Brannost národaRůže – Balbínova rytina: Obrazu růže použil Balbín, aby jím symbolizoval země Koruny České.+75Česká krajina: Takové symbolické vyjádření zahrnovalo v sobě připomínku jedinečných přírodních krás, poukazovalo ale i na veliké hodnoty duchovní a cenné kulturní statky, které náš národ vytvořil svou prací. Stejně ovšem může se Balbínova růže vztahovat i na hospodářské bohatství našich zemí.Česká krajina: Takové symbolické vyjádření zahrnovalo v sobě připomínku jedinečných přírodních krás, poukazovalo ale i na veliké hodnoty duchovní a cenné kulturní statky, které náš národ vytvořil svou prací. Stejně ovšem může se Balbínova růže vztahovat i na hospodářské bohatství našich zemí.Česká krajina: Takové symbolické vyjádření zahrnovalo v sobě připomínku jedinečných přírodních krás, poukazovalo ale i na veliké hodnoty duchovní a cenné kulturní statky, které náš národ vytvořil svou prací. Stejně ovšem může se Balbínova růže vztahovat i na hospodářské bohatství našich zemí.Mapa bojišť: Ale latinské verše Balbínem k obrazu růže připojené hlásají, že tuto růži zaléval krví Mars, bůh války. Nelze popřít existenci přírodních krás, kulturního bohatství a hospodářských hodnot, které užití růže jako symbolu opravňují, nelze ale ani popřít správnost metafory, užité v latinských verších. Projděme dějinami našich národů, naznačme si na mapě každé bojiště, na něž v historii narazíme a zjistíme, že naše vlast je plná míst, která byla jevištěm krvavých srážek.Obraz bojiště: Každý bod na této mapě znamená bojiště a kdybychom ji doplnili ještě zakreslením všech obléhání a dobývání opevněných míst, bylo by její varování ještě hrozivější.Obraz bojiště: Je to hrozné, ale je to skutečnost. Skutečnost jasná a neoddiskutovatelná, stejně jako je skutečností krása země a její kulturní a hospodářské bohatství. Nelze se obdivovat jednomu a nevidět druhé, nelze se těšit z kladných hodnot a zůstávat hluchým k poučení, která četná bojiště nám přímo vnucují.Slavkov: Proč ale zde bylo tolik bojišť? Je to výsledek nějaké mimořádně dobyvatelské politiky či útočné bojovnosti našeho národa? I na tuto otázku odpovídají naše bojiště zcela zřetelně. Nabízí se tu srovnání s dějinami jiných národů. Většina jich vybojovala své nejslavnější bitvy v cizích zemích.Obraz bojiště: Francouzi se chlubí vítězstvím u Slavkova, Marenga či Solferina, Němci bitvami u Hradce Králové či Sedanu, Angličané oslavují Crécy neb Waterloo.Husité: A která místa byla svědky našich vítězství? U Brůdku zvítězil roku 1040 Břetislav I., u Chlumce 1126 Soběslav I. Obojí na půdě české. I Kressenbrun, kde roku 1260 porazil Přemysl Otakar II. uherského krále Belu IV., byl tehdy na území podléhajícím českému králi.Husité: Na domácí půdě byla vybojována nejslavnější vítězství husitská a stejně i nejvýznamnější bitva naší nové historie byla svedena na území republiky na Dukle.Místa českých bojů v Evropě – mapa: Nalezneme ovšem i v cizině místa, jejichž jména jsou spojena se slavnými boji našich vojáků. Ale tam všude u La Targette, Bachmače, Sokolova, Kyjeva, Bílé Cerkve a jinde bojovali Češi a Slováci po boku národů, které tam žijí a nikoliv proti nim. Bojovali za sebe tím, že bránili druhé, ne tím, že na ně útočili.Husité: Byl to pravděpodobně právě tento převážně obranný charakter našich válek, který dal vzniknout romantické představě o české „holubičí povaze“. V minulém století měl tím být náš národ smířen se svou vojenskou bezmocností. Dějiny mluví o něčem zcela jiném. Češi byli vždy dobří vojáci, a to neplatí pouze o dobách označovaných jako slavné úseky naší historie. Vítězné války českých knížat a králů stejně jako obdivuhodná vítězství vybojovaná husity jsou dokladem nejen statečnosti a obětavosti, ale i bojovnosti a vojenské zdatnosti Čechů.Obraz bitvy na Vítkově: Ale právě tam, kde nadšení a obětavost hrály menší roli, když šlo o boje za cizí zájmy, projevují se vojenské vlastnosti Čechů zvlášť výrazně.Čechové před Neapolí: Ve službách německých císařů hráli čeští vojáci důležitou roli zvláště v bojích v Itálii. Stačí poukázat na jejich zásluhy o dobytí Říma 1083 a Milána 1158. V kronice líčící obléhání Neapole 1191 je podíl Čechů vyjádřen obrázkem českých bojovníků výslovně označených názvem „Boemi“.Čechové u Řezna: Po husitských válkách byli čeští vojáci hledáni všemi, kdo v okolních zemích vedli války. Dodnes je na mramorovém sarkofágu císaře Maxmiliána v Innsbruku zachován reliéf znázorňující boj českých vojáků v cizích službách u Řezna.Rakouský voják: A v době, kdy české země byly součástí habsburské říše a sloužili pod cizím praporem byli to především čeští vojáci, kteří založili slávu rakouského dělostřelectva a dragounů. Český národ dovedl tudíž dobývat mečem cizí země a někdy to i pro někoho jiného dělal, zřídka kdy ale sám pro sebe.Mapa českého státu za Přemysla Otakara II.: V období největšího územního rozpětí českého státu za Přemysla Otakara II. a Karla IV. nebyla nová území k české koruně připojována válkami, nýbrž smlouvami.Obraz bitvy: Četná bojiště na našem území nemůžeme proto považovat ani za důsledek nějakých akcí nepřítele pokořených naší výbojnou politikou. Že všude u nás nacházíme místa, která byla svědky bojů je nejen historickou skutečností, ale působí to téměř jako přírodní nutnost. Naše země byly celkem ušetřeny katastrofálních povodní, neohrožují je tajfuny, zemětřesení či jiné podobné katastrofy, ale zato jim bylo souzeno být občas předmětem a jevištěm bojů.Mapa bojišť po roce 1620: Snad to lze vysvětlit známým výrokem Bismarckovým, že kdo je pánem Čech je pánem Evropy. V každém případě ale bylo by omylem domnívat se, že počet bitev svedených na našem území je odvislý od naší vůle. Přesvědčí nás o tom pohled na mapu, na níž jsou zanesena bojiště z doby, kdy suverénní český stát neexistoval. Jak patrno, bojovalo se i v té době u nás dále. Pokusy vyhnout se boji chytračením, nerozhodností či neutralitou dopadly by špatně. Ukázalo se to např. za války Šmalkaldské roku 1547, kdy slabost a neutralita českých stavů vedla k podstatnému oslabení království.Plán bitvy na Bílé hoře: Zvláště tragické následky úpadku brannosti národa dostavily se o třičtvrtě století později za povstání českých stavů proti císaři. Široké vrstvy národa neměly vůbec o boj zájem a ani u příslušníků vládnoucí třídy nesetkáme se s nějakou chutí k boji.Obraz bitvy na Bílé hoře: Za netečnosti celého národa byl jeho osud na tři sta let rozhodnut jedinou krátkou bitvou, v níž vojsko složené z špatně placených žoldnéřů vedených většinou cizími důstojníky se rozutíkalo.Scéna z Třicetileté války: Porážka na Bílé hoře znamenala konec samostatnosti české, ale nikoliv konec bojů na našem území. Cizí vojska pustošila zemi neschopnou obrany, sváděla zde bitvy, verbovala vojáky a odvážela kořist.Bojiště Třicetileté války – obléhání Prahy: Trpká zkušenost donutila v roce 1648 obyvatele Prahy chopit se zbraní, aby své město zachránili před švédským drancováním. A na našem území bojovali pak nejen Švédové, ale i Bavoři, Francouzi, Prušáci, Sasové, Uhři i Poláci. Naše vesnice pustošili a po polích šlapali vojáci italští, španělští, nizozemští i angličtí.Vojáci z 18. století: Krváceli tu ale i vojáci čeští. Vždyť počátkem 19. století pocházelo ze zemí českých asi 40 % rakouských vojáků. Bojovali jednou proti Turkům, jindy proti Prusům, pak opět proti Francouzům a třeba dodat, že nebojovali špatně. Nebojovali ale jako vojáci čeští, jako obránci českého státu. Formálně existovalo království České, zasedal český sněm, byly české úřady, ale svůj stát Češi neměli, nad hlavami jejich vojáků nevlál prapor český.Mapa útoků odražených na hranicích: Nemůžeme uvažovat, zda budeme vojáky, nýbrž zda budeme bránit socialistickou vlast, která našla svou jistotu ve společenství socialistických zemí. S tím se musíme vypořádat a nezbavíme se toho zavíráním očí neb odmítáním vzít na vědomí historické poučení. A nemůžeme jen též trpně čekat až nás krajní nezbytnost překvapí a doufat, že nás pak něco zachrání. Náš národ dokázal ovšem již vícekrát, že se dovede v případě ohrožení vzchopit k úžasným činům a jít do boje s nadšením. Proto jsme mohli nejednou útoky nás ohrožující zastavit na samých hranicích. Úspěšná obrana Krušných hor Boleslavem I. r. 935, vítězství Břetislavovo u Brůdku 1040, porážka císaře Lotara u Chlumce roku 1126, vítězné odražení ofenziv vedených proti husitům u Ústí, Tachova a Domažlic jsou jen nejdůležitější příklady skvělých úspěchů naší obrany, ale je dobře připomenout si tyto boje, jejichž jména pomalu mizí z paměti lidí, aby byla vytlačena představou národa slabého a bezbranného.Mapa útoků odražených uvnitř země: Byly ovšem i případy, kdy se nepodařilo nepřítele zadržet na hranicích země a jeho vojsko proniklo do vnitrozemí. I pak ale mohly být ideální i hmotné statky národa zachráněny, pokud jeho příslušníci neklesli na mysli a nebyla zlomena jejich vůle k odporu. Tak byl zastaven roku 1110 nepřátelský vpád u Chlumce nad Cidlinou, roku 1420 u Prahy na Vítkově, 1421 u Kutné Hory, 1469 u Vilémova.Okupace Prahy nacisty: Historie zná ale i smutné případy, když Čechové bojovali marně, jako 1278 na Moravském poli, špatně, jako roku 1620 na Bílé Hoře, nebo vůbec nebojovali jako v roce 1938. Následky byly vždy tragické a jsou v našich dějinách spojeny s pojmy: Braniboři v Čechách, konec samostatnosti české či Protektorát.Nacisté na Hradě: Příčinou národního neštěstí ve všech těchto případech nebyl boj nýbrž porážka, popřípadě strach z boje. Neochota k obětem, špatná připravenost či nedostatek nadšení jedné generace může pak připravit těžký osud i řadě generací budoucích.Mobilizace 1914: Z myslí našich národů neztratilo se nikdy vědomí, že za určitých okolností je třeba jít do boje a nasadit životy za zájmy národa. Komu by se zdály málo průkazné příklady ze staré historie, dá se snad přesvědčit dějinami 20. století. V roce 1914 vypukla I. světová válka. Národ český neměl samostatný stát, nýbrž byl bezprávnou součástí mocnářství Rakousko-Uherského. Slováci nebyli v Uhrách téměř ani uznáváni jako národ.Čsl. dobrovolníci ve Francii: Žádné povolávací rozkazy nesvolávaly příslušníky našich národů do boje za samostatnost. Ani jednotná politická reprezentace ještě nevznikla. A přece, zcela dobrovolně, z vlastního podnětu hlásí se ve Francii, Rusku i Itálii Češi i Slováci do boje.U Zborova: Z pekla fronty, z něhož mnozí svým zajetím právě unikli, hlásí se k novému bojovému nasazení a jdou zpět na bojiště, kde jim nehrozí jen smrt či zajetí, jako jiným vojákům, nýbrž i šibenice padnou-li nepříteli do rukou.Popravy vlastenců: Vede je vědomí, že nárok na vlastní stát má jen ten národ, který je ochoten za něj bojovat.Dos Alto: Desetitisíce Čechů a Slováků demonstrovalo svojí aktivní účastí na válce v letech 1914–1918 politickou zralost našich národů a přesvědčilo tím celý svět o našem nároku na samostatný stát. Z jejich obětavosti a bojů vznikla Československá republika. Její vývoj neodpovídal vždy představám všech občanů. Mnozí měli výhrady proti politickému systému nového státu i jeho společenskému řádu. Všichni ale byli přesvědčeni o nutnosti jeho obrany, bude-li třeba.Útok čsl. rudoarmějců: V roce 1917 vypukla v Rusku revoluce. Četní Češi i Slováci přišli při tom do styku s nositeli revolučních myšlenek, ocitli se náhle ve středu událostí měnících ráz světa. Někteří jako českoslovenští vojáci, jiní ještě jako váleční zajatci, jimž tábory revoluce otevřela.Čsl. rudoarmějci: A mnoho jich přijalo již tehdy za své ideály socialismu a komunismu a hlásili se dobrovolně do nově se tvořící Rudé armády. I v jejích řadách bojovali nejen za mladý socialistický stát, který se právě zrodil na území bývalého carského Ruska, nýbrž i za budoucnost našich národů, a osvědčili se všude jako dobří vojáci.Čsl. interbrigadisté ve Španělsku: Obrana státu, zvláště státu malého, nemůže ale spočívat pouze v přímé a bezprostřední obraně jeho teritoria. Jeho bezpečnost může být ohrožena i útokem na práva a svobody jiných národů neb šířením nějaké nebezpečné ideologie.Obrana čsl. interbrigadistů ve Španělsku: Takovým případem bylo fašistické povstání Frankovo ve Španělsku a bylo proto přirozeným aktem nejen mezinárodní solidarity, ale i pravého vlastenectví, když mnoho našich lidí po vypuknutí občanské války ve Španělsku odchází do této země, aby tam v československých jednotkách vznikajících v rámci mezinárodních brigád pomáhali španělskému lidu v jeho nerovném boji. Vědomí nutnosti boje, jsou-li ohrožena základní práva lidu a národa zůstává stále živé.Mobilizace 1938: Ukázalo se to roku 1938, když stát byl opět ohrožen, zbaven svých pohraničních oblastí a posléze obsazen hrubou mocí nacistického Německa. Nebylo v té době téměř nikoho, kdo by nebyl ochoten jít do boje za celistvost, samostatnost a svrchovanost republiky.Mapa republiky po Mnichovu: Nesmyslná krátkozrakost našich spojenců, kteří zradili své vlastní závazky v klamném domnění, že se jim podaří na náš účet vyhnout se válce s Hitlerem, vedly k potupnému ujednání mnichovskému.Ničení pohraničních sloupů ČSR: Byl to smutně proslulý diktát, vnucený nadšenému národu.Odchod čs. armády z pohraničí: Který měl v září 1938 zmobilizováno více než milion vojáků dobře vyzbrojených a výborně vycvičených.Čsl. jednotka ve Francii: Že Mnichov a 15. březen nebyly důsledky slabosti našich národů dokázal průběh války. Vláda kapitulovala, ale lid ne. Opět opouští Češi a Slováci své rodiny a svou zemi a riskují vše, jen aby mohli bojovat jako českoslovenští vojáci. Ve Francii, která nás před rokem zradila, kryjí naši vojáci ústup rozpadající se francouzské armády.Letci: V Anglii vyznamenávají se naši letci, kteří v době velké letecké „bitvy o Anglii“, zapomínají na mnichovskou zradu a pomáhají zachránit Anglii ohrožovanou nacistickým útokem. Téměř na celém světě, kde válka zuří můžeme nalézt vojáky československé zahraniční armády a všude si získávají uznání a obdiv.Tobruk: Československá vlajka vlaje i nad pískem pouště a dokazuje, že spolu s Angličany a Poláky hájí proti náporu nacistů a fašistů Tobruk i naše jednotka. A i v těchto pro ně zcela neobvyklých podmínkách se naši vojáci plně osvědčili.Vyhlášení rozkazu velitele čs. armádního sboru: Nejsilnější československé jednotky ale vznikly na území Sovětského svazu. Sestaveny z Čechů uniknuvších z pekla Protektorátu, Slováků, kteří zběhli z armády tzv. Slovenského státu i z našich volyňských krajanů.Gen. Svoboda v rozhovoru s důstojníkem Sovětské armády na frontě: Prodělaly tvrdý výcvik a záhy byly nasazeny po boku sovětských vojáků do bojů u Sokolova, Kyjeva, Bílé Cerkve a jinde.Dukla: Dělostřelectvo naší jednotky v Sovětském svazu podílelo se významným způsobem na boji u Jasla a posléze si naši vojáci po dlouhé a těžké bitvě na Dukle vynucují vstup na území republiky.Dukla: Ale českoslovenští vojáci nebojují již jen za přemožení útočníka a obnovení samostatnosti republiky.Dukla: Cíle jejich boje byly tentokrát dalekosáhlejší. Šlo o budoucnost našeho státu. Mnichov neměl být jen odčiněn, nýbrž musilo být i zabráněno jeho opakování.Dukla: Boj za národní osvobození stal se zároveň bojem o změnu systému, za nové sociální uspořádání státu a za změnu jeho politické orientace.Podepsání čsl.-sovětské smlouvy: Diplomatickým výrazem této snahy byla spojenecká smlouva naší vlády se Sovětským svazem uzavřená ještě za války. Jí byla nám zajištěna nejen silná podpora v boji s nacisty, ale i spolehlivá opora v budoucnosti.Podpisy a pečetě smlouvy: Smlouvou byly politické cíle československého lidu demonstrovány stejně jako válečnou činností našich vojáků.Slovenské národní povstání – na partyzánských stezkách: Vůle k boji ovládající naše národy neomezila se na vojáka na frontě. Do boje proti nacistům jdou dobrovolně i lidé doma, jako ilegální pracovníci a jako partyzáni. V srpnu 1944 vypuklo slovenské národní povstání, aby upoutalo nepřátelské síly a vnitřní odboj se tím začlenil do bojového úsilí na frontách.Mapa osvobození republiky: V těžkých bojích podporovány partyzány a vnitřním odbojem pronikly naše jednotky po boku svých spojenců přes celou republiku až k jejímu hlavnímu městu. Ještě než dorazily, vypuklo v Praze povstání pražského lidu.Sovětská armáda v Praze 9. května 1945: Včasný zásah sovětské armády umožnil vítězné ukončení našeho boje.Vítání osvoboditelů: Obnovení státní svrchovanosti a zajištění vlády lidu dokázaly, že obětavost a nadšení našich vojáků nebyly marné.Památník na Dukle: Obětavost a nadšení četných bojovníků umožnily vytvoření republiky a zachránily ji, když byla uchvácena nacismem. Můžeme počítat se stejnou ochotou k boji a obětem i v budoucnosti? Tuto otázku kladou nám nejen nesčetná bojiště rozsetá po naší vlasti, ale i ta, na nichž bojovali naši vojáci v cizině.Vojenský hřbitov: Připomínají nám ji hřbitovy vojáků padlých u Arrasu, Zborova, Vouzières, Dos Alta, Bachmače, v bitvě o Anglii, v Tobruku, Sokolovu, u Kyjeva, Žaškova, na Dukle a jinde.Vojenský hřbitov: Nelze se vyhnout odpovědi a třeba odpovědět jasně a jednoznačně.Chamberlain v Mnichově: Můžeme doufat, že odpověď bude kladná. Zdravé národní cítění zpravidla prorazí umělý nános lhostejnosti, módního cynismu či kosmopolitismu, když se nebezpečí stane aktuálním. Angličané, kteří v roce 1938 oslavovali Chamberlaina za to, že obětováním Československa odvrátil na rok válku, postavili se již roku 1940 se zarytým odhodláním na odpor Hitlerovi, když hrozil vpád nacistů do Anglie.Anglická domobrana: Nevycvičení civilisté vyzbrojení jen píkami a loveckými puškami, chystali se do boje s nacistickými výsadkovými divizemi.Moderní vojenská technika čs. lidové armády: Anglie měla štěstí, že mezi ní a Hitlerovými invazními armádami bylo moře. Nadšení ale nevycvičení a špatně vyzbrojení Britové nemusili se proto utkat s elitními nacistickými jednotkami a to bylo jejich štěstí, protože nadšení samo nestačí. Platilo dříve a platí ještě více dnes, v době stoupající složitosti vojenské techniky, že nadšení bojovníci mohou zvítězit jen tehdy, budou-li dobře vyzbrojeni a dovedou-li se svými zbraněmi dokonale zacházet.Moderní vojenská technika čs. lidové armády: Výroba zbraní a výcvik v jejich obsluze vyžádá si stále více času, ale současně má za následek rychlejší spád operací a tím zkracuje dobu, která je k dispozici pro přípravu obrany.Pochodující vojáci v první světové válce: Dokud hlavní formou pohybu vojsk byl pěší pochod, měl napadený vždy jistou dobu k dispozici, aby se připravil. V roce 1420 trvalo Zikmundovi 4 měsíce než přitáhl ke Kutné Hoře a ještě v roce 1914, když Němci přepadli neutrální Belgii, obsadili Brusel až za 14 dní.Tankové jednotky nacistické armády: Podstatně rychlejší byl spád událostí v druhé světové válce. Polsko bylo přemoženo nacistickou armádou za 18 dní a když roku 1940 Hitler přepadl Holandsko, stačily mu k jeho obsazení již jen čtyři dny. Podobných příkladů bylo by možno uvést více.Technika moderní armády: Technické prostředky vytvořené za války bezprostřednost ohrožení ještě zvýšily. Dnes nutno počítat s tím, že by již v prvém dni války mohlo dojít k důležitým bojovým akcím. Nelze proto čekat, až nastalé nebezpečí probudí nadšení a ochotu k boji a teprve pak chtít vytvářet z nadšených občanů bojeschopnou armádu.Technika moderní armády: Tu nám může zajistit pouze důkladná příprava již v míru a i tato příprava sama vyžaduje si velkou dávku obětavosti.Hořící Praha v květnové revoluci 1945: A ještě jedno důležité poučení plyne pro nás z historie tohoto století. Že totiž malý národ nemůže se vyhnout boji o svou existenci prostě tím, že si nebude všímat světového dění a stáhne se do neutrality. Právě tato pochybená politika urychlila v roce 1940 pád Belgie a Holandska. Jedině národ, který má silné a spolehlivé spojence a je ovšem ochoten i sám po jejich boku bojovat za společné cíle, nemusí se bát ohrožení zvenčí.Příprava čsl. armády k obraně republiky: Byla to řada historických skutečností, které vám zde byly připomenuty. Skutečností známých, jasných a nepopiratelných, nelze přes ně přejít mávnutím ruky, neboť jsou zhuštěným výsledkem tisícileté zkušenosti našeho národa.Příprava čsl. armády k obraně republiky: Lze snad s dobrým svědomím prohlásit, že logické důsledky z nich plynoucí přestaly náhle platit? Že naše republika nemůže se stát cílem nepřátelského útoku? Že je zbytečno být připraven k její obraně?Konference vlád evropských socialistických zemí ve Varšavě 11.–14. 5. 1955: Odpověď na tyto otázky nenechávají naše národy náhodě. Vědomi si stálé hrozby vzniku nové války, která se stala akutní po vytvoření řady agresivních paktů v padesátých letech, uzavírají s ostatními socialistickými státy v r. 1955 obrannou Varšavskou smlouvu. Tou byl vytvořen obranný systém, v němž i naše národy nalezly záruku své národní bezpečnosti a státní svrchovanosti.Velitelé spojeneckých jednotek na přehlídce po ukončení společného cvičení: Armády sdružené ve Varšavském paktu jsou připraveny odrazit každý útok, ohrožující členské země a jejich socialistické zřízení.Beseda našich a sovětských vojáků po společném cvičení: Tato připravenost je prověřována na společných cvičeních spojeneckých armád, která jsou současně příležitostí k vzájemnému poznávání a navazování družby mezi vojáky jednotlivých zemí.Znak branné přípravy: Zamyslete se každý nad svým podílem v upevňování obranyschopnosti naší vlasti, aby naše země zůstaly kvetoucí růží, která by již nebyla zalévána krví.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleBrannost národaVýrobceDPrahaRok1970Délka79 okénekAutor textuFrankenberger Otakar Dr.PředlohaDJOBOznačení5359Další diafilmy výrobcePevnost dřevaCesta přátelství I.dílEngels Bedřich I. Člověk a dobaAutomatizace a kybernetika III. Díl Kybernetičtí roboti nastupují