RadioastronomieAnténa Janského: První zjištění rádiového záření z vesmíru učinil v roce 1931 K. G. Jansky, americký vědec českého původu, inženýr v radiotechnice u firmy Bell Telephone. Zjištění bylo provedeno pomocí velké orientovatelné antény, vertikálně polarizované, nesměrované. Délka antény byla 30,48 m a výška 3,66 m. Anténa se otočila pomocí synchronního motoru každých dvacet minut. Anténa byla spojena na svou dobu s citlivým přijímačem, který měl na výstupu registrační pásku, na níž se zaznamenávala rádiová emise. Jansky pracoval s vlnovou délkou 14,6 m. Jansky přisoudil přijímané rádiové vlny mezihvězdnému plynu, který se nachází v mezihvězdném prostředí a podél Mléčné dráhy, a zejména v jejím středu.Radioteleskop Grote Rebera: Pokračovatelem K. G. Janského byl geniální astronom amatér Grote Reber. Reber předpokládal, že záření objevené Janským se řídí zákonem o Planckově záření černého tělesa a že je tedy silnější na kratších vlnách. Reber musil svůj přijímač několikrát přeladit, než získal výsledky na vlnové délce 1,87 m. Na kratších vlnových délkách měření nebyla úspěšná, protože přijímače nebyly dost citlivé. První zdařilá měření dovolila Reberovi načrtnout mapu rádiového záření oblohy. Reber publikoval mapu v roce 1944. Podle Rebera maximum záření je v souhvězdí Střelce. Menší maxima se ukazují v Labuti, Kassiopei, ve Velkém psu a Lodní zádi. Minimum se ukázalo v Perseu.+28Čára 21 cm a struktura naší Galaxie: Profesor Oort, ředitel university v Leydenu, se zabýval mimo jiné i dynamikou naší Galaxie. Byl sklíčen, že rádiový obor nemá čáru, která by dovolila určit některé parametry, jako to dovolují čáry v oboru optickém. Znal výsledky dosažené K. G. Janským a Grote Reberem. Pověřil svého žáka Van de Hulsta, aby alespoň teoreticky zjistil, zda i rádiový obor má vedle spojitého spektra i rádiovou čáru. Van de Hulst oznámil v roce 1944, že neutrální vodík je platným kandidátem. Čáru v emisi je možno zjistit na frekvenci 1420,402 MHz, což odpovídá vlnové délce 21,1 cm. Čára byla zjištěna 25. března 1951 nezávisle Američany, Holanďany a Australany.Galaktické zdroje tepelné: Tabulka nám ukazuje hlavní zástupce tepelných rádiových zdrojů. Odpovídající optické objekty jsou dobře známé, poněvadž jde o mlhoviny, které je možno pozorovat ve vodíkové čáře H alfa. Rádiové zdroje mají rozměry řádově 1°. Nejúspěšnější v pozorování rádiových zdrojů byl v počátcích Holanďan Westerhout.Netepelné rádiové zdroje: Tabulka nám ukazuje význačné rádiové zdroje netepelné povahy. Jejich emise je synchrotronní záření, tj. záření vysílané relativistickými elektrony (tedy s rychlostí blížící se rychlosti světla), které se pohybují v magnetickém poli. Mechanismus rádiové emise těchto objektů není ještě zcela jasný. Je jisté, že emise není tepelná; tok se mění s frekvencí.Virgo M 87: První galaxie uznaná jako mimogalaktická byla galaxie v souhvězdí Panny (M 87), obrovská kulovitá galaxie, která jeví známou zvláštnost: z jejího středu vychází dlouhý paprsek, pozorovatelný v modrém světle.Krabí mlhovina: Typickým příkladem netepelného rádiového zdroje je Krabí mlhovina (M 1, NGC 1952), která se nachází v souhvězdí Býka, poblíž hvězdy dzeta. Je vzdálena asi 1 100 parseků. Krabí mlhovina vznikla ze supernovy, která explodovala 4. července 1054 a byla viditelná za dne 23 dní. Rozpíná se rychlostí asi 1300 km/s. Jádrem v mlhovině je neutronová hvězda nepatrných rozměrů. Sovětský vědec Dombrovský objevil, že záření ve spojitém spektru Krabí mlhoviny je silně lineárně polarizováno. Lineární polarizace ukazuje na synchrotronovou emisi. Na levé straně Krabí mlhovina fotografována v oboru 6 400–6 700 Å (čára H alfa); na pravé straně Krabí mlhovina fotografována v oboru 5 400–6 400 Å.Spektrum Krabí mlhoviny: Dlouho se zdálo nemožné vysvětlit původ spojitého spektra Krabí mlhoviny, které je velmi intenzívní. Na něm jsou superponovány intenzívní čáry zdvojené v důsledku Dopplerova efektu. Zdvojení je znamením, že frontální oblasti se k nám blíží rychlostí asi 1 100 km/s, zatímco zadní oblasti se vzdalují přibližně stejnou rychlostí. Emise je synchrotronní.Cygnus A (Labuť): Cygnus A (3C 405) je nejintenzívnější z rádiových galaxií. Je to objekt o optické jasnosti 16m. Identifikace tohoto rádiového zdroje byla obtížná. Bylo třeba počkat na práce Baadeho a Minkowského (Mont Palomar 1954), aby bylo možno dojít k řešení problému. Spektrum objektu se nepodobalo ničemu známému v té době a bylo Minkowskim interpretováno jako spektrum dvou galaxií, které se srazily. Od této teorie se v poslední době upouští.Mlhovina v Orionu: Mlhovina v Orionu se nachází pod třemi hvězdami (Mintak, Alnilam a Alnitak) krásného souhvězdí Orion, tvořícími známý Orionův pás. Je to plynná mlhovina. Jde o oblaka ionizovaného vodíku, které vysílají tepelné rádiové záření podobně jako čáry vodíku ve viditelném oboru.Pozorování čáry 21 cm neutrálního vodíku dovolilo astronomům načrtnout poprvé spirální strukturu naší Galaxie. Oort a Müller později určili rozdělení vodíku v Galaxii.Radioastronomické stanice ve světě: Dnes je ve světě na 100 radioastronomických stanic, které se zabývají pozorováním Slunce, planet a rádiových zdrojů galaktických i mimogalaktických. Zde jsou nejvýznačnější.Ottawa: Astronomický ústav kanadského dominia pracuje v oboru poziční astronomie a fyziky hvězd a Slunce. Má také v Algonquin radioastronomickou stanici. Měří se zejména na vlnové délce 10,7 cm. Vlevo nahoře: budova observatoře. Vlevo dole: rádiové teleskopy k měření rádiového záření Slunce. Vpravo nahoře: interferometr sloužící k pozorování Slunce. Vpravo dole: interferometr o délce 185 mm ve směru východ–západ.Cambridge: Cambridge je známá anglická hvězdárna. Vedle optických zařízení, sloužících k průzkumu Slunce a hvězd, má řadu radioastronomických zařízení. Je to především interferometr o třech parabolických zrcadlech s průměrem 18,3 m a interferometr o 32 prvcích. Slouží většinou k průzkumu rádiových zdrojů. Vpravo nahoře: interferometr – pohyblivá část. Vpravo dole: rádiový teleskop o průměru 18,3 m, jeden prvek z interferometru. Vlevo nahoře: interferometr – pevná část. Vlevo dole: interferometr s anténami o průměru 18,3 m.Jodrell Bank: Observatoř Jodrell Bank je největší anglickou observatoří vedle Cambridge a Malvern. Je vedena známým vědcem A. C. B. Lovellem. Byla známá již v roce 1947 výzkumem meteorů a polárních září rádiovou metodou. Největším zařízením stanice je parabolický radioteleskop o průměru 76 m. Celková váha zařízení je 300 tun. Zrcadlo je zcela pohyblivé a uvádí se do pohybu pomocí 4 motorů o síle 50 HP. Vedle tohoto radioteleskopu byl uveden v Jodrell Bank do provozu v roce 1964 rádiový teleskop s azimutální montáží a s eliptickým zrcadlem o rozměrech 40×28 m, řízený počítačem a dále pak radioteleskop stejného typu a rozměrů jako poslední, který pracuje od roku 1966. Radioteleskop o průměru 76 m slouží především k průzkumu vodíkové čáry vlnové délky 21 cm. V posledních letech byl s vývojem astronomie program rozšířen a zahrnuje měření úhlových průměrů rádiových zdrojů, pozorování eruptivních hvězd, zákrytů zdrojů Měsícem, rádiových ozvěn od Měsíce a planet, studiem kvasarů a pulsarů. Vlevo: rádiový teleskop o průměru 76 m. Vpravo: eliptický rádiový teleskop o rozměrech 40×28 m.Green Bank: Národní radioastronomická observatoř v Green Bank v Západní Virginii (USA) je jednou z největších na světě. Rozkládá se na ploše větší než 1000 hektarů v oblasti málo obydlené. Jedním z prvních rádiových teleskopů byla anténa o průměru 29 m. Byla uvedena do provozu v roce 1959. Je plně pohyblivá s ekvatoreální montáží. Anténa je přesně formována a dovoluje měření až k vlnové délce 2 cm. V roce 1962 byl tento radioteleskop doplněn obřím radioteleskopem o průměru 91,4 m. V roce 1965 byl uveden do provozu rádiový teleskop s ekvatoreální montáží o průměru 42,7 m. Teleskop je určen zejména k měření na centimetrových vlnách. Kromě těchto tří radioteleskopů má stanice – mimo menší zařízení – interferometr o třech prvcích o průměru 29 m. Jeden radioteleskop je pevný, druhé dva jsou pohyblivé na základně 1600 m. Vlevo nahoře: rádiový teleskop o průměru 91,4 m. Vlevo dole: interferometr o 3 prvcích o průměru 29 m. Vpravo: rádiový teleskop s ekvatoreální montáží o průměru 42,7 m.Parkes: Rádiový výzkum v Austrálii je soustředěn do dvou míst. Kosmický výzkum se provádí zejména v Parkes (asi 360 km na západ od Sydney) a sluneční výzkum v Culgoora (asi 550 km na severozápad od Sydney). Na observatoři v Parkes jsou umístěny dva parabolické rádiové teleskopy o průměru 64 m a 18,3 m. Spolu vytvářejí podle potřeby interferometr sloužící ke studiu čáry 21 cm, úhlových rozměrů a struktury rádiových zdrojů. Radioteleskopu se rovněž užívá v molekulární spektroskopii (byla zde objevena řada organických sloučenin). Velký radioteleskop pracuje na vlnové délce 21 cm, 11 cm, 10 cm, 6 cm a 3,4 cm.Nançay: Velkou radioastronomickou stanicí ve světě je stanice Nançay, ve vesničce v Sologni ve Francii. Je položena asi 200 km na jih od Paříže v místě málo obydleném: nejbližší městečko Vierzon je vzdáleno 25 km. Největším zařízením je kulový reflektor velkého radioteleskopu o délce 300 m a výšce 35 m. Dalším velkým zařízením je rovinný poledníkový reflektor s rozměry 200×40 m. Kromě těchto dvou gigantických radioastronomických zařízení je tu celá řada dalších zařízení. Z nich nejvýznamnější je interferometr o 32 prvcích měřící na vlnové délce 177 cm (179 MHz). Celková délka zařízení je 1 600 m. Rozlišovací schopnost pro danou vlnovou délku je 4 minuty. Vlevo dole: část rádiového teleskopu o rozměrech 300×35 m. Vpravo nahoře: interferometr o 2 prvcích.Arecibo: V roce 1963 vzbudil mimořádnou pozornost svými rozměry a řešením sférický radioteleskop v Arecibo na Portoriku. Zrcadlo je uloženo v prohlubni skály a jeho orientaci umožňuje zařízení v ohnisku zrcadla. Průměr zrcadla je 305 m. Pozoruje se na více jak deseti frekvencích, které jsou přizpůsobeny druhu pozorování. Pozorují se kvasary, pulsary, planety (Venuše, Mars, Merkur). Byla zde objevena řada pulsarů a provedena podrobná analýza. V poslední době bylo celé zařízení zrekonstruováno a užívá se jako zařízení aktivní i pasivní radioastronomie.Culgoora: Velký krok vpřed v radiofyzice Slunce znamenalo uvedení do provozu rádiového heliografu v Culgoora v Austrálii (místě asi 500 km na severozápad od Sydney). Systematické měření s přístrojem začalo v únoru 1968. Přístroj je určen k zaznamenání rádiového obrazu korony celého Slunce na vlnové délce 3,75 m (80 MHz). Rádiový heliograf se skládá z 96 parabolických zrcadel o průměru 13 m rozestavěných v kruhu o průměru 3 km. Obrazy Slunce se pořizují v jednovteřinových intervalech a dvou polarizacích. Rádiový heliograf podává věrný obraz probíhajících jevů v koroně, zobrazuje podrobně sluneční aktivitu, strukturu korony a její změny během slunečního cyklu. Byl objasněn mechanismus vzplanutí typu II, III, IV. Dnes je možno na heliografu měřit na třech frekvencích: 80 MHz (3,75 m), 160 MHz (1,87 m) a 43 MHz (6,97 m). Vzhledem k velké efektivní ploše heliografu – 6 000 m² – hodí se zařízení rovněž k měření hustot toku, poloh a úhlových rozměrů rádiových zdrojů a k pozorování záření supernov. Zařízení je pod kontrolou počítače.Obraz Slunce v optickém a rádiovém oboru: Denně jsou pořizovány obrazy Slunce v optickém a rádiovém oboru. V rádiovém oboru je pořizují stanice ve Fleurs (na 21 cm) a ve Stanford (na 9,1 cm). Obrázek Slunce na 21 cm ukazuje zhuštění isofot na rádiovém obraze v místech, kde v chromosféře se nacházejí aktivní centra. Vlevo: obraz Slunce v rádiovém oboru. Vpravo: obraz Slunce v optickém oboru (chromosféra).Humain-Rochefort: Velkou radioastronomickou belgickou stanicí je Humain-Rochefort. Hlavním zařízením je interferometr o 48 prvcích s průměrem 4 m, sloužícím k pozorování rádiových zdrojů. Mimoto se měří rádiové záření Slunce parabolickými zrcadly o průměru 6 a 7,5 m.Toyokawa: Toyokawa je největší radioastronomickou stanicí v Japonsku. Zabývá se zejména měřením rádiového záření Slunce. Vlevo dole: zařízení k měření slunečního větru. Vpravo nahoře: interferometr k měření rádiového záření Slunce. Vpravo dole: interferometr k měření rádiového záření Slunce.Pulkovo: Hlavní astronomickou observatoří v Sovětském svazu je Pulkovo. Tu se nachází také řada zajímavých radioastronomických zařízení. Největším zařízením je parabolický sektor o rozměrech 120×3 m, který byl uveden do provozu v roce 1956.Charkov: V Sovětském svazu se tvořila první střediska experimentální radioastronomie v létech 1948–1950. Významná radioastronomická skupina se vytvořila na astronomické observatoři v Charkově. Charkovský institut má kříž o dvou řadách 176×10 m.Serpuchovo: V Serpuchově, astrofyzikální stanici vzdálené asi 100 km na jih od Moskvy, jsou umístěna dvě velká zařízení, a to pohyblivý parabolický radioteleskop o průměru 22 m a dva parabolické válce o rozměrech 1000×4 m. Anténa rádiového teleskopu je sestrojena s přesností na 1 mm. Rádiový teleskop je pod kontrolou počítače. Druhým zařízením je Millsův kříž o délce 1000 m. Kříž se používá zejména na metrových vlnách. Jednotlivé řady se skládají z prvků širokých 40 m. Řada východ–západ se skládá ze 37 ocelových věží vysokých asi 20 m. Zařízení slouží k měření průměrů rádiových zdrojů.Westerbork: Ve Westerborku pracuje jeden z největších syntetických radioteleskopů na světě. Skládá se z 12 antén seřízených ve směru východ–západ v délce 1600 m. Každá anténa má průměr 25 m. Deset antén je pevných ve vzdálenosti 144 m, zatímco dvě antény mohou mít žádanou polohu na kolejnici o délce 300 m. Každá z těchto dvou pohyblivých antén tvoří s každou z deseti pevných antén interferometr. Tímto způsobem lze utvořit vcelku 20 interferometrů. Rozlišovací schopnost zařízení – při vlnové délce 21 cm – je 22 vteřin. Měří se rovněž na vlnové délce 6 cm. Seřízení jednotlivých antén a automatické sledování určitého objektu provádí systém číselného ovládání, který dostává informace od počítače, do něhož byl vložen předem program pro určité měření. Westerbork spolupracuje s australskou stanicí Fleurs. Měří se hlavně v čáře 21 cm a pozorují se kvasary a pulsary.Interkontinentální interferometr Green Bank – Krym: Interferometr je zařízení převyšující v rozlišovací schopnosti antény, z nichž se skládá. Za účelem zvýšení rozlišovací schopnosti se užívalo systému o více prvcích nebo dvou antén vzdálených nejdříve stovky, později tisíce kilometrů. První pokus s dvěma zrcadly o velké vzdálenosti byl proveden s anténami, z nichž jedna byla ve Spojených státech amerických a druhá ve Švédsku. Měřilo se na 6 cm. Stanice byly spojeny telefonicky a na daný povel byly přístroje uvedeny do provozu. Signál se zachycoval na magnetofonový pásek; oba záznamy se převezly do výpočetního střediska, kde se zfázovaly. Bylo-li zfázování v pořádku, objevily se interferenční proužky. V poslední době se konaly pokusy s interferometrem vytvořeným jedním zrcadlem (o průměru 22 m) v Sovětském svazu na Krymu a druhým (o průměru 42,7 m) ve Spojených státech (Green Bank, Západní Virginie). Pokusy se činily na vlnové délce 6 cm a 3 cm. Nalezeny byly interferenční proužky pro řadu kvasarů a pulsarů. Vlevo: Rádiový teleskop o průměru 22 m Krymské observatoře – jeden prvek interkontinentálního interferometru. Vpravo: Rádiový teleskop o průměru 42,7 m v Green Bank – druhý prvek interkontinentálního interferometru.RATAN-600: Rozvoj vědy a techniky dosáhl v posledních desetiletích bouřlivý rozvoj. Tento rozvoj zasáhl i nejmladší odvětví astronomie. Postupně spatřily světlo světa obrovité parabolické antény, nad nimiž by první průkopníci radioastronomie žasli. Rekord, který držel od roku 1963 rádiový teleskop v Arecibu, byl překonán. V nedávné době (1975) bylo na severních svazích Kavkazu v Sovětském svazu uvedeno do provozu gigantické radioastronomické zařízení, známé pod jménem „RATAN-600“, složené z 900 parabolických, 7 metrů vysokých hliníkových panelů, montovaných v kruhu o průměru 576 m. Vědci předpokládají, že „RATAN-600“ posune naše poznání o vesmíru.Jedenáctimetrový rádiový teleskop na Kitt-Peaku (Arizona): Tímto dalekohledem se měří na milimetrových vlnách; je to zatím největší dalekohled toho druhu. Ve stavbě jsou však ve světě radioteleskopy na milimetrové vlny mnohem větších rozměrů. Toto zařízení bylo uvedeno do provozu v roce 1970 a umožnilo objevení mnoha organických sloučenin ve vesmíru. Rozmnožila se tak řada organických sloučenin; dnes je jich známo více jak 40.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleRadioastronomieVýrobceDPrahaRok1976Délka32 okénekAutor kresebMašínová JitkaAutor textuOlmr Josef Dr.PředlohaFYZKOznačení6192Další diafilmy výrobceDějepis 6/D19 – Úvod do tématu Starověký ŘímPoužívání ochranné masky - II. částPoužití bojových zápalných látek a ochrana před jejich účinky I. DílItalský červenec