Vítězslav NezvalNa břehu řeky Svratky: Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil... – tak začíná známá Nezvalova báseň z poslední sbírky Chrpy a města.Jsou možná země, kde je voda modraváa nebe modravé a hory modravější,a přec mou zemí navždy bude Morava...Morava to je kraj Nezvalova dětství i jeho častých návratů v životě. Stále a stále si ji nesl v sobě.Portrét V. Nezvala a jeho autogram: Národní umělec Vítězslav Nezval, jeden z největších básníků 20. století, byl ve svém díle podivuhodným kouzelníkem představivosti i slova. Jeho obsáhlé dílo je vlastně báseň na život a na svět, ve kterém žijeme.Dvacáté století je krásné.Jak je krásný moderní čas.Žít bylo by štěstím, to je jasné,nebýti vás,války a smrtelné nemoci.Dosud špatně se žije.I já bych chtěl světu pomoci,aby byl život plný poezie.+14Škola v Biskoupkách: Nezval se narodil roku 1900 v Biskoupkách u Třebíče ve škole, v níž učil jeho otec. Od tří let prožíval dětství v Šamikovicích. Vzpomíná na to ve svých pamětech: Žil jsem od narození ve škole, kde hlasy dětí skandovaly slabikář. Byla to má ukolébavka. K vesničce svého dětství se vrátil ve skladbě Z domoviny.Nezval s rodiči roku 1901: Mnoho veršů věnoval Nezval vzpomínkám na svou rodinu. Báseň Syn lidu připsal památce svého čestného a přímého otce. Tam vzpomíná i na svého dědečka slévače. Horoucně miloval Nezval svou matku. Lásku k ní vyjádřil v četných básních i v jedné z nejvroucnějších knih – Matce Naději.S Jaroslavem Seifertem v Praze na počátku 20. let: Po studiích v Třebíči a v Brně přichází na vysokou školu do Prahy. Setkává se tu s mladými umělci, s kterými chce měnit nespravedlivý svět, a sám začíná pronikat na veřejnost jako básník. Na snímku je s Jaroslavem Seifertem v roce 1923. K jeho přátelům patřil i Jiří Wolker, Konstantin Biebl, později Voskovec s Werichem a mnoho umělců všech oborů.Kresba A. Hoffmeistra: F. X. Šalda v kruhu přátel: Ve vtipné kresbě zachytil Adolf Hoffmeister kulturní ovzduší na rozhraní 20. a 30. let. U velikého kritika F. X. Šaldy se sešla společnost českých spisovatelů: od Nezvala doleva básník a překladatel Jindřich Hořejší, uprostřed F. X. Šalda, dále básníci František Halas, Josef Hora a Jaroslav Seifert. V té době vydal Nezval mnohé knihy a byl uznáván jako jeden z nejvýznamnějších představitelů soudobé literatury.Nezval v Paříži v roce 1934: Nezval často a rád cestoval po cizích zemích. Na básníka komunistu hluboce zapůsobila návštěva Sovětského svazu. Býval častým hostem v Paříži. Nezval měl smysl pro ruch a světla velkoměst, ale nikdy se v nich neztratil. I na živé pařížské ulici nezapomínal na domov, na „humna s jezírky vlčích máků, na pole s jezery modrých chrp“, na matku, na vše, čím v jeho srdci žije moravská vesnice.Obálka Pražského chodce a Nezvalova fotografie Prahy: Nezval miloval Prahu. V mnoha básních vyslovil svou okouzlení z jejích krás, sám sebe nazval v jedné knize „pražským chodcem“. Sám fotografoval půvabná místa města. Věnoval mu i v poslední sbírce vřelé verše:Kéž by slyšel člověk Tvoje zvony znět,až mu sluch již ztratí smysl pro Tvá slova...Tebe, Praho, je tak těžké opouštět...Pro Tvou krásu, Praho, chtěl bych žíti znova.Nezval s bratry Čapky při podpisování knih: Druhá polovina 30. let s blížícím se nebezpečím fašismu vedla spisovatele k varovnému a bojovnému hlasu. Na snímku vidíme Nezvala, jak podpisuje s bratry Čapky čtenářům knihy.Obálka hry Manon Lescaut: Mezi mnoha Nezvalovými dramaty dosáhla největší popularity hra Manon Lescaut. Na začátku okupace se stala na jevišti divadla E. F. Buriana jedním z projevů odporu právě svou básnickou mateřštinou i svou oslavou věčné lásky. Hlavní představitelkou tehdy byla herečka Marie Burešová.S Pablo Picassem v roce 1954 v Antibes ve Francii: Nezval v poválečných skladbách Zpěv míru a Z domoviny pohotově reagoval na vážné ohrožení míru na počátku 50. let. Boj za světový mír ho sbližoval s pokrokovými umělci celého světa. Mezi jeho přátele patřil i slavný malíř Pablo Picasso, autor kresby holubice míru.Kresba V. Nezvala od J. Šímy: Jeden z četných portrétů jiskřivého a nikdy neumdlévajícího umělce – tato kresba je od Josefa Šímy. Těžko bychom si dovedli představit českou moderní poezii bez Nezvalova díla. Celý moderní věk učinil pro nás poetickým právě on:Vzývám moderní věk, kdy člověk, nad zemí vítězs rozpjatou náručí sevře, obejmuv druh druha,společný lidský cíl, až pojme ho z toho závrať.Dvojobraz: Nezval s harmonikou, Nezval s paletou: Nezval byl činný mnohostranně. Psal básně, romány, dramata, studie, překládal z cizích jazyků. Ale byl také malíř, hrál na hudební nástroje a sám komponoval hudbu k některým ze svých her. Psal i scénáře k filmům a rozuměl mnoha dalším oborům lidské činnosti.Poslední básníkovy fotografie z března 1958: V roce 1953 byl Vítězslav Nezval za Zpěv míru vyznamenán Zlatou medailí Světové rady míru. V témž roce byl i jmenován národním umělcem. V roce 1956 má premiéru jeho protiválečná hra Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou. Pak přichází nemoc. Vidíme Nezvala na posledních snímcích z března 1958 při jeho cestě Itálií. 6. dubna básník umírá.Nezvalův hrob na Vyšehradě: Po Nezvalově smrti napsal básník František Hrubín: Naše poezie je slavná řeka. Umřel veliký básník Vítězslav Nezval. Řeka plyne, jez Nezvalův mohutně šumí. Nezval byl pochován na slavném hřbitově na Vyšehradě. Leží v blízkosti Karla Hynka Máchy, Boženy Němcové, Bedřicha Smetany, Jana Nerudy a jiných umělců naší země. Jez Nezvalovy poezie šumí dál – vždyť spolu s námi bude ještě dlouho říkat naše lásky, vyslovovat naše úzkosti, žalovat stesky i zpívat dny štěstí.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleNezval VítězslavVýrobceDPrahaRok1966Délka18 okénekAutor textuKamelský VáclavPředlohaOSOBOznačení6677Další diafilmy výrobceMěniče napětí transvertoryHygiena a bezpečnost práce dorostuŽivot a práce našich pracujících II Zemědělci v době buržoazního ČeskoslovenskaPozor na ně!