Mikoláš Aleš – III. díl: Život a práce lidu; Národní obrození; Boj za svoboduŽivot a práce lidu: Dějiny národa netvoří politika mocných pánů, králů, kněží a vojevůdců, nýbrž boj prostého člověka o život a svobodu v míru i ve válce. Proto Aleš věnuje svůj zájem drobným sedláčkům, selským synkům, zbojníkům, kovářům. Nebyl by synem jižních Čech, aby se nesnažil zachytit rychle mizející ráz českého venkova na postavách a krojích rodného Písecka. V době svého studia na akademii byl mu při tom vzorem Josef Mánes. Ale idealistický pohled na model, který si zprvu osvojil, mizí z jeho kreseb, jak zraje jako umělec i jako člověk, jak stále bystřeji postihuje pravou skutečnost.+40Venkované z Písecka: V kartonu "Venkované z Písecka" z cyklu na Dvořáčkově domě v Písku je patrno, kolik Aleš vděčí Mánesovi i v pracích tohoto druhu.Aleš svou úlohu zvládá lépe. Jeho čára se stává silnější, výraznější a výmluvnější. Vidíme to na postavě Hanáka jedoucího na koni nebo na skupině valašských zbojníků z výzdoby Masarykovy vinárny.Kartony se tak postupně mění v rozlehlé kresby: Souvisí to se stoupajícím Alšovým zájmem o život lidu a jejich obdobu můžeme spatřovat v drobných perokresbách, v nichž Alšovo pero přesvědčivě a věrohodně zaznamenalo mudrosloví, zvyky a způsoby denního života našeho lidu. Tak vznikl jakýsi kalendář české vesnice, plný důvěrné znalosti přírody, silných smyslových zážitků a vzpomínek na radosti venkovských dětí.Březen: Všechno dokáže vyjádřit Alšova čára. Syrovost hlíny při orání v "Březnu" i provoněný a vyhřátý vzduch při senoseči v "Červnu".Červen: Všechno dokáže vyjádřit Alšova čára. Syrovost hlíny při orání v "Březnu" i provoněný a vyhřátý vzduch při senoseči v "Červnu".Aleš rád kreslí rázovité postavy české vesnice. Zvláštní přitažlivost má pro něj kovář, kterého kreslí na kartonu pro výzdobu Pražské spořitelny, jedné z budov vyjadřujících svým stylem a bohatostí mocenské postavení vládnoucí třídy.Červenec: Nejdůležitější událostí roku jsou beze sporu žně, proto žně jsou symbolem pro měsíc "Červenec".Obžínky: Nejdůležitější událostí roku jsou beze sporu žně, proto žně jsou symbolem pro měsíc "Červenec" a takto vypadá jejich radostný závěr, "Obžínky" v Alšově pojetí.Sluníčko zachází za hory, pasáci pečou brambory: Klukovské podzimní radosti našly svůj obraz v kresbě z r. 1902 "Sluníčko zachází za hory, pasáci pečou brambory".Druhou sklizní jihočeské vesnice je výlov rybníků. Proto Aleš ve svém kalendáři nezapomíná na rybáře. I jejich postavy zvěčnil na zdech Pražské spořitelny.Prosinec: Pro vyjádření měsíce "Prosince" zvolil Aleš scénu ze zabíječky. Z pod řeznických knírů se jistě vydrala slova, vepsaná přímo do kresby "Vánoce jsou vánoce a pečeně je jejich sestra".Obraz venkovského roku by však byl neúplný bez postav muzikantů. I ty tedy Aleš zařadil do výzdoby Pražské spořitelny. Poměrně vzácný je v Alšových pracích námět tance. Snad energie jeho našla odpovídající výraz v prudkých pohybech jezdců. Ostatně jeho linie je plná rytmu a pohybu, tančí a zpívá.Zima byla, bláto bylo: Na obrázku "Zima byla, bláto bylo" tančí mladá cikánka. Cikány Aleš tolikrát obdivoval jako dítě, když zavítali na okraj Mirotic. Většina tanečních motivů opravdu pramení z dětské vzpomínky.Tancujte myši: "Tancujte myši" zachycuje hru děvčátek, ale zas to není jenom popis. Aleš chápe hudebnost lidových písní svým srdcem a svou kresbou podtrhává její lahodnost, její tesklivost anebo prudkou vášeň. Aleš melodií proniká k citovému obsahu písně a ten pak v kresbě rozehrává v protikladu černé a bílé barvy tak, aby vyvolal stejnou náladu jako píseň samotná.Dej mi Pánbůh synka: V kresbě r. 1898 k písni "Dej mi Pánbůh synka" ostré čáry zní shodně se zvukem verše. Tryská z nich čistý tón mladé touhy.Šický hezcí mladíci: Jen umělec, jehož srdce zůstalo věrno lidu mohl takto přetlumočit citovou průzračnost lidové poesie, mohl najít v kresbě "Šický hezcí mladíci" výraz postihující zlostnou lítost děvčete, které se musilo rozloučit s hezkými odvedenými chlapci a musí se nakonec spokojit s nehezkým, pro něž má jen útrpný úsměv.Ještě mi dej kytku: V kresbě "Ještě mi dej kytku" tlumí poetičnost a dobromyslný humor smutek z rozchodu milenců.Není zelí jako zelí: A humorný přízvuk mírní trpkost i v kresbě "Není zelí jako zelí" z r. 1891, v níž mohl Aleš zapsat vlastní vzpomínky na stůl chudoby. Ale Aleš nechce vidět bezvýchodnost ze stínů života, nepropadá smutku ani tvrdosti bez slitování. Smutek osladí aspoň hravostí ornamentu.Ja som bača velmi starý: V kresbě "Ja som bača velmi starý" zmírňuje teskné ladění písně při pomyšlení na smrt, která je již blízká, tím, že starocha obklopuje vším, co mu bylo v životě blízké, z čeho měl radost.Za chlebem: Alšovo dobré srdce nedovede tepat bez milosti. I když zahoří nenávistí k boháčům, nevydá jeho pero zžíravou kritiku, nýbrž jen výčitku, výkřik smutku, z něhož probleskuje jiskra hlubokého soucítění se všemi, kteří trpí neporozuměním a sobectvím těch, v jejichž rukou je soustředěna všechna moc. Takovou živou účastí s údělem stlačených do prachu, těch, kteří tvořili podstatnou část jeho domova, takovou účastí s pracujícími a při tom živořícími lidmi je také Alšova kresba "Za chlebem" z r. 1909.Národní obrození: Aleš se snaží celým svým dílem upevnit vůli českého lidu k životu, probudit v něm vzpouru proti hořké skutečnosti, proti útisku. Z historie národa si vybíral pro výtvarné znázornění ty světlé stránky, které mohly jeho snahu podpořit. Proto, i když se obracel do minulosti národa, i když se opíral o své vzpomínky, viděl před očima své vrstevníky a jejich životní podmínky. Pro Alše samého i pro umění obrozenecké doby vůbec je charakteristické splývání romantismu a realismu. Aleš se stejným zájmem studoval historii jako sledoval dějiny nejnovější. Po husitských bojovnících a selských povstalcích, v nichž vyslovil Aleš svůj vřelý cit k bojovníkům za lepší budoucnost lidu, čerpal rád i náměty z doby obrozenecké.Rok 1848: Pro časopis "Šotek" vytvořil kresbu "Rok 1848", v níž zřetelně rozpoznáváme revoluční atmosféru s jejími mladými nositeli.Námětem sokolského výletu se z části vrátil k motivům, jimiž v r. 1889 charakterisoval představu léta. Vedle tohoto pathosu, z něhož často dovedeme chápat již jen jeho vnějškovou podobu, objevujeme v Alšových kresbách, věnovaných době národního obrození, práce dojímající prostým vypravěčským tónem.R. 1890 oslavil památku lidového buditele, loutkáře Matěje Kopeckého, který svými dřevěnými herci připravoval půdu českému divadlu.Studentské vzpomínky: "Studentské vzpomínky", v nichž vylíčil studentský život šedesátých let, s jeho drobnými radostmi i strastmi. Jak ale výtvarně vyjádřit onu bezmeznou touhu, která věnčila buditelskou činnost?A ta lípa naše bude zelená: Aleš se o to se zdarem pokusil v kresbě "A ta lípa naše bude zelená".Slovanská Praha: V kartonu "Slovanská Praha" z r. 1904, určenému pro výzdobu Staroměstské radnice. Zde Aleš shrnul touhu po osvobození životních a tvůrčích sil v lidu, již se snažil vyjádřit celým svým dílem.Boj za svobodu: Alšovo vlastenectví vyrůstalo z lásky k lidu, ke kulturním a pokrokovým tradicím našeho národa a z touhy po svobodě. Věc národa byla Alšovi věcí lidu, proto jeho vlastenectví nemělo ničeho společného s buržoasním šovinismem a dovedlo najít porozumění i pro národy, stojící mimo okruh jeho slovanského cítění. Aleš miloval a obdivoval cikány s jejich tuláckou láskou k volnosti, vážil si Maďarů pro jejich boj za svobodu.Pochod Rákoszyho: Olej "Pochod Rákoszyho" z r. 1887 je takovým výtvarným vyjádřením revolučního nadšení maďarského národa. Alšova čára i barva zde zpívá píseň o svobodě. Vidíme, že se Aleš s úctou sklání před jejím voláním, i když zaznívá z jiných dob a z jiného břehu.Přistání Evropy: Se stejně vřelou účastí se dívá na osud indiánského lidu, jehož vlastní tragedie nebyla v zápase s přírodou, ale ve ztrátě svobody. V kartonu "Přistání Evropy" z cyklu "Živly" nakreslil Aleš postavu Evropy jako dobyvatele, který výměnou za nabídnuté přátelství přináší porobení a smrt. Aleš, který chápal slovanské dějiny jako boj za svobodu, spatřoval v údělu Indiánů podobnost s osudem pobaltských Slovanů. Alšův soucit s porobenými však nezná pocitu sklíčenosti. Umírající Indián není pokořen, není zničen. Hrdě hledí do smrtonosných plamenů, do zkázonosných vodopádů.Bitva na Kosově poli: Ani kresba "Bitva na Kosově poli" nelíčí tragedii srbského národa, neukazuje moment zničení, nýbrž prudký jezdecký souboj slovanského bohatýra s Turkem.V dávné Rusi: Alšovo slovanství oslavilo svobodu a hrdinství v mnoha kresbách ruských bohatýrů. Obyčejně se ženou v bitevním šiku proti nájezdníkům, jako na kresbě "V dávné Rusi". Nebo se jednotlivě prohánějí po širých ruských pláních. Zde opět promlouvá Alšova láska ke koním a jezdcům, k pohybu a barevnosti.Polák z r. 1600: Aleš byl nadšen myšlenkou slovanské vzájemnosti. Proto jej zaujaly i postavy polských šlechticů a jezdců. Kresba "Polák z r. 1600", kterou Aleš nakreslil v r. 1908, znázorňuje jezdce s koněm z těžkého předního pohledu. Ale Aleš dokázal nakreslit koně tak, že je jako živý.Kozáci: Aleš věděl, že boj za svobodu teprve začal. Věděl, že pomoc přijde z východu, že bude dobře – jak sám říkával – teprve tehdy, až kozák stane na Staroměstském náměstí. Když takto budeme hledět na kresbu "Kozáci" z r. 1909, pochopíme co všechno chtěl Aleš vložit do tohoto širého, malířsky cítěného prostoru, z něhož přijíždějí dva jezdci – starý a mladý.Sociální demokracie: Jaký boj měl Aleš na mysli, vidíme ze satirické kresby "Sociální demokracie" pro časopis "Bič", která karikuje úsilí české vysoké buržoasie o zneškodnění dělnického hnutí. Ale Aleš si nečinil z politicky inspirované tvorby pravidlo. Výkřik obecného hněvu a výsměchu měl u Alše vždy blíže k lidové moudrosti, k bezprostřednosti vzpurného popěvku. To, co můžeme nazvat sociální notou v Alšových kresbách a co prodlužuje jejich život do budoucnosti, je spíše láska k životu a touha zbavit jej útlaku.Vzkříšení národa: Alšova alegorie "Vzkříšení národa", určena pro výzdobu plzeňského domu, hovoří k nám ještě dnes symbolem nového člověka přicházejícího z východu. Letohrádek Hvězda jako symbol poroby zaviněné cizími šlechtici je jen výstrahou, poučením dějin, z jejichž polostínů Alšovi světélkují reálné obrazy naší vlasti a její slavné minulosti.Alšova alegorie "Vzkříšení národa", určena pro výzdobu plzeňského domu, hovoří k nám ještě dnes symbolem nového člověka přicházejícího z východu. Letohrádek Hvězda jako symbol poroby zaviněné cizími šlechtici je jen výstrahou, poučením dějin,z jejichž polostínů Alšovi světélkují reálné obrazy naší vlasti a její slavné minulosti.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleMikoláš Aleš - život a práce liduVýrobceDPrahaRok1952Délka44 okénekAutor textuMíčko Miroslav Dr.PředlohaVYTVOznačení6821Další diafilmy výrobceBezpečnostní ustanovení pro svařování elektrickým obloukemKomunisti III. 1929 - 1938Měřící přístroj AvometRaketový pohon II. Díl Raketový motor