Rakety – II. díl: Ve strategickém měřítkuGlobální měřítka: V letech po 2. světové válce vstoupilo vojenství do revoluce, kterou nelze srovnat s ničím v jeho dosavadní historii. Vznik raketových jaderných zbraní a jejich všeobecné zavedení do výzbroje armád největších mocností spolu s další novou bojovou technikou změnilo vojenskotechnickou základnu války. Vojenství poprvé v historii má k dispozici samostatný prostředek strategického významu, tj. prostředek, kterým lze přímo řešit úkoly strategického měřítka. Obrovská ničivá síla – jaderná hlavice – se spojila s možností provádět údery obrovskou rychlostí a na neomezené geografické vzdálenosti. Na zeměkouli dnes prakticky neexistuje místo, které by nemohlo být zničeno jaderným úderem během několika desítek minut.Omezené možnosti strategických bombardérů: Ještě v poslední světové válce představovalo bombardovací letectvo hlavní údernou sílu bojujících armád. Jeho vývoj pokračoval i v poválečných desetiletích a soudobé typy bombardérů jsou technicky velmi dokonalou zbraní. Vše však nasvědčuje tomu, že význam klasického bombardovacího letectva klesne v budoucnu na minimum a jeho funkce plně převezmou mezikontinentální a operační balistické rakety (řízené střely). Po určitou dobu bude zachována funkce bombardérů jako nosičů raketových řízených střel – a pochopitelně dodnes se uplatňují v lokálních konvenčních válkách, např. ve Vietnamu. Jedním ze soudobých představitelů zanikající kategorie bombardérů je např. americký B-52 s maximálním doletem 14 000 km, únosností 10 tun, rychlostí 1050 km/hod. Jeho pořizovací cena se udává částkou 8,5 mil. dolarů.+39Vlastnosti strategických raket: Srovnejme si předcházející údaje s některými vlastnostmi mezikontinentálních balistických střel. Charakterizují je: a) Možnost uskutečnit překvapivé napadení díky vysoké rychlosti (kolem 25 000 km/hod.). b) Poměrně velká přesnost zásahu, umožněná dokonalými naváděcími systémy a velkým plošným účinkem jaderné munice. c) Prakticky libovolný dolet a značná únosnost (10–20 t i více). d) Možnost zasazení v kteroukoliv roční, denní či noční dobu, v jakýchkoliv meteorologických podmínkách. e) Tři-až pětkrát nižší pořizovací náklady než u letounu.Strategické rakety kapitalistických států: O pozornosti, kterou nejmodernější armády věnují vývoji a zavádění strategických raket do výzbroje, svědčí tyto údaje o počtu balistických mezikontinentálních řízených střel kapitalistických států, umístěných jednak na pozemních (podzemních) základnách, jednak na námořních lodích, hlavně ponorkách. V závislosti na růstu těchto střel dochází postupně ke snižování početního stavu bombardovacích letounů. Pro roky 1962/63, 1964/65, 1966/67: mezikont. ř. s. 450, 925, 934; balist. ř. s. na ponorkách 250, 480, 624.Perspektivy vývoje raketových a kosmických prostředků: Mnohé k předcházejícím závěrům dokládají i tyto údaje, i když jde pouze o jeden z perspektivních výhledů z r. 1959. Podle něj se mají celkové výdaje na rakety a kosmické prostředky jen v USA zvýšit z 10,1 mld. dol. v roce 1960 na 28 mld. dol. v roce 1975. Rozdělení v mld. dol., pro roky 1960, 1965, 1970, 1975: věd. výzkumné práce 1,3; 2; 3,6; 4,5. Pozemní zařízení 4,1; 5; 5; 6. Rakety a družice 4,6; 7,2; 9,5; 11,5. Pilot. kosmické prostředky 0,1; 1,7; 4,5; 6.Mezikontinentální střely: Objasněme si dráhu letu mezikontinentální balistické řízené střely. Jak je patrno, startuje vertikálně, aby prošla hustými vrstvami atmosféry za minimální dobu. Po několika vteřinách vertikálního se její dráha upravuje směrem k cíli, přičemž rychlost rakety stále roste až do doby úplného spotřebování pohonných hmot nebo vypnutí raketového motoru. Od této doby je střela naváděna a řízena. Po vypnutí motoru letí po balistické křivce pod vlivem sil zemské přitažlivosti a aerodynamických sil. V této době zpravidla dochází k oddělení bojové hlavice od rakety, aby byla ztížena úloha protiraketové obrany.Globální raketa?: V souvislosti s hodnocením úlohy mezikontinentálních raket hovoří se i o tzv. globálních raketách, proti nimž prý není obrany. Uvádí se, že raketa globálního charakteru má poněkud odlišnou dráhu střely. Tvoří ji prostorová křivka různého průběhu. Raketový motor této střely je řízen po celé délce účinné dráhy, její rychlost a případně i směr a tím i místo dopadu jsou ovlivňovány a upravovány povely naváděcích přístrojů. Bojová nálož této rakety může být nasazena na cíl též z oběžné dráhy střely, která se stala družicí Země.Charakteristiky drah mezikontinentálních raket: Zajímavé jsou optimální charakteristiky drah mezikontinentálních balistických střel, které potvrzují značný vliv prostředí (hustota, teplota atmosféry aj.). Povšimněme si zejména krátké doby letu, která se i při tisícikilometrových vzdálenostech počítá jen na minuty, což zvýrazňuje problémy protiraketové obrany. Dostřel v km / max. dostup v km / rychlost m/s / doba letu v min.: 4000 / 820 / 5400 / 18; 8000 / 1270 / 6850 / 29; 12 000 / 1470 / 7500 / 36.Řízená střela Atlas: Podívejme se stručně na některé údaje o hlavních představitelkách mezikontinentálních balistických řízených střel. První generaci amerických střel tohoto typu představovala střela Atlas, jejíž vývoj byl zahájen již v prvních letech po 2. světové válce a která byla začleněna do výzbroje amerických vzdušných sil až v r. 1959. Dlouhá léta působila konstruktérům nemalé starosti a naznačila, že mezikontinentální střely s kapalinovými motory nejsou pro bojové použití výhodné (do r. 1962 cca 119 pokusných startů a z toho jen 80 úspěšných). Vlastnosti: délka 25,1 m, průměr trupu 3 m, max. dolet až 16 000 km, váha při startu 118 000 kg, tah všech motorů při startu 187 000 kp, tah hybného motoru 27 000 kp, palivo – petrolej, okysličovadlo – kapalný kyslík.Titan II.: Od r. 1960 dostaly americké ozbrojené síly další raketu tohoto typu – Titan I. a později Titan II., které jsou v menším počtu dodnes ve výzbroji. Svou konstrukcí a svými vlastnostmi se liší od střely Atlas větší rychlostí, startovací vahou a tahem hybného motoru, dále používanými pohonnými hmotami. Na obr. zdokonalený Titan II. (dostřel 16 000 km, max. rychlost 7600 m/s, startovací váha 136 t., tah motorů při startu 180 000 kp, tah motoru 2. stupně 45 000 kp.).Hlavní odstrašující síla USA – Minuteman: Mezikontinentální střela "druhé generace", třístupňový Minuteman je dnes považován spolu s raketami Polaris za hlavní "odstrašující" sílu USA. Je vybaven pouze prachovými raketovými motory a svou konstrukcí, rozměry a váhou je mnohem jednodušší a mobilnější než rakety předcházející. Vlastnosti: Dostřel 10 000 km, rychlost 7000 m/s, startovací váha 30 t, délka 18,1 m, průměr 1,8 m, tah motorů 77 000 kp, 25 000 kp, 16 000 kp.Sovětské mezikontinentální rakety: To jsou některé známé typy sovětských mezikontinentálních balistických řízených střel. Podle kódu NATO jsou to tzv. Sasin, Savage, Scrag, Scamp a Shadock.Sovětské rakety a Minuteman: Podrobnější oficiální údaje o sovětských mezikontinentálních raketách nejsou známy. Pro zajímavost aspoň schematické porovnání velikosti a tvaru těchto raket s americkým Minutemanem.Podzemní základna: Nezbytnou a nepostradatelnou součástí "výzbroje" mezikontinentálních řízených střel jsou podzemní základny, vybavené odpalovacím a veškerým pomocným zařízením. Na obr. vidíme schéma takové základny, která může být však vybudována i pro odpálení několika raket současně.Výdaje na rakety a odpalovací základny: "Tanec miliónů" – tak by bylo možno nazvat náklady spojené s vývojem, výrobou a instalací mezikontinentálních raket. Na dlouholetý výzkum a konstrukci rakety Atlas bylo vynaloženo 3,5 mld. dolarů. Cena jedné střely činí "maličkost" – 2–2,5 mil. dolarů (Titan až 3,8 mil. dol., Minuteman 1,5 mil. dolarů). Odhaduje se zároveň, že z celkových nákladů, věnovaných na vybavení odpalovacích základen, připadá na vlastní střely 20 %, na náhradní součástky 10 %, zatímco na stavební práce s příslušenstvím plných 70 %.Odpalovací základny na mořích: Za pohyblivé podmořské odpalovací základny je možné považovat soudobé ponorky, vybavené převážně atomovým motorem. Účel je zřejmý. Ponorky lze lépe utajit, jsou méně zranitelné než podzemní základny, umožňují široký manévr raketových jaderných zbraní, údery proti nim snižují nukleární hrozbu proti vlastnímu území. Je proto pochopitelné, že výstavba atomových ponorek s raketovou jadernou výzbrojí je v popředí úsilí hlavních nukleárních velmocí. Obr. naznačuje způsob možné instalace střel ve střední části ponorky (obvykle 16 ks). Účinnosti celé zbraně přispívá skutečnost, že byl úspěšně vyřešen způsob odpalování raket pod hladinou.Počet lodí USA na atomový pohon: V této souvislosti si uveďme některé údaje, které svědčí o rychlém tempu modernizace válečných lodí. Válečné námořnictvo USA disponovalo v r. 1967 77 loďmi na atomový pohon, z toho 41 atomovými ponorkami (do r. 1967 bylo spuštěno na vodu pouze 10 ponorek). V příštích čtyřech letech má být dokončeno dalších 29 lodí, které jsou ve výstavbě. Na jedné ponorce je instalováno 16 balistických střel Polaris nebo Poseidon.UGM – 27 Polaris: Toto je dvoustupňový Polaris, který je schopen nést vodíkovou nálož asi o síle 1 MT TNT. Do výzbroje byl zaveden v r. 1961, cena jedné střely se pohybuje kolem jednoho mil. dolarů. Vlastnosti: (typ A-2): max. dolet 2800 km, max. rychlost 4000 m/s, tah motoru 45 000 kp. délka 9,4 m, průměr těla 1,37 m, startovací váha až 14 700 kg.Program Poseidon: Raketa Poseidon, která postupně doplní výzbroj amerických atomových ponorek. Její ohlašovaný maximální dolet 5500 km naznačuje, že má dojít k podstatnému zkvalitnění jednoho z hlavních prostředků strategické úderné síly USA. Do r. 1972 má dojít k nahrazení raket Polaris Poseidony na 31 atomových ponorkách. Náklad na tento program se odhaduje částkou 3,5 mld. dolarů.Úkoly hladinových válečných lodí: Na obr. jsou znázorněny některé hlavní funkce a úkoly hladinových válečných lodí. Na pohled to nejsou funkce a úkoly nijak nové, obdobným způsobem působily hladinové válečné lodi již v minulých desetiletích, např. v poslední světové válce – proti pozemním cílům, proti hladinovým cílům, proti vzdušným bojovým prostředkům a proti povodním plovoucím prostředkům. Nová raketová a jaderná výzbroj však přinesla i do válečného loďstva řadu změn kvalitativní povahy v organizační struktuře, ve složení, ve výstavbě i v pořadí hlavních úkolů.Raketové zbraně hladinových lodí: Povšimněme si alespoň některých prostředků raketové výzbroje hladinových válečných lodí. V boji proti ponorkám jsou to např. různé typy zpravidla vícehlavňových raketových vrhačů, které umožňují střelbu až na vzdálenost 2000 m i dále. Ráže raketové střely se pohybuje zpravidla v rozmezí 200–300–400 mm, délka kolem 2 m. Např. švédský raketomet Bofors M-49 – 4–6hlavňový, střely ráže 375 mm, délka 2 m, váha 250 kg; norský systém Tarne – 6 střel ráže 200 mm, délka 2 m, váha 121 kg, střelba v intervale 0,8 vteřin na vzdálenost až 2600 m.Typy lodních raket: Na obr. poznáme dva typy amerických lodních protiletadlových raket – řízených střel. Střela Tartar má dostřel v rozmezí 300 – 12 500 m a rychlost až M = 2,5. Střela Terrier účinný dostřel 1500 – 18 000 m, rychlost rovněž M = 2,5. A pro představu: celá střelecká souprava Terrier se skládá z radiolokační stanice pro navádění (sledování cíle, určení souřadnic, navádění střely vodicím svazkem), z elektromechanické odpalovací rampy a z vlastních raket. Terrier je dvoustupňová; startovací stupeň na THP pracuje asi 4 vteřiny, druhý stupeň zvyšuje rychlost až na 750 m/s.Klasická úderná výzbroj letectva: Klasické kulomety a pumy byly základní výzbrojí letounů v období mezi oběma světovými válkami i v letech 2. světové války. Letecké pumy nejrůznějších ráží a druhů – trhavé, tříštivé, protitankové, průbojné, zápalné a speciální – patří dodnes mezi základní prostředky bombardovacího letectva. Některé druhy leteckých pum, které jsou určeny k ničení cíle tlakovou vlnou, účinkem střepin nebo tepelným účinkem, vidíme na obr. Nejmohutnější jsou pumy trhavé, které dosahují váhy až několika tun. Raketová technika však pronikavě zasahuje i do této výzbroje bombardérů. Vynutily si to zejména dvě okolnosti: Potřeba mít spolehlivý a dokonalejší nosič pro jaderné nálože (srv. 5 t. TNT klasickou pumu a 20 000 t TNT atomovou pumu z r. 1945). Za druhé neustále se zvyšující rychlost letounů, která podstatně zhoršuje přesnost dopadu klasických pum, a tím pravděpodobnost zásahu pozemních cílů.Řízená raketová puma: Nedostatky klasické úderné výzbroje jsou v podstatě odstraněny u leteckých protizemních řízených střel (pumy, řízené střely, letounové rakety). Můžeme je rozdělit do dvou hlavních skupin – na řízené střely určené k ničení strategických cílů a na řízené střely určené k ničení taktických a operačně-taktických cílů. Do této druhé skupiny patří např. americká řízená střela Bullpup s radiovým povelovým naváděním (pilot řídí střely ruční pákou a udržuje ji na záměrné, tj. na spojnici zaměřovače a cíle). Bullpup používá nálože klasické (až 350 kg), nebo atomové. Obr. naznačuje zavěšení střely pod letounem a tři základní celky: a) raketový motor (tah 5,45 Mp); b) naváděcí a řídicí systém; c) bojovou nálož.Vlastnosti řízené střely Bullpup: Vlastnosti dvou typů Bullpup AGM-12 B a AGM – 12C: průměr pumy 305 – 458 mm; délka 3,2 – 4,14 m; start. váha 260 – 808 kg; max. dostřel 11,1 – 16,7 km.Letounové střely: V první skupině stojí za povšimnutí řízení protizemní letounové střely, k jejichž konstrukci vedla snaha spolehlivě ničit cíle silně chráněné pozemní protivzdušnou obranou. To znamená, že se odpalují na velké vzdálenosti mimo dosah prostředků PVO. Jejich představiteli jsou sovětské letounové střely Kipper, Kennel, Kangaroo (podle kódu NATO) i americká AGM-28B Hound Dog. Tyto střely nepoužívají zpravidla motorů raketových, ale proudových. To jim umožňuje letět v horizontu, nabírat výšku a přecházet do střemhlavého letu na cíl. Ve většině případů mají kombinované navádění se samonaváděním na posledním úseku dráhy letu. Některé vlastnosti Hound Dog (např. u B-52 2 ks): dolet 1100 km, rychlost M = 1,6, atom. nálož až 4 MT TNT, proudový motor s tahem 3400 kp.Protizemní řízené střely s raketovými motory: Na obr. jsou další dva typy řízených raket; anglická Blue Steel Mk. 1 patří spíše do první skupiny, francouzská Nord AS. 30 do druhé. Blue Steel Mk. 1 má dvoukomorový kapalinový motor – startovací tah 3600 kp, letový rovněž 3600 kp. dolet 400 km, rychlost M = 1,6, délka 10,7 m, bojová nálož 3000 kg (vč. termojaderné). AS 30 Nord s konvenční bojovou náloží 250 kg má dostřel 12 km, váhu 520 kg.Televize v řízené střele: Pro zajímavost a jako svědectví o tom, že se hledají různé způsoby navádění řízených střel, uveďme si například údaje o francouzské protizemní střele Martell AS. 37. V přední části střely je umístěna televizní aparatura (kamera, vysílač, anténa aj.). Pilot letounu sleduje obraz cíle na stínítku a pomocí řídicí páky ovládá stabilizační plochy střely a opravuje její dráhu. Nevýhoda těchto střel je v dosti obtížné obsluze a ve skutečnosti, že dojde ke zničení televizního zařízení. Výhoda spočívá hlavně v tom, že televizní zařízení pracuje vcelku spolehlivě i za ztížených povětrnostních podmínek a svými vlastnosti zvyšuje pravděpodobnost zasažení cíle. Raketový motor střely má 2 stupně – startovací o tahu 4500 kp a funkční době 2,2 s, letový o tahu 1200 kp a funkční době 20 s. Uvádí se, že dostřel střely dosahuje několika desítek km.Antirakety: Bouřlivý vývoj raketové techniky v posledních letech a s ním spojené masové zavádění raketových prostředků do výzbroje armád vyvolaly problém protiraketové obrany. Je zcela pochopitelné, že tato obrana je zaměřena především proti balistickým střelám strategického významu. Požadavky kladené na "antirakety" jsou značné. Rakety tohoto typu, které by byly schopny bránit jednotlivé centra a objekty, měly by mít minimální výškový dosah 60–80 km a dálku střelby 100–150 km. Naproti tomu rakety, které by byly schopny bránit určitý územní celek státu, měly by mít výškový dosah až 1300 km a dostřel 1600 km. Součástí protiraketové obrany pak nutně je kombinovaný elektronický systém, zahrnující radiolokátory, výpočtové středisko, pozorovací stanoviště aj. (K obraně území pak celou varovnou soustavu, která je schopna zjistit útočící rakety i na vzdálenost 4000–5000 km.Soustava protiraketové obrany: Na obr. je schematický náčrt soustavy protiraketové obrany určitého objektu. Radiolokátory dalekého dosahu zjistí přibližné parametry dráhy útočící rakety a vyšlou varovný signál pro celou soustavu. Radiolokátor přesného sledování rakety během několika vteřin určuje její přesné souřadnice, samočinný počítač dodá potřebné podklady pro výpočtové a naváděcí středisko aktivních protiraketových prostředků, jejichž úkolem je zničit útočící raketu během jejího letu a na dostatečně velké vzdálenosti od bráněného objektu.K ochraně objektů: To jsou americké rakety, které jsou zařazeny do dosavadního systému protiraketové obrany USA. Raketa NIKE-ZEUS je třístupňová s prachovými raketovými motory. Dosahuje dálky střelby 160–320 km, rychlosti až M větší 5. Je 18,2 m dlouhá, váha bez startovacího motoru činí 4,5 t, váha startovacího motoru 9 tun. Má kombinovaný naváděcí systém (povelový a samonaváděcí) a jadernou bojovou nálož. Dvoustupňová raketa-řízená střela-NIKE Hercules s prachovými raketovými motory má maximální šikmou dráhu střelby 120 km a výškový dosah 30 km. Je dlouhá 12 m, její maximální rychlost činí 1000 m/s (3600 km/hod.). Střela Wizard I. má dálku střelby až 160 km a a stejně jako Nike Hercules kombinované navádění.K obraně území: Účinné prostředky protiraketové obrany státního území jako celku jsou zatím v projektech nebo v prvních zkouškách. Jedním z nich má být například americká řízená střela Wizard II., která má ničit balistické rakety do jejich přeletu státního území. Umožňuje to předpokládaná dálka střelby kolem 1600 km. Má být poháněna raketovými motory na TPH a nést jadernou bojovou nálož.Řízené střely systému NIKE-X: Obě hlavní nukleární velmoci soudobého světa – USA a SSSR – věnují protiraketové obraně velkou pozornost, neboť jde o takovou oblast obranného systému, která zásadním způsobem ovlivňuje celkový vojenský poměr sil. Seznamme se s hlavním projektem protiraketové obrany USA, systémem NIKE-X, určeným k ničení strategických balistických střel. Jeho úplná realizace nebyla pro velmi vysoké finanční náklady zcela jistá, zdá se však, že bude postupně vybudován. Podle posledních rozhodnutí má být do pěti let dokončena tzv. řídká protiraketová obrana USA ve směru proti Číně s nákladem asi 5 mld. dolarů. Současně se uvažuje o možnosti vybudovat "hustou" obranu proti SSSR. Ta by si však vyžádala náklady ve výši asi 40 mld. dolarů. Celý projekt NIKE-X má 4 hlavní součásti: 1. Protiraketovou řízenou střelu Spartan k ničení bojových hlavic ve výškách kolem 520 km a na vzdálenost do 650 km. Jaderná nálož rakety má působit neutronovými částicemi, paprsky gama a rentgenovými paprsky proti elektronickým přístrojům, izolačním materiálům a plášti útočící rakety. 2. Protiraketová řízená střela Sprint k přímému ničení proniknuvších bojových hlavic ve výšce do 30 km a na vzdálenost do 45 km. Činnost této střely-vybavené rovněž jadernou náloží – je charakterizována vysokou rychlostí, výšky 30 km má dosáhnout za několik vteřin.Radiolokační a naváděcí systém NIKE-X: Celý systém NIKE-X má umožnit navádění několika protiraket najednou. I tento požadavek klade obrovské nároky na elektronický systém projektu. Jeho součástí proto jsou: 3. Účinné radiolokátory PAR, MAR a MSR ke zjišťování rozpoznávání a sledování bojových hlavic a k navádění řízených střel na cíl. Např. radiolokátor PAR je schopen zjistit útočící raketu i 25–30 minut před příletem nad cíl. 4. Samočinné počítače ke zpracování a vyhodnocování údajů pro automatické odpálení obranných střel aj.Antirakety SSSR: Představitelé SSSR již několikrát vyhlásili, že v Sovětském svazu byl vybudován tzv. modrý pás protiraketové obrany, který je spolehlivou zbraní proti útočícím balistickým střelám. Na obr. jedna z protiraket SSSR, kterou kód NATO označuje názvem Galosh.Přípravy pro válku v kosmu: "Nadvláda ve vesmíru je obsahem příštího desetiletí. Stát, který bude kontrolovat vesmír, bude moci kontrolovat i Zemi". To jsou slova pronesená již v r. 1960 tehdejším presidentem USA J. F. Kennedym. Rozsáhlé vědecké výzkumy k ovládnutí vesmíru, urychlená realizace plánů na vyslání prvních lidí na Měsíc, vypouštění stále většího množství družic aj. kosmických těles a obdobná opatření naznačují, že "bitevní pole", na němž probíhá zápas mezi oběma hlavními velmocemi, zahrnuje i kosmický prostor. Odpovídá tomu např. i program kosmických vojenských výzkumů USA do r. 1975, který byl zveřejněn počátkem 60. let. V 1. etapě tohoto programu – do r. 1965 – vypouštěly USA značné množství různých družic o váze 100–2000 kg, které sloužily především zpravodajským aj. vojenským účelům. Družice zjišťují vojenské průmyslové objekty, palebná stanoviště strategických prostředků na zemi, na moři i pod vodou, řídí válečné lodi a vojenské letectvo, vytvářejí globální telekomunikační soustavy pro zabezpečení velení ozbrojeným silám, vedou meteorologický průzkum apod.Útočné kosmické prostředky: V 2. etapě, která probíhá v nejpřísnější tajnosti, jsou se značným úsilím vyvíjeny různé útočné kosmické prostředky – družice, řiditelné kosmické lodi, bombardovací orbitální systémy, raketové letouny aj., které se mají podílet jednak na řízení protivzdušné a protiraketové obrany, jednak mají vytvářet celé soustavy pro samostatné útočné operace z kosmu. Součástí projektu je např. vyvíjený raketový letoun USA X-15, jenž má podle plánu dosahovat výšek letu až do 250 km a rychlosti až 9800 km/hod.Patnáctiletka vojenských družic USA: Toto je přehled o předpokládaných počtech startů některých vojenských družic v letech 1960–75. Průzkumné Samos a Midas celkem 240 startu, spojovací Advent a Rebound 112 startů, navigační Tranzit 114 startů, meteorologické Nimbus a Aeros 77 startů a útočné Bambi a Saint (k ničení raket po startu a k ničení kosmických těles) 158 startů.Midas: Zveřejněné údaje o funkci některých vojenských družic potvrzují, že jde o velmi účinné prostředky. Ukažme si to alespoň na obou uvedených průzkumných družicích. Základem vybavení družice MIDAS jsou velmi citlivé bolometrické přístroje, které jsou schopny na velké vzdálenosti reagovat na tepelné záření raket, vypouštěcích zařízení aj. bojových prostředků. Uvádí se, že družice je schopna zjistit místo odpálení raket s přesností plus minus 3 km (podle aktivního úseku letu rakety, kdy jsou v činnosti raketové střely) a předat tyto údaje ihned na Zemi.SAMOS: Průzkumná družice SAMOS je vybavena především dokonalým foto-a televizním zařízením a radiolokátory. Obíhá na dráze 800 km od povrchu Země. Slouží ke zjišťování základen válečných lodí, ponorek, leteckých základen, strategických závodů, radiolokačních stanic aj. objektů. Radiolokátory družice zjišťují strategické cíle, které jsou větší než 1000 m, optické zařízení dokonce již cíle, které jsou větší než 100 m. Zjištěné údaje (negativy aj.) družice vrací v pouzdru na zemský povrch.Vojenské základny na Měsíci: Nejbližší léta přinesou rozuzlení i do otázek ovládnutí nejbližší planety – Měsíce. Naděje, které si dávalo lidstvo, že přistání člověka na Měsíci bude začátkem dlouhého období klidné spolupráce kosmických velmocí a mírového využití kosmických výzkumů pro blaho celého lidstva, zůstávají zatím nadějemi. Největší optimisty snad může uspokojovat mezinárodní smlouva uzavřená již mnohými státy včetně velmocí o tom, že jakékoli zneužití kosmického prostoru i kosmických těles k válečným účelům je zakázáno. Realitou však zůstává, že existují různé projekty na přebudování Měsíce v kosmickou raketovou základnu.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleRakety 2 Ve strategickém měřítkuVýrobceDPrahaRok1968Délka43 okénekAutor textuVeselý Oldřich pplk., Novotný Zdeněk mjr.PředlohaSTRJOznačení6869Další diafilmy výrobceBoj proti alkoholismu a drogovým závislostemVznik a vývoj rostlinOpravy radiových stanic R-105, R-108, R-109Měření ženské postavy