Husitské revoluční hnutíMikoláš Aleš – Sirotci na pochodu: Husitské revoluční hnutí, slavná epocha českých dějin, jež vyvolává pocit hrdosti u každého vlastence Čecha. A oprávněně! Vždyť toto období bylo skutečně jedním z nejskvělejších v historii českého národa. Kde však hledat kořeny tohoto hnutí českého lidu, jež do základů otřáslo starým feudálním řádem a jež vyvolalo hněv a odpor reakčních vládců celé Evropy? Jak a proč vzniklo toto lidové revoluční hnutí právě u nás, v našich zemích?+37Mapa s vyznačením rozlohy arcibiskupského panství: Česká země prožívala koncem 14. a začátkem 15. století hluboké společenské a hospodářské rozpory a otřesy. Církev byla v té době největším vlastníkem půdy a samotné arcibiskupské panství zabíralo obrovské pozemky po celých Čechách. Na panstvích církve a šlechtických pánů vedl poddaný lid těžký a lopotný život. I chudina ve městech byla v té době vystavena krutému útisku ze strany vládnoucích tříd, šlechty, bohatých měšťanů a zejména církve.Hodující biskup: Církev vlastnila nejen rozsáhlé pozemky a bohatě vyzdobené chrámy, ale i skvělé paláce, ve kterých žili církevní hodnostáři. Zatímco kazatelé v chrámech nabádali lid ke skromnosti, církevní hierarchie vedla život plný přepychu a rozmařilosti, život, který zcela odporoval tomu, co církev hlásala.Chudí a nemocní: Vykořisťovaný a zubožený lid nenacházel nikde zastání. A tak utrpení poddaných na venkově i chudiny ve městech a naproti tomu rozmařilost šlechty a církve podnítily vykořisťované masy k mohutnému revolučnímu hnutí za spravedlivější uspořádání společnosti.Kázatel z Jenského rukopisu: I v církvi samé však byli mnozí drobní kněží, vzešlí z lidu, kteří odsuzovali rozmařilý život církevních hodnostářů a také proti němu otevřeně vystupovali.Mikoláš Aleš – Mistr Jan Hus: Jedním z těchto kněží byl Mistr Jan Hus. Pocházel z jihočeského kraje a po studiích v Praze dosáhl četných univerzitních hodností. Hus horlil proti zlořádům v církvi, jejichž kořen viděl v církevním majetku, a povzbuzoval lid v jeho touze po novém, lepším společenském řádu. Za to však byl církví vyhoštěn z Prahy. Odešel proto na český venkov, aby mohl pokračovati ve své práci. Neúnavně kázal lidu a vedl jej k boji za pravdu a spravedlnost.Václav Brožík – Hus před koncilem v Kostnici: Pro nesmiřitelný postoj k církevním zlořádům byl Hus předvolán do Kostnice, aby se před církevním koncilem zodpovídal. Byla mu slíbena osobní bezpečnost a svobodný návrat do vlasti.Mistr Jan Hus na hranici z Jenského rukopisu: Církevní hodnostáři nedodrželi své sliby. Nepovolili Husovi, aby obhájil a vysvětlil své názory. Chtěli, aby se přiznal k bludům, ze kterých ho církev obvinila, a aby odvolal své učení. Hus však zůstal věren pravdě a svým zásadám. Proto byl církví odsouzen a 6. července 1415 upálen. Mučednickou smrtí se Husovo dílo stalo revoluční výzvou. Husova smrt podnítila už beztak revolučně naladěné lidové masy. Vznikla široká, celonárodní fronta bojovníků revolučního hnutí proti církvi a pánům. Venkovský lid se ozbrojuje a dochází k útokům na šlechtická sídla, panství a kláštery a k jejich vypalování.Zříceniny Sezimova Ústí: Prvním útokem bylo dobyto Sezimova Ústí, které se stalo střediskem hnutí v jižních Čechách ještě před založením Tábora. Zříceniny Sezimova Ústí, které vidíme na obraze, byly patrny ještě na počátku 19. století.Rukopis kázání Jana Želivského: Zde je jedna ze stránek Želivského kázání, psaných starodávným gotickým písmem. V Praze se bouří městská chudina, která rovněž volá po rovnosti a po odstranění výsad církevních i světských pánů. Vůdcem hnutí v Praze se stává neohrožený a vynikající kněz Jan Želivský. Burcuje a uvědomuje pražský lid a vyzývá ho k otevřenému boji za husitské revoluční ideje.Mikoláš Aleš – Jan Žižka z Trocnova: V těchto prvních bojích se záhy postavil do čela lidového hnutí Jan Žižka z Trocnova, drobný jihočeský zeman, který už dříve nabyl bojových a vojenských zkušeností v bojích proti pánům z Rožmberka.Plastický model opevnění Tábora: Žižka zformoval a zorganizoval husitské vojsko a jeho hlavní základnu a středisko Tábor. Tábor byl nejpevnějším vojenským opěrným bodem husitských vojsk. Stal se slavným střediskem celého husitského hnutí.Václav Štěch – Přijetí do Tábora: V Táboře byl poprvé v dějinách uskutečněn pokus o rovnoprávnou komunistickou společnost. Václav Štěch vyjádřil ve svém obraze nazvaném „Přijetí do Tábora“ výjev, jak táborští husité odevzdávali všechen svůj majetek do společných pokladnic. Z nich pak dostávali podle svých potřeb. Husité zavedli společné rozdělování statků, ale nezespolečenštili výrobní prostředky. Byl to pouze takzvaný komunismus spotřební. Avšak nepodařilo se uskutečnit komunismus do důsledků, protože i tato forma byla na tehdejší dobu předčasná.Vozová hradba: Žižka byl geniálním vojevůdcem a organizátorem. Jedním z hlavních bojových prostředků jeho vojsk byla vozová hradba, která působila nepříteli velké těžkosti, když útočil proti husitům. Žižkova pěchota byla zpočátku ve značné nevýhodě proti obrněným jezdcům nepřítele. Avšak používání vozové hradby a hlavně bojové nadšení a vysoká bojová morálka všech husitských vojsk vyrovnaly tuto nevýhodu. Často se nepřátelé dávali na útěk, sotva uslyšeli revoluční husitský zpěv.Husitské zbraně: Čím byla vyzbrojena husitská vojska? Byly to cep, kropáč, řemdih, dále halapartna, sudlice, kopí, sekyra a meč.Samostříl: Husitská vojska používala i jiných zbraní, jako samostřílu, který vidíme na obraze, a různých druhů ručnic.Dělo: Také primitivní děla žižkovských vojsk byla postrachem pro nepřítele. Střelný prach byl znám sice již dříve, ale teprve husitská lidová armáda ho dovedla používat v takovém měřítku a v promyšlené souhře s taktikou vozové hradby. Tak se i ve vojenství husitské hnutí stalo revolučním průkopníkem.Václav Fiala – Bitva na Vítkově: Když vtrhla křižácká vojska do Čech a oblehla Prahu, husitská města se všech stran přispěchala Praze na pomoc, jak ukazuje obraz Václava Fialy „Bitva na Vítkově“. Zde roku 1420 dobyl Žižka prvních dvou slavných vítězství nad křižáky na hoře Vítkově a pod Vyšehradem.Boj s křižáky z Jenského rukopisu: Dalších velkých úspěchů dosáhl Žižka v bitvě proti křižákům u Žatce a později u Kutné Hory. Tam křižáky rozprášil a zahnal až k Německému Brodu. Zde je výjev „Boj s křižáky“ z Jenského rukopisu, vzácné to památky z husitských dob, která je uložena v Národním muzeu v Praze.Žižka v čele husitských vojsk z Jenského rukopisu: Další z obrazů Jenského rukopisu zachycuje Jana Žižku v čele husitských vojsk.Mikoláš Aleš – Útok husitské jízdy: Žižka neustále zdokonaloval svá vojska. Vytvořil svou slavnou husitskou jízdu, která se stala postrachem nepřátel a která svými útoky značně přispívala k husitským vítězstvím. Takto vyjádřil útok husitské jízdy Mikoláš Aleš.Praha ze Schedelovy kroniky z roku 1493: Staré Město bylo střediskem bohatých pražských měšťanů, kteří společně s některými univerzitními mistry usilovali o odtržení Prahy od husitského revolučního hnutí. Žižka však ztrestal zrádné Pražany v boji u Malešova a přinutil je ke společnému tažení na Moravu.Mikoláš Aleš – Jan Žižka: Roku 1424 postihla husity těžká ztráta. Jejich vojevůdce Jan Žižka z Trocnova zemřel. Žižka byl nesmrtelným vůdcem revolučních armád českého lidu. Pod jeho vedením dokázali husité rozdrtit své nepřátele. Význam Jana Žižky je zejména v tom, že dovedl zformovat širokou frontu českého národa, v níž měl aktivní účast venkovský lid i městská chudina. Jan Žižka z Trocnova byl stejně jako Mistr Jan Hus českým lidem vždy milován a s jeho jménem byly vždy spojovány revoluční naděje našeho lidu.Mikoláš Aleš – Prokop Holý: Po Žižkově smrti se postavil do čela husitů další neohrožený hrdina, Prokop Holý. Vedl husitská vojska do všech následujících památných vítězství nad sjednocenými armádami evropské reakce, od německého císaře Zikmunda až po římského papeže.Mikoláš Aleš – Po bitvě u Ústí: Pod vedením Prokopa Holého dosáhla revoluční husitská vojska dalších význačných vítězství. Husitské armády porazily křižácká vojska v bitvě u Ústí nad Labem. Roku 1427 dosáhli husité významného vítězství nad křižáky u Tachova, vedenými tentokráte anglickým kardinálem.Mapa spanilých jízd z díla J. Macka Husitské revoluční hnutí: V této době husitská vojska bránila vlast nejen na domácí půdě, ale podnikala, zvláště od roku 1428, i odvetné útoky do zahraničí. Byly to takzvané „spanilé jízdy“ neboli „rejzy“. Účelem těchto výprav bylo posílit a revolucionovat vykořisťovaný lid sousedních zemí přítomností revoluční armády a přenést válku na území nepřítele, dále donutit církevní a šlechtickou reakci, aby upustila od křížových výprav proti Čechům a přistoupila na jednání.H. Schültinger – Husité na Baltu: Jedna z nejslavnějších výprav husitů byla takzvaná „velká spanilá jízda“, při které se husité v boji s řádem německých rytířů dostali až na pobřeží Baltického moře. Na těchto výpravách bylo mnoho německých knížat přinuceno k placení ročního poplatku husitům.Mapa s vyznačením šíření husitských manifestů: Husitské výpravy nebyly jedinou formou šíření husitských myšlenek do zahraničí. Husitské ideje šířily i takzvané „pražské a táborské manifesty“, ve kterých se husité v různých jazycích obraceli na cizí města a země, aby jim osvětlili svůj spravedlivý boj a ideály, za které bojovali, dále aby odhalili zlořády v církvi a ukázali vykořisťování poddaného lidu vrchnostmi. Tyto manifesty se rozšířily do Francie, Německa, Itálie, dokonce i do Anglie a do Španěl.Mapa s vyznačením revolučních středisek v zahraničí: Jejich vlivem vznikla četná revoluční hnutí utiskovaného lidu v Belgii a Pikardii, ve Flandrech a Německu, v Polsku i Uhrách. Je tedy vidět, že význam husitského revolučního hnutí není možno omezovat na české země, ale že to bylo hnutí, které daleko přesahovalo naše hranice a které rozšířilo revoluční myšlenky a posilovalo revoluční hnutí v celé Evropě.Mikoláš Aleš – Bitva u Domažlic: Husitské hnutí se stávalo stále mocnějším a nepřemožitelným. Úsilí evropské reakce o jeho potlačení bylo marné. To dokázala i pátá, do té doby největší křižácká výprava proti husitům roku 1431. Křižáci byli poraženi v bitvě u Domažlic. Ačkoliv se chvástali tím, že rozdrtí „kacířské Čechy“, obrátili se na útěk v divém zmatku, sotvaže z dáli zaslechli zpěv husitské revoluční písně „Kdož jste boží bojovníci“. Vůdce křižáků, kardinál Cesarini (čti Cezariny), utíkal tak rychle, že ztratil i odznak své hodnosti, kardinálský klobouk. Dostal se jako válečná kořist do rukou husitů.Adolf Kašpar – Husité v boji: Spojenému úsilí zahraniční reakce se nepodařilo husity vojensky porazit. Proto hledala jinou taktiku. Příležitost se naskytla, když byla církev donucena zahájit s husity jednání o příměří. Až do té doby bylo husitské hnutí širokou frontou, kde po boku selské i městské chudiny bojovala i drobná šlechta a měšťané. Piklům zahraniční reakce se podařilo tuto frontu rozlomit. Husitům bylo licoměrně nabídnuto jednání a tu se ukázalo, že mezi husity jsou vrstvy, které už nechtějí bojovat. Byli to páni a bohatí měšťané, kteří již uspokojili své třídní zájmy tím, že získali část majetku církve a za zády bojujícího lidu a na jeho újmu se obohatili. Tak se zformovala „panská jednota“, která lid zrádně opustila a postavila se proti němu.Ludvík Marold – Bitva u Lipan: Co se dlouhá léta nepodařilo sjednocené evropské reakci, to se podařilo zrádné „panské jednotě“, která v početní převaze a záludně v bratrovražedném boji porazila revoluční husitská vojska v bitvě u Lipan roku 1434.Mikoláš Aleš – U hrobu božího bojovníka: V této bitvě byla vojska husitů rozdrcena. Prokop Holý spolu s ostatními revolučními bojovníky byli zabiti. Tak zradou domácí reakce skončilo hnutí, jež po celých patnáct let dovedlo vítězně odolávat zuřivým náporům reakčních sil celé Evropy.Mikoláš Aleš – Jan Roháč z Dubé: Posledním střediskem odporu husitských vojsk se stala památná hora Sion u Kutné Hory. Statečný táborský hejtman Jan Roháč z Dubé zde s hrstkou posledních věrných bojovníků dlouho odolával náporům nepřátel. I on však nakonec podlehl v nerovném boji. Byl zajat a popraven. Jan Roháč z Dubé se stal symbolem husity, který se do posledního dechu dovedl statečně bít za revoluční ideály.Mikoláš Aleš – Boží bojovníci: Husitské hnutí, přestože bylo nakonec poraženo, má nesmírný dějinný význam jak v naší národní minulosti, tak v měřítku mezinárodním. Český národ byl první, který vystoupil proti nesnesitelné nadvládě římské církve a šlechtických pánů. Husitské revoluční hnutí vytyčilo ideje, jež směřovaly k svržení celého feudálního společenského zřízení. Postavilo na nohy požadavky, za něž bojoval pracující lid v celé své historii. Požadavky, které se teprve naší generaci podařilo uskutečnit.Mikoláš Aleš – Boj Příbkových chodů u Pocínovic: Husitské hnutí vytvořilo slavnou, pokrokovou a revoluční tradici, jež se stala mocnou silou ve všech dalších bojích našeho lidu. V tradicích husitství bojoval selský lid ve svých povstáních v době „temna“, s tradicemi husitství se rodilo i české národní obrození stejně tak jako revoluční rok 1848. V husitské tradici tvořili naši největší géniové Smetana, Aleš, Jirásek, Nejedlý. Nositelkou husitské tradice se stala posléze dělnická třída Československa. Jmény Husa, Žižky, Prokopa Holého se nazývaly československé vojenské jednotky, které šly na pomoc demokratickému Španělsku. Tato jména byla ve štítech partyzánských jednotek za boje proti nacistům.Žižkův pomník na Vítkově: Husitskou tradici převzala a husitské ideály uskutečnila Komunistická strana Československa, která v národní a demokratické revoluci roku 1945 přivedla československý lid na cestu opravdového uskutečňování revolučních idejí o „rovnosti a bratrstvu“, o nichž snili naši předkové. A v únoru 1948 byla rozbita novodobá „panská jednota“ a československý lid se dal definitivně na cestu budování beztřídní socialistické společnosti.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleHusitské revoluční hnutíVýrobceDPrahaRok1954Délka41 okénekAutor textuČermák KarelPředlohaDJOBOznačení6788Další diafilmy výrobceZajištění bezpečnosti práce u stabilních zásobníkůLouky II.Hliník I.Dozimetrický přístroj DP - 86 1.díl