Slavná bojová cesta 1. čs. armádního sboru v SSSR – Boj u SokolovaBojové zástavy čs. vojenské jednotky v SSSR: Národně osvobozenecký boj, který vedl československý lid v čele s KSČ za obětavé a nezištné pomoci Sovětského svazu za druhé světové války proti fašistickým okupantům, tvoří základ našich novodobých pokrokových, revolučních a bojových tradic. Čestné místo v těchto tradicích, k nimž se hrdě hlásí Československá lidová armáda a všechen náš lid, má historie vzniku, budování a bojové činnosti i života československého vojska v SSSR.+36Rudé právo z 6. října 1938: Od zrady buržoazie a tak zvaných spojenců Francie a Velké Británie k účasti čs. vojáků na frontě, vedla dlouhá cesta, plná zápasu a boje s intrikami těch, kteří v roce 1938 ponechali republiku na pospas fašistickým katanům. V rozhodujících hodinách naší historie čs. buržoazie zradila a nechala lid na pospas hitlerovským okupantům.Nástup prvních příslušníků tvořící se čs. jednotky v Polsku v Malých Bronowcích u Krakova: Mnichovské události donutily celou řadu našich občanů opustit okupovanou vlast. Odcházeli jednotlivě nebo v celých skupinách za hranice, aby zde bojovali za její osvobození. Nejkratší a nejschůdnější byla cesta do Polska. Tam také došlo k prvnímu pokusu obnovit československou armádu. Do Malých Bronowic u Krakova a Lešnej se do srpna 1939 sjelo na 3000 československých emigrantů. Ti vytvořili první československou jednotku za hranicemi – Polský legion. Tato jednotka však neexistovala dlouho. Většina příslušníků legionu byla z příkazu naší londýnské vlády odeslána do Francie a zbývající část pod vedením podplukovníka Ludvíka Svobody přešla 19. září 1939 z polského na sovětské území. (Nástup dobrovolníků v táboře v Malých Bronowicích).Jeden z 12 transportů čs. vojáků, který naše londýnská vláda odvelela ze Sovětského svazu: Československá buržoazní vláda v Londýně se snažila, aby na území Sovětského svazu vznikla jen nevelká symbolická jednotka, kterou chtěla podřídit svým politickým cílům. Proto odsunovala naše bojovníky na západ i v letech 1940–1941. Tak se stalo, že koncem roku 1941, kdy se přistoupilo k realizaci organizování československého vojska v SSSR, zůstalo na území Sovětského svazu z původních téměř tisíce osob jen 93.Představitelé moskevského vedení KSČ za druhé světové války: Moskevské vedení KSČ vystoupilo proti koncepci symbolické jednotky a vynaložilo velké úsilí, aby v Sovětském svazu vznikla bojová jednotka. Zásadní stanovisko komunistické strany a nezištná pomoc Sovětského svazu umožnily, že byla vybudována skutečně lidová, na demokratických základech vychovávaná a v sovětském prostředí formována bojeschopná jednotka, která se stala spolu s příslušníky partyzánských jednotek základem nové, lidové československé armády. Sovětský svaz ochotně poskytl při budování naší jednotky rozsáhlou a všestrannou odbornou, materiální, organizační i kádrovou pomoc.Starý klášter v Suzdale, který byl v roce 1940–1941 dočasným domovem čs. vojáků, kteří přešli z Polska: Oficiálním základem pro vznik československé vojenské jednotky v SSSR se stala „Spojenecká smlouva mezi SSSR a ČSR“ uzavřená 18. července 1941. Z hlediska budování čs. vojenských jednotek v Sovětském svazu byl důležitý 3. článek Smlouvy, ve kterém se říká: „Vláda Sovětského svazu vyjadřuje souhlas s tím, aby byly vytvořené na území SSSR z československých státních občanů vojenské jednotky, pod vedením, které jmenuje Československá vláda se souhlasem sovětské vlády. Pokud jde o vojenské použití, podléhají čs. jednotky na území SSSR hlavnímu velení SSSR.“ Dne 10. ledna 1942 byl dán sovětskou vládou souhlas s budováním samostatné čs. jednotky v SSSR.Budova velitelství čs. vojenské jednotky v SSSR v Buzuluku: Formování čs. vojenské jednotky v SSSR bylo zahájeno počátkem roku 1942 v Buzuluku, ve městě ležícím asi 150 km východně od Kujbyševa. Od 5. února 1942, kdy sem přijela první skupina Čechoslováků, tvořící jádro velitelského sboru vznikajícího čs. vojska, začali se v Buzuluku soustřeďovat stále noví a noví dobrovolníci. Přijížděli krajané ze všech končin sovětské země, kteří po první světové válce zůstali v Sovětském svazu, ti, kteří odjeli do sovětské země v letech, kdy nemohli u nás najít obživu, i ti, kteří uprchli z okupované vlasti před terorem fašistů, aby proti nim se zbraní v ruce aktivně bojovali. Hlásili se mladí i staří, vojáci i nevojáci.Výcvik zdravotních jednotek, kde ve většině byly ženy: Mezi dobrovolníky bylo i mnoho žen, které byly odhodlány po boku mužů bít nepřítele stejně rozhodně, jako před pěti sty lety husitské ženy. Ženy byly zařazovány zejména do zdravotnické a spojovací služby. Mnohé z nich však bojovaly i v prvé linii.Zimní výcvik s minomety při minus 35 stupních: Nových dobrovolníků den ze dne přibývalo. V polovině března roku 1942 byl zahájen výcvik. Každé začátky jsou těžké a byly těžké i v Buzuluku. Silný mráz, nedostatek velitelů, nezkušenost mnohých dobrovolníků a řada dalších skutečností musely být společným úsilím překonány.Výuka v kursu důstojníků: Budování 1. čs. samostatného praporu v SSSR od samého začátku naráželo na velký nedostatek velitelů, zejména odborně vyškolených a zkušených důstojníků. Ti, kteří byli v Polském legionu, byli záměrně československou londýnskou buržoazní vládou odveleni. Proto byla při praporu zřízena poddůstojnická a důstojnická škola, do které byli vybráni nejschopnější příslušníci jednotky a ve kterých při výuce všestranně pomáhali důstojníci Rudé armády.Nácvik zteče v okolí Buzuluku: Intenzita výcviku se stupňovala. Začala dlouhá, často i několikadenní cvičení. Cvičilo se ve dne i v noci. Počáteční mrazy byly vystřídány stepními vedry. Vojáci i velitelé však vynakládali všechno úsilí a přemáhali všechny útrapy urychleného výcviku, aby jednotka byla co nejdříve bojeschopná a mohla odejet na frontu bojovat po boku hrdinné Rudé armády proti fašistickým vojskům.Npor. Otakar Jaroš přednáší ve chvíli oddychu při výcviku: Velmi důležitou úlohu při utváření politického profilu jednotky sehrála politickovýchovná činnost, kterou z pověření moskevského vedení KSČ řídil kpt. dr. Jaroslav Procházka a která přinášela od samého zrodu jednotky velký užitek. Přednášky, besedy, vlastní tisk, vše bylo zaměřeno k tomu, aby vojáci byli dobře obeznámeni se situací doma i s válečnými událostmi na frontě. Politickovýchovná práce přispívala ke zvyšování kázně a ke zkvalitňování výcviku.Soudruh S. Petras při výcviku samopalníků: Nesmírně obětavou a náročnou politickovýchovnou a organizátorskou práci vykonávali v československé vojenské jednotce v SSSR komunisté, kterých bylo před odchodem na frontu v praporu 56. Komunisté Spiegel, Opatrný, Machač, Petránková, Petras, Procházka, Hruška, Harus a další měli rozhodující podíl na názorovém stmelení příslušníků jednotky, na tom, že vojsko bylo skutečně nové svým charakterem i posláním. Při výcviku v Buzuluku byli první v úsilí za dosažení rychlé a vysoké bojeschopnosti. Pomáhali velitelům upevňovat kázeň, stali se organizátory doškolovacích kroužků. Šli příkladem při navazování styků a prohlubování přátelství se sovětskými občany.Soudruh Klement Gottwald při návštěvě v Buzuluku: Velký význam pro rozvoj politické práce uvnitř čs. vojenské jednotky a pro politické uvědomění jejích příslušníků, měly návštěvy vedoucích představitelů KSČ v Buzuluku. Zejména projev soudruha Klementa Gottwalda ze dne 27. května 1942 se stal mobilizujícím faktorem při budování jednotky, prohlubování její bojové a politické přípravy.Výcvik střelců z protitankových pušek v Buzuluku: Čs. buržoazní vláda v Londýně počítala s tím, že naše zahraniční jednotky budou použity až na sklonku války a zajistí po porážce fašismu v osvobozené republice předválečné politické a hospodářské poměry. Tento osud měl stihnout i čs. vojenskou jednotku v SSSR. Proto přísluhovači této koncepce usilovali o to, aby jednotka nebyla odeslána na frontu. S touto londýnskou koncepcí se však příslušníci jednotky neztotožnili. Nechtěli nečinně přihlížet k velkému úsilí sovětského lidu a jeho armády o záchranu lidské civilizace. Svými názory dali čs. buržoazní londýnské vládě na srozuměnou, že s nimi pro své zrádné cíle nemůže počítat.Výcvik v přepravě přes řeku: Velitel 1. čs. samostatného praporu v SSSR plukovník L. Svoboda a osvětový důstojník kapitán J. Procházka respektovali hlas svých vojáků. Bez souhlasu čs. londýnské vlády a prezidenta E. Beneše a proti jejich přání odeslali 28. srpna 1942 dopis Lidovému komisaři obrany SSSR J. V. Stalinovi, ve kterém vyjadřují mínění všech vojáků a žádají o neprodlené odeslání na frontu.Ze závěrečného cvičení: Žádost našich vojáků k odeslání na frontu a zasazení do boje byla kladně sovětským vrchním velením vyřízena. Dříve však, než padlo poslední slovo, musela být prověřena celková připravenost a bojeschopnost všech příslušníků praporu. Dne 2. prosince 1942 bylo v Buzuluku uskutečněno závěrečné cvičení za přítomnosti zmocněnce sovětského generálního štábu generálporučíka G. S. Žukova. Vojáci čestně obstáli a bojové střelby splnili na výtečnou. Generál G. S. Žukov zakončil celkové hodnocení slovy: „Zbraně, které vám dala Rudá armáda, se dostaly do zlatých rukou“.Přísaha 1. čs. polního praporu v Buzuluku 27. ledna 1943: O zasazení 1. čs. samostatného praporu v SSSR do boje bylo rozhodnuto v lednu 1943. Dne 27. ledna dostal prapor bojovou zástavu, na které byla připojena stuha věnovaná občany města Buzuluku s nápisem „Smrt německým okupantům“. O nápisech na zástavě a stuze podplukovník L. Svoboda řekl: „Prvé heslo ‚Pravda zvítězí‘ nás naplňuje neochvějnou vírou v osvobození našeho poníženého národa. Druhé heslo ‚Věrni zůstaneme‘ chceme přinést i do osvobozeného Československa. Heslo na stuze ‚Smrt německým okupantům‘ vyjadřuje způsob, kterým chceme ztrestat fašistické násilníky.“Velitel 1. čs. samostatného praporu v SSSR přijímá hlášení o připravenosti praporu k odjezdu na frontu: Dne 28. ledna byla vyhlášena pro příslušníky praporu zvýšená bojová pohotovost. 30. ledna 1943 opustil 1. čs. samostatný prapor v SSSR Buzuluk a byl začleněn do sestavy vojsk Voroněžského frontu, kterému velel generálplukovník F. I. Golikov. V Buzuluku zůstala jen náhradní jednotka, u které se soustřeďovali další dobrovolníci.Přísaha příslušnic čs. vojenské jednotky v SSSR v Buzuluku: Přes námitky čs. londýnské buržoazní vlády a jejího ministerstva národní obrany, které zakázalo brát na frontu ženy – respektovat tento zákaz by bylo znamenalo odložení odjezdu o dva měsíce a vycvičit ve zdravotnické službě muže – odjíždějí na frontu společně s muži i ženy, aby dokázaly, že budou bojovat na frontě stejně dobře a statečně jako ženy sovětské.Schéma organizace 1. čs. samostatného praporu v SSSR: Ke dni odjezdu na frontu měl 1. čs. samostatný prapor v SSSR celkem 974 příslušníků: 26 důstojníků, 10 rotmistrů, 237 poddůstojníků a 663 vojínů. V praporu bylo 38 žen. Kromě osobních ručních zbraní měl prapor 40 lehkých a 12 těžkých kulometů, 9 minometů ráže 50 mm a 9 ráže 82 mm, 16 protitankových pušek a 2 protitankové kanóny ráže 45 mm. Organizace praporu: velitelství se štábem praporu, velitelská, průzkumná, spojovací, ženijní, zdravotní a zásobovací četa, oddíl polních četníků, tři pěší roty, kulometná, protitanková a minometná rota a týlové jednotky praporu.Sokolovský kostelík, v němž měl v průběhu boje své velitelské stanoviště npor. O. Jaroš: V noci z 2. na 3. březen 1943 se rychlým pochodem přesunul 1. čs. samostatný prapor v SSSR k Sokolovu k říčce Mža s úkolem zaujmout obranu a nepustit přes řeku ani jeden nepřátelský tank. Velení praporu rozhodlo přesunout obranu za řeku a položit důraz v systému obrany do městečka Sokolovo. Na vlastní žádost npor. Jaroše sem byla poslána 1. rota, které velel, doplněná o další bojovníky.Desátník Volf, jeden z hrdinných bojovníků od Sokolova: Dne 8. března 1943 se vojáci 1. čs. samostatného praporu v SSSR střetli poprvé v otevřeném boji s fašistickým nepřítelem. Pod vedením plk. Ludvíka Svobody podstoupili ve svazu Rudé armády na sovětském území a se sovětskými zbraněmi svůj první bojový křest ohněm.Mapka boje u Sokolova: Na říčce Mža v ukrajinské vesnici Sokolovo a v jejím okolí se 8. března 1943 rozpoutaly těžké boje. V 15.30 hodin zahájily fašistické jednotky útok. Úder byl veden severozápadně Sokolova, na jihovýchodní okraj a na celou jižní stranu městečka. Do několika opakovaných ztečí nasadil nepřítel 60 tanků a dva prapory samopalníků na obrněných transportérech.Npor. O. Jaroš a dekret, kterým byl jmenován jako první zahraniční občan hrdinou Sovětského svazu: Přes hrdinný odpor obránců se přesile nepřítele podařilo proniknout do osady a zmocnit se její větší části. V 19.00 hodin vydal plukovník Svoboda rozkaz 1. rotě opustit Sokolovo a posílit řady obránců na severním břehu říčky Mža. Spojky však nemohly rozkaz doručit. Boj zuřil i v noci. V ranních hodinách 9. března pak ze Sokolova odešla poslední obrana. Českoslovenští vojáci s pomocí přidělených sovětských jednotek zničili 19 německých tanků, 6 obrněných transportérů a téměř 400 nepřátelských samopalníků. 1. čs. samostatný prapor v SSSR měl 112 mrtvých, 106 raněných a 30 nezvěstných. Obránci Sokolova měli svůj velký vzor ve svém veliteli nadporučíku Otakaru Jarošovi. Ten je svým bojovým nadšením strhával k rozhodným a smělým činům, k udatnosti a chrabrosti. Ani v nejprudší palbě neopouštěl vojáky. I přes své těžké zranění dále řídil boj. Nadporučík Otakar Jaroš padl hrdinnou smrtí, jeho vojáci úkol splnili. Ani jeden fašistický tank nepřekročil řeku Mži.Desátník K. Markovič: 1. čs. samostatný prapor v SSSR zůstal ve svém obranném úseku až do 13. března, kdy dostal rozkaz k odchodu z obranných postavení. V této době plnili vojáci náročné úkoly. Ráno 11. března zachytil radista desátník K. Markovič na svém přístroji zprávu, že fašistické jednotky, soustřeďující se u Sokolova, připravují vyrazit v 06.00 hodin k útoku. Silným raketometným a dělostřeleckým přepadem sovětských jednotek dvě minuty před stanovenou dobou, byly hitlerovským vojskům, které již k útoku nevyrazily způsobeny téměř 60% ztráty.Nástup 1. roty, které velel npor. O. Jaroš: Kdo byli ti, kteří u Sokolova psali novodobé tradice Československé lidové armády a kteří se zapsali do srdcí nás všech na věky nezapomenutelnými činy? Byli to lidé s nevyčerpatelnou vůlí zvítězit nad nepřítelem. Spojovala je touha odčinit potupnou, ponižující zradu na našich národech z let 1938–1939 a po boku sovětského lidu přispět k porážce hitlerovského fašismu a k osvobození rodné vlasti.Svobodník Ignác Spiegel vyznamenán in memoriam Řádem rudého praporu: Vzorem všem našim vojákům jsou hrdinské činy komunisty, španělského interbrigadisty, kulometníka, svobodníka Ignáce Spiegela. Na aragonské frontě velel četě a zde skládal zkoušku politické a vojenské dospělosti. Ve Španělsku si vysloužil hodnost poručíka, kterou mu však londýnské ministerstvo národní obrany neuznalo. Komunista I. Spiegel se však stejně tak dobře jako na aragonské frontě bil u Sokolova. Před nepřítelem neustoupil a svým kulometem bil do nepřátelských rojnic, dokud jeho statečné srdce neumlklo pod pásy hitlerovského tanku.Z výcviku v Buzuluku: Svůj čtyřiadvacetiletý život položil pro slávu své jednotky a pro vítězství nad nepřítelem npor. Lom (zástupce velitele 1. roty npor. O. Jaroše), rotmistr Hynek Voráč, hrdinsky padl mladý komsomolec Jožka Švéda. Svůj život obětovali komunisté Redisch, podporučík Frank, kulometník Kománek, desátník Žur, komunista Kurt Wolf a další. To jsou ti stateční z nejstatečnějších. Padli, ale žijí a budou žít v našich srdcích a vzpomínkách. Stávají se pro nás zářným příkladem v naší práci při výstavbě a obraně socialismu a míru.G. Olšanová, Š. Akermanová, G. Goldmanová: Nelze nevzpomenout statečných žen. Desítkám raněných bojovníků poskytly první ošetření a mnohdy s nasazením vlastního života odvlékaly pod nepřátelskou palbou raněné z bojiště. V nejprudší palbě se vrhaly tam, kde zaslechly sténání a kde bylo jejich rukou třeba. Proto nelze zapomenout na hrdinské činy statečných sanitářek Ptáčkové, Olšanové, Pišlové, Benešové, Zingrové, Malínské, Vyhnánkové a dalších.Marie Ljalková při výcviku: Po boku mužů uprostřed bojů ničily nepřítele i nejlepší střelkyně praporu – odstřelovačky Biněvská a Ljalková. Marie Ljalková, která v boji zastřelila 5 fašistických vojáků byla vyznamenána Řádem rudé hvězdy a jako první žena Československým válečným křížem z roku 1939.Slavnostní nástup praporu ke čtení rozkazu o vyznamenání za boje u Sokolova: Sovětská vláda vysoko ocenila první bojové vystoupení naší jednotky u Sokolova. Nadporučík Otakar Jaroš byl za příkladné hrdinství jako první příslušník jiné země jmenován hrdinou Sovětského svazu. Velitel praporu plk. Ludvík Svoboda byl vyznamenán Leninovým řádem. Dále obdrželi čs. vojáci 15 Řádů rudého praporu, 1 Řád Vlastenecké války 1. stupně, 20 Řádů Vlastenecké války 2. stupně, 22 Řádů rudé hvězdy, 26 medailí Za odvahu a 1. medaili Za bojové zásluhy. 88 příslušníků obdrželo Československý válečný kříž z roku 1939 a 77 čs. medaili Za chrabrost.Sovětští tankisté, kteří společně s našimi vojáky bojovali u Sokolova: Výsledky boje u Sokolova potvrdily správnost linie moskevského vedení KSČ na vytvoření početného, pevně organizovaného, dobře vyzbrojeného a vycvičeného vojska, které se zúčastní válečných operací v sestavě Rudé armády. Úspěchy 1. čs. samostatného praporu v SSSR na frontě významně podpořily i snahu rozšířit a dále budovat čs. vojsko v SSSR. Boje 1. čs. samostatného praporu v SSSR v březnu 1943 se proto staly plným právem základem novodobých tradic Československé lidové armády i všeho našeho lidu.Obraz boje příslušníků 1. čs. samostatného praporu v SSSR v Sokolově: Velký je význam sokolovského boje a velká je naše láska a vděk těm, kteří tuto bitvu vítězně dobojovali. U Sokolova, poprvé v letech nejstrašnější války, jakou dosud dějiny poznaly, bojovali naši vojáci spolu se sovětskými a společně prolitou krví zpečetili věčné československo-sovětské přátelství, o něž vždy usilovala a bojovala KSČ. V tomto velkém boji byl položen první základní kámen Československé lidové armády, rodící se na půdě našeho vždy věrného spojence – Sovětského svazu.Předseda Nejvyššího sovětu SSSR M. I. Kalinin předává v Kremlu veliteli 1. čs. samostatného praporu v SSSR plukovníku L. Svobodovi Leninův řád: Významnou úlohu sehrála skutečnost, že v čele 1. čs. samostatného praporu v SSSR stál soudruh Ludvík Svoboda voják a vlastenec. Spravedlivý a náročný velitel měl u vojáků přirozenou autoritu a té plně využíval ve prospěch společné věci – boji proti fašismu. Pod jeho vedením plnili vojáci náročné úkoly bojového výcviku, pod jeho vedením šli vojáci praporu, později brigády a armádního sboru do dalších bojů po boku Rudé armády proti hitlerovským vojskům.Příslušníci ČSLA s moderní raketovou technikou: Bojové vystoupení našich vojáků u Sokolova je živým a trvalým odkazem. Na tradice Sokolova cílevědomě navazujeme při výchově k socialistickému vlastenectví a proletářskému internacionalismu. Sokolovo je právem synonymem statečnosti a věrnosti. Jméno Sokolovo má ve svém znaku velký průmyslový závod v Praze. Čestný název „sokolovský“ nesou i vojenské jednotky Československé lidové armády. Sportovci Svazarmu se každoročně účastní Sokolovského závodu branné zdatnosti. Na sokolovskou tradici navazují školy a pionýrské organizace. Odkaz Sokolova je věčně živým zdrojem inspirace k činorodému vlastenectví a internacionalismu pro současnou generaci i pro všechny generace budoucí. Na bojišti u Sokolova začali vojáci 1. čs. samostatného praporu v SSSR psát nejslavnější stránky dějin Československé lidové armády, která pod vedením KSČ a za nezištné pomoci Sovětského svazu je dnes moderní socialistickou armádou, která stojí pevně v řadách ozbrojených sil států Varšavské smlouvy na stráži míru a socialismu.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleSlavná bojová cesta 1. čs. Armádního sboru v SSSR - Boj o SokolovoVýrobceDPrahaRok1974Délka40 okénekPředlohaDJOBOznačení6037Další diafilmy výrobceUmělé družice naší země II. dílEvropské sochařství 19. a 20. stoletíMechanismy strojů I.dílKvětnová revoluce