Moderní česká kresba – I. díl+71Dětská kresba: Kresbu můžeme považovat za nejstarší a nejzákladnější výtvarný projev člověka. Je nejbezprostřednějším tlumočníkem každého hnutí tvůrcova nitra, nejintimnější zpovědí umělce, podobně jako u hudebního skladatele vyjadřuje jeho vnitřní život komorní hudba. I kresba má takový komorní charakter a výtvarné problémy, které jí umělec řeší, mluví k nám důrazněji, protože bezprostředněji a věrněji.Pravěká freska: Tak jako je kresba prvním výtvarným projevem dítěte, ať je to kresba prstem v písku nebo písátkem na papíře, tak i v dějinném mládí člověka - v pravěku - je kresba prvním způsobem výtvarného vyjadřování. Jsou to kresby nakreslené na stěnách jeskyň, vyryté do kostí nebo do kamene, vypíchané, vyryté nebo namalovené na hliněné nádoby. I když vlastní smysl pravěkého umění nebyl estetický, spíše magický, výraz pravěkých děl je neobyčejně živý. Kreslící člověk vědomě i nevědomě zjednodušoval viděnou skutečnost, znázorňoval především její obrys, konturu. I lidový umělec používá pro svůj výraz nejjednoduššího prostředku - čáry, ale ani jemu není výsledný tvar a jeho estetický účin smyslem jeho počínání. Své umění dává do služeb životu a zajišťuje si jím úspěch a zdar svému počínání. Je svědectvím lidového smyslu pro krásu a moudrost, bohatý citový život. Je neoddělitelnou součástí české výtvarné tradice.Znojmo – rotunda: Podíváme-li se, jak se výtvarní umělci projevovali kresbou v různých obdobích vývoje našeho umění, zjistíme, že kresba nebyla vždy považována za samostatný druh výtvarné činnosti, za výsledek tvořivého činu, podle níž nebo na níž by se nemaloval obraz nebo netesala socha. V románském malířství, které bylo v dějinách našeho umění nejstarším historickým obdobím, byla čára nedílnou součástí malby. Ohraničovala tvar, vytvářela obrys. Obraz byl vlastně vybarvenou, kolorovanou kresbou.Madona z Veveří: Rozvoj malířské techniky přinesl roztržení kresby a malby. Malířství se nadále vyjadřuje především barvou a světlem. Kresba dostává dvojí úkol: především je přípravou malíře k obrazu, sochaře k soše.Miniatura: Malíř si obraz nejdříve nakreslí na stěnu, dřevěnou desku nebo pergamen a pak na tuto kresbu maluje nástěnný obraz, tabulový obraz nebo miniaturu. Podobně i sochař si nejdříve nakreslí sochu, podle kresby jí dává tvar.Miniatura – kresba perem: Kresbou - hlavně perem kreslenou - setkáváme se v gotických psaných rukopisech.Dřevořez – Ukřižování: Tehdy však vzniká kresba, která nemá funkci náčrtu. Souvisí to se vznikem knihtisku, kdy bylo zapotřebí knižní miniaturu vyrobit ve více exemplářích. Umělec použil dřevořezu - do špalíku dřeva vyřezal kresbu, kterou otiskl.Josef Mánes – Domov: Kresba měla v dějinách českého umění významný podíl. Byla to právě kresba, která dokázala nejvíc vyjádřit ono nedefinovatelné ovzduší, jemuž říkáme českost, jakousi zvláštní melodičnost a měkkost například, již můžeme pozorovat na linii Mánesově, nebo vzrušenou dramatičnost, kterou pozorujeme na kresbě Alšově, pak je to na moderní české kresbě patrno zvláště výrazně.Josef Mánes a Rudolf Kremlička: Mluvíme-li o lyričnosti české kresby, je dána nejen gestem nebo úklonem hlavy, ale celou její vyjadřovací škálou: plynule zaoblené formy, pružné měkké linie přímo se laskající tvarem, obrážející se v tradici našeho umění od Františka Tkadlíka, Josefa Navrátila a Josefa Mánesa až k současnosti.Mikoláš Aleš – Svatý Jiří: Někdy je to i melodie vzrušená a dramatická. Opakovaná linie, vypjatě klenutá nebo v ostrých hrotech se zalamující, vzbuzuje pocit neklidu, dynamiky, děje.Mikoláš Aleš a Emil Filla: V dějinném úseku českého moderního umění časově zaujímajícího první polovinu dvacátého století, bylo navazováno na tuto tradici. Kresba jako samostatný výtvarný projev měla tu důležité místo. To bylo podtrženo ještě tím, že mnozí z moderních českých výtvarníků se nejen rádi kresbou vyjadřovali, ale zamýšleli se i nad ní, její charakteristikou a určením. Je to v duchu moderního umění, které povýšilo kresbu na plnoprávný druh výtvarného vyjadřování. Je to pochopitelné, neboť jeho úsilí bylo ve znamení snah racionalistických a klasicistních. Kresba je tu většinou vyjadřována jako kresba linií, která může mít různou kvalitu, ale nejčastěji je to čára čistá a nestínovaná, která citlivě sleduje tvar. V tomto racionalistickém postoji nachází moderní umělec podobně jako jeho předchůdci v antice, renesanci a klasicismu odezvu svých snah po dosažení podstaty, neměnnosti a trvalosti jevů, v čemž můžeme spatřovat i mravní hodnoty. V náznakovostí a neilusivnosti lineární kresby nachází výtvarník i hodnoty básnické - poetické. Je to i jedním z důvodů, proč se čeští výtvarní umělci tak rádi vyjadřují kresbou, protože v ní tyto hodnoty nacházejí svůj výraz. A proto se naše národní výtvarná tradice uchovala zejména v kresbě. Tyto hodnoty ovlivnily i podobu českého kubismu a vtiskly české moderní kresbě osobitý charakter.Antonín Slavíček – List ze skicáku: Generace, která se dostávala ke slovu koncem století, byla první, která se pokusila dohnat a vyrovnat vývojové zpoždění českého umění za nejpokročilejšími světovými proudy. Různé vlivy se tu vzájemně ovlivňovaly. Impresionismus se spojil s domácí tradicí zejména v díle Antonína Slavíčka. Impresionisté věnovali pozornost převážně otázkám barev a světla. Kresba jim sloužila především k zachycení prvních náčrtků krajinné nálady.Antonín Slavíček – Sv. Vít: U Slavíčka přerůstá impresionismus svůj vlastní rámec, stává se spíše synthetickým a plní úlohu monumentální. Nejlépe to vidíme na malířových pohledech na Prahu. Svatý Vít měl mezi těmito obrazy pro Slavíčka význam téměř osudový, nezvládnutelný úkol s nímž se pral s prudkostí svého temperamentu.Jan Preisler – Kresba: Druhým slohovým proudem, který se v našem výtvarném umění uplatnil kolem roku 1900, byl symbolismus. Svůj vzor měl v názorech umělců francouzské skupiny Nabis, jejichž patronem byl Gauguin. Náš symbolismus nacházel oporu nejen v cizích vzorech, ale i v novoromantických tendencích domácí tradice, jak je známe zejména u generace Národního divadla. V tomto úsilí bylo zjevením vystoupení malíře neobyčejné básnické síly Jana Preislera, který v duchu lyrismu Mánesova ovlivnil dalekosáhle české moderní umění.Miloš Jiránek – Dva večery pařížské: Generace devadesátých let, jak jí také říkáme, si touto svou činností počala klást na svou práci i své poslání měřítka přesahující rámec rakousko-uherské provincie ve smyslu hodnot evropské kultury. Kresba "Dva večery pařížské" malíře, teoretika, spisovatele Miloše Jiránka je pro tuto orientaci příznačná. Je v ní mnoho z ovzduší pařížské secese, pařížských kaváren a barů, které tak nezapomenutelně zachytil Toulouse-Lautrec.Ludvík Kuba – Slečna Bottayová: á Impresionismus učinil ústředním problémem svého díla malíř, spisovatel a národopisec Ludvík Kuba. Zůstal mu věren až do konce života, ale pro nesmírně živé malířské vidění a barevný cit se nikdy u něho nestal strnulou neživotnou formulí, anachronismem. V raných dílech byl rovněž silně dotčen ovzduším secese. Jeho kresby jsou naplněny jakýmsi zvláštním smutným klidem, harmonií a poesií.Joža Uprka – Děvčátko se džbánem: V umění kolem roku 1900 u nás sehrál svou rolí i realismus, který byl spíše dokumentátorem soudobého života. Ve vesnickém prostředí k tomu přistoupil ještě zájem národopisný, ale jen popisující a nevysvětlující a nevykládající - jak to známe z díla Úprkova. V jeho raných dílech najdeme také trochu té poesie, která je příznačná pro naši secesi.Hugo Boettinger – České kvarteto: Zvláštním odvětvím v kresbě kolem přelomu století je vedle ilustrace i karikatura. Využívá možností kresby nadsazovat, deformovat. Vynikající kreslíř Hugo Boettinger, který své karikatury podepisoval jako Dr.Desiderius, položil základy v tomto oboru. Jeho karikatury byly spíše úsměvné než zlé, spíš laskavě hladily než zle štípaly. V jeho kresbách poznáme řadu vynikajících kulturních osobností tehdejší doby. Na naší kresbě vidíme slavné České kvarteto.František Kupka – Z cyklu Peníze: Významně se v této oblasti uplatnil František Kupka, sice mimo naše území, ale přece v souvislosti s našim uměním. Vídeňský pobyt Kupkův seznámil ho s vídeňskou secesí, zejména s obrazy Gustava Klimta. Před přelomem století přichází Kupka do Paříže s ještě živým zážitkem secese, dostává se do společnosti pařížských kreslířů Willetta, Foraina a Steinlena a kreslí pro ilustrované časopisy angažované kresby plné nenávisti k měšťákovi. V letech 1902-4 vznikají jeho slavné cykly Peníze, Mír, Náboženství. Náš list je z cyklu Peníze.Emil Filla – Žena u klavíru: Umění, jemuž jsme teď na několika příkladech věnovali pozornost, reagovalo na impresionismus zvýšeným úsilím po vymýcení okamžikovosti a náhodnosti. Obraz měl být jednotným organismem, kdy barva a linie měly být podřízeny jednotné harmonisační snaze. Není divu, že nové názory rázem získaly novou generaci mladých výtvarníků, kteří je dováděli do důsledku. Na kresbě jednoho z nich, malíře a sochaře Emila Filly vidíme, kolik secesního ovzduší v tom ještě z počátku bylo.Bohumil Kubišta – Ve vsi: Všechny tvárné prostředky umělce měly napříště sloužit k vyjádření jeho nitra, jeho vnitřního života. A právě snaha dosáhnout těchto výrazových hodnot v malířství sjednotila mladé umělce v generaci a některé z nich dokonce ve skupinu.Emil Artur Pittermann Longen – Nemocný: Na kresbě Bohumila Kubišty a ještě více na "Nemocném", kterého nakreslil Emil Artur Pittermann Longen, malíř a herec, poznáte, odkud přišla inspirace. Bylo to dílo Seveřana Edvarda Muncha, s nímž se seznámili na výstavě v roce 1905 v Praze. Výstava na ně zapůsobila jako blesk.Václav Špála – Sestry: Na raných kresbách Václava Špály vidíme Munchův vliv zcela jasně. Ve Špálově díle si až do konce udrží podstatný vliv výrazovost, i když vlastní výtvarná problematika už bude jiná.Vlastislav Hofman – Dostojevskij na Sibiři: Umělci hledali pro svou tvorbu a názory odezvu literární a filosofickou. Měli vztah k Schopenhauerovi a zejména k Dostojevskému. Kromě ilustrací k jeho románům, k nimž patří i tato kresba malíře a architekta Vlastislava "Dostojevskij na Sibiři", podobizny Dostojevského s hlavně/Hofmana „Dostojevskij na Sibiři“, vznikaly podobizny Dostojevského a hlavně/ "Dostojevskij na Sibiři", podobizny Dostojevského s hlavně slavný Fillův obraz Čtenář Dostojevského.Otto Gutfreund – Hamlet: Zvláštním smutkem a úzkostí jsou naplněny plastiky a kresby sochaře Otty Gutfreunda. Paralelu bychom mohli najít na příklad ve světě Pražana Franze Kafky, jehož chmurná vážnost a pocity odcizení vyplývají z podstatné části z jeho židovství, pocitu běžence, Ahasvera. Podobně tomu mohlo být u Gutfreunda.Bohumil Kubišta – Ženy u vody: V průběhu vývoje však nabývá stále větší váhy vliv tendencí racionálně stavebných zejména prostřednictvím díla Cézannova. S rozumářskou stavebností prolíná se v Kubištově díle silná výrazovost. Obě tyto složky můžeme zřetelně sledovat na kresbě k jeho rozměrnému obrazu Jaro. Kubišta tu šel dále za geometrisaci krajinných hmot a hledal duchovní hodnoty.Alfred Justitz – Krajina s milosrdným Samaritánem: Podobné spojení prvků výrazových, citových, s logicky jasnou komposicí krajiny vidíme i na krajině s milosrdným Samaritánem od Alfreda Justitze.Otto Gutfreund – Koncert: Mezitím vzniká ve Francii kubismus, jehož tendence racionálně-stavebné zasáhly české umění sice ne nepřipravené. Cézannův vliv už tu působil, ale přesto prudce. První setkání českého umění s kubismem se událo v duchu expresivním. České umělce zaujaly musické hodnoty kubismu, jak můžete vidět na Gutfreundově koncertu.Bohumil Kubišta – Svatý Šebestián: Generace, jejíž osudy teď sledujeme, kladla velkou váhu na kresbu, její příslušníci byli vesměs vynikající kreslíři a dokonce se nad kresbou, jejím vymezením a posláním zamýšleli. Především hodně kreslili. Mnohé z názorů, tendencí, úsilí byly v jejich kresbách vysloveny přesvědčivěji a důrazněji. Velká píle a dělnost byly důvodem obrovského množství zachovaných kreseb. Na kresbách a kartonech Kubištových uchvacuje nás až fanatické úsilí komposiční, které dává řád výrazu. Zejména na kartonu ke svatému Šebestiánu vyniká tento matematicko-geometrický kánon, který silný výraz trpícího člověka – mučedníka jen podtrhuje.Bohumil Kubišta – Staropražský motiv: Podobně je kreslen i karton k Staropražskému motivu.Jan Trampota – Žižkov: S kubismem se vyrovnávala téměř celá generace, i když po svém v rámci odlišnosti osobní a národní. Byla to generace, která viděla v orientaci na kubismus i svém poslání úkol mravní, který je spojoval. Kubistickou školou prošli figuralisté, malíři zátiší i krajináři. Ostatně přísná specialisace pomalu ustupovala a malíři malovali různé druhy obrazů. V krajinářské tvorbě Jana Trampoty hraje kubistické období důležitou roli, i když později dospěl někam jinam. Smysl pro stavbu a rozvržení barevných hmot mu zůstal.Vincenc Beneš – Figurální výjev: Vincenc Beneš byl od počátku členem skupiny Osma a později Skupiny výtvarných umělců. Kubismus učinil v té době ústředním způsobem svého výtvarného vyjadřování. S ostatními českými kubisty ho spojoval silný výraz.Emil Filla – Polopostava ženy: Emil Filla se na celou řadu let přimkl k dílu Picassovu. Přesto se nevzdal své osobitosti, i když spolu s teoretikem a historikem umění Vincencem Kramářem považoval kubismus za objektivní uměleckou poznávací metodu, za sloh.Emil Filla – Zátiší s bílou dýmkou: Zátiší bylo ústředním námětem kubistické malby. Na něm mohli zkoušet všechny tvárné problémy, které kubismus do výtvarného umění přinesl. Bylo to především uzavření obrazového prostoru do plochy obrazu a rozbití předmětu a jeho rozevření do prostoru. Rozbití předmětu a jeho opětné složení, více pohledů na jediný předmět současně na obraze podaných vnáší do prostoru prvek času. Nelze tu nepomyslit na Einsteinovu teorii relativity a tam zavedený pojem tzv. prostoročasu.Emil Filla – Zátiší s pohárem: Filla pobýval za války v Holandsku. Pracoval tam dokonce v odboji. Velký vliv na něho měli staří Holanďané se svou věcností a smyslovostí. Působilo na něho i holandské pojetí zátiší (Stilleven - tichý život, zátiší z organických předmětů) proti francouzskému pojetí Nature morte (mrtvá příroda, zátiší ze strohých tvarů věcí, kterým dala lidská ruka už tvar). Kresba pak provází malířské dílo Fillovo ve všech jeho vývojových proměnách, dosahuje mnohdy zcela mimořádné kvality, čímž připravuje divákovi nezapomenutelný zážitek.Antonín Procházka – Zátiší s pohárem: Procházkovo dílo má poněkud jiný charakter, v jakési naivní nebo lidové věcnosti je hlavní tendence jeho osobitosti. V souvislosti s tím je i vztah k látkovosti věcí, který Procházka uplatňoval a vyjadřoval v ohromné spoustě kreseb, které někdy kvalitou dokonce převyšují jeho obrazy.Antonín Procházka – Tři akty: Procházka svým naivním postojem dochází v rámci kubismu mnohem větší důslednosti v harmonickém a rytmickém řádu díla. Znamená to nebývalé posílení musické složky malířství.Otto Gutfreund – Hlava: V oblasti kubismu má základní význam dílo Gutfreundovo, který dokázal jako jeden z prvních převést problematiku kubismu do oblasti sochařství. Gutfreundovy kresby jsou vynikajícím souborem. Nejsou jen sochařskými kresbami jako sochařova příprava k další práci, ale velká část je konečným, výsledným výrazem Gutfreundova výtvarného chtění. Naše Hlava je jednou z nich.Josef Čapek – Novostavba: Josef Čapek dospěl k velmi osobité versi kubismu. Kromě silné výrazovosti uplatňovaly se v jeho obrazech i kresbách tendence vyprávět. Čapkův hluboký humanismus, který je spodním tónem i jeho literárních děl, dal jeho umění někdy podobu sociálního výrazu. Jindy je to zase značná dávka humoru. Čapek byl vynikající kreslíř a každá jeho kresba, sebe nepatrnějších rozměrů, znamenala vždy uzavřený výraz, konečnou versi nebo její variantu.Václav Špála – Koupání: Čapkovi velmi blízko lidsky i umělecky stál Václav Špála. Jeho kubistické období bylo silně expresivní - výrazové. Kubismus s jeho geometrisací přírodních tvarů přivedl Špálu k velmi osobitému rukopisu s širokými tahy štětce a dramatickým uspořádáním takto vzniklých barevných ploch.Václav Špála – Čekající: V barevném pojetí dochází Špála také k velmi osobité paletě, v níž zprvu převažuje zelená, později červená a modrá. Je to barevný akord, který známe z našeho lidového umění.Josef Čapek – Hlava: Různé názory na kubismus byly pak předmětem sporů v mladé generaci a byly vlastně i výsledken složité cesty vývoje každého jednotlivce. Proti orthodoxnímu pojetí Fillovu, který uznával jen Picassovu versi kubismu, se Čapek díval na jeho problematiku mnohem šířeji. Nacházel podněty na příklad v díle Légerově, v jeho hmotnosti, v jeho pronikajících se válcích, stylu, jemuž se nikoliv bez posměchu říkalo tubismus. Čapkovy kresby, jako tato hlava muže, můžeme postavit na roveň jeho obrazům z této doby.Josef Čapek – Toaleta: Vztahy lidské a blízkost názorová měly často za následek příbuznost výtvarného vyjádření. V naší malé přehlídce nás to mohlo už napadnout.Jan Zrzavý – Kavárna: Přímé srovnání neuškodí. Vidíte kresbu Josefa Čapka Toileta a následuje Jana Zrzavého "Kavárna". Náměty jsou navíc u obou z obdobného prostředí. Pozornější pohled vytuší při velké podobnosti přece jen rozdíly. Čapkova kresba při větší povšechnosti je bezprostřednější, úsměvnější, není tu mystické tajemnosti, jaká je v ovzduší kresby Zrzavého.Jan Zrzavý – Kázání na hoře: Že Zrzavý, který je o něco mladší než příslušníci Osmy, také vyšel z kubismu, ukazuje tato kresba k obrazu Kázání na hoře víc než přesvědčivě. Přesto na ní vidíme i to, že jej jeho orientace výtvarná i myšlenková musela zavést jinam. Krajina, jakou vidíme i na této kresbě, není z tohoto světa, vysnila ji jeho fantasie. Zrzavý je považuje za biblické krajiny, ale připomínají spíše měsiční sopečné útvary nebo podivuhodné neskutečné krajiny fantasie mediálních kreslířů. A jeho postavy prozrazují velkou malířovu lásku k malířům italského quattrocenta.Jan Štursa – Pohřeb v Karpatech: První světová válka znamenala narušení vývoje i spojení našeho umění s evropským centrem, znamenala i rozchod generace. Ti, kteří museli prožít válku na frontě, nezůstali neovliívněni ve svých výtvarných projevech, zejména v námětech. Zjišťovali tragičnost i neszryslnost války. Vidíme to na Štursově kresbě Pohřbu v Karpatech, z něhož vytvořil i sousoší.Otto Gutfreund – Vojáci na pochodu: Gutfreundovi vojáci na pochodu nás seznamují s útrapami vojenského života i s úzkostnou atmosférou fronty.Willi Nowak – Žebráci: Po válce se cesty generace rozdělily. Každý se přimkl k orientaci, která nejvíce vyhovovala jeho povaze. Z členů Osmy Willi Nowak byl zaujat smyslovými hodnotami světa, jeho barevností, poesií. Byly mu blízké idylické a galantní výjevy konce 18. století s jejich hravostí a líbezností.Otokar Kubín – Orfeus: Jiný příslušník Osmy Otokar Kubín, který se ostatně natrvalo usazuje v jižní Francii, % rozvíjel ze své unělecké orientace hlavně A klasicistické dědictví, To bylo obsaženo 1% svým způsobem v kubismu, ale teď na počátku A dvacátých let se obecněji navazuje na klasicisnus Velké francouzské revoluce. V Kubínově Crfeovi to není jen ovzduší klidu a har- 19 monie, ale čistá nestínovaná linie, které vytváří kresbu krystalické čistoty.Karel Boháček – Večer v Senečnici: Malíři protilehlého názorového zaměření, kteří důvěřovali více přímému smyslovému zážitku než racionalistické konstrukci, začali se uplatňovat až po skončení první světové války. Výtvarný život v novém svobodném státě nabyl tak na intensitě a složitosti. Začaly se uplatňovat nejen nové názorové skupiny, ale i nové generace. Názorové střetávání stalo se tak značně komplikované. Karel Boháček, který patří k této názorové skupině, projevuje se hlavně v oblasti kresby.Rudolf Kremlička – Přístav: Čapkem, Špálou a Zrzavým se po válce sdružil malíř Rudolf Kremlička ve skupinu nazvanou "Tvrdošíjní". Kremlička byl malíř, který se snažil vyrovnat obrazové zákonitosti se smyslovými hodnotami skutečnosti. Významnou součást jeho díla tvoří krajiny. Kreslil a maloval je v Čechách, na Slovensku i u moře, na francouzském pobřeží u Etretatu.Rudolf Kremlička – Sedící akt: Druhou námětovou oblastí Kremličkovy tvorby byla lidská figura a to zejména ženský akt. Kremlička kreslil a maloval desítky variací na obliny ženského těla. Jeho akty jsou kresleny s nesmírným smyslovým zaujetím, s téměř hmatovými pocity hebkosti kůže.Rudolf Kremlička – Myčky: Kremlička byl vynikající kreslíř. V kresbě navazoval na mánesovskou tradici. Jeho linie je měkká, má oblý průběh, je hebká, melodická, protože navozuje hudební asociace, a to představu melodie. Ve svých kresbách i obrazech si všímá problémů sociálních, jak je přineslo společenské uspořádání první republiky.Otto Gutfreund – Šička: Tyto sociální tendence byly přesvědčivě vyjádřeny i v dílech sochářů. Bylo to především dílo Otty Gutfreunda, které inspirovalo řadu jeho generačních druhů. Jeho sochy i kresby z tohoto období představující prosté lidi, pracujícího člověka i jeho portréty, byly dělány se zvláštní věcností, kterou budeme moci sledovat i u malířů.Josef Čapek – Chlapi: Sociální cítění Josefa Čapka projevilo se už v jeho dřívějších dílech stejně jako v jeho literárních projevech. Ve dvacátých letech kreslí a maluje svoje chlapy, sby vyjédřil svůj kritický postoj k sociálnímu uspořádání společnosti.Miloslav Holý – Muž v slaměném klobouku: V této době se dokonce ustavuje tzv. Sociální skupina, v níž se sdružili malíři Holan, Holý, Kotrba, Kotík, Frinta a Schnáblová. Uměleckým výrazem těchto sociálních malířů, jak to vidíme i na této kresbě Miloslava Holého, je věcnost.Pravoslav Kotík – Děvče v šátku: Uměleckým výrazem těchto sociálních malířů, jak to vidíme i na této kresbě Miloslava Holého, je věcnost. Je to vůdčí tendence doby a bývá nazývána též Novou věcností (Neue Sachlichkeit). S ní souvisí i oživení klasicistických ideálů v neoklasicismu. Jsou to tendence, které nejsou omezeny na výtvarné umění, setkáme se s nimi i v poesii a hudbě.Jaroslav Král – Piják: Kresba v této době vyhovuje výtvarníkovi po mnoha stránkách. Je základem klasicistického projevu a je schopna popisovat skutečnost s neúprosnou věcností. Její p technická jednoduchost vyhovuje snaze po bezprostřednosti i námětové aktuálnosti. Ke klasicismu měl silný vztah malíř Jaroslav Král, který byl též vynikajícím kreslířem. V rámci svého klasicistického projevu dokázal uplatnit i výraz, jak to vidíme třeba na kresbě pijáka.Jan Rambousek – Diváci: V oblasti sociálního umění se významně uplatnila i grafika. Jednim z našich nejvýznamnějších sociálních grafiků byl Jean Rambousek. Vyjadřovacím prostředkem je i civilismus, jak jej vidíme na této kresbě Diváci.Vlastimil Rada – Hráči karet: Z generace malířů smyslového zaujetí sdružených v uměleckém spolku s velkou tradicí - Umělecké besedě - byl Vlastimil Bada výborný kreslíř a ilustrátor. Jeho kresby jsou plny humoru a veselí, čerpaného z moudrosti lidového umění.Vojtěch Sedláček – Sanice: Sociální problematikou venkovských lidí se zabýval Vojtěch Sedláček. Později chce svými obrazy a kresbami spíše oslavovat český venkov, krajinu a člověka. Jeho díla jsou vlastně stále variacemi na krajinu ve středních Čechách. Linie má v jeho dílech významnou úlohu, jsou to vlastně všechno kolorované nebo barevné kresby provedené většinou technikou kvaše.Vratislav Hugo Brunner – Přes všechny své chyby byl František Josef přece jen gentleman: S funkčností sociálního umění souvisí, že se ve dvacátých letech začne zase významně uplatňovat karikatura. Ve Vratislavu H. Brunnerovi našla velice chytrého, vtipného a velice kousavého karikaturistu a kritika. Na politika Karla Kramáře měl neobyčejně spadeno. Karikatura navazuje na tradici z konce století, Kupku i Boettingera.Grigorij Musatov – U fotografa: Ve dvacátých letech inspirovalo umělce často i lidové a naivní umění. Umělci v tom viděli obrodu výtvarné tvorby, návrat k prostotě a jednoduchosti. Malíř Grigorij Musatov, který se u nás usadil, přinesl sebou poesii svého ruského domova. Vyjadřoval se tak několik let, pokud nesplynul se zdejším prostředím.Jan Zrzavý – Vedínská pazderna: I Zrzavého krajiny mají intensivní vztah k lidovému umění, k naivnímu výtvarnému projevu. Zrzavému trvalo dlouho, než našel vztah k české krajině. Když se konečně odhodlal malovat českou krajinu, objevil nám její beladickou poesii, jeho obrazy jsou z rodu Preislerova.Antonín Procházka – Zátiší: V díle Antonína Procházky se vývoj ve dvacátých letech pohybuje k větší barevnosti, i smyslovosti a látkovosti. Na Procházkových obrazech i kresbách se setkáme s vlepovanými jinými materiály a na obrazech s vosker, se kterým maluje nebo jej po způsobu antické enkaustiky vpaluje. Jeho obrazy jsou plné pohody a radosti. Procházku brzo přestanou zajímat problémy spojené s konstrukcí objemu a prostoru a věnuje se cele kráse * hmoty a látkovosti, isolované věci a tvary líčí s naivitou lidového malíře.Jindřich Štyrský – Kytara: Dvacátá léta jsou rovněž dobou nástupu další generace, sdružené v Devětsilu. Východiskem se jim stal kubismus, a to především jeho hodnoty musické. Považují jej za hnutí, které otevřelo v umění cestu poesii. Na této koláží Jindřicha Štyrského je to vidět zcela jasně. Aby umění mohlo dospět k surealismu, musí přece jen uběhnout několik let.Josef Šíma – Přístav: Východiskem umění Josefa Šímy je rovněž kubismus. Šímovo vidění je však ještě odlišnější, ještě bésnivější.Josef Šíma – Torso: Dílo Josefa Šímy má v našem umění zvláštní postavení. Je introvertní a básnivé, odhaluje poesii vnějšího i vnitřního světa způsobem, v němž se naplňuje česká výtvarná tradice, je lyrické a poetické a musické hodnoty jsou pro ně příznačné. Opět musíme vzpomenout na Preislera.Josef Šíma – Krajina: Dílo Josefa Šímy má v našem umění zvláštní postavení. Je introvertní a básnivé, odhaluje poesii vnějšího i vnitřního světa způsobem, v němž se naplňuje česká výtvarná tradice, je lyrické a poetické a musické hodnoty jsou pro ně příznačné. Opět musíme vzpomenout na Preislera.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleModerní česká kresba IVýrobceDPrahaRok1967Délka75 okénekAutor textuSpielmann Petr Dr.PředlohaVYTVOznačení6762Další diafilmy výrobceVysoké tatryAutomatizace a kybernetika II. Díl Automaty pracují za násMechanizační prostředky na sklizeň pícninHodnostní označení - výložky