Slavná bojová cesta 1. čs. armádního sboru v SSSR – DuklaDo boje: Významné období ve vývoji čs. vojska v SSSR představuje vznik a budování 1. čs. armádního sboru v SSSR a jeho účast v bojích na Dukle. Byla předzvěstí nástupu do boje za konečné osvobození Československa od fašistického útlaku. I v této etapě, tak jako při budování praporu a brigády bylo však nutno překonat intriky čs. buržoazní vlády v Londýně.+40Střelecký výcvik nováčků na Volyni: Po osvobození Volyně sovětskými vojsky v únoru 1944 požádal generál L. Svoboda o přemístění 1. čs. samostatné brigády v SSSR na Volyň, kde žilo na 45 000 Čechů. Machinace čs. vojenské mise v SSSR v čele s generálem Ingrem posílat volyňské Čechy daleko od fronty do Jefremova a nezasazovat je do boje, jim nevyšly. Transporty dobrovolníků byly zadrženy a vráceny. Během několika týdnů se jich přihlásilo na 12 000 a mezi nimi i 600 žen.Hrdina Sovětského svazu poručík A. Sochor při projevu nad hrobem obětí nacistů v Českém Malíně: Vzpomínky volyňských Čechů na druhou světovou válku a fašistickou okupaci nebyly nijak radostné. I na ně dopadla krutá rána. 14. července 1943 vtrhli do osady Český Malín esesáci, vesnici vydrancovali a zapálili. Z celkového počtu 470 obyvatel fašisté 400 zavraždili. Měli tedy volyňští Češi co trestat.Výcvik dělostřelců v Černovicích: I když počet dobrovolníků neustále rostl, čs. vláda se vytrvale bránila početně posílit 1. čs. samostatnou brigádu v SSSR. Postavila se proti návrhu doplnit a rozšířit brigádu na divizi. Snažila se o spojení všech jednotek SSSR v tzv. „lehký sbor“, který neměl mít těžké zbraně. Do velitelských funkcí měli být dosazeni důstojníci z Anglie. Tím chtěla londýnská buržoazní vláda ovládnout čs. vojsko v SSSR, aby jej mohla zneužít pro připravované protilidové plány v Československu. Moskevské vedení KSČ tak jako v předcházejícím období však její plány zmařilo.Osádka tanku „Žižka“, třetí zprava Š. Vajda, hrdina Sovětského svazu: Rozhodující obrat v boji za rozšíření a reorganizaci čs. vojska v SSSR nastal na jaře 1944. 10. dubna 1944 Lidový komisariát SSSR a generální štáb Rudé armády vydaly Memorandum o zřízení 1. čs. armádního sboru v SSSR. Memorandum povolovalo vytvořit ze všech československých jednotek na území Sovětského svazu vyšší vševojskový svazek, 1. čs. armádní sbor v SSSR. Sbor pak měl ve své organizaci zahrnuty všechny druhy vojsk a služeb. Tím se také skončily několikaměsíční spory mezi moskevským vedením KSČ a čs. vládou v Londýně o rozšíření brigády. Současně s tím byly i zmařeny plány na zneužití čs. vojska pro protilidové cíle v Československu.Sovětští instruktoři pomáhají při výcviku čs. vojáků z protitankových pušek: Základem pro další rozšíření čs. vojska v SSSR se stala 1. čs. samostatná brigáda v SSSR, která byla početná, nejlépe organizovaná, vyzbrojená a vycvičená a měla i nejbohatší bojové zkušenosti. Po jejím přesunu na západní Ukrajinu do prostoru Černovice -Kamenec Podolský—Proskurovo začalo organizování armádního sboru, jež se neobešlo bez obtíží. I v této době se však plně prokázala bratrská pomoc Sovětského svazu. Jednotky dostaly nové zbraně a výstroj. Přišlo i 350 zkušených sovětských instruktorů, s jejichž pomocí byly organizace a výcvik rychleji zvládnuty.Výcvik spojařek: Zřizovaly se nové jednotky. Tvořila se 3. čs. brigáda a rovněž z tankového praporu vyrůstal pluk a později brigáda. Výcvik byl velmi náročný. Veliká pozornost byla věnována přípravě na boj v horách a lesích. Vše probíhalo velmi rychle, což vyžadovala blízkost čs. hranic i nadcházející boje. Tak jako muži se i ženy intenzívně připravovaly k boji za osvobození své vlasti.Přehlídka 2. čs. paradesantní brigády v dubnu 1944 při předání zástavy: Od začátku roku 1944 probíhal v Jefremově také výcvik 2. čs. paradesantní brigády v SSSR. I zde byla příprava velmi intenzívní. 22. dubna bylo uskutečněno závěrečné cvičení, kterému přihlíželi i soudruzi Gottwald, Kopecký a Čulen. 23. dubna pak složili příslušníci brigády slavnostní přísahu a byla jim předána bojová zástava. Brigáda byla připravena k zasazení do boje v sestavě 1. čs. armádního sboru.Nástup příslušníků 1. čs. samostatného stíhacího leteckého pluku v SSSR: V souladu s Memorandem vznikla 23. května v Ivanově u Moskvy 128. čs. samostatná stíhací letecká peruť v SSSR, vyzbrojená letouny Lavočkin La-5 FN. Na základě rozhodnutí sovětského velení se pak zformoval v Kubince 1. čs. samostatný stíhací letecký pluk v SSSR. 30. července se letecký pluk na vlastní žádost příslušníků přemístil do Proskurova, do prostoru výstavby 1. čs. armádního sboru v SSSR.Předání bojové zástavy 3. čs. brigádě v Sadaguře: Při výstavbě 1. čs. armádního sboru v SSSR a jeho celkové přípravě bylo vycházeno nejen z bohatých sovětských zkušeností, ale i specifických úkolů, které měl sbor a jeho příslušníci plnit v nastávajících bojích a po příchodu do osvobozené vlasti. Při jeho budování se počítalo nejen se zasazením do bojových akcí na frontě, ale i s rozsáhlou politickou a organizační prací při praktickém uskutečňování národní a demokratické revoluce u nás, při budování lidově demokratického zřízení na osvobozeném území a při výstavbě nových čs. ozbrojených sil.Redaktoři deníku „Za svobodné Československo“: V době přípravy 1. čs. armádního sboru v SSSR bylo nutno vzhledem k úkolům, které měl plnit, stmelit tvořící se jednotku, připravit politicky její příslušníky k nadcházejícím bojům na území republiky a zvýšit zájem vojáků o budoucí uspořádání poměrů ve vlasti. Tyto úkoly plnila osvětová činnost, řízená a prováděná komunisty a práce stranických organizací. V srpnu 1944 bylo ve sboru již 426 komunistů.Škpt. J. Procházka provádí instruktáž osvětových důstojníků: Existence a práce stranických organizací KSČ a osvětová činnost sehrála významnou úlohu při utváření politického charakteru naší jednotky v SSSR jako základu naší budoucí lidové armády a přispěla velkou měrou k tomu, že 1. čs. armádní sbor v SSSR se stal v době pouhých 4 měsíců plně bojeschopným a připraveným i na politické úkoly v osvobozovacích bojích na území republiky.Soudruzi Kl. Gottwald, Zd. Fierlinger a V. Borek v Proskurově v červenci 1944: V prvé polovině července 1944 přijel k 1. čs. armádnímu sboru v SSSR soudruh Gottwald. V průběhu týdenního pobytu se nejen seznámil s životem vojáků, ale sešel se i několikrát s vedoucími stranickými pracovníky a besedoval s nimi o jejich další práci. Stejně tak jako v Buzuluku a Novochopersku, sehrál významnou úlohu jeho projev i v Černovicích, ve kterém bylo ukázáno velké a vznešené poslání příslušníků sboru v posledním období válečných událostí.Organizace 1. čs. armádního sboru v SSSR: V červenci 1944 byl sbor připraven k boji. Jeho velitel generál J. Kratochvíl požádal o zasazení jednotky na frontu. V té době měl již více než 16 000 příslušníků. Byl organizován do dvou vševojskových brigád, jedné výsadkové, jedné tankové, sborového dělostřeleckého pluku. Měl všechny potřebné zabezpečovací jednotky a byl do něj organizačně začleněn i 1. čs. samostatný stíhací letecký pluk v SSSR. V té době měl sbor 600 motorových vozidel, přes 50 tanků, 280 děl a minometů, 12 000 kulometů, samopalů a pušek.Rozsah osvobozenecké mise Rudé armády: V letních měsících 1944 provedla Rudá armáda řadu významných operací. V jejich průběhu byl vyhnán nepřítel z území Sovětského svazu a Rudá armáda zahájila svoji velkou internacionální osvobozeneckou misi. V té době se sovětská vojska přiblížila i k československým hranicím.J. Šverma před odletem na Slovensko: Perspektiva brzkého příchodu sovětských vojsk byla jedním z důležitých momentů, který urychlil na Slovensku přerůstání hnutí odporu v celonárodní ozbrojené povstání. 29. srpna 1944 vypuklo Slovenské národní povstání. Hrdinný lid Slovenska sváděl nerovný boj s hitlerovskými vojáky. A v této nejkritičtější době podává pomocnou ruku, tak jako mnohokrát předtím, sovětský lid.Sovětští vojáci při překonávání těžkého terénu: Přestože operace přes Karpaty nebyla zahrnuta do plánu sovětského velení a Slovensko mělo být osvobozeno obchvatem přes Maďarskou nížinu a Moravskou bránu, rozhodlo Vrchní velení Rudé armády okamžitě změnit původní plán a co nejrychleji pomoci slovenskému lidu. Nejkratší, avšak nejtěžší cesta k povstaleckým oblastem vedla směrem na Krosno—Duklu—Prešov. Karpatsko-dukelská operace je příkladem plnění spojeneckého závazku, je svědectvím o pravé a velké lásce sovětského lidu k lidu našich zemí.Sestava 38. armády: Karpatsko-dukelskou operaci uskutečnila 38. armáda pod velením generálplukovníka K. S. Moskalenka. V jejím středu se bojů od samého začátku úspěšně zúčastnil i 1. čs. armádní sbor v SSSR. Ten se přesunul v srpnu 1944 na frontu do severního předhoří Poloninských Karpat. Do přímého boje byl poprvé zasazen v rámci úderu, který vedla sovětská vojska od září na pomoc Slovenskému národnímu povstání. Nadešel čas přímého osvobození naší vlasti, čas přímé pomoci domácímu odboji. A na tento okamžik toužebně čekali všichni příslušníci sboru.Generál L. Svoboda hovoří k vojákům před zahájením karpatsko-dukelské operace: Slova velitele generála L. Svobody před zasazením do bojů na Dukle byla závazkem pro všechny příslušníky jednotek: „Stojíme na prahu vlasti. Uvědomte si jaký čestný úkol vás očekává. Jsem přesvědčen, že svůj úkol splníte. Nebude lehký. Berte si příklad ze skvělého bojového chování svých starších druhů, slavných hrdinů od Sokolova, Kyjeva, Bílé Cerkve a Žaškova“.Postup v Karpatech: 8. září 1944 začala bitva na Dukle. Po sto dvaceti pěti minutové dělostřelecké přípravě vyrazily sovětské jednotky k útoku na polské město Krosno. Odpor hitlerovců byl nečekaně silný. Začal úporný, vyčerpávající a dlouhotrvající boj o jednotlivá horská pásma Karpat. Nepřítel měl předem vybudovanou obranu, položil desetitisíce pěchotních i protitankových min. Ale bojující slovenský lid čekal na pomoc. Metr za metrem postupovali vojáci a platili krví každý kousek dobyté půdy.Generál L. Svoboda na pozorovatelně: 9. září v ranních hodinách vstoupil v plné míře do boje v prostoru osad Machnóvka a Wrocanka 1. čs. armádní sbor v SSSR. V prvém boji utrpěl velké ztráty. Vzhledem k neúspěchu byl generál J. Kratochvíl, na nátlak Londýna určený do funkce velitele čs. armádního sboru, zbaven velení. Novým velitelem byl jmenován dosavadní velitel 1. čs. brigády generál L. Svoboda.Překládání sovětského vojenského materiálu na letišti Tri Duby: 15. září 1944 byla do bojů zasazena i 2. čs. paradesantní brigáda v SSSR. Po těžkých bojích ovládla důležitou osadu Besko a pronikla do hloubky 6 km a osvobodila další polské osady. Tím však její přímá účast na karpatsko-dukelské operaci skončila. Brigáda byla postupně přesunuta na letiště Tri Duby, na pomoc Slovenskému národnímu povstání.Zamaskovaná letadla v Zolné: V průběhu karpatsko-dukelské operace a pomoci Slovenskému národnímu povstání zasáhli úspěšně do boje i čs. letci. 17. září 1944 přistál, jako první zahraniční jednotka na domácí půdě, 1. čs. samostatný stíhací letecký pluk v SSSR. Soustředil se na polním letišti Zolná, nedaleko Zvolena, odkud prováděl úspěšné útoky proti fašistickým vojskům. Den 17. září je proto na věčnou památku ustanoven Dnem československého letectva.Dělostřelectvo na Dukle: V bojích na Dukle musela útočící vojska vynakládat nesmírné úsilí ke zdolání každého zákopu, osady a kóty. Bojovalo se o každý metr půdy. Nic však nemohlo zadržet sovětské a československé vojáky, kteří vedeni touhou pomoci slovenskému lidu a vědomi si své vlastenecké a internacionální povinnosti, překonávali jeden odpor za druhým. Na tomto boji se úspěšně podíleli i čs. dělostřelci.Čs. vojáci v zákopech na Dukle: Urputné boje vzplanuly o kótu 534 a Hyrowu horu. Kdo byl pánem těchto dvou kopců, ovládal cesty vedoucí k průsmyku, k našim hranicím. Proto se o ně nelítostně bojovalo. Desetkrát změnila kóta 534 majitele během jediného dne. 19. září však naši vojáci kótu proti nepřátelské přesile dobyli definitivně. Kóta 534 se stala symbolem statečnosti a odvahy našich a sovětských vojáků.Tankisté a samopalníci v Karpatech: Zásluhou našich tankistů bylo obsazeno městečko Dukla a později i proslulá Hyrowa hora. Na tak vysokou horu naši tankisté nikdy před tím, ani nikdy později neútočili. Tesařík, Jasiok, Vrána, Hecht a další vykonali v těchto bojích pravé divy statečnosti. Jejich zásluhou se také podařilo samopalníkům definitivně zlikvidovat odpor fašistů.Kapitán R. Jasiok: 30. září 1944 po mohutné dělostřelecké palbě vyrazil k rozhodnému útoku společně s útvary 38. armády i 1. čs. armádní sbor v SSSR. Rozpoutal se tuhý boj. Naše jednotky však ovládly horské výšiny jihovýchodně od Barwinku a rota samopalníků pronikla téměř až na československé hranice. V těchto bojích padl komunista a vlastenec poručík R. Jasiok, velitel tankové roty, který se zúčastnil bojů u Sokolova a Kyjeva. Za svoji statečnost byl vyznamenán in memoriam titulem hrdina ČSSR a povýšen do hodnosti kapitána.Vztyčování státní vlajky: 6. října 1944 v 02.00 hodin vyrazila průzkumná skupina 2. praporu 1. čs. brigády, vedená četařem K. Nebeljakem. V 06.00 hodin již překročila československé hranice a vztyčila na československém území státní vlajku. V poledních hodinách vstoupila vojska 1. čs. armádního sboru v SSSR do Vyšného Komárníku a v poledne dosáhla severního okraje Nižného Komárníku.Čs. vojáci překračují státní hranici: Pocity čs. vojáků, kteří opět po šesti letech vstoupili na půdu své vlasti, nejlépe vyjádřil jejich velitel generál Svoboda: „Zvolna sestupuji k místu, kde vlaje československá státní vlajka. Před sebou vidím hraniční sloup. Jeden ze samopalníků u něho klečí a líbá ho. Pociťuji nevýslovnou radost. Jsem hrdý na ty, kteří teď pochodují přes osvobozené hranice ... Jsem hrdý na ty, kteří si několik kilometrů před námi vyřizují účty s prchajícími hitlerovci. A konečně na ty, kteří se této šťastné chvíle nedočkali. A pociťuji nesmírnou vděčnost sovětským vojákům, bez nichž bychom zde nikdy nestáli.“Čs. vojáci na Dukle: Na věčnou památku této významné historické události byl 6. říjen stanoven Dnem Československé lidové armády. Připomínáme si tento hrdinný boj československých jednotek na území SSSR, PLR a ČSSR, jejich vysoké morálně politické a bojové kvality, hrdinství a statečnost, ale i jejich vysokou ukázněnost a věrnost vojenské přísaze, kterou prokázali v nelítostném boji s hitlerovským fašismem.Zneškodňování min příslušníky 1. čs. armádního sboru v SSSR: Po dobytí Dukelského průsmyku však urputné boje pokračovaly. Fašisté dělali vše, aby zabránili postupu útočících vojsk. Dělali to důsledně a zákeřně. Ani jediná cesta nezůstala nezaminována. Miny byly hluboko v zemi a nebylo snadné je objevit. Byly rozmístěny téměř všude. Mina se stala jedním z nejzákeřnějších nepřátel a to i po ukončení bojů.V karpatských bojích českoslovenští vojáci po boku sovětských druhů ve zbrani napsali do bohatých a hrdých dějin našich národů významnou kapitolu o hrdinství a statečnosti Čechů a Slováků v boji proti fašismu za svobodu, samostatnost a nezávislost své země. Právem patří dukelská bitva k nejslavnějším revolučním tradicím naší bohaté historie. Karpatsko-dukelská operace, v jejímž průběhu tisíce sovětských a československých vojáků položily životy, je nejen bohatým zdrojem zkušeností pro současnost i budoucnost, ale i závazkem nikdy nedopustit, aby se opakoval rok 1938—1939. Stále živým odkazem této bitvy, která vytvořila nehynoucí památník československo-sovětské bojové družby, zůstává i dnes pro každého z nás všestranné naplňování hesla, které se na Dukle zrodilo: „Se Sovětským svazem na věčné časy. Se Sovětským svazem a nikdy jinak.“Zničená nepřátelská technika: Jednotky 1. čs. armádního sboru v SSSR způsobily nepříteli v průběhu bojů na Dukle celkové ztráty 11 000 padlých a raněných, vyřadily z boje velké množství techniky. Velké však byly i vlastní ztráty. Kolem 1000 padlých a na 5000 raněných. Tak draze bylo nutno platit za svobodu země, kterou tak lehce čs. buržoazie v roce 1938 zaprodala.Tankové a motostřelecké jednotky při spojeneckém cvičení ŠTÍT 72: Vstupem na československé území byla dovršena další etapa bojové cesty čs. vojenské jednotky v SSSR. Začalo postupné spojování dvou základních ozbrojených složek národně osvobozeneckého boje našeho lidu — partyzánských jednotek na domácí půdě a československé jednotky v SSSR. Jejich spojení dalo základ formování nové Československé lidové armády, která dnes pod vedením KSČ stojí společně s ostatními armádami států Varšavské smlouvy na stráži míru a socialismu. Důkazem toho jsou i společná cvičení.Památník na Dukle: Naše národy si hluboce váží a ctí památku 144 000 sovětských a tisíců československých vojáků, kteří neváhali obětovat své životy za osvobození naší vlasti. Jejich hrdinské činy jsou pobídkou a závazkem pro všechny příslušníky ČSLA, aby v duchu revolučního odkazu neohrožených bojovníků dále rozvíjeli myšlenky a ideje, které oni vykoupili svou, smrtí. Památník na Dukle vyjadřuje dík našim osvoboditelům.Škpt. J. Kholl a kpt. F. Vrána: V bojích na Dukle si úspěšně vedli i další příslušníci 1. čs. armádního sboru v SSSR: škpt. Josef Kholl, kpt. František Vrána, kterým byly za jejich statečnost uděleny tituly hrdina ČSSR, a tisíce dalších známých i bezejmenných hrdinů. Jim všem patří náš dík.Poručík V. Opatrný: Kdo byli ti z nejslavnějších, kteří jsou naším vzorem? Poručík Vendelín Opatrný, obětavý bojovník, komunista, bojovník ze Španělska, od Sokolova, Kyjeva a Dukly. V bojích o Dukelský průsmyk velel kulometné rotě, která se vyznamenala především při dobývání kóty 534, kde odrazila řadu nepřátelských protiztečí. Stejně úporné boje svedla kulometná rota V. Opatrného o Vyšný Komárník a Krajnou Porúbku. V těchto bojích o první slovenské obce V. Opatrný padl hrdinskou smrtí. Byl mu in memoriam udělen titul hrdina ČSSR.Houfnice a letadlo, jež připomínají dodnes těžké boje: Osmdesát dnů boje na Dukle přineslo svědectví o hrdinství a statečnosti československých bojovníků, o jejich obětavosti a lásce k vlasti. Jim na památku stojí z šedého kamene vytesaný památník, symbol československo-sovětské družby. V dukelském prostoru, kde v těžkých bojích v roce 1944 českoslovenští a sovětští vojáci poprvé vstoupili na naší zem, stojí houfnice, tanky, letouny, zemljanky a úkryty, pozorovatelny, poutač s daty a údaji, které přibližují návštěvníkům nedávnou minulost. Je to památník, který se stal školou socialistického vlastenectví a internacionalismu.Moderní bojová technika: Na začátku prosince 1944 přechodem vojsk 38. armády do obrany na horním toku řeky Ondavy byla dokončena karpatsko-dukelská operace. Boj za osvobození Československa však neskončil. Naše jednotky bojující po boku Rudé armády čekaly ještě další boje, jejichž konečným cílem bylo osvobození celé republiky. I v tomto období prokázaly odvahu, statečnost a ukázněnost. Prokázaly vlastnosti, pro které jsou naším vzorem a příkladem při plnění dnešních náročných úkolů zabezpečování obrany socialistických vymožeností. Jejich slávu dnes rozmnožují příslušníci jednotlivých zbraní ČSLA.Moderní bojová technika: Na začátku prosince 1944 přechodem vojsk 38. armády do obrany na horním toku řeky Ondavy byla dokončena karpatsko-dukelská operace. Boj za osvobození Československa však neskončil. Naše jednotky bojující po boku Rudé armády čekaly ještě další boje, jejichž konečným cílem bylo osvobození celé republiky. I v tomto období prokázaly odvahu, statečnost a ukázněnost. Prokázaly vlastnosti, pro které jsou naším vzorem a příkladem při plnění dnešních náročných úkolů zabezpečování obrany socialistických vymožeností. Jejich slávu dnes rozmnožují příslušníci jednotlivých zbraní ČSLA.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleSlavná bojová cesta 1. čs armádního sboru v SSSR - DuklaVýrobceDPrahaRok1974Délka44 okénekPředlohaCJLITOznačení6667Další diafilmy výrobceElektrotechnika a radiotechnika 3.díl Elektronky, elektrické kmitavé obvody, zesilovače a usměrňovačePlánovaná údržba motocyklu Jawa CZ 250 ccmMlýnské výrobkyOsobní ochrana sluchu