Česká krajinomalba 19. a 20. století – I. dílKarel Postl – Pohled na klášter sv. Anny v Čechách: Obraz z roku 1805, kdy Postl doložil své malířské schopnosti, když žádal o místo profesora na Akademii výtvarných umění v Praze. Má znaky empirové veduty: přesnost a dokumentárnost, i malířské znaky jsou blízké grafickému podání vedut – obraz je více kreslen než malován.+40Karel Postl – Večer (z cyklu Čtyři denní doby): Typická klasicistní krajina s jihoitalskými motivy (Vesuv v pozadí). Charakteristické jsou antické motivy (poražený sloup, pobořené zdi s popínavými rostlinami). Kulisovitost, rozčlenění krajiny do tří plánů, neskutečné osvětlení, klid – to jsou příznačné prvky tohoto krajinářského klasicismu.Karel Postl – Poledne (z cyklu Čtyři denní doby): Velmi zřetelný vliv tzv. ideální krajiny evropského klasicismu 17. stol.Karel Postl – Krajina s mostem: Po roce 1810. V této krajině uplatňují se již výrazněji motivy převzaté z přírody.Antonín Mánes – Krajina s Belvederem: Obraz z roku 1816. Je to ideální krajina, do níž je zasazen pražský motiv Belvederu, zalitá umělým žlutavým světlem. Motiv prchajícího osamělého jezdce již ohlašuje nástup romantismu.Antonín Mánes: HradčanyAntonín Mánes – Krajina s oráčem: Obraz je naplněn svěží radostí z přírody i lidské práce. Prozrazuje velkou malířovu schopnost pravdivě postřehnout přírodní motivy. Zde Mánes dovede již zachytit rytmus českého života v přírodě.Josef Navrátil – Vodopád ve vesnici: Jedna z nejlepších ukázek Navrátilovy mistrovské malby. Malíř tu zachycuje v drobné figurce sám sebe v romantickém, pitoreskním krajinném zákoutí horské vesnice. Povšimněte si skvělého malířského přepisu pěnící se vody a drsných skal.Josef Navrátil – Hon na lišku: Obraz, v němž Navrátilovo mistrovství malířského přepisu přírodní skutečnosti dostoupilo svého vrcholu.Josef Navrátil – Detail z nástěnné malby v zámku v Jirnech: Výzdoba Jiren vznikla ve vrcholném malířově období roku 1857. Zachycuje krajinné pohledy na Solnou komoru v Alpách. Důležitou úlohu hraje tu figurální stafáž, plná půvabu a jemného vtipu.Quido Mánes – U Sněžných jam: Krkonoše byly zaslíbeným krajem našich romantiků. Po otci Antonínovi putovaly sem všechny Mánesovy děti. Quido Mánes, svým zaměřením malíř žánrů, zachytil výlet měšťanského páru na krkonošské vrcholy.Josef Mánes – Labská krajina: Význam tohoto obrazu je zachycen v úvodním textu. Dílo pochází z r. 1863. Zachycuje soutok Vltavy s Labem ze svahu mělnických vinic. Je spolu s protějškem, Řipskou krajinou, vyvrcholením národní linie v české krajinomalbě.Josef Mánes – Řipská krajina: Protějšek Labské krajiny, rovněž z r. 1863.Bedřich Havránek – Horská bystřina: Ukázka krajinářského romantismu padesátých let. Divné přírodní zákoutí, horská bystřina mezi balvany. Malířsky vybroušený způsob podání, pro Havránka typická záliba v detailech.Bedřich Havránek – Na potoce: Obraz z roku 1871. Havránek, původně žák Antonína Mánesa, se vyvinul v nesmírně podrobného malíře klidných koutů u potoků, za vsí, za ploty chalup. Je to rozený idylik, který s neobyčejnou pečlivostí až drobnohledně vypracovává detaily, každý lístek nebo stéblo trávy. Je pravým nositelem klidného měšťanského životního stylu.Hugo Ullik – Veleslavín: Jiný představitel krajinářské generace 50. a 60. let, tzv. školy Haushoferovy, Hugo Ullik, získal si oblibu své doby jako malíř českých hradů. Ve svém pozdějším díle Veleslavín u Prahy z r. 1876 objevil půvab prostého krajinného motivu.Alois Bubák – Vrch Mužský: Jeden z nejlepších obrazů A. Bubáka, žáka Haushoferovy školy. Malíř popisuje podrobnosti v přírodě, ale podřizuje je celku. Je to romantická krajina sice s určitými umělými, kulisovitými prvky (stromy v popředí), ale v celku má určitou monumentalitu. Je to velmi rozměrné dílo (117 x 149 cm).Alois Bubák – Letní odpoledne: Romantická silueta Bezdězu byla romantikovi Bubákovi vítaným a oblíbeným motivem. V tomto obraze z r. 1863 vytvořil malíř své nejlepší dílo, procítěnou oslavu českého kraje.Adolf Kosárek – Zimní krajina v měsíční záři: Adolf Kosárek, největší talent svého pokolení, byl rovněž žákem Haushoferovým. Narodil se u Humpolce, mládí prožil v chudé pahorkatině jihovýchodních Čech, na Akademii se dostal zásluhou pražského arcibiskupa, na jehož panství mladý Kosárek byl jako hospodářský úředník zaměstnán. Ve svých ranějších dílech vychází malíř z dobového romantismu, – tak i v tomto obrazu Štědrovečerní idyly – ale od začátku vystupuje jeho schopnost zvláštního, silného citového prožitku.Adolf Kosárek – Krajina ze středních Čech: Krajinu svého srdce našel Kosárek v chudé, drsné, mírně zvlněné pahorkatině s košatými skupinami stromů u starých lomů nebo pískových strží, s modravými pásy kopců v pozadí. Stafáž, byť drobná, např. vůz se senem, lidé s vozíkem, lovec se psem, má veliký význam – vnáší do krajiny dech českého života.Adolf Kosárek – Krajina s dřevěným mostem: Obraz asi z roku 1856. Od tohoto roku vzniká řada mistrovských děl – 1856 až 1859 jsou léta Kosárkova uměleckého vyzrání.Adolf Kosárek – Podzimní krajina: Z posledních Kosárkových obrazů asi z r. 1858. Malíř dospěl k úplnému sjednocení obrazu barvou, v níž dominuje krásný stříbřitě plavý tón.Adolf Kosárek – Česká krajina: Není to přesně zachycený skutečný pohled na krajinu. S použitím hluboce zažitých motivů Kosárkových milovaných středních Čech (Kunětická hora v pozadí) je tu vytvořena nová, umělecky umocněná krajina.Adolf Kosárek – Letní krajina (Krajina s kaplí): V mělkém úvalu pod košatými stromy a vápencovou skalou leží starý hřbitov s románskou kaplí. Na poli zraje obilí, v pozadí se otvírá průhled na modrý kopec (je to asi Ralsko). Nad krajem se prostírá modré nebe českého léta s malým obláčkem, krajina je oblita sluncem. V době, kdy byl smrtelně nemocný – z bídy tuberkulózou, v roce 1859, vytvořil tento malíř chvalozpěv na opojnou vůni léta a slunečního jasu.Václav Brožík – Krávy u vody: Václav Brožík (1851–1901) je příslušníkem generace Národního divadla a malířem historickým. Těžiště jeho tvorby je ve výpravných historických obrazech z národních dějin, jako Mistr Jan Hus před koncilem nebo Zvolení Jiřího z Poděbrad za krále českého. Za svého pobytu ve Francii věnoval se však Brožík krajinomalbě pod vlivem velkého zobrazitele života selského lidu v přírodě Jeana Francoise Milleta. Po vzoru Milletově Brožík vytváří realistické obrazy francouzské přírody, do níž zasazuje člověka při práci, jako v následujících obrazech:Václav Brožík: Na pole: Václav Brožík (1851–1901) je příslušníkem generace Národního divadla a malířem historickým. Těžiště jeho tvorby je ve výpravných historických obrazech z národních dějin, jako Mistr Jan Hus před koncilem nebo Zvolení Jiřího z Poděbrad za krále českého. Za svého pobytu ve Francii věnoval se však Brožík krajinomalbě pod vlivem velkého zobrazitele života selského lidu v přírodě Jeana Francoise Milleta. Po vzoru Milletově Brožík vytváří realistické obrazy francouzské přírody, do níž zasazuje člověka při práci, jako v následujících obrazech:Václav Brožík: Na trávě: Václav Brožík (1851–1901) je příslušníkem generace Národního divadla a malířem historickým. Těžiště jeho tvorby je ve výpravných historických obrazech z národních dějin, jako Mistr Jan Hus před koncilem nebo Zvolení Jiřího z Poděbrad za krále českého. Za svého pobytu ve Francii věnoval se však Brožík krajinomalbě pod vlivem velkého zobrazitele života selského lidu v přírodě Jeana Francoise Milleta. Po vzoru Milletově Brožík vytváří realistické obrazy francouzské přírody, do níž zasazuje člověka při práci, jako v následujících obrazech:Julius Mařák – Říp: Roku 1882 byl Mařák vyzván, aby namaloval pohledy na památná místa pro předsíň královské lóže v Národním divadle. Pro pohled na Říp zvolil krajinu na podzim, bez vegetace, aby tím více vynikla monumentalita zvláštního, pravidelného útvaru Řípu. Jen několik břízek a postava pasáčka odstupňovávají daleký prostor.Julius Mařák – Vyšehrad: Jiný z obrazů pro Národní divadlo. Tento obraz znamená rozřešení výtvarného pojetí opuštěného památníku dějinné slávy jako náladového pohledu na místo melancholického vzpomínání v roušce noci a měsíčního světla. Je výtvarným protějškem Smetanova Vyšehradu.Julius Mařák – Blaník: Rovněž z cyklu pro Národní divadlo.Julius Mařák – Jitro v lese: Zatím co jsme v předešlých obrazech viděli monumentální Mařákova díla, k nimž jej inspirovalo budování Národního divadla, v obraze Jitro v lese poznáváme Mařáka, typického lyrika a básníka lesního ticha.Julius Mařák – Skála v lese: V dílech z pozdního Mařákova období se projevuje stále silnější smysl pro realitu, oprošťování motivů od jakékoli efektnosti. Mařák přestává vyhledávat zvlášť malebné zákoutí a zaměřuje se na velmi prosté motivy.Julius Mařák – Vesnice v údolí: Vyústění Mařákova vývoje do naprostého sžití s prostou českou krajinou. Zde se uplatnil názor, v jakém Mařák vedl svoje žáky.Antonín Chitussi – Z Českomoravské vysočiny: Obraz z roku 1882. Českomoravská vysočina je pro Chitussiho, rodáka z Ronova, krajem zvlášť blízkým. Ve dvou rozměrných plátnech, Krajina z Českomoravské vysočiny a Údolí Doubravky vytýčil přímo programově cestu české moderní krajinomalbě k realistickému uchopení nejvšednější tváře české krajiny.Antonín Chitussi – Údolí Vltavy u Roztok: Obraz typický pro barevnou skladbu Chitussiho, v níž dominuje sjednocující ušlechtilý šedavý tón.Antonín Chitussi – Krajina s vlakem (Na dráze Orleánské): Obraz, vzniklý za pobytu ve Francii. Ukázka mistrovského malířského podání a barevné kultury.Antonín Chitussi – Krajina s řekou: Obraz z Francie z údolí Seiny z r. 1885.Antonín Chitussi: ZápadAntonín Chitussi: Lásenický rybníkAntonín Chitussi: Potok v pahorkatině׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživateleČeská krajinomalba 19. a 20. století I.VýrobceDPrahaRok1960Délka44 okénekAutor textuMacková Olga Dr.PředlohaDJOBOznačení5947Další diafilmy výrobceZ dějin národa Českého – díl 7Naše armádaSvařování obloukemVýuka telegrafního provozu