+22Výroba v Římě (Život otroků a otrokářů v Římě)Zemědělské nářadí: Vítězné války vedly ke zbohatnutí otrokářů, kteří získali veliké množství půdy a obdělávali ji pomocí otroků. Základem bohatství bylo zemědělské podnikání. V rukou hrstky největších velkostatkářů se postupně hromadila půda, která přestala být pro majitele předmětem povolání, ale byla jen zdrojem bezpracného důchodu. Máme doklady toho, že vznikaly statky hospodařící pro odbyt a prodej výrobků, jiné pro vlastní potřebu. Nástroje, kterých se používalo při existující práci otrocké, byly velmi hrubé a těžké, aby otroci je nemohli zničit. Na obrázku vidíme zemědělské nářadí, nalezené ve vile u Boscoreale (lopatu, hrábě, motyku).Vila římského otrokáře: Celá Itálie (a postupně i provincie) byla poseta vilami (dvorci) římských otrokářů. Jak vypadala usedlost, osvětlují nám dobře vykopávky v Boscoreale (nedaleko Pompejí). Dvorec se skládal ze dvou částí: z části městské, kde majitel odpočíval a bavil se s hosty, a z části hospodářské, kde pracovali otroci a najatá chudina. Na obrázku vidíme část „městskou“. Bylo zde pohodlné bydlení s lázněmi, několika ložnicemi, vyzdobenými nástěnnými malbami a s prostornou jídelnou. Dvůr vily byl obehnán loubím, střecha se opírala o sloupy. Do loubí byly obráceny obytné místnosti (na jižní stranu). V jiné části byly místnosti, kam měli přístup i otroci. Byla to prostorná kuchyně, kde za zimních večerů otroci zhotovovali nářadí. Tato místnost měřila až 30 m². Vedle kuchyně byl chlév, kde byli umístěni koně, vepři a slepice. Krb stál u vchodu do chléva, takže dobytek měl teplo i světlo. Vedle kuchyně byly šatny a menší skladiště, kde byly uloženy motyky, lopaty, a srpy. Dále zde byla pekárna s mlýnkem a pecí, jakož i jídelna. Nad celou touto částí bylo druhé poschodí.Hospodářská část dvorce římského otrokáře: V této části byla lisovna na víno a olej a místnost pro uložení vína, často umístěná nad zemí pod širým nebem. Místnosti pro lisování oleje byly menší. Mezi místnostmi na lisování vína a oleje byly komůrky pro otroky. Bydlili zde asi dva lidé. Tmavou místnost komůrky osvětlovala svítilna. Dále zde byl mlat (11 × 13 metrů). Půda na mlatě byla zalita zvláštní masou ze sádrového cementu. Sýpka, v níž bylo uskladněno obilí, byla v horním patře. Hned za zdmi je půda statku. Postupně docházelo k přeměně obilných polí v olivový háj, vinici a v sad (pěstováním obilí se více zabývaly provincie). Chovaly se dále ovce, které se pásly na úhorech, byly krmeny listím a sušenými lodyhami bobových rostlin.Lis na olivový olej – lis na sýr: Nalevo vidíme lis na olivy, napravo lis na sýry. Než přišly olivy do lisu, byly rozmačkány v mlýnku. Masa byla položena na lisovací plošinku, otroci pak otáčeli lisem. Olej stékal do hliněné nádržky, která byla zazděna do podlahy. Podobně vypadal lis na víno. Lis na výrobu sýra jsou dvě eliptické desky, jež jsou spojeny dřevěnými trámky, upevněnými do spodní desky. Horní deska má 15 otvorů podle počtu trámků. Deska se navléká na trámky a může se podél trámků pohybovat nahoru a dolů. K lisování se přistupovalo, až když vznikl tvaroh. Sýrař současně zatížil několik lisů.Mlýn na obilí: Mouka se mlela v mlýncích poháněných lidskou nebo zvířecí silou. Princip mlýna záležel v tom, že zrno se rozemílalo na mouku dvěma kameny (žernovy). Horní se otáčel dokola, kdežto spodní byl nehybný. Spodní žernov vytvářel prostor, kam se sypalo zrní a odkud se vybírala mouka. Horní žernov byl dutý a objímal kuželovitou část spodního. Tvarem připomínal sukni s živůtkem. Horní žernov seděl, lehce se kolébaje, na vrcholku kužele. „Živůtek“ byl trychtýřem pro nasypávání zrní, které padalo otvory do mezery, kde se rozemílelo, a to tím, že se horní žernov točil kolem spodního. Po stranách horního žernovu byly provrtány dva otvory, do nichž se pomocí svorníků upevnila držadla. Tato držadla dělníci uchopili a tak otáčeli horním žernovem. Nahoře vidíme obrázek mlýna střední velikosti, dole je (až napravo) malý ruční mlýnek a uprostřed velký mlýn, uváděný v pohyb zvířecí silou.Starořímský mlýn: Byl-li mlýn veliký, nestačili jej lidé roztáčet, byl upraven tak, aby jím pohybovala zvířata. Na vrchol mlýna byla upevněna tyč. Její konec (nejčastěji v podobě trojúhelníku) vedl do otvoru spodní části mlýna tak, aby horní žernov byl nasazen na spodní. Do držadel v „pase“ se usazovaly pevné železné pásy nebo dřevěné trámy. Zvíře pak točilo žernovem, popřípadě zvířeti pomáhal člověk.Mlýn a pekárna: Vidíme pompejskou pekárnu, nevelký podnik, který soustřeďoval pod jednou střechou mlýny, vlastní pekárnu a často i pekařský krám. Na obrázku vidíme čtyři mlýnky. Podlaha byla vydlážděna dlaždicemi. Práce v pekárně byla vysilující. Byla to práce jednotvárná. Štiplavý moučný prach bránil ve vidění, místnost byla polotemná, žár z pecí, nedostatek vzduchu a slunce, horečný spěch. Pracovalo se ve dne v noci. Odpočívalo se jediný den v měsíci červnu.Přístroj na mísení těsta: Umletá mouka byla zadělána jako dnes (voda a kvas). Těsto se mísilo rukama, ve větších pekárnách byl přístroj na mísení těsta. Do velké válcové kádě (zhotovené z lávy) byl vestavěn sloupek, který se otáčel. Byl opatřen třemi lopatkami. Ve stěnách kádě byly provrtány na protilehlých stranách a v různé výši dva úzké a hluboké otvory, kam se vsunovaly pevné hůlky. Sloupek se uváděl do pohybu pákovitou rukojetí, která byla nahoře. Lopatky mísily chléb. Postranní hůlky pak stále shazovaly nalepené kousky těsta. Vymísené těsto se pak pokládalo na stůl, kde bylo rozváleno, kladeno do forem a sázeno do pece.Proces výroby chleba: Na obrázku vidíme proces zhotovování chleba. Nahoře odleva doprava je znázorněno mletí obilí (obilí je připraveno k nasypávání do mlýna), na dolním obrázku odprava doleva vidíme přístroj na mísení těsta v činnosti, mísení těsta, formování těsta a konečně pec a pečení chleba. Pec byla kuželovitá klenba z cihel nad ohništěm, které bylo rovněž z cihel, vymazaných vápnem. Aby se teplo lépe udrželo, nasypávala se pod cihly vrstva písku, vysoká asi 10 cm. Ústí pece bylo zavřeno železnými dvířky a vedlo na dlouhé ohniště. Pec byla stavěna tak, aby z jedné její strany byla místnost, kde se dával chléb do forem, z druhé strany skladiště chleba.Řemeslnické nářadí z otrokářského Říma: Řemeslnou výrobu, vyžadující odborné znalosti, obstarávali jednak příslušníci chudých vrstev svobodného občanstva, jednak otroci, kteří však byli k práci kvalifikováni odbornými znalostmi. S řemeslníky – otroky se zacházelo lépe než s těmi, kteří pracovali v hornictví, hutnictví, dopravě a v zemědělství. V dílnách pracovalo několik lidí pod dozorem pána, propuštěnce nebo i otroka. Na obrázku vidíme řemeslnické nářadí (kleště, kovadlinu, kosu, kladivo atd.). Obrázek nám velmi názorně ukazuje, jak byla výroba v Římě již rozvinuta, nalézáme-li tolik specializovaných nástrojů, jejichž zhotovení vyžadovalo rozsáhlou dělbu práce.Římští řemeslníci a otroci při práci: Italské dílny zpracovávaly hlavně dovážené suroviny. Apeninský poloostrov nebyl nikdy bohatý na kovy. Vysoké úrovně dosahovaly výrobky keramické, kamenické a kovodělné. O životě řemeslníků víme velmi málo. Bylo mezi nimi jistě mnoho propuštěnců. V severní Itálii kvetl hlavně keramický průmysl. Proslulá byla barevná keramika. Lampy, zrcadla a kovové nádobí se nalézají daleko za hranicemi Itálie. Zhotovovalo se i skleněné zboží a vlněné látky.Výroba látek: Obyvatelé Itálie ve starověku se odívali do vlněných látek. Plátna se používalo pouze na lodní plachty a stany. Nebylo ani jedné usedlosti, která by nebyla pěstovala ovce. Přeměna vlněné tkaniny na sukno se dělá stejným způsobem jako dnes. Rozdíl byl v rozměrech výroby a v tom, že dříve se vše zhotovovalo ručně. Protože povrch ovčí vlny je pokryt šupinkami, je možné, aby se vlásky vlivem tepla a tření scelily. Tomuto procesu se říká „valchování“. Tkanina byla valchována ručně. Následovalo „česání“ ježčí kůží nebo strbouly bodláků a pak se tkanina natírala zvláštní hlinkou a vložila do lisu, který je vyobrazen nahoře nalevo. Mezi dvěma sloupy, spojenými nahoře příčnými trámy, byla upevněna nepohyblivá deska. Nad ní je několik jiných, které lze zvedat a spouštět. Mezi ně se vložily tkaniny a desky se utáhly šrouby. Takový lis nahrazoval dnešní žehličku. V dílnách soukeníků byly zřízeny ohrady, jaké jsou ve stájích pro koně. Zde valchaři prováděli svůj „tanec“. Proces valchování vidíme na obrázku vpravo dole.Práce otrokářů při dobývání hlíny v dolech: Nalevo vidíme dobývání hlíny na výrobu váz. Nakopaná surovina se pak donášela do dílny. Otrok dobývá hlínu, druhý ji nabírá do koše, třetí podává koš z jámy. Nad hlavou jim visí amfora s pitnou vodou. Ve starší literatuře byla tato kresba omylem ztotožňována s dobýváním rudy. Dobývání rudy vidíme na schématu napravo dole. Práce otroků v hornictví byla neobyčejně těžká. Pracovalo se kladivy a klíny. Otroci pracovali nazí a při nedostatečném osvětlení. Děti sbíraly dobytou rudu a vynášely ji ven. Aby byl umožněn vstup do dolů, byly postupně prosekávány schody. Bylo zjištěno, že s nástroji, které měli otroci k disposici, bylo možno pokročit za celý rok asi o 10 metrů vpřed. Byla sledována jen rudná žíla. Ačkoli otroci byli velmi slabí a museli pracovat ve shrbené poloze, museli používat těžkých nástrojů. Byla nalezena kladiva, která vážila až 12 kg. Vzduch byl zkažený a teplý, protože se používalo ohně k rozpálení půdy. Když byla ruda rozpálena ohněm, byla polévána studenou vodou. Tím pevná masa ztrácela odolnost a pak byla zpracována kladivy a klíny. Kouř nenacházel odchod, a tak se snadno pracovníci zadusili. Proto používali raději těžkých kladiv. Děti nosily ve shrbené pozici břemena těžká až 20 kg. Objevila-li se v dolech voda, byla vynášena na povrch v nádobách. Otroci pak utvořili řetěz a nádoba šla z ruky do ruky. Oba obrázky ukazují postup práce, běžný v Řecku, protože nám doklady z dějin Říma chybějí. Postup práce byl vzhledem k podobným společenským podmínkám takřka totožný.Stroje ve starověku: Starověku byla zcela cizí myšlenka, že by se mohla práce svěřit stroji. Vědělo se na příklad o vlastnostech páry, ale Heronova báň (princip parního stroje) zůstala jen hračkou. Využití došly ty automaty, kterých používali kněží k „zázrakům“, a stroje válečné. Známé jsou stroje, které konstruoval Philón v 3. stol. př. n. l. k čerpání vody. Na našem obrázku vidíme přístroj, který uváděl v pohyb pás, na němž byla umístěna vědra. Ta se při pohybu naplňovala vodou a v horní poloze voda vytékala do žlábku. Stroj získával pohyb tak, že v bubnu, který měl schody, byl člověk, který stoupal po schodech a svojí vahou uváděl stroj v otáčivý pohyb.Mechanická čerpadla (rekonstrukce): Na obrázku vidíme dvě zařízení, která byla uváděna v pohyb mechanicky, takže nebylo třeba používat ani lidské síly. Stroj vlevo je kolo, opatřené vědérky. Lopatky dolního kola, ponořené do vodního proudu, se otáčejí, a tím uvádějí pás s vědérky do pohybu. Vědérko při dosažení určité polohy vylévá vodu do žlábku. Napravo vidíme jiné zařízení, jehož podstatou je vodní kolo a nerovnoramenná páka. Kolo uváděné v pohyb se dotkne svou lopatkou páky. Silou proudu a využitím páky vyzvedne se vědérko do výše. Fakt, že se těchto strojů nevyužívalo, ač princip byl znám, vysvětluje se tím, že otroků bylo takové množství a jejich cena tak nízká, že se nevyplatilo konstruovat tyto stroje. Otrokáři, kteří měli vzdělání, nepracovali, neměli tedy vztah k problémům, a otroci, kteří pracovali a měli by zájem na ulehčení práce, neměli k tomu potřebné vzdělání. Je zde příklad vlivu společenského řádu na rozvoj vynálezů a vědy.Jídlo vznešených Římanů a otroků: Jaké bylo životní postavení otrokářů a otroků, nejlépe nám ukazuje konkrétní srovnání způsobu života: co jedli, jak se odívali, jak bydleli a jak se bavili. Vznešení Římané jedli hlavní jídlo odpoledne nebo v podvečer. V poledne se spokojili přesnídávkou. Maso bylo původně jídlem svátečním, později bylo obvyklé jísti hodně masa z cizokrajných zvířat (perliček, pávů apod.). Jedlo se dále hodně ovoce, ryby, sýr a ovčí mléko. Oleje se používalo k maštění, másla pouze k léčení. Sladilo se medem. Stalo se zvykem, že muži při jídle leželi, kdežto ženy seděly. Jedlo se na lehátkách. Obuv se odkládala. Před jídlem a po jídle podával otrok vodu na umytí a ručník. Nejprve se jedlo maso, pak byla podávána zelenina a ovoce. O velkých hostinách bylo až sedm chodů. Víno se pilo smíšené s vodou, nejčastěji s horkou. Ve starších dobách slušné ženy víno nepily. Zábavou při jídle byl hovor, předčítání, recitace, hudba, produkce tanečnic a kejklířů. Jídlem římské chudiny a vojáků byla moučná kaše, doplňována zeleninou, ovocem, sýrem a vejci. K přípravě kaše se užívalo špaldy, později pšenice. Otroci dostávali k jídlu chléb a víno podobné kvasu. Když dozrály vinné hrozny a olivy, byl příděl chleba snížen. Místo chleba se vydávaly pokrmy smíchané z odpadků oliv a shnilých hroznů. Víno pro otroky se připravovalo podle receptu: směs mladého vína z 10 džbánů a dvou amfor sladké vody se vařila pět dnů. Ke směsi se přidávala ještě mořská voda. Chléb s takovýmto „vínem“, tu a tam pokrm z oliv a ryby – to bylo vše, co dostávali k jídlu. Náš obrázek kontrastně ukazuje způsob stolování otrokáře a otroka. Na obrázku s otroky vidíme skladiště, kde jsou otroci za trest upoutáni tak, že mají hlavy ve společném poutu a nemohou se hýbat. Jeden má ještě navíc pouta na nohou. Ke spoutaným otrokům přistupuje žena, která jim přináší potravu.Pouta otroků: Otroci v zemědělství byli často zakováni v řetězech, aby nemohli uprchnout. Na krku měli železné obojky s údajem, komu otrok náleží. Zvláště špatně se vedlo otrokům, kteří měli na nohou železná pouta (popřípadě i na rukou). Otroci bydlící v ergastulech bydlili v díře (v zemi), aby nebylo možno dosáhnout na okna. Obydlí byla syrová a polotemná. Nemocní otroci byli vyhnáni na ulici, právě tak starší otroci. Beznadějně nemocní byli usazováni na ostrově řeky Tiberu. Na čelech měli vypálená znamení, hlavy napolo oholené, nohy zatížené okovy, všichni byli oděni tak, že šat neskrýval jejich nahotu.Ozdoby otrokářů: Napravo vidíme krásné šperky, které byly ozdobou vznešených Římanů a Římanek. Vidíme náramky a prsteny. Prstenů se nosilo více a čím větší počet nosil otrokář, tím byl vznešenější. Prsteny se zdobily vsazováním drahých kamenů. Někdy byl u prstenu i klíč. Zásnubní prsteny nosily jen ženy. Spony sloužily ke spínání roucha. Náramky nosili muži jen jako vyznamenání. Jinou ozdobou byly náhrdelníky, náušnice a jehlice do účesů.Hry a zábavy otrokářů: Mnoho her a zábav bylo z našeho hlediska zvrhlých. Od 2. století př. n. l. byla obvyklou zábavou Římanů i Římanek hra s kočkou a psem, kteří byli proti sobě poštváni. Na obrázku nalevo vidíme jeden z těchto výjevů. Postava sedící je žena. Zahálčivý a zhýčkaný život Římanek (bohatých) vedl k tomu, že byly velmi rozmazlené, náladové a kruté. Stačila malá zapomětlivost nebo neobratnost otrokyně, aby se paní okamžitě rozzuřila a otrokyni ztrestala. Římské matróny měly doma i zvláštní popravčí pro trestání otrokyň, které byly trestány zvěrským způsobem. Štvanice zvěře ve velkém našly velkou oblibu. Vyvrcholením zvrhlosti byly popravy při hrách, kdy odsouzenci byli stavěni proti dravé zvěři. Obdobou mučení a poprav bylo divadlo, při němž byl odsouzenec zpodobující nějakou postavu upálen.Římská mučidla: Napravo vidíme římská mučidla, kterými byla vynucována poslušnost a pracovitost otroků.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleDějepis 6/D23 – Výroba v ŘíměVýrobceDPrahaRok1958Délka26 okénekAutor textuPodmele LadislavPředlohaDJOBOznačení6081Další diafilmy výrobceO filmové kopiiStroje a zařízení na tvarování těsta II. výroba pečivaRadiové vysílačeCement - výroba portlanského cementu