Antonín DvořákPortrét Antonína Dvořáka: Antonín Dvořák … Jméno hudebního skladatele, které zná celý svět. Celý svět je vyslovuje s úctou k rozsáhlosti jeho díla, s obdivem pro jeho mnohostrannost a s láskou pro jeho krásu. Jak, čím dosáhl Antonín Dvořák světového věhlasu? Hrou šťastných náhod na životní dráze, nebo mu snad sudičky velkoryse přisoudily pohádkový dar? Ach ne. Už v dětství poznal, že jen neumdlévající prací se člověk s nadáním může povznést a dosáhnout úspěchů …Rodná světnice: Takto asi vypadala chudičká světnička, ve které se Antonín Dvořák 8. září 1841 narodil. Zapamatujme si tento obrázek! Až chlapec dospěje v muže, budou mu otevřeny brány nejskvělejších chrámů vědění a umění …+29Rodný dům čp. 12: A toto je Dvořákův rodný domek v tehdy malé, dělnicko-rolnické vesnici Nelahozeves u Kralup. Skladatelův otec tu měl pronajatu hospodu.Domek čp. 24: V tomto domku, který stával pod jihovýchodní stranou nelahozeveského renesančního zámku, měl František Dvořák řeznictví.František Dvořák se sestrou Josefinou Duškovou: Skladatelův otec, kterého vidíme na obrázku se sestrou Josefinou Duškovou, se měl co ohánět. Bylo třeba každé pomocné ruky. Proto pokládal za samozřejmé, že po něm jeho řemeslo převezme prvorozený syn Antonín.Fotografie Antonína Dvořáka v dětství: Jenže u chlapce se brzy projevilo silné hudební nadání. Pěkně zpíval a hrál na housle. Ale co naplat - podle otcova přání se musel učit řezníkem. Nejprve doma u otce, potom v nedalekých Zlonicích.Antonín Liehmann – kůr zlonického chrámu: Ve Zlonicích byli dva znamenítí muzikanti. Ředitel – „školní rektor“ – Josef Toman, výborný zpěvák, a učitel Antonín Liehmann, kterého vidíme na obrázku.Zlonická škola a chrám: Učitel Liehmann byl s Antonínovým nadáním velice spokojen. Vzal ho brzy dokonce za houslistu do své proslulé kapely. Řeznickému učedníčkovi se splnil dávný sen "chodit s muzikama"“. Vlevo na obrázku je škola, vpravo chrám. Na jižní věži tohoto chrámu jsou tři zvony; jejich lahodný hlas zněl Dvořákovi v uších ještě po mnoha letech a připomínal mu šťastné chvíle ve Zlonicích. Proto později nazval svou první symfonii "Zlonické zvony".Varhanická škola v Praze: Protože František Dvořák chtěl mít ze svého syna řezníka stůj co stůj, dlouho odolával radám přátel, aby chlapce do řemesla nenutil, když má plnou hlavu hudby. Studium stálo peníze a těch František Dvořák neměl nazbyt. Nakonec ale přece jen povolil. Kníže Kinský a knížecí úředníci ze zlonického zámku něčím přispěli, a tak šestnáctiletý Antonín, tehdy už řeznický tovaryš, odchází do Prahy na varhanickou školu.Josefina a Anna Čermákovy, mladý Antonín Dvořák: Po skončení hudebního studia se Antonín Dvořák stal členem zábavní kapely Karla Komzáka. Tento soubor měl v Praze výbornou pověst. Současně si Dvořák přivydělával v pražských měšťanských rodinách vyučováním zpěvu a hře na klavír. Vyučoval také dcery zlatníka Josefa Čermáka. Stojící dívka je Josefina Čermáková, herečka Prozatímního divadla, pro niž Dvořák složil písňový cyklus Cypřiše. Dívka u klavíru se jmenuje Anna; ta se stala Dvořákovou chotí. Na vedlejším snímku je mladý Antonín Dvořák. Zaposlouchejme se na chvíli do jedné z Dvořákových milostných písní, které jako čtyřiadvacetiletý zkomponoval na verše Gustava Pflegera-Moravského; má název V té sladké moci očí tvých.Prozatímní divadlo: Když bylo otevřeno pražské Prozatímní divadlo, bylo Dvořákovi jedenadvacet let. Divadlo potřebovalo větší orchestr, aby se mohly dávat opery. Proto členové Komzákovy kapely přešli do orchestru této první stálé české scény. Když se tu stal kapelníkem Bedřich Smetana, hrál Dvořák pod jeho vedením violu. Smetana obdivoval Dvořákův výborný sluch a skladatelský talent. Na filharmonických koncertech provedl některé jeho skladby.Moravská děvčata v kroji: Mladý Leoš Janáček, který v Praze studoval na téže varhanické škole jako předtím Dvořák, zavedl Antonína do rodiny pražského obchodníka Jana Neffa. Tam se scházeli mladí Moravané, protože Jan Neff byl z Moravy. Pro tyto schůzky složil Dvořák překrásné Moravské dvojzpěvy, půvabné dílo dýchající svěžím ohlasem lidové hudby. Všichni, kdo tehdy slyšeli tento cyklus poprvé, vytušili, že chybí už jen krůček, aby se pilnému mladému skladateli otevřela brána do světa. Díváme se na děvčata v "pentlících" z Vlčova na Moravském Slovácku. Poslechněme si jeden z Dvojzpěvů - Prsten.Johannes Brahms, skladatel a Dvořákův přítel: Brzy nato obdržel Dvořák peněžitou podporu = státní stipendium, takže se mohl věnovat jen komponování. Udělila mu je zvláštní odborná komise vídeňského ministerstva kultury. Její předseda seznámil s Dvořákovými skladbami Johannese Brahmse, kterého vidíme na našem obrázku. Dvořákova hudba ho tak nadchla, že některé jeho skladby doporučil berlínskému nakladateli Simrockovi. S Brahmsem pak Dvořáka spojilo celoživotní hluboké přátelství.Faksimile rukopisu Slovanských tanců: Brána k světovému věhlasu Antonína Dvořáka se otevřela dokořán, když Simrock vydal jeho prvních osm Slovanských tanců pro čtyřruční klavír. Byl to úspěch okamžitý a trvalý. Kouzlo rytmů, podmanivost melodií a úžasná srozumitelnost této hudby ryze slovanského založení strhly a dodnes strhují každého posluchače.Exteriér a interiér Albert Hall v Londýně: Ano, tomu chudičkému chlapci z vesničky ve Středočeském kraji se otevřel svět. Anglie, která od doby baroka tradičně milovala kantáty a oratoria, pozvala Dvořáka do Londýna, aby v obrovské koncertní síni Albert Hall na jihozápadním okraji Hyde Parku, do níž se vešlo 12 tisíc posluchačů, řídil svou kantátu Stabat mater. Úspěch byl nepopsatelný. Londýn byl Dvořákem okouzlen.Katedrála ve Worcesteru (exteriér a interiér): Dvořák byl v Anglii celkem devětkrát. Jeho skladby tam měly zcela mimořádný úspěch. Hrály se v různých velkých anglických městech. K osmistému výročí založení katedrály ve Worcesteru, jež je perlou anglické gotiky, se pořádal zvláště významný hudební festival, na kterém zazněla díla velkých světových mistrů. Také při této příležitosti Dvořákovo Stabat mater, do jehož hudby se otiskla bolest nad smrtí synáčka Otakara, slavilo triumfy.Cambridge, Antonín Dvořák v promočním taláru: Anglie projevila úctu a obdiv k Dvořákovu dílu tím, že ho jmenovala čestným doktorem univerzity v Cambridgi. Vpravo vidíme Antonína Dvořáka v promočním taláru, který mu věnovali nadšení studenti univerzity.Zámek Sychrov (exteriér a interiér): Dvořák hodně cestoval, ale nejlépe se vždycky cítil doma v Čechách. Často zajížděl k bývalému spolužáku z varhanické školy Aloisu Göblovi, který se stal správcem rohanského panství na Sychrově. Tam také komponoval. Vlevo vidíme romantickou Bretaňskou věž, vpravo pamětní síň Antonína Dvořáka na sychrovském zámku.Zámeček na Vysoké: Hrabě Kounic, za něhož se provdala Josefina Čermáková, měl veliké panství na Příbramsku. Ve vsi Vysoká si dal postavit zámeček, kde rád se svou ženou a přáteli trávil volné chvíle. Dvořák býval v zámečku častým hostem.Ovčín: Když hr. Kounic poznal, jak se Dvořákovi na Vysoké líbí, prodal mu na dolním konci vsi špýchar s pozemkem, kterému se říkalo ovčín. S pomocí vysockých horníků, s nimiž v družné pohodě Dvořák hrával karty v hospodě starosty Fencla, změnil toto hospodářské stavení ve vilku, která se dnes jmenuje Rusalka. Toto místo mu nesmírně přirostlo k srdci. Zde strávil nejšťastnější chvíle života a složil řadu vynikajících skladeb.Altánek: Chcete vidět, jak vypadala Dvořákova "pracovna" na Vysoké? Zde ji máme: V zahradě Ovčína si Dvořák dal navršit pahorek a na něm postavit altánek. Psací stůl si udělal z pařezu a několika prkýnek. Na tomto prostinkém stolku byla napsána nesmrtelná díla, kterým se obdivuje všechen kulturní svět …Rusalčino jezírko: Snad nejkrásnějším z půvabných romantických zákoutí, jaká dal hr. Kounic vytvořit v blízkosti zámečku, je toto lesní jezírko, které jako by bylo oživlým kouskem pohádky. Dvořák, který se rád procházíval vysockými lesy, tam často sedával pod mohutným dubem a komponoval.Scéna Vodníka z opery Rusalka: Nepochybně nejslavnější ze skladeb, které tam tvořil, je opera Rusalka podle básnické předlohy Jaroslava Kvapila. Je to něžná pohádka o nešťastné lásce vodní víly k princi.Skupina před zámečkem: Někdy bývalo na Kounicově vysockém zámečku živo, když se tu sešly tak rozvětvené rodiny! Uprostřed snímku vidíme hr. Kounice a jeho choť Josefinu, vlevo snadno poznáme Antonína Dvořáka, jehož manželka Anna a děti jsou po jeho levici. Pro nás je tato fotografie zajímavá také tím, že ji pořídil básník Josef Václav Sládek, takto zanícený fotograf, který bydlel kousek pod zámečkem v myslivně na rozcestí.P. I. Čajkovskij: Počátkem roku 1888 přijel do Prahy na pozvání Umělecké besedy ruský skladatel Petr Iljič Čajkovskij. Oba světově proslulí mistři slovanské hudby, Dvořák a Čajkovskij, se na sebe navzájem těšili. Dvořák si připravil oficiální projev v ruštině. Čajkovskij zase hovořil česky. Uzavřeli upřímné přátelství a Čajkovskij pozval Dvořáka do Ruska. Náš mistr pozvání rád přijal, nejen pro přátelství k Čajkovskému, ale i proto, že choval velké sympatie k Rusku a ruskému lidovému umění. Do Moskvy a Petrohradu odjel koncertovat za dva roky. Jeho díla se v Rusku setkala s nesmírným ohlasem.Spillville: Když bylo Dvořákovi 50 let, stal se profesorem na pražské konservatoři. V té době ho také požádala bohatá americká soukromnice Jeanette Thurberová, aby se stal ředitelem Národní konservatoře v Novém Yorku, kterou vybudovala. Pro tento ústav, na němž vyučovalo asi 50 profesorů, potřebovala velkou uměleckou osobnost. Po určitém zdráhání Dvořák její nabídku přijal. V čele Národní konservatoře stál čtyři roky. Dosáhl toho, že se bezplatného studia na tomto ústavě mohli účastnit i černoši. Vychoval tu několik vynikajících amerických skladatelů. Sám pak poznal zvláštnosti původní indiánské hudby a hudbu amerických černochů. Jedny prázdniny strávil cestováním po Spojených státech a v městečku Spillville, kde byla česká menšina. Tam složil proslulý smyčcový kvartet F dur op. 96. Bydlel v domku, který vidíme na obrázku. Dnes nese ulice Dvořákovo jméno.Dvořákova pracovna v Praze: V Praze bydlel Dvořák v Žitné ulici. Při pohledu na psací stůl a klavír připomeňme si alespoň namátkou něco z jeho rozměrného skladatelského odkazu: devět symfonií, koncerty pro klavír, pro housle a pro violoncello, dvě řady Slovanských tanců, tři Slovanské rapsódie, kvarteta, tria, kvinteta, rozličné skladby orchestrální, kantáty Stabat mater, Svatební košile, Svatá Ludmila, symfonické básně podle Erbenovy Kytice, z oper aspoň Čerta a Káču, Jakobína, Rusalku … Hotové moře hudby! Byl mistrem širokých skladebných ploch, stejně jako miniaturních humoresek, písní, valčíků.Ukázky Dvořákových rukopisů: Jak Dvořák psal? I to je otázka, která by mohla mnohého z nás zajímat. Jeho notové písmo bylo drobounké, jasné a přehledné, rozvážné a vnitřně ukázněné. Zprávy, dopisy a poznámky psal většinou energickým, rozmáchlým rukopisem.Inscenace Jakobína na litomyšlském zámku: Dvořák do svých tónů vždycky promítal obraz vlastního nitra. Miloval přírodu, lidi, cizí i své děti, kterých měl devět, velmi rád se zabýval holuby, obdivoval železnici. Jeho láska k dětem je otisknuta například v překrásné árii hraběte Ten úsměv děcka na začátku III. dějství opery Jakobín. Toto dílo, které Dvořák komponoval pro své potěšení, vidíme na obrázku v inscenaci na zámku v Litomyšli.Dvořákovo kvarteto: Se jménem Antonína Dvořáka se v našem hudebním životě setkáváme na každém kroku. Je to proto, že jeho umění je stále živé, že hovoří řečí stále stejně svěží, moudrou, optimistickou a zkrášluje život každého, kdo jí dovede otevřít srdce. Obrovskou zásluhu o moderní českou hudbu má také jako učitel - jeho žáky byli Josef Suk, Oskar Nedbal, autor známých pochodů Julius Fučík, Vítězslav Novák, Rudolf Karel. Na snímku vidíme členy světově proslulého Dvořákova kvarteta; toto těleso patří k nejlepším interpretům Dvořákovy hudby.Dvořákova síň v Domě umělců v Praze: Také reprezentační pražská koncertní síň v Domě umělců nese jméno tohoto našeho národního mistra, který ani v době své největší světové slávy nepřestal být – podle vlastních slov – prostým českým muzikantem. Na závěr našeho vyprávění o Antonínu Dvořákovi si připomeňme překrásná slova, která zazněla ve slavnostní chvíli, když mu byl udělován čestný doktorát: "Kdys na odlehlém venkově českém světlo světa spatřiv, a přes příkré překážky do výše se vyšvihnuv, géniem svým ozářil pověst vlasti své, tlumočiv věrně cokoli vlastního bylo hudebnímu umění jeho otčiny …"׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleDvořák AntonínVýrobceDPrahaRok1981Délka33 okénekAutor textuBurian K.V.Označení6987Další diafilmy výrobceSpeciální technologie I.Tradice společných bojů proti fašismu ve Velké vlastenecké válce Sovětského svazuVýcvik s hákovými žebříky I. DílVyužití izotopů v technice