v Moskvě: Sovětský svaz při vybudování socialismu šel pevně cestou diktatury proletariátu. V posledních letech, v souvislosti s dovršením výstavby vyspělé socialistické společnosti, došlo v SSSR k takovým změnám v celé struktuře společnosti, že XXII. sjezd prohlásil: „Diktatura proletariátu splnila své historické poslání a z hlediska úkolů vnitřního vývoje přestala být v SSSR nutnou“. Nový program KSSS určil další směr vývoje socialistického státu v období výstavby komunismu. Tento proces je charakterizován rozvíjením a zdokonalováním socialistické demokracie. Rozhodujícím smyslem a cílem socialistické demokracie je to, aby se stále větší počet občanů podílel na řízení státu a hospodářské a kulturní výstavby. Zvláštní význam pro zdokonalování socialistické demokracie mají sověty, které v sobě spojují jak rysy státní tak i veřejné organizace. Jejich úloha se při výstavbě komunismu bude neustále zvyšovat. Sověty budou v každých volbách doplňovány novými lidmi, vedoucí pracovníci budou systematicky vyměňováni podle zásady, že každý pracovník může být volen na tři období. Tak školou řízení státu projdou obrovské masy pracujících, objeví se řada nových talentů – vedoucích pracovníků a bude vyloučena možnost zneužívání moci jednotlivými pracovníky státní správy.Komsomolská organizace diskutuje o III. programu strany: Kromě sovětů bude růst i úloha masových organizací, zvláště odborů a mládežnické organizace. Veřejné organizace budou připravovány k tomu, aby v určitých případech přebraly ty funkce, které dosud vykonává stát. Rozvoj socialistické demokracie a zvyšování práv pracujících jsou obsaženy v řadě dalších ustanoveních III. programu strany. Z nich vyniká zásada projednávání usnesení jak celostátního tak místního dosahu mezi masami pracujících. Tato forma rozvoje socialistické demokracie je se zdarem rozvíjena i u nás v ČSSR, a to při celostátních diskusích. Sovětští komunisté vtělili tyto zkušenosti do svého programu a požadují, aby se tento způsob stal systémem a aby nejdůležitější návrhy zákona se přímo předkládaly všelidovému hlasování. Další rozvoj socialistické demokracie v SSSR povede k tomu, že práce ve státním aparátě přestane být povoláním, placený aparát se bude neustále omezovat, protože tyto funkce převezmou lidé různých pracovních oborů. Perspektivně, v dalším vývoji, v podmínkách vyspělé komunistické společnosti a definitivního vítězství socialismu v celosvětovém měřítku stát úplně odumře a přemění se ve veřejnou komunistickou samosprávu, v níž se spojí sověty, odborové, družstevní a jiné masové organizace.N. S. Chruščov na tribuně XXII. sjezdu: Jednou z nejdůležitějších podmínek uskutečnění programu komunistické výstavby je činnost Komunistické strany – její vedoucí úloha ve společnosti. Strana komunistů vedla sovětský lid k vítězství a na XXII. sjezdu před něj postavila skvělé perspektivy komunismu. Vedoucí úloha a řídící úloha komunistické strany se bude i v období výstavby komunismu nutně dále zvyšovat. Problémy, spojené s touto výstavbou může řešit jen marxisticko-leninská strana, vyzbrojená teorií a znalostí zákonů společenského vývoje. XXII. sjezd KSSS schválil nové stanovy strany, ve kterých vyniká odpovědnost každého člena za vybudování komunistické společnosti. Na základě rozvoje vnitrostranického života se upevní i nerozborná jednota, ideová i organizační, jako hlavní zdroj nepřemožitelnosti strany a záruka úspěšného splnění velikých cílů komunistické výstavby. XXII. sjezd odsoudil ve svých zasedáních protistranickou skupinu Molotova, Kaganoviče, Šepilova a ostatních a schválil opatření Ústředního výboru, která vedla k ideovému rozdrcení této skupiny. Ve straně, v jejím rozvoji, v její stále se zvyšující řídící úloze je záruka toho, že úkoly, které jsou obsaženy v III. programu strany a o kterých jednal XXII. sjezd KSSS se přemění z možnosti v reálnou skutečnost.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleKomunismus - světlá budoucnost lidstvaVýrobceDPrahaRok1961Délka40 okénekAutor textuJanda MilošPředlohaDJOBOznačení4469Další diafilmy výrobceKonstrukce draku letounu MIG-19s 4. Protipožární instalaceNová huť Klementa Gottwalda v KunčicíchNárodní divadlo I.dílČeské moderní malířství 2