Padesát let světového moderního výtvarného umění – I. díl+53Eugène Delacroix: "Velký umělec kráčí vpřed" - řekl na počátku století významný estetik Otakar Hostinský - "jiní umělci pak a obecenstvo jsou za ním. Nemohou-li však tito stačit jeho krokům, zůstávají-li pozadu, není to vina jeho, třeba by tvrdili, že bloudí, že nekráčí pravou cestou. Všechno, co je opravdu nové, je podrobeno neporozumění a nepřátelství. To plyne již ze zákona setrvačnosti, platného též o říši ducha a jeho kultury; ale tatáž setrvačnost také umělce, jež si je vědom váhy své a svého díla, mocně žene vpřed. Boj a zápas svědčí zajisté o novosti umění, ale ne proti jeho oprávněnosti."Édouard Manet – Snídaně v trávě: Během vývoje umění se nám pravdivost těchto slov mnohokrát ověřuje; vzpomeňte jen namátkou, s jakým nepochopením současníků se setkal Rembrandt, jaký škandál vzbudila Manetova Snídaně v trávě, jaké opovržení stíhalo později tolik oceňované impresionisty. A osudy moderních umělců nejsou v tomto směru často odlišné!André Derain – Pohled na Collioure: Název fauvismus (francouzsky les fauves – šelmy) vznikl náhodou příměrem jednoho kritika, pohoršeného dravou spontánností, zvučnou barevností a nezvyklou svítivostí obrazů, vystavovaných na Podzimním salonu r. 1905. Fauvisty poutala van Goghova řeč barvy, symbolický přízvuk Gauguinova koloritu i konstruktivní čin Cézannův. Tak jako tato krajina André Deraina i plátna Matissova, Vlaminckova, Marquetova, Rouaultova a jiných zářila živými barvami a vyznačovala se zjednodušením obrazové skladby. To byly společné znaky fauvistů, z nichž každý však byl samostatně vyhraněnou osobností. Proto se také po několika společných výstavách každý ubíral vlastní cestou.Henri Matisse – Vlastní podobizna: Až do konce života zůstal principům fauvismu věrný pouze Henri Matisse (1869–1954). Na rozdíl od impresionismu chtěl podávat přírodu nejen pro zrakové potěšení, ale tak, aby mohl vyjádřit i své vnitřní zaujetí. Toužil po umění "čistoty a klidu, které by bylo zotavením z lopoty denní práce".Henri Matisse – Červený pokoj: Usiloval o to, nalézt harmonii v dosažitelné skutečnosti; v prostotě lidských citů a základních věcech života. Z toho vyplývá i tematika jeho díla: zátiší a ženská postava v interiéru. Jedním z nejkrásnějších příkladů je velké plátno z Ermitáže zvané Červený pokoj. Matisse se tu – jako ostatně i jinde - nesnaží o ilusi prostoru. Odmítá modelaci pomocí stínů a napovídá objem předmětů pouze jasnými plošnými stíny nebo obtažením linií.André Derain – Sušení plachet: "Barva má činit vzácným i nejskromnější námět; má obrážet podstatu věci a zároveň odpovídat intenzitě první emoce" - říkal Matisse a vyjádřil tím krédo fauvismu. Jedním z jeho nejvášnivějších stoupenců byl v letech 1904–1908 André Derain, jak ukazuje jeho obraz "Sušení plachet z Collioure."André Derain – Zátiší se zeleným džbánem: Fauvismus byl však Derainovi pouze přechodným obdobím, ve svém dalším vývoji umělec směřoval k syntetičtějšímu pojetí barevných ploch a k zvýraznění konstruktivního řádu. Jeho "Zátiší se zeleným džbánem" z r. 1910 ukazuje již vliv kubistů, jejichž příklad pak Derain následoval po několik let.Maurice de Vlaminck – Portrét Deraina: Obdobně reagoval i bezprostřední a spontánní malířský typ Maurice Vlaminck, kterého s Derainem pojilo úzké přátelství. Jemu vděčíme za portrét Deraina - nesený ještě zcela ve fauvistickém duchu.Maurice de Vlaminck – Krajina s domy: "Krajina s domy" však již ukazuje, že se Vlaminck po letech vypjatého fauvismu začal zajímat o problémy konstrukce prostoru a pod vlivem Cézanna zpevňoval objemy.Albert Marquet – Le Havre, 14. červenec: K prvním průkopníkům fauvismu patří i Albert Marquet. I on propůjčoval barvě maximální důležitost, na rozdíl od předcházejících stoupenců tohoto směru však při tom neopomíjel tradiční stínování i perspektivu. Byl vynikající portrétista a malíř měst. Miloval přístavy a severofrancouzský Le Havre mu byl často malebným námětem.Raoul Dufy – Le Havre: V roce 1906 tam pracoval s Marquetem i tamnější rodák Raoul Dufy. Oba malíři malovali často stejný námět: život a přístav normanského města, národní svátek 14. července - v dalším vývoji projevuje Dufy zálibu v lehčím koloritu i barokních liniích.Georges Rouault – Tragický klaun: Zvláštní postavení mezi fauvisty měl Georges Rouault (1871-1958). Lišil se od nich nejen pojetím barvy, ale i tematikou, jak ukazuje za jiné jeho "Tragický klaun", Rouault soustředoval svůj zájem na člověka, a to především na dělníka a chudáka. Jejich světu věnoval své živelné obrazy, ve kterých převládá trojzvuk tlumené červeně, hluboké modři, zeleně nebo žluti a široké kontury. Psychologickou emotivností malby stojí Rouault blízko expresionismu.Ernst Ludwig Kirchner – Taneční škola: Nejúrodnější půdu nalezl expresionismus v Německu. Na rozdíl od fauvistů spatřovali němečtí expresionisté smysl svých snah ve vypjaté váši a subjektivním sebevyjádření. Zajímali se více o obsah než o formální problémy. "Taneční škola" E. L. Kirchnera ukazuje za jiné bolestný pesimismus a metafyzickou závrať ze života.Emil Nolde – Tanec: Malba Emila Nolda nebyla v ničem líbivě oslnivá. Naopak v ní bylo něco až hrubě křiklavého. Jeho "Tanec" dokládá, jak francouzské vlivy přejímal bez zvláštního zaujetí pro formu.Vasilij Kandinský – Modrý jezdec: Zatím co Kirchner i Nolde byli členy drážďanské skupiny "Die Brücke" (Most), byl dalším významným ohniskem německého expresionismu Mnichov; tam vzniklo umělecké hnutí "Der blaue Reiter“ (Modrý jezdec), nazvané podle stejnojmenného obrazu V. Kandinského.Franz Marc – Tygři: Bylo to celkem volné sdružení několika vyhraněných individualit. Jeho vedoucí osobnosti - V. Kandinský, P. Klee, F. Marc, jehož obraz "Tygři" si promítáme - se vyjadřují velmi rozmanitým způsobem, ale zároveň sledují společný cíl: snahu o co nejbezprostřednější vyjádření subjektivních pocitů. Později uvidíme, jak právě tato skutečnost vedla ke vzniku abstraktního malířství, na jehož počátku stál právě zmíněný Kandinský.Pablo Picasso – Slečny avignonské: Od expresionismu vycházejícího z analýzy vlastních pocitů, se výrazně odlišuje druhý proud vycházející z analýzy tvarů. Tam patří především kubismus, nejvýznamnější revoluční počin výtvarného umění 20. stol. Jeho zrod se klade do r. 1907, kdy Pablo Picasso namaloval své proslulé "Slečny avignonské".Georges Braque – Estaque: V témže roce vytvořil Georges Braque několik obrazů, mezi nimi i tuto "Krajinu z Estaque", kterou po odmítnutí na Podzimním salonu mu vystavil Daniel Kahnweiler. Tehdy byl také nový způsob malby nazván kubismem; obrazy se zdály být složeny z malých kubusů.Georges Braque – Roche-Guyon: Výtvarný princip kubismu byl mnohem více, než pouhá skladebná záležitost. Stal se součástí nového noetického postoje k světu. Picasso a Braque jím rozvinuli Cézannovu poučku, že přírodní tvary je třeba zjednodušovat podle válce, koule a kužele. Objevovali nový způsob znázornování věcí na plátně tak, aby co nejúplněji vyjádřili skutečnost, odpovídající novým poznatkům vědy. To byla jejich hlavní snaha, když během pěti let před první světovou válkou spoluvytvářeli nový sloh.Pablo Picasso – Portrét Kahnweilera: Kubismus začínal analýzou, proto bývá jeho první fáze nazývána analytická. Zatím co impresionistická malířská metoda spočívala na analýze vztahů světla barvy, kubismus vychází z analýzy světla a objemů. Na ploše Picassova portrétu D. Kahnweilera jsou rozpoloženy různé části malované postavy, které nevidíme z jediného pohledu, ale pouze za předpokladu, že měníme stanoviště. Jsou znázorněny všechny zároveň, protože Picasso tu nemaluje jen to, co vidí, ale i to, co o skutečnosti ví.Pablo Picasso – Koláž s houslemi: Picasso si uvědomoval nebezpečí, že obraz přestane být čitelný a ztratí kontakt se skutečností. Považoval to za ochuzení malby a proto začal zdůrazňovat existenci reality, která mu ostatně nikdy nepřestala být modelem, např.vlepováním útržků novin, kousků dřeva i opisováním nápisů. Jeho "Koláž s houslemi" je jedním z nespočetných příkladů.Georges Braque – Zátiší s džbánem: Braquovo "Zátiší s džbánem" patří již tzv. syntetické fázi, ke které kubismus dospěl před I.světovou válkou. Objemy na něm nejsou důsledně rozkládány, různé pohledy jsou spojovány v soudržném tvaru s básnickou volností a poetickou zkratkou. Klasický a uměřený lyrismus není znakem pouze tohoto obrazu - provází celé umělcovo dílo.Pablo Picasso – Starý žid: V tom se liší od Pabla Picassa jehož výrazová exaltovanost je podmíněna hlubokou vnitřní příbuzností a tradicemi španělské malby. Picasso je nejmnohostrannější zjev moderního umění. "Starý žid" z tzv.modrého období, kdy umělec maluje chudé lidi, ukazuje jejich bídu, neleká se výtek literárnosti. Ostatně i později během celého dosud neukončeného vývoje nepřestává Picasso své kubistické pojetí konfrontovat s klasicisujícím názorem a tradičním realismem.Pablo Picasso – Guernica: Celým svým dílem se Picasso snažil ne pouze vykládat, ale proměňovat svět. Když koncem druhé světové války vstoupil do komunistické strany Francie, mohl s plným oprávněním říci: "Malba není pouze ozdobou příbytků. Je to nástroj útočné a obranné války proti nepříteli". Malířským výrazem tohoto jeho přesvědčení nám za jiné ukazuje jeho "Guernica" z roku 1937.Juan Gris – Tři karty: Picassovi a Braquovi stál nejblíže Juan Gris (1887-1927), vedle obou zakladatelů nejvýraznější postava kubismu. Na rozdíl od nich Gris nikdy neprošel analytickou fází. Již jeho zátiší z r. 1913, definováné s geometrickou přísností, zachovávají stále názornost a poměrnou celistvost znázorněného. Umělcovo dílo naplno rozvinuté v syntetické fázi kubismu patří k nejdůležitějším domyšlení kubistické estetiky vůbec. Provází je i teoretické práce, ve které tento Španěl usazený v Paříží shrnul základní problematiku syntetického kubismu.Albert Gleizes – Dáma se zvířaty: Gris byl vynikající malíř a teoretik. Jeho současník Francouz Albert Gleizes (1881 - 1953) byl především teoretik. Kniha o kubismu, kterou napsal společně s J. Metzingerem má pro vývoj směru daleko větší význam než jeho obrazy, jako např. jeho "Dáma se zvířaty".Fernand Léger – Lampa: Snad žádný z kubistů nerozvíjel tak důsledně Cézannovu větu, že vše v přírodě se deformuje podle koule, kužele a válce, jako Fernand Léger, autor promítaného obrazu "Lampa". Výsledkem kubistické analýzy tohoto francouzského umělce nebyly plošné fragmenty světelně prostorových plánů, ale fragmenty prostorových objemů redukované na základní geometrické těleso.Henri Laurens – Žena s kytarou: Objevy kubistických malířů záhy otevřely cesty celému výtvarnému umění. Na rozdíl od malby není však kubismus v plastice tak uzavřeným souborem s jednotlivými vývojovými etapami, je mnohem více vázán na individuální vývoje jednotlivců. Jedním z prvních je Henri Laurens, osobní přítel G. Braqua sledoval svým plastickým dílem ze dřeva, kovu, kamene i pálené hlíny analytické pokusy malířovy. Přísný konstruktivní řád ostře se střetávajících ploch jeho "Ženy s kytarou" působivě kontrastuje s křivkami vymezujícími plné tvary.Jacques Lipchitz – Koupající se: Rozkladem kubistické doktriny byl zaujat i Jacques Lipchitz, který přišel v r. 1909 z Litvy do Paříže. V letech analytického období vytvořil dokonce skládací skulpturu - postavu, kterou lze rozložit na jednotlivé prvky. Důsledně redukoval tvary až na jejich podstatnou strukturu vyjádřenou v přísně vymezených architektonických blocích, jak je patrno např. z jeho kamenné sochy "Koupající se ženy".Ossip Zadkine – Pomník Rotterdamu: Na rozdíl od většiny kubistů, jejichž dílo směřovalo k destrukci a negaci krásy lidského zjevu, Ossip Zadkin , rovněž umělec ruského původu (narozen 1890) neopomíjel eleganci gesta či profilu. Kubismus byl pro něj, ostatně jako i pro Laurense i Lipchitze, odrazovým můstkem k vlastnímu osobitějšímu projevu. Jeho "Pomník zničenému Rotterdamu" ukazuje prudkost gesta, k vůli kterému bývá Zadkinova poválečná tvorba nazývána barokním kubismem.Alexandr Archipenko – Postava: Významným přínosem moderní plastiky bylo dílo Alexandra Archipenka rodem z Kyjeva. Podle jeho názoru je plastika stejně významná jako prostor, který ji obklopuje. Ze svého přesvědčení vyvodil Archipenko i praktické důsledky: otevřel objem své plastiky a v její dutině umístil opět positivní tvar; tímto svým počinem ukázal sochařství nové výhledy.Constantin Brâncuși – Novorozenec: Zcela stranou všech dobových - ismu a přece v centru problémů moderního umění stojí Constantin Brancusi (1876 - 1957). Tento Rumun usazený od r. 1904 trvale v Paříži, šel sám svou cestou vlastních objevů. Odmítal rozdrobenost impresionismu a naturalismus klasicismu právě tak, jako Maillolův sensualismus a intelektualismus kubistů. Jeho dílo eliminuje vše nepodstatné ve snaze dosáhnout neosobní, prvopočáteční tvar, tvar sám o sobě. Ovál vejce, ideální a zároveň konkretní, definoval četné jeho sochy jako v případě tohoto díla nazvaného "Novorozenec".Giacomo Balla – Pes na provázku: Na rozdíl od ostatních dobových tendencí byl futurismus ve své podstatě společensky revoluční program. Kulturní aktivitu pojímal jako součást obnovy života vůbec. V manifestu futurismu proklamuje r. 1909 italský básník Marinetti umění nasycené výlučně současností. Tradice podle jeho názoru umrtvuje umění - musea a galerie jsou pro něho hřbitovy. "Svět se obohatil o novou krásu, o krásu rychlosti" - napsal tento básník, kterému bylo auto ženoucí se vpřed krásnější než Niké samothrácká. I jeho přívrženec Giacomo Balla se ve svém obraze "Pes na provázku" pokoušel rovněž o vyjádření rychlého pohybu.Gino Severini – Tanečnice: Výrazem stejné snahy je i "Tanečnice" Gina Severiniho, který se rovněž spolu s jinými mladýmí italskými malíři Carlem Carrà, Luigim Russolo i Umbertem Boccioni záhy připojil k programu futuristů.Umberto Boccioni – Rozloučení: Jejich cílem byl obraz, který by výtvarně ztělesnil simultánnost smyslových jevů a psychických stavů. Klasickým příkladem je Boccioniho rozloučení, kde se fáze cestování vlakem ztvárněné futuristickou metodou, prolínají s úsilím o vyjádření psychických pocitů naznačených v názvu.Umberto Boccioni – Dynamismus lidského těla: Jako v malířství, byl i v sochařství vedoucí osobností futurismu Umberto Boccioni (1882- 1916). Jeho Manifest futuristické plastiky z r. 1912 zdůrazňoval nutnost zdynamisování plastického znázornění a proklamoval použití nového, nevšedního materiálu (skla, cementu, kůže, elektrického světla apod.).Raymond Duchamp-Villon – Kůň: Italským futuristům stál blízko Francouz Raymond Duchamp-Villon (1876-1918). I on se obíral problémem pohybu. Jeho nejodvážnější a zároveň nejvýznamnější plastika je známý "Kůň" z r. 915; dílo odvozené současně ze zvířete i stroje; jeho některé části jako by byly vypůjčeny z lokomotivy, jiné zase z elastického těla. Celek působivě vyjadřuje synthesu živého organismu s pojmem "koňské síly".Gino Severini – Expanse světla: Přesto, že futurismus byl směr polemický, příznačný pro tehdejší historickou situaci, vyjadřoval některé reálné požadavky nové doby; potřebu být moderní, postihnout pravdu života proměněného technikou a nezbytnost nalézt výraz odpovídající době průmyslové revoluce. Ve své závěrečné fázi futurismus nevázal dynamismus na výtvarně ztvárněné jevy. Pomocí vztahu forem se snažil vyjádřit universální dynamismus a tím přešel k čisté abstrakci, jak ukazuje za jiné "Expanse světla" Gina Severiniho (z r. 1914).Robert Delaunay – Slunce, měsíc: S dílem futuristů je příbuzná i tvorba francouzského malíře Roberta Delaunaye, jehož obraz "Slunce, měsíc", poetisuje prvky kubistické analýzy zářivými barvami. Básník Guillaume Apollinaire pojmenoval jeho umění orfismem. Odvozením termínu od mýtického Orfea naznačoval potřebu vše ovládající poesie.František Kupka – Filosofická architektura: K orfismu bývá i některými svými obrazy počítán český malíř žijící v Paříži - František Kupka. Jeho životní tvorba z které si ukazujeme "Filosofickou architekturu" má průkopnický význam v dějinách abstraktního umění. Abstraktivismus se zrodil kolem r. 910, takřka současně na různých stranách Evropy. Problém dat o prvenství je dost spletitý, ale není základní. Důležitější je skutečnost, že vznik abstraktního umění byl nevyhnutelným důsledkem řady historických a estetických předpokladů, které se vytvořily až na počátku nového století.Vasilij Kandinský – Akvarel: Připomeňme si, jak expresionista zanedbával objekt pro vlastní nitro a pochopíme, že tak musel dojít až k nepředmětnosti. Jeden z prvních abstraktních obrazů namaloval ruský malíř Vasilij Kandinský, jehož dílo i teoretické myšlení bylo úzce spjato s německým prostředím. Jeho akvarel z r. 1910 tvoří skvrny barev položených vedle sebe bez úmyslu znázorňovat skutečnost.Vasilij Kandinský – Červená komposice: Pro Kandinského byl svět neproniknutelným mystériem, do něhož se umělec nemůže dostat napodobováním vnějších jevů. Musí proto spoléhat na duchovní resonance barev a forem, které jsou stejně tajemné jako podstata světa. "Čím děsivější je tento svět (jak je tomu právě nyní), tím je umění abstraktnější, zatímco šťastný svět rodí umění z tohoto světa" , dočítáme se v jeho deníku. Z jeho teorií i děl - jako např. "Červené komposice" - je cítit palčivou snahu o vnitřní osvobození.Paul Klee – Kouzelná rybka: Další významnou osobností na prahu abstraktního umění byl Němec Paul Klee (1879-1940). I on vyšel ze skupiny Der Blaue Reiter, ale více než jiní představitelé tohoto hnutí zdůrazňoval objektivní umělecké prostředky a byl přímo posedlý hledáním obecných zákonitostí výtvarného výrazu. Byl přesvědčen, že tento svět, jak se jeví v současné době není jediný. Před časem měl jiné vzezření, za čas bude vypadat opět jinak. Jeho "Kouzelná rybka" tedy neznázorňuje definitivní obraz dnešní přírody, ale její proměnlivou podobu, jak si ji představovalo jeho hluboké vidění.Piet Mondrian – Boogie-woogie: Zatímco východiskem Kandinského byl expresionismus, vycházeli někteří malíři z geometrické stavby obrazu. Tak to činila v Holandsku skupina De Stijl a hlavně Piet Mondrian (1872–1944), jeho plátno "Boogie-woogie" si opravdu zasluhuje pojmenování "abstraktní". "Když je v umění zničen objekt, blíží se umění stále více pravdě vnitřního vědomí, až - dojdeme-li k úplné abstrakci - umění zmizí, absorbováno životem ducha, neboť se právě s duchem ztotožní. To jest umění se stane životem a přestane existovat jako umění“, zní hlavní zásada směru, který Mondrian nazval novoplasticismus.Natalie Gončarovová – Kočky: Největším centrem abstraktivistické kultury však bylo Rusko v letech bezprostředně před 1. světovou válkou a mladá sovětská republika v letech bezprostředně následujících po Říjnové revoluci. Zde se abstraktivismus rozvinul ve 3 základních proudech: Tvůrcem rayonismu, který se objevil r. 1909, byli Michal Larionov a Natálie Gončarová. Jejich problémem je světlo a světelnost paprsků, které vytvářejí v prostoru jasné struktury. Nezobrazují již tedy reálný svět a jejich malba připomíná zářivou geometričnost krystalů křemene, jak je patrno z obrazu "Kočky" M. Gončarové.Kazimír Malevič – Komposice: Hlavní postava suprematismu, Kazimír Malevič (1878–1953) dospěl k názoru, že malířství je dávno přežité, že musí být nahrazeno pohybem čistých barevných hmot. O to se pokouší i jeho komposice z r. 1915. Z téhož roku pochází i Manifest suprematismu, na jehož literární formě spolupracoval Majakovskij, a kde je tato subjektivní poetika vyjádřena velmi vyhraněným způsobem: Umělec, který neimituje, ale tvoří, vyjadřuje sama sebe; jeho díla nejsou zrcadlovými obrazy přírody, ale novými skutečnostmi, které nejsou méně významné než skutečnost samé přírody".Vladimír Tatlin – Návrh na pomník III. internacionály: V ruském konstruktivismu vrcholí úsilí tehdejší umělecké avantgardy o úzké spjetí umělecké a společenské revolučnosti. I ve výtvarné oblasti má být paralela Velké říjnové revoluce. Tak vytyčil program konstruktivismu (nazývaného také někdy produktivismus) jeden z jeho hlavních zakladatelů Vladimír Tatlin. Jeho návrh na památník Třetí internacionály z r. 1922 je nepochybně jedním z prvních pokusů o konkretní aplikaci moderních kovových materiálů. Okouzlen technikou spatřoval Tatlin v umění překonaný měšťácký estetismus. Povzbuzoval umělce k tomu, aby se věnovali pouze činnosti přímo užitečné společnosti, tedy reklamě, typografické sazbě, architektuře, průmyslové výrobě.Naum Gabo – Sloupy: S jeho radikalismem nesouhlasili bratři Naum Gabo a Anton Pevsner, kteří r. 1922 odešli na západ. Zatím co Tatlin odmítal přisoudit hodnotu umění, vyjadřujícímu ideje a emoce, oba sochaři zdůrazňovali v manifestu realismu, že umění má své místo v životě. Jejich tvorba byla nefigurativní s cílem realizovat vjemy světa ve formách prostoru a času. A z tohoto hlediska musíme přistupovat i k Gabově konstrukci z plechu a průhledných hmot zvané "Sloupy".Anton Pevsner – Ženská hlava: Pevsnerova "Ženská hlava" dokládá jejich společnou zásadu, že plastický objem má být nahražen hloubkou. Sochaře tu zajímá prostor, který je vymezován svým obalem právě tak jako prostor v architektuře. Není proto divu, že výtvarné hledání konstruktivistů, kteří se spíše než modelováním a tesáním zabývali strukturálními fantasiemi vytyčenými do prostoru, měla rozhodující vliv na moderní architekturu.Le Corbusier – Zátiší: Jako ruský konstruktivismus i francouzský purismus se neomezoval pouze na malířství. Eduard Jeanneret - Le Corbusier byl školením architekt a jeho puristická zátiší, jejichž námětem byly často současné tovární výrobky a věci spjaté co nejvíce s moderním životem, znamenaly jen episodu v kariéře geniálního architekta. V časopise "L’Esprit Nouveau (Nový duch) se v letech 1920 - 1925 spolu s Amédée Ozenfantem (nar. 1886) pokoušel o syntetický pohled na celou výtvarnou kulturu, v nejširších konfrontacích se světem vědy a techniky i s životem společnosti.Nicolas Schöffer – Komposice: Podobný pokus o zapojení výtvarného díla do celku moderního světa řešil současně v Německu Bauhaus. Architekt Walter Gropius založil r. 1919 ve Výmaru uměleckou školu nového typu. Pod vedením architektury se měly ke společné práci spojit architektura, plastika, malba i užitá umění. Snahy konstruktivismu, suprematismu, novoplasticismu i skupina Der Blaue Reiter tu našla společnou a vývojově nejplodnější řeč v celé historii abstraktivismu.׋›Tento obrázek je určen pouze pro uživatele50 let světového moderního výtvarného umění I.VýrobceDPrahaRok1966Délka57 okénekAutor textuPujmanová Olga Dr.PředlohaVYTVOznačení6749Další diafilmy výrobceVstupní instruktáž bezpečnosti práce v odvětví průmyslové výrobyPrůmyslová ochrana dřevaElektrotechnika a radiotechnika 4.díl Vysokofrekvenční zařízení a impulsní systémyDějepis 6/D24 – Řím - Povstání otroků – Spartakova pomsta