V poddanské vsiVes, vesnice, dědina, osada… sami jistě najdete i další podobná označení pro nejstarší sídla lidí, kteří se živí pěstováním obilí, vinné révy, ovocných stromů, chovem domácích zvířat, ryb a žijí na venkově. Dnes mají zemědělci mnoho strojů, hospodářských staveb-výkrmen, drůbežáren, umělých hnojiv, dopravních prostředků. Sami si rozhodují o své práci, sami ji řídí. Bydlí v domech s elektřinou, rádiem a televizí – často stejně dobře jako lidé ve městech. Jak ale žili jejich předkové před pěti – šesti stoletími?Letecký snímek vesnice – Okrouhlice: Tehdy žili zemědělci ve vesnicích, uprostřed polí, která obdělávali, na půdě, která je živila…Pracující zemědělci se zámkem v pozadí: Ale která jim nepatřila. Půdu vlastnil šlechtic a sedlákům – zemědělcům ji jen propůjčil, aby na ní pracovali a tak si opatřovali obživu.+26Panský hon: Zato museli svému šlechtici – pánovi platit. Platili nejrůznějším způsobem: obilím, zvířaty, penězi i vlastní prací na panské půdě i při panských zábavách. Při honech nadháněli zvěř, nosili pánům zbraně. Pracovali pro šlechtice bez platu – robotovali.Život šlechtické společnosti: Tak všichni páni – šlechtici: král, jeho družina, bohatí kněží i měšťané žili v blahobytu, vytvořeném prací jejich sedláků – jejich poddaných.Středověká vesnice – detail: A jak žili poddaní sedláci? Ve vsích – každý chalupu postavenou u polí, která obdělával a ploty chránil proti zvěři z panských lesů,Vesnice s kostelem – detail: Pod stálým dohledem panských drábů, ale i faráře, který ve vesnickém kostele denně poddané ujišťoval, že je to tak správné, na věčné časy nezměnitelné. I jemu museli sedláci platit, živit ho svou prací.Středověká vesnice – celek: Vesnice poddanských sedláků byla malá, neuspořádaná, plná pustých míst a neupravených prostor. Každý se staral hlavně sám o sebe, o svou práci, aby uhájil živobytí.Orání půdy: Před staletími jako dnes pěstovali zemědělci především obilí. Neobdělávali však všechnu půdu. Po sklizni vždy nechali půdu odpočívat. Každý rok zorali jen jednu polovinu.Vláčení a ruční setí: Zoraná pole vláčeli a osívali. Bez strojů, všechno ručně, jen s jednoduchým nářadím.Žnutí obilí: Úrodu sklízeli také jinak než dnes. Obilí bylo tak řídké, že na ně stačil malý srp. Srpem užínali klasy, o slámu nikdo nestál.Naklepávání kosy: Obyčejná kosa – to byl velký pokrok a ulehčení práce. Kosou sekali hustou trávu na loukách. Na řídké obilí byla zbytečná.Svážení obilí do stohů: Každá práce trvala dlouho. Snopky obilí skládali do stohů. Tam čekaly snopy na zimu, kdy byl čas klasy vymlátit a zrní vyčistit od plev.Mlácení obilí cepy: I to byla těžká práce – po celé dny vytloukal dřevěným cepem zrní z klasů a zbytky slámy.Senoseč: Pěstování obilí nebyla jediná práce sedláků. Dvakrát za rok sušili trávu pro svá zvířata na zimu.Pasení vepřů: Také dobytek chovali jinak než dnes. Celý rok kromě zimních měsíců pásli koně, krávy, ovce, ale i vepře. Zvířata si musela hledat potravu sama.Stříhání ovcí: Sedlák je hlídal a chránil před medvědy a vlky a využíval: dojil mléko, stříhal vlnu, zabíjel pro maso.Rytí v zahradě: Pro své šlechtice museli sedláci pěstovat i jiné plodiny. Především zeleninu a různé drobné plodiny – zahradu obdělávali jen ručně – dřevěným okovaným rýčem, motykou.Sklizeň ovoce: V sadech pěstovali ovoce – jablka a hrušky, drobounké, poloplané plody. Sady chránili pletenými proutěnými ohradami – ploty.Práce na vinohradu: Na vinohradech pěstovali vinnou révu na výrobu panského nápoje – vína.Zimní práce na vsi: V zimě káceli pro své šlechtické pány v lesích stromy a připravovali se na jarní práce – pletli povřísla, čistili obilí.Zpracovávání lnu: Len zpracovávali na vlákno – přízi. Z ní tkali plátno, z kterého šili své oděvy do práce.Spřádání vlny: Pomocí přeslice a vřetena spřádali ovčí vlnu na tkaní houní a těžkých látek na zimní oděv.Sedláci v kládě: Kdo nechtěl nebo nemohl pro svého pána pracovat, toho donutili. Nejčastěji bitím, vězením, mučením – tělesnými tresty.Selská slavnost: Jen málo dní v roce sedláci nepracovali a mohli se veselit a odpočívat. Posvícení, dožínky, pouť – to byly jediné příležitosti k zábavě.Zabíjačka: Zima byla dobou klidnější, méně namáhavé práce. Po celý rok sedláci stále na půl hladověli. Teprve v zimě zabili vepře a měli trochu masa.Selská svatba: Také svatba byla příležitostí k hojnějšímu jídlu. Co jedli? Prosnou kaši, hrách, hrubý chléb a placky, málo masa, sladili medem a jako vzácnost chovali hrudku soli.Venkovská škola: V práci jim musely pomáhat i děti. Od dospělých se naučily nejdůležitějším pracem v zemědělství a v domácí výrobě. Víc nepotřebovali, víc jim ani jejich šlechtic nedovoloval. Jen v zimě se učily trochu slabikovat a někdy i podepsat.Zemědělské produkty: Tohle všechno vyrobili poddaní sedláci ve svých vsích namáhavou ruční prací. Bez nástrojů a bez zařízení na cizí půdě, celoročně s poloprázdným žaludkem, za zády s panským dohlížitelem a knězem většinou pro své vrchnosti – pro šlechtice – pány, jen malinko pro sebe. Mohli být s takovým osudem spokojeni?׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleV poddanské vsiVýrobceDPrahaRok1973Délka30 okénekAutor textuBalcar Luboš Dr.PředlohaDJOBOznačení4886Další diafilmy výrobceStátní statek I. Díl Polní plodinyChováte se také tak?K 15. výročí osvobozování ČSR II. Část vojensko historickáTuristika - táboření