Život a revoluční činnost V. I. Lenina – II. díl+40Spojení všech druhů útisku — statkářského, kapitalistického i národnostního — spolu s policejní zvůlí učinilo postavení lidových mas v Rusku v prvních letech 20. století přímo nesnesitelným. Jediným řešením byla revoluce — svržení carské monarchie. „Tisíce a desetitisíce lidí, kteří pracují celý život na vytváření cizího bohatství,“ napsal Lenin, „hynou hladem a stálou podvýživou. Předčasně umírají na nemoci způsobované nesnesitelnými pracovními podmínkami, bídnými bytovými poměry a nedostatkem odpočinku.“ 4600 zabitých a zraněných byly výsledkem krvavé neděle 9. ledna 1905, kterou Lenin považoval za začátek první ruské revoluce. Na snímku: Fotoreprodukce obrazu „Barikády na Vasiljevském ostrově“Revoluce let 1905—1907 byla první prověrkou akceschopnosti Leninem vytvořené strany nového typu. Současně byla důkazem, že se těžiště světového revolučního hnutí definitivně přesunulo do Ruska. Probíhala v nové dějinné epoše, v epoše imperialismu. V průběhu revoluce napsal Lenin řadu prací, shrnutých do osmi objemných svazků. Mezi nimi zaujímá přední místo kniha „Dvě taktiky sociální demokracie v demokratické revoluci“, v níž Lenin rozpracoval tyto téze: — o hegemonii proletariátu v buržoazně demokratické revoluci, — o svazku dělnické třídy a rolnictva v této revoluci, — o ozbrojeném povstání jako hlavním prostředku ke svržení samoděržaví, — o revolučně demokratické diktatuře dělnické třídy a rolnictva, — o přerůstání buržoazně demokratické revoluce v revoluci socialistickou, — o politické straně proletariátu jako rozhodující podmínce pro to, aby se proletariát mohl stát vůdcem lidové revoluce. Na snímku: Fotokopie obálek Leninova díla „Dvě taktiky sociální demokracie v demokratické revoluci“Za bouřlivých revolučních dnů léta a podzimu 1905 se poprvé v dějinách objevily masové politické organizace — sověty dělnických, rolnických a vojenských zástupců. Podobné organizace dosud v žádné jiné zemi neexistovaly. Lenin vysoce vyzdvihl význam sovětů jako orgánů ozbrojeného povstání a zárodku skutečně lidové moci. „Kdyby lidová tvůrčí iniciativa revolučních tříd nevytvořila sověty,“ řekl později, „neměla by proletářská revoluce v Rusku naději na úspěch.“ Už tehdy Lenin předvídal, že sověty se stanou orgány státní moci pracujících. Na snímku: Mapka míst, kde byly v roce 1905 vytvořeny sověty dělnických, rolnických a vojenských zástupcůLenin a bolševici pokládali revoluci probíhající v Rusku za buržoazně demokratickou, protože jejím úkolem bylo skoncovat s pozůstatky feudálních vztahů, svrhnout carismus a vydobýt demokratické svobody. „Hybnými silami stávající buržoazně demokratické revoluce byla dělnická třída spolu s rolnictvem,“ zdůraznil V. I. Lenin ve své „Přednášce o revoluci roku 1905“. A dále říká: „Svéráznost ruské revoluce spočívala právě v tom, že byla svým sociálním obsahem buržoazně demokratická, ale svými bojovými prostředky proletářská.“ Vyvrcholením revoluce bylo prosincové ozbrojené povstání v Moskvě. Po devět dní svádělo několik tisíc ozbrojených dělníků hrdinský boj s policií a carskými vojáky. Na snímku: V. I. Lenin beseduje s dělníky o přípravě ozbrojeného povstáníLenin a bolševici pokládali revoluci probíhající v Rusku za buržoazně demokratickou, protože jejím úkolem bylo skoncovat s pozůstatky feudálních vztahů, svrhnout carismus a vydobýt demokratické svobody. „Hybnými silami stávající buržoazně demokratické revoluce byla dělnická třída spolu s rolnictvem,“ zdůraznil V. I. Lenin ve své „Přednášce o revoluci roku 1905“. A dále říká: „Svéráznost ruské revoluce spočívala právě v tom, že byla svým sociálním obsahem buržoazně demokratická, ale svými bojovými prostředky proletářská.“ Vyvrcholením revoluce bylo prosincové ozbrojené povstání v Moskvě. Po devět dní svádělo několik tisíc ozbrojených dělníků hrdinský boj s policií a carskými vojáky. Na snímku: Fotoreprodukce obrazu z prosincového povstání v roce 1905Lenin a bolševici pokládali revoluci probíhající v Rusku za buržoazně demokratickou, protože jejím úkolem bylo skoncovat s pozůstatky feudálních vztahů, svrhnout carismus a vydobýt demokratické svobody. „Hybnými silami stávající buržoazně demokratické revoluce byla dělnická třída spolu s rolnictvem,“ zdůraznil V. I. Lenin ve své „Přednášce o revoluci roku 1905“. A dále říká: „Svéráznost ruské revoluce spočívala právě v tom, že byla svým sociálním obsahem buržoazně demokratická, ale svými bojovými prostředky proletářská.“ Vyvrcholením revoluce bylo prosincové ozbrojené povstání v Moskvě. Po devět dní svádělo několik tisíc ozbrojených dělníků hrdinský boj s policií a carskými vojáky. Na snímku: Mapka prosincového povstání roku 1905Lenin považoval boje dělnické třídy v průběhu první ruské revoluce za závažný krok v celosvětovém historickém boji mezinárodního proletariátu. „Bez této „generální zkoušky“ roku 1905 by byly revoluce roku 1917, a to únorová buržoazní i Říjnová proletářská, nemožné,“ napsal později. Zobecnění zkušeností z boje ruského proletariátu věnoval V. I. Lenin řadu článků a prací. Na snímku: Fotokopie obálek ruského a českého vydání Leninovy práce „Přednáška o revoluci roku 1905“V letech reakce, která následovala po porážce první ruské revoluce, kdy se carská vláda krutě mstila lidu za to, že povstal k revolučnímu boji, Lenin pevně věřil, že porážka proletariátu je dočasná a že nezdar prvního vojenského náporu na samoděržaví nemůže zabránit konečnému vítězství. „Po třech letech revoluce 1905—1907,“ napsal Lenin, „prožilo Rusko tři roky černé dumy, kdy řádilo bezpráví a násilí, kdy kapitalisté podnikli na dělníky nápor a brali jim vymoženosti, které si dělníci vybojovali.“ Na snímku: Znázornění počtu odsouzených za politické přečiny v letech 1908—1909Praktickou revoluční činnost spojoval Lenin i v této době s bojem za ideovou čistotu revoluční teorie, za věrnost Marxovu a Engelsovu učení. Právě v této době napsal knihu „Materialismus a empiriokriticismus“, v níž obhájil marxistickou filosofii a odhalil její odpůrce. V. I. Lenin a bolševici vedli úporný boj za záchranu strany proti menševikům — likvidátorům, kteří se zřekli programu strany a chtěli likvidovat ilegální stranické organizace. Lenin na tyto snahy odpověděl: „Nyní je úkolem bolševiků semknout se, postavit se na odpor všem nepřátelům sociální demokracie, být příkladem všem kolísavým a pomocí ilegální SDDSR se postavit na nohy.“ Na snímku: Dobový fotoportrét V. I. Lenina z roku 1910Praktickou revoluční činnost spojoval Lenin i v této době s bojem za ideovou čistotu revoluční teorie, za věrnost Marxovu a Engelsovu učení. Právě v této době napsal knihu „Materialismus a empiriokriticismus“, v níž obhájil marxistickou filosofii a odhalil její odpůrce. V. I. Lenin a bolševici vedli úporný boj za záchranu strany proti menševikům — likvidátorům, kteří se zřekli programu strany a chtěli likvidovat ilegální stranické organizace. Lenin na tyto snahy odpověděl: „Nyní je úkolem bolševiků semknout se, postavit se na odpor všem nepřátelům sociální demokracie, být příkladem všem kolísavým a pomocí ilegální SDDSR se postavit na nohy.“ Na snímku: Fotoreprodukce obrazu „Ilegální kroužek“Lenin byl neúnavný pracovník, člověk s překvapující pracovní kapacitou. Sám říkal, že k tomu, aby se člověk mohl stát komunistou, musí si osvojit vědomosti, jež lidstvo nashromáždilo. Touto zásadou se celý život řídil. Na snímku: Fotokopie obálky Leninovy knihy „Materialismus a empiriokriticismus“ spolu s fotoreprodukcí obrazu „Lenin v knihovně při práci na knize“Leninovou velkou zásluhou v letech reakce bylo, že i v těžkých podmínkách kontrarevoluce ukázal správný směr dalšího postupu strany. Bolševici podle jeho směrnic upevňovali stranu, organizovali ji k novému náporu na samoděržaví a žili přesvědčením, že nová revoluce v Rusku je nevyhnutelná. „Proletariát, který — i když s velkými přestávkami v letech 1905—1907 — ustupoval, shromažďuje síly a začíná přecházet do útoku,“ charakterizoval Lenin situaci kolem roku 1910. Leninova předpověď, že nový revoluční rozmach nedá na sebe dlouho čekat, se brzy potvrdila. Již v roce 1910 bylo možno v Rusku pozorovat oživení revolučního hnutí, které v následujících letech dále sílilo. Na snímku: Znázornění růstu počtu stávkujících v letech 1910—1913V souvislosti s narůstajícím revolučním hnutím a se zostřováním boje s menševiky se naléhavě prosazovala nutnost upevnit stranu a zlepšit práci jejích organizací. „Všichni bolševici se musí semknout, rychle a děj se co děj musí svolat konferenci,“ řekl tehdy Lenin. „Stranu může dostat na správnou cestu jedině bolševismus, kterému je cizí kolísání jak doleva, tak doprava.“ Na Leninův návrh byla začátkem roku 1912 svolána do Prahy VI. všeruská konference SDDSR. K jejímu zorganizování významně přispěli pražští dělníci. Na snímku: Dům v Hybernské ulici v Praze, nyní Muzeum V. I. Lenina, v němž se konala VI. konference SDDSRNejdůležitějším úkolem pražské konference bylo očistit stranu od oportunistů. Její historický význam spočívá v tom, že obnovila SDDSR jako jednotnou centralizovanou organizaci. Usnesení, která přijala, znamenala definitivní vítězství bolševismu, leninských programových, taktických a organizačních principů. Konferenci se podařilo dovršit dlouholetý boj bolševiků s různými projevy oportunismu a reformismu a zajistit obnovení práce marxistické strany v Rusku. Lenin o tom napsal v dopise Maximu Gorkému: „Konečně se podařilo — navzdory likvidátorské sebrance — obnovit stranu a její ústřední výbor.“ Na snímku: Fotoreprodukce obrazu „Vystoupení V. I. Lenina na VI. (pražské) konferenci SDDSR“V červenci roku 1914 vypukla světová imperialistická válka jako důsledek hlubokých rozporů imperialismu. Proti sobě válčily dvě skupiny imperialistických států: tzv. „Trojspolek“ (Německo, Rakousko-Uhersko a Itálie) proti tzv. „Trojdohodě“ (Anglie, Francie a Rusko). K nim se připojilo v průběhu války dalších 32 kapitalistických států. Na snímku: Mapka znázorňující seskupení proti sobě válčících imperialistických státůJiž od prvních dnů války vystupují bolševici v čele s Leninem s heslem přeměny války imperialistické ve válku občanskou, tj. s heslem svržení „vlastní“ vlády, vedoucí nespravedlivou válku. Byl to naprosto protichůdný postoj oproti sociálně demokratickým vůdcům západoevropských stran. „Vůdcové internacionály (II. — pozn. aut.) zradili socialismus tím, že hlasovali pro válečné úvěry, papouškovali šovinistická („vlastenecká“) hesla buržoazie svých zemí, ospravedlňovali a obhajovali válku, vstupovali do buržoazních vlád válčících zemí atd. atd.,“ napsal V. I. Lenin. Na snímku: Dobový fotoportrét V. I. Lenina z roku 1914Lenin, který dokonale ovládal marxistickou teorii a byl zároveň geniálním stratégem i taktikem proletářského hnutí, jasně viděl, že světová imperialistická válka znamená začátek všeobecné krize kapitalistického systému. V souvislosti s jejím vznikem dále rozvinul myšlenky K. Marxe a B. Engelse o třídní podstatě válek a dokázal, že každá válka je pokračováním politiky jinými, tj. násilnými prostředky. „Každá válka,“ napsal, „je spjata s politickým zřízením, z něhož vyplývá. Touž politiku, kterou určitý stát, určitá třída v tomto státě vedla před válkou, provádí tato třída nezbytně a neodvratně i za války, přičemž mění jen formu činnosti.“ Na snímku: Fotoreprodukce obrazu „V. I. Lenin hovoří na schůzce bolševiků o vztahu k válce“„Není válka jako válka... jsou války spravedlivé a nespravedlivé, pokrokové a reakční, války pokrokových tříd a války zaostalých tříd, války, které slouží k upevnění třídního útisku, a války, které slouží k jeho svržení.“ Tak charakterizoval Lenin rozdíl mezi válkami spravedlivými a válkami nespravedlivými. Na snímku: Schéma podávající přehled o válkách spravedlivých a nespravedlivýchLenin a bolševici vyhlásili nelítostný boj vůdcům II. internacionály, kteří zradili zájmy proletariátu. Shromažďovali proto ve světovém dělnickém hnutí zdravé internacionální síly, které se později staly základem nové, Komunistické internacionály. Na snímku: Znázornění spojení V. I. Lenina s revolucionáři — internacionalisty v letech imperialistické válkyZa války se Lenin, kromě své revoluční činnosti, zabýval též vědeckou prací související s rozborem podstaty monopolistického kapitalismu, který rozpoutal světové krveprolití. Výsledkem této práce bylo vytvoření ucelené teorie imperialismu jako nejvyššího a posledního stadia kapitalismu. Tím Lenin pozvedl Marxovo ekonomické učení na nový, vyšší stupeň. Na snímku: Fotoreprodukce obrazu „V. I. Lenin v bernské knihovně při práci na knize »Imperialismus jako nejvyšší stadium kapitalismu«“ a fotokopie obálky této knihyLenin ukázal, že nové rysy kapitalismu odhalují nové možnosti, nové perspektivy vítězného boje proletariátu proti buržoazii, že vyžadují zesílení tohoto boje a dokazují, že imperialismus je předvečerem socialistické revoluce. Tento závěr byl potvrzen mimo jiné i tím, že v průběhu války dozrávala v masách ruského lidu nespokojenost, jež se projevovala postupným narůstáním stávkového hnutí. Na snímku: Znázornění růstu stávkového hnutí v Rusku v letech 1914—1916Na počátku roku 1917 narůstala stávková vlna v Rusku každým dnem. 23. února vyústily stávky v Petrohradě — na výzvu bolševiků — v povstání. ÚV SDDSR vydal manifest s výzvou: svrhnout carské samoděržaví, usilovat o vytvoření prozatímní revoluční vlády, nastolit demokratickou republiku, zavést osmihodinový pracovní den, konfiskovat statkářskou půdu, skoncovat s válkou. Pod úderem lidových mas, podnícených bolševiky, se carské Rusko zhroutilo. Vzniklo dvojvládí reprezentované Prozatímní buržoazní vládou a sověty dělnických a rolnických zástupců. „Dne 23. února (8. března) 1917 započala druhá — úspěšná buržoazně demokratická revoluce. Rozhodné akce dělníků a vojáků, kteří se k nim připojili, svrhly během několika dnů carský režim.“ (V. I. Lenin) Na snímku: Fotodokumentární snímek z únorové revoluce 1917Po návratu z emigrace do Ruska začátkem dubna 1917 se Lenin plně věnoval praktické práci na přípravě socialistické revoluce. Byl uznávaným proletářským vůdcem, a proto se k němu sbíhaly všechny nitky mnohotvárné činnosti strany. Únorová revoluce postavila stranu bolševiků a ruský proletariát před mnoho zcela nových problémů. Nebylo tak snadné se v nich vyznat. Tím více vyniká Leninova moudrost, prozíravost a vůle, s níž přistupoval k jejich řešení. Již 4. dubna 1917, den po svém návratu do Ruska, přednesl V. I. Lenin pro funkcionáře a stranický aktiv v Petrohradě referát „Úkoly proletariátu v nynější revoluci“, známé „Dubnové teze“, orientující stranu na pokojný přechod od buržoazně demokratické revoluce k revoluci socialistické. Na snímku: Dobový fotoportrét V. I. Lenina z roku 1917Po návratu z emigrace do Ruska začátkem dubna 1917 se Lenin plně věnoval praktické práci na přípravě socialistické revoluce. Byl uznávaným proletářským vůdcem, a proto se k němu sbíhaly všechny nitky mnohotvárné činnosti strany. Únorová revoluce postavila stranu bolševiků a ruský proletariát před mnoho zcela nových problémů. Nebylo tak snadné se v nich vyznat. Tím více vyniká Leninova moudrost, prozíravost a vůle, s níž přistupoval k jejich řešení. Již 4. dubna 1917, den po svém návratu do Ruska, přednesl V. I. Lenin pro funkcionáře a stranický aktiv v Petrohradě referát „Úkoly proletariátu v nynější revoluci“, známé „Dubnové teze“, orientující stranu na pokojný přechod od buržoazně demokratické revoluce k revoluci socialistické. Na snímku: V. I. Lenin při svém historickém vystoupení v Tavričevském paláci 4. dubna 1917Po návratu z emigrace do Ruska začátkem dubna 1917 se Lenin plně věnoval praktické práci na přípravě socialistické revoluce. Byl uznávaným proletářským vůdcem, a proto se k němu sbíhaly všechny nitky mnohotvárné činnosti strany. Únorová revoluce postavila stranu bolševiků a ruský proletariát před mnoho zcela nových problémů. Nebylo tak snadné se v nich vyznat. Tím více vyniká Leninova moudrost, prozíravost a vůle, s níž přistupoval k jejich řešení. Již 4. dubna 1917, den po svém návratu do Ruska, přednesl V. I. Lenin pro funkcionáře a stranický aktiv v Petrohradě referát „Úkoly proletariátu v nynější revoluci“, známé „Dubnové teze“, orientující stranu na pokojný přechod od buržoazně demokratické revoluce k revoluci socialistické. Na snímku: Fotokopie obálek Leninovy práce „Úkoly proletariátu v naší revoluci“ napsané na základě „Dubnových tezí“„Svéráznost nynější situace v Rusku spočívá v tom, že jde o přechod od první etapy revoluce, která dala moc buržoazii ... k druhé její etapě, která musí dát moc do rukou proletariátu a chudých vrstev rolnictva.“ (V. I. Lenin) Strana bolševiků sjednotila v jeden revoluční proud boje dělnické třídy za socialismus, všeobecné hnutí za mír, boj rolníků za půdu a národně osvobozenecký boj utlačených národů Ruska a usměrnila tyto síly na svržení kapitalismu. Na snímku: Fotodokumentární snímek z manifestace pracujících ve dnech únorové revolucePo marných pokusech o pokojný vývoj revoluce skončilo dvojvládí tím, že buržoazní Prozatímní vláda zorganizovala v červenci 1917 otevřené kontrarevoluční vystoupení za pomoci ozbrojené moci. VI. sjezd SDDSR(b) se proto usnesl na nezbytnosti ozbrojeného povstání proti buržoazii a statkářům. „Bolševici mohou a musí převzít státní moc do svých rukou . . . Většina národa jde s námi,“ napsal Lenin. „Je v sázce celá budoucnost mezinárodní dělnické revoluce za socialismus,“ prohlásil tehdy. Na snímku: Leninovo vystoupení na I. sjezdu sovětů v červnu 1917Po marných pokusech o pokojný vývoj revoluce skončilo dvojvládí tím, že buržoazní Prozatímní vláda zorganizovala v červenci 1917 otevřené kontrarevoluční vystoupení za pomoci ozbrojené moci. VI. sjezd SDDSR(b) se proto usnesl na nezbytnosti ozbrojeného povstání proti buržoazii a statkářům. „Bolševici mohou a musí převzít státní moc do svých rukou . . . Většina národa jde s námi,“ napsal Lenin. „Je v sázce celá budoucnost mezinárodní dělnické revoluce za socialismus,“ prohlásil tehdy. Na snímku: Fotodokumentární snímek představující střelbu do demonstrantů v Petrohradě 4. července 1917V třídních zápasech tří ruských revolucí vznikaly a prověřovaly se nové teoretické závěry, nová zobecnění, nové strategické a taktické koncepce, jež tvoří základ leninské teorie socialistické revoluce. „Lenin všestranně rozpracoval učení o revoluční situaci a ozbrojeném povstání a přispěl tak výrazným přínosem k marxistické teorii,“ říká se v Tezích ÚV KSSS ke 100. výročí narození V. I. Lenina. Na snímku: Znázornění růstu počtu stávek, mítinků a demonstrací v průběhu r. 1917V třídních zápasech tří ruských revolucí vznikaly a prověřovaly se nové teoretické závěry, nová zobecnění, nové strategické a taktické koncepce, jež tvoří základ leninské teorie socialistické revoluce. „Lenin všestranně rozpracoval učení o revoluční situaci a ozbrojeném povstání a přispěl tak výrazným přínosem k marxistické teorii,“ říká se v Tezích ÚV KSSS ke 100. výročí narození V. I. Lenina. Na snímku: Oddíl Rudé gardy v ulicích PetrohraduV třídních zápasech tří ruských revolucí vznikaly a prověřovaly se nové teoretické závěry, nová zobecnění, nové strategické a taktické koncepce, jež tvoří základ leninské teorie socialistické revoluce. „Lenin všestranně rozpracoval učení o revoluční situaci a ozbrojeném povstání a přispěl tak výrazným přínosem k marxistické teorii,“ říká se v Tezích ÚV KSSS ke 100. výročí narození V. I. Lenina. Na snímku: Mítink námořníků v SevastopoluV předvečer Velkého října, v posledním, třetím období Leninovy ilegality (první období: 1900—1905, druhé období: 1906—duben 1917) bylo Leninovo myšlení zaměřeno na rozpracování takových otázek jako je diktatura proletariátu, socialistická revoluce a dvě fáze komunistické společnosti. Tak vzniklo jedno z nejvýznamnějších Leninových děl — „Stát a revoluce“. Klement Gottwald o této Leninově knize řekl: „Tato kniha byla pro mne jako zjevení. Jako by se mi byly otevřely oči. Najednou se mi stalo mnohé jasným, kolem čeho jsem chodil dlouhá léta jako slepý.“ Kniha „Stát a revoluce“ byla v SSSR vydána 159krát, ve 32 jazycích národů SSSR, a ve světě 62krát, ve 23 jazycích. Na snímku: Fotoreprodukce obrazu „J. M. Sverdlov u V. I. Lenina v Razlivu“ (místo jeho ilegálního pobytu)V předvečer Velkého října, v posledním, třetím období Leninovy ilegality (první období: 1900—1905, druhé období: 1906—duben 1917) bylo Leninovo myšlení zaměřeno na rozpracování takových otázek jako je diktatura proletariátu, socialistická revoluce a dvě fáze komunistické společnosti. Tak vzniklo jedno z nejvýznamnějších Leninových děl — „Stát a revoluce“. Klement Gottwald o této Leninově knize řekl: „Tato kniha byla pro mne jako zjevení. Jako by se mi byly otevřely oči. Najednou se mi stalo mnohé jasným, kolem čeho jsem chodil dlouhá léta jako slepý.“ Kniha „Stát a revoluce“ byla v SSSR vydána 159krát, ve 32 jazycích národů SSSR, a ve světě 62krát, ve 23 jazycích. Na snímku: Fotokopie obálky Leninova díla „Stát a revoluce“, které se stalo jednou z nejvýznamnějších učebnic světového proletariátuOd začátku přípravy říjnového povstání Lenin choval bezmeznou víru v jeho vítězné dovršení. „S námi jde většina třídy,“ řekl, „avantgardy revoluce, avantgardy lidu, schopné strhnout za sebou masy. S námi jde většina lidu... Určitě zvítězíme, neboť lid je již na pokraji zoufalství a my ukazujeme lidu spolehlivé východisko.“ Za povstání, které bylo zahájeno v noci z 24. října (6. listopadu) na 25. říjen (7. listopad), jež Lenin osobně řídil ze štábu strany, který se nacházel v paláci Smolný, se výrazně projevil génius V. I. Lenina jako vůdce mas, moudrého a neohroženého stratéga, který jasně předvídal, jak se bude revoluce vyvíjet. Na snímku: Fotoreprodukce obrazu „V. I. Lenin ve Smolném“Byl dobyt Zimní palác, padla poslední ruská buržoazní vláda. Lenin stanul v čele první vlády dělníků a rolníků na světě. Jako neúnavný bojovník za vítězství socialistických idejí se stal tvůrcem a budovatelem velkolepého díla — socialismu. Na snímku: Fotoreprodukce obrazu „Lenin vyhlašuje sovětskou moc“Když Lenin vstoupil na revoluční dráhu, bylo v Rusku jen několik desítek marxistů. Když se Leninova strana uchopila moci, bylo v jejích řadách již 350 000 revolučních dělníků, rolníků a inteligence, za nimiž šly milióny. Na snímku: Znázornění růstu počtu členů strany mezi únorovou a říjnovou revolucí 1917„Lenin nikdy nechápal ruskou revoluci jinak než jako součást světové revoluce,“ říká se v referátu L. I. Brežněva ke 100. výročí Leninova narození. „Leninovo jméno do sebe pojalo všechno, co vytvořily nejlepší mozky lidstva, jsou v něm zobecněny a shrnuty světové zkušenosti třídního boje pracujících.“ Na snímku: Záběr ze slavnostního shromáždění ke 100. výročí narození V. I. Lenina v Moskvě„Odpůrci pokroku se desítky let snaží zničit, utajit a překroutit Leninovy myšlenky. Navzdory útokům, nenávisti k leninismu, je leninismus živým učením současnosti,“ prohlásil na slavnostním zasedání ÚV KSČ ke 100. výročí Leninova narození generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák. „Není snad země,“ pokračoval, „kam by jeho myšlenky nepronikly. Všude jsou předmětem velkého zájmu a studia... V jeho díle nacházejí vzpruhu, čerpají sílu do politických zápasů všichni, kteří bojují za osvobození, za pokrok.“ Na snímku: Fotodokumentární snímek ze slavnostního zasedání ÚV KSČ ke 100. výročí narození V. I. LeninaNa XIV. sjezdu KSČ bylo zdůrazněno, že naše strana se od samého počátku ve své činnosti inspirovala příkladem Velké říjnové socialistické revoluce a učila se na zkušenostech bolševické strany. „Nikdy nezapomeneme,“ říká se ve zprávě ÚV KSČ XIV. sjezdu, „že to byla KSSS a Vladimír Iljič Lenin, kdo pomáhali naší mladé straně v revolučních začátcích.“ Na snímku: Pohled do Sjezdového paláce v Praze v době zasedání XIV. sjezdu KSČ׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleŽivot a revoluční činnost V.I.Lenina 2. dílVýrobceDPrahaRok1974Délka44 okénekPředlohaOSOBOznačení6683Další diafilmy výrobcePřeroubování ovocných dřevin II. Oštřování přeroubovaných stromůHluk škodí zdravíJak vzniká bleskJeseníky, Oderské vrchy a Drahanská vysočina